Jesse na mistrovství světa ve famfrpálu pochopitelně nemohl chybět, protože... no, protože by zápas nikdo nekomentoval. Jessie byl tohle léto už konečně plnoletý a protekce navíc dělala hodně, takže se vyškrábal až na post hlavního komentátora a všem bylo jasné, že až si pustí pusu na špacír, možná toho budou litovat. Jenže on měl na mluvení prostě talent, tak proč mu to místo odpírat, když ostatní byli poněkud upjatí suchaři, že. Jen bylo zvláštní, že po něm nechtěli, aby uměl dánsky nebo španělsky, ale k tomu očividně sloužilo nějaké překladatelské kouzlo, ehm.
Teď každopádně do zápasu ještě zbývala nějaká doba, a tak se pan komentátor poflakoval mezi stánky, aby se najedl, napil a možná trochu přiopil, protože se mu pak lépe mluvilo. Na sobě měl navzdory počasí dlouhé společenské kalhoty a bílou košili s rukávy vyhrnutými k ramenům a kolem krku visačku, která hlásala, že se jedná o komentátora a prozrazovala jeho jméno. A kromě toho měl Jesse na rtu nalepený doutník, protože cigareta byla na komentátora málo posh.
Očima rentgenoval okolí, snažil se nevnímat fakt, že se potí jako kůň, a kvůli tomu příšernému vedru už si docela přál, aby měl zápas za sebou a byl zase zpátky doma, kde momentálně tak hezky pršelo...

Mimo herně:
Jesse nemá společnost

_________________

Na to prokleté mistrovství světa jsem jet nechtěla. Vlastně to bylo za trest. Probrečela jsem celou noc, dědovi Howardovi slibovala hory, doly i lesy, ale mé nářky ani prosby nevedly k ničemu jinému, než k hrozbě dalšího trestu. Výlet s máti byl hrozný vždycky a za každých okolností, ale aspoň nežalovala. Jenže táta napráší dědovi Howardovi i to, že jsem se zdržela u stánku s občerstvením o pět vteřin déle, než mi dovolil. A vzhledem k tomu, kolik mám průšvihů a jak jsou na mne oba dědečkové nazlobení, tak udělat nějaký další (pro změnu mezinárodní) by vedlo k mé vraždě, v tom nejlepším případě. Protože jako mrtvola bych necítila vůbec, ale vůbec nic.
Famfrpál mne nezajímal. Kolejnímu družstvu jsem fandila jenom na oko. Ze všeho nejraději bych seděla někde ve stanu a četla si dědovy časopisy, které jsem si vypůjčila. Jenže otec usoudil, že je čas a měli bychom vyrazit na zápas. A když vyjdeme dřív, tak se aspoň stihne koupit svačina. Také jsem chtěla nějaký ten dárek, ale otec mne odbyl s tím, že mám kapesné a ani to si nezasloužím. A máma? Ta otci neodporovala a přikyvovala. Kdyby se mi povedlo rodiče oddělit, tak bych od matky něco určitě dostala, ale tohoto si byl vědom i táta a já měla jedním slovem smůlu.
Zatímco se otec rozhodoval mezi párkem a klobásou, já stála kousek opodál. Tvářila jsem se jaksepatří znuděně. A v duchu jsem přísahala, že o příštích prázdninách budu úplně bezproblémová, abych nebyla podobným způsobem trestána častěji. Rozhlížela jsem se kolem sebe v naději, že uvidím třeba Raghua, na kterého jsem se strašně těšila. Třeba by mi dal i pusu… ze zamyšlení mne ovšem vytrhl Jesse. Byl mi povědomý.
„Hej! Ty jsi od nás z Bradavic! A za trest jako já tu asi nebudeš, co?“ vypískla jsem, sotva jsem ho spatřila a ukázala jsem na visačku. Nešlo mne minout. Stoupla jsem mu schválně do cesty. Co se změn oproti minulému roku týče, tak malovat jsem se už uměla, takže řasenku jsem měla danou pořádně. A můj hrudník se také dočkal jistých změn. Na to, že mi bylo čtrnáct… no, o prázdninách mi tam něco narostlo.
„Myslím, že jsem tě dokonce viděla v Nebelvíru. Nesedáváš náhodou u toho křesla v blízkosti krbu?“ vyzvídala jsem, zatímco jsem po očku kontrolovala polohu obou rodičů. Určitě jsem nechtěla, aby se děda Howard dozvěděl, že jsem se ztratila.
Byla jsem opravdu ráda, že Jesseho vidím. Konečně první světlý bod. Třeba bude fajn, popovídáme si a s trochou štěstí tento den nebude tak hrozný.

