„Tak hlavně že se shodnete,“ prohlásila Maeve a ona se tomu protočení očí neubránila, nicméně to doprovodila pobaveným úsměvem, takže si z toho zřejmě nic nedělala. Ale svoje (ne)schopnosti už raději dál nerozebírala, protože to sem ani moc nepatřilo.
„Myslím, že pak ke konci nám už bylo jedno, kdo to chytí, hlavně aby to už skončilo,“ usoudila poté, když se v myšlenkách vrátila k těm lednovým zápasům, načež souhlasně přikývla na Eryho slova, že v chumelenici se hraje fakt blbě. Ale asi to bylo něco jiného, když to člověk dělal „pravidelně“ – ať už při tréninku nebo při ostrém zápasu – než jednou za čas ve škole. Tam to bylo o něčem jiném.
Maeve se uculila, když Ery mluvil o Nině, a znovu krátce střelila pohledem k malé holčičce. „No jo, neuvěříme, dokud neuvidíme na vlastní oči, jak se říká,“ řekla s podivným nutkáním zkontrolovat, jestli to s Mattíkem při jejích slovech nešlehlo, nicméně to nakonec neudělala. „Ale ne, on to člověk vidí, i když nemá vlastní. Na prváčcích to je vidět… jeden rok jsou malí a roztomilí a ten další na tebe najednou shlížejí seshora,“ což zrovna u Maeve nebylo nic těžkého, ale koneckonců to nemyslela jen výškově.
„Tak jo, Ery, ráda jsem tě viděla,“ začala se loučit, když se Ery zmínil, že bude muset běžet. „Zápas si užijeme a vy je koukejte rozmetat, hm? Hodně štěstí!“ zamávala za ním, načež se otočila k Mattovi a zahoupala mu rukou. „Tak jdem pro tu zmrzlinu a něco k pití, ať to stihneme?“ Nehledě na to, že ještě někde plánovala ukořistit ty vlaječky.

_________________

Jakmile Grace uznala, že jsou v Nebelvíru samí magoři, Nina se spokojeně uculila, neboť tuhle přestřelku vyhrála. A ona vyhrávala moc ráda. I navzdory tomu, že Maia s tím moc nesouhlasila, ale aspoň uznala, že to má něco do sebe. A navíc na ni ta starší holka byla hodná a Nině se i docela líbila, už jen kvůli tomu, že Nina se očividně líbila jí.
Jenže pak přišel ke skupince někdo, kdo si Niny pozornost zasloužil úplně nejvíc. Ještě totiž nepřišla na to, že ho v pubertě dost možná bude nesnášet, když jí něco nedovolí nebo jí nesežene volňásky pro její harém, takže teď viděla svého tátu opravdu a nefalšovaně ráda. „Hodně štěstí, tatínku!“ broukla nadšeně a vlepila mu tu pusu na tvář, o kterou si sám řekl. I kdyby to neudělal, asi by se natahovala na špičky tak dlouho, dokud by se sám nesklonil.
Blaine mezitím pokyvoval na Morganova slova a když se komentátor rozhodl zmizet, popřál mu hodně štěstí ke komentování. I Nina se s Jessem rozloučila, protože byla přece dáma a k tomu ještě slušně vychovaná. „Ahoj, Jesse!“ houkla za ním a andělsky zamrkala. Prostě koketka po mamince, no.

_________________

Lee Harleeino chování moc nechápal, ale to nebyla žádná novinka. Otázkou bylo, zda ji nechápal, protože byla holka, nebo protože to byla prostě ona. „Jaký koště?“ zeptal se zvědavě. „No vidíš, ale kdybys přiznala, že nemáš ráda famfrpál, tak to koště třeba mohl dostat někdo, kdo by z něj měl fakt radost a využil ho,“ ušklíbl se a nechápavě zakroutil hlavou, protože mu to přišlo trochu sobecké. Navíc upřímně doufal, že Harlee nedostala lepší koště, než on, jelikož by to bylo hrozně nefér.
„No, já si stejně myslím, že kdyby tě to nebavilo ani trochu a měla jsi k famfrpálu takový odpor, jaký předstíráš, v týmu bys prostě nebyla ani jako náhradnice,“ usoudil a pokrčil rameny. „A co ty víš, třeba se do hlavní sestavy stejně dostaneš, protože Havraspáru bude chybět minimálně jeden hráč, ne? A tobě to na koštěti jde, ať už říkáš, co chceš.“ Ne že by Lee chtěl zrovna Harlee skládat poklony, ale byla pravda, že modrovláska na koštěti chtě nechtě prostě válela. A jeho to neuvěřitelně žralo, ale najevo to nedával. Každopádně i ona ho pochválila, takže si byli kvit a Lee to mohl pustit z hlavy. „Jo, uvidím, jak to bude s týmem po prázdninách vypadat...,“ pokýval hlavou a zamyšleně přitom nakrčil čelo.
Pak se Lee společně s Harlee vydal (snad) hledat jejího tátu, aby mohli pomalu zamířit na stadion, protože zápas určitě brzy začne. Vždyť už se tu jen tak potloukali poměrně dlouho. „No, nakoupeno už mám, ale ještě se na Příčné ulici asi ukážu,“ odvětil. „A ty?“ oplatil Harlee zvědavou otázku.
Po chvíli snad nalezli pana Shawa a společně zamířili na stadion, kde se Liam usilovně snažil neztratit Harlee z očí, protože kdyby ho dav zatáhl někam jinam a od Shawů jej oddělil, neměl by tušení, kam se podít a co si počít. Naštěstí se ale neztratil, společně našli svá místa a mohli se posadit. Lee si ještě koupil párek v