_________________

<<<<

I když famfrpál zrovna dvakrát nepatřil mezi věci, které měla Maia ráda, letos se rozhodla na Mistrovství dorazit. Důvod byl totiž jednoduchý - odehrávalo se to ve Španělsku, kde bylo nádherně, a i když většinu prázdnin strávila v Aracibě, počasí v Británii ji jen přesvědčovalo, že chce být zase někde, kde bude teplo. A rodina už lístky stejně měla, takže asi tak.
Jakmile se Maia s celou rodinou přemístila do Španělska, oddechla si, a protože odmítala chodit s rodiči, zmizela jim hned potom, co dostala nějaké peníze. Jo, občas dokázala být i trochu vyčůraná. Tak či onak, v tuhle chvíli byla zvědavá, co tady asi bude dělat - moc známých tváří neviděla, což jí vlastně ani moc nevadilo, ona se dokázala bavit s kýmkoliv.
Sluníčko svítilo o sto šest, což Maie rozhodně nevadilo, ona totiž teplo milovala a byla na něj zvyklá. A protože takové nádherné počasí očekávala, měla na sobě černé šaty. Po chvíli rozhlížení se sem a tam si všimla Jesseho v obklopení prcka od nich z koleje. Chvíli je z dálky pozorovala, pobaveně se na něho šklebila, protože to dítě, co u něho bylo, bylo pěkně otravné. A protože aspoň trochu Nelsonovou znala, rozhlížela se kolem, jestli někde neuvidí i jejího dědečka. Rozhodla se však nakonec, že by Jesseho taky mohla jít pozdravit, a tak několika kroky byla u nich. "Zdar! Jak si užíváte prázdniny?" Možná, že kdyby u nich nebyla Grace, Jesse by si na přivítanou zasloužil pusu, takhle se na něho jen ušklíbla a zhoupla se na špičkách. "Teplo, co? Dáme si něco k pití?" povytáhla pak tázavě obočí a jak na svého spolužáka, tak na Grace, se usmála.

_________________

Jesse povytáhl obočí, když na něj nějaká zrzavá palice zavolala „hej!“, protože on nebyl žádný hej počkej, on byl čistokrevný Morgan a famfrpálový komentátor k tomu. Vyfoukl doutníkový kouř a změřil si zrzku pohledem od hlavy k patě, načež seznal, že je to spolužačka z Nebelvíru, která v některých ohledech poněkud povyrostla. Ale Jesse na takové zajíčky naštěstí nebyl. „Nejmenuju se ‚Hej!‘, ale Jesse, jasný?“ ušklíbl se. „A ne, za trest tu fakt nejsem, vydělávám tu těžký prachy,“ odvětil drsňácky, ale zcela pravdivě, a výmluvně se přitom cvrnknul do té jmenovky, které už si Grace stejně všimla.
„Správně, chodím do Nebelvíru, ale že bych měl nějaký oblíbený křeslo, to teda tvrdit nemůžu,“ odvětil na její další slova. Jesseho nejoblíbenější místo ve společenské místnosti Nebelvíru rozhodně nebylo křeslo u krbu, ale jeho postel, kde ho nemohl nikdo otravovat. Nikdo nezvaný. „A ty jsi to zrzavý, otravný mládě, co má za dědu starouše Nelsona, co?“ prohodil, aby potvrdil svou domněnku. Nelsonová měla na škole konec konců nějakou pověst, že.
Když Jesse o chvíli později zahlédl nedaleko Maiu, možná trošku zadoufal, že jej vysvobodí, ale ona se jen přitočila k nim, že si asi taky pokecá, nebo co. Každopádně i za to byl Jesse rád, protože Maie to neskutečně slušelo. Tak moc, že se na ní na nějakou chvíli dočista zasekl pohledem a vypadal... No, mile překvapeně. Najednou mu bylo o něco větší horko. „Nazdar, kotě,“ mrknul na ni, když se trošku vzpamatoval. „Prázdniny jsou otrava, jako vždycky,“ odpověděl, protože pro něj prázdniny prostě otrava byly. Obzvlášť když je musel trávit pod jednou střechou s rodiči a bylo mu neustále připomínáno, že už je dospělý a možná by měl začít přemýšlet o své budoucnosti. Hlavně tedy o svatbě. On a svatba, to určitě. „Co ty?“ oplatil otázku, načež s úšklebkem ve tváři přikývl. „Vedro jako prase, jdem pít,“ zavelel a zamířil ke stánku s drinky, kde míchali drinky alkoholické i nealkoholické, protože on rozhodně potřeboval něco studeného a dost možná i s kapičkou alkoholu. Opít se nemohl, ale cítil, že potřebuje mít hladinku. Cestou odhodil nedopalek doutníku, pečlivě ho zašlápl, aby se v tom horku nic kolem nevznítilo, a pak už se soustředil jen na vidinu osvěžujícího drinku.

_________________

Nástupištěm se mezi ostatními kouzelníky i nekouzelníky hrnula vpřed i copatá princezna v šatečkách dánských barev s vlaječkami namalovanými na tvářích třpytivými barvičkami a bylo jí naprosto jedno, že utekla strejdovi Blaineovi, který za ní chvátal s chlupatým zlatavým batůžkem ve tvaru zlatonky na zádech. „Já to dítě zaškrtím, až ho chytím,“ mumlal si pod neexistujícími vousy a snažil se neztratit ty dva poskakující francouzské cůpky z dohledu. Jeho: „A mám tě!“ zaznělo zrovna ve chvíli, kdy je oba pohltil vír přenášedla.
„Tak hele, mladá dámo, tohle se fakt nedělá! Z tebe budu mít infarkt! Já jsem dobře věděl, proč nechci mít nic společného s hlídáním vlastních dětí, ale o cizí se už taky nikdy starat nebu-“ nedokončil, protože dostal od princezny pusu na tvář, a při pohledu do těch andělských očí okamžitě roztál. „Mrcha mrňavá,“ povzdechl si, když už Nina zase vesele hopsala pod horkým španělským sluncem kamsi v dál.
Zajímalo ji totiž naprosto všechno. Stánky, lidi, stánky, košťata, pití, jídlo, figurky, kde je táta, proč je ta paní u dýňového fizzu tak šeredná, a pak ji zase začali zajímat lidi. Lidi u stánku s pitím. „Sím, uhni, já nevidím!“ poprosila slušně pana komentátora, aniž by věděla, že to je pan komentátor. A že se jí tu někde motal táta, to jí prozatím bylo jedno - jak jí bylo vysvětleno, musel se totiž soustředit na zápas. A tak.

_________________

<<<<

Famfrpál mě nebavil. A stále jsem pochybovala o tom, že by mě někdy bavit začal. Do teď jsem tedy nedokázala pochopit, jak zrovna já jsem dokázala Liamovi nabídnout, že bychom společně mohli trénovat. Vážně. Ke všemu jsem mu nabídla, že ho vezmu sebou na mistrovství famfrpálu, což jsem rušit vlastně ani nechtěla - lístky jsme měli, dokonce VIP, a stejně bych musela jít. Aspoň jsem mohla někoho popichovat, protože Lee k tomu byl snad stvořený.
Byla jsem však rozhodnutá si dnešek celkem užít, na tom trénování létání a tak, jsme se nezabili, což jsem brala velice pozitivně a tenhle výlet se taky mohl vydařit. Vážně jsem byla rozhodnutá se držet, co to jde, abych Leeho moc neurážela.
"Tak co, těšíš se?" šklebila jsem se na něho, když jsme ještě s mým taťkou a sourozenci stáli u přenášedla, tohle cestování jsem fakt neměla zrovna v oblibě. "Komu se chystáš fandit?" přidala jsem ještě otázku, která nezazněla v případě, pokud měl Lee třeba dres toho týmu, kterému se chystal fandit. A nebo měl namalované tváře, či tak něco. Já neměla nic. Nefandila jsem ani Dánsku, a ani Španělsku.
Přenesli jsme se a já si oddechla - ne že by mi déšť v Anglii vadil, já měla déšť ráda, ale teplo bylo teplo. I když tady bylo možná až moc veliké. Uhladila jsem si modré šaty, které mi jako obvykle ladily k modrým vlasům. "Půjdeme se asi napít, co?" mrkla jsem po tátovi, který mi vložil do rukou nějaké peníze, to abych si mohla něco koupit. Jak Teva, tak Sawyer, se i hned rozběhla někam pryč, a tak jsem se ušklíbla na Leeho. "Jak se těšíš zpátky do školy?" dobře, to nebyla asi nejlepší otázka ke konverzaci, ale já se musela držet, abych neřekla něco urážlivého, takže tohle se celkem hodilo. Tak.

_________________

<<<

Mohli poslat kohokoliv jiného, třeba Maddie nebo někoho, kdo o famfrpálu věděl trochu víc než ona, ale ne, poslali ji. Na jednu stranu za to byla ráda, protože jí to poskytovalo příležitost vidět se s Johnym, na druhou se bála, že ani jeden z nich nebude mít čas s tím druhým prohodit byť jen pár slov určených do rozhovoru. Ona musela vyzpovídat hlavně sportovní hvězdy a nějaké diváky, nicméně tu chvilku si na Johnyho najít prostě hodlala. Všechno ale postupně.
Do Španělska se přemístila raději přenášedlem z nástupiště, aby se samým rozrušením nedostala vlastním zaviněním třeba na Falklandy, a když se jí do očí opřelo sluníčko, musela strčit paprskům do cesty svou vlastní ruku. Doma pršelo, ale Sara byla připravená na všechno. Její kabelka byla jako spousta jiných kouzelnických věcí větší uvnitř, takže z ní po chvilce vytáhla nepomačkaný slamák, který si naaranžovala na hlavu, které opět vévodil zlehka spletený cop hozený přes rameno. Do výstřihu letních šatů jí spadal průkaz, který ji opravňoval k „výslechu“ na stadionu, a také ke vstupu do veřejnosti uzavřených částí, a v ruce svírala blok a brk levandulově fialové barvy.
Vážně byla ráda, že nehraje Skotsko, ale i tak se obávala, že někde na Seana narazí, obzvlášť když se jí zazdálo, že mezi lidmi v davu zahlédla pár jeho spoluhráčů z národního i ligového týmu. Zrzavého McKaye a vytáhlého Coopera šlo totiž přehlédnout jen těžko, což jí mohlo značně zjednodušit práci, kdyby se chtěla zeptat na názor někoho, kdo to jako profesionál pozoroval z hlediště.

_________________

<<

S Maeve dobrou půlku prázdnin nebylo moc veselého pořízení, poněvadž kvůli dokola omílaným nepovedeným zkouškám, nicméně jakmile se červenec přehoupnul v srpen, její nálada se pomalu vrátila k normálu, protože tak dlouhá deprese byla prostě dlouhá a navíc se ukázalo, že jí studium lékouzelnictví není odepřeno tak, jak si původně myslela, což bylo prostě a jednoduše fajn. A nepochybně si všichni oddechli, především Matt, který Maeve určitě musel nejednou vymlouvat rozhodnutí, že nejvíc by se hodila na uklízečku. Ona se tedy zrzka snažila nebýt tak zdeptaná a občas jí to šlo, ale občas ji to taky přepadlo a nechtělo pustit.
Nicméně abychom se konečně dostali k tomu mistrovství. Maeve byla ráda, že ji ta depka pustila, protože kdyby nebyla schopná si užít mistrovství, asi by byla zdeptaná o to víc, ale teď jí tak maximálně drásalo nervy to španělské teplo, které do ní s Mattem praštilo hned, jakmile se přenesli na místo určení. „Já se asi rozpustím,“ usoudila věcně, protože ten skok z uplakané Anglie do rozesmátého Španělska byl… no, skok. Ale koneckonců přežila jak ten poslední Survival (byť s úpalem), tak i ty závody na košťatech odehrávající se na poušti (byť nakonec skončila v nemocnici), tak jí nezbývalo nic jiného, než zatnout zuby. I když opravdu měla pocit, že jestli do sebe v brzké době nevyklopí něco studeného, začne se pomalu roztékat.
„Vůbec to těm Dánům nezávidím… ale věřim, že to i tak zvládnou úplně bezkonkurenčně,“ aneb výjimečně měla jasno o tom, komu bude fandit, což dala najevo i namalovanými vlaječkami na tvářích.

_________________

Popravdě, kdyby měla Maevčina deprese ze zkoušek trvat ještě chvilku, Matt by to asi raději napálil koštětem rovnou do trávníku, aby si pár neděl poležel u Munga, a bylo o něj náležitě postaráno. Samozřejmě se snažil být své přítelkyni náležitou oporou, ale pořád to byl jen Matt, který se v podobných situacích projevoval značně asociálně. A taky to vypadalo, že klasické poklepání na rameno, a prohození věty „to bude dobrý“, nezabírá tak, jak obvykle zabírá v šatně famfrpálového týmu. Nicméně i když to neuměl pořádně dát najevo, nemyslel si, že by z Maeve měla být uklízečka, a takovou pitomost se jí opravdu snažil rozmluvit.
Takže ano, ulevilo se mu, když už to bylo za nimi. Ruku v ruce se s Maevkou ocitl v ukrutném vedru a v první chvíli se mu zachtělo otočit to o sto osmdesát a vrátit se zpátky do deštivé Anglie. „Nápodobně. Najdeme něco k pití nebo třeba zmrzlinu?“ navrhl a rozhlédl se okolo, aby našel cíl jejich cesty. Měl tu výhodu, že většinu lidí okolo převyšoval, takže opravdu viděl, a mohl poskytovat Maevce zprávy o tom, jak to okolo nich vypadá. „Já bych si dneska na výsledek netroufl sázet,“ usoudil, když jeho drahá podotkla, že Dánům místní podmínky nezávidí. „Být to někde na teplotně neutrální zóně, tak bych věřil Dánům, jsou na tom statisticky líp, ale tohle je dost velká nevýhoda.“ Zamžoural nespokojeně ke sluníčku, které vážně pálilo. Sám nebyl ozdobený žádnou specifickou barvou, která by ukazovala komu fandí, měl prostě béžové kraťasy a modro-bíle kostkovanou košili. „Hele, našel jsem stánek se zmrzlinou, dáš si?“ Sklopil pohled dolů k Maevce a po chvilce i sám sebe, aby ji letmo políbil na rty.

_________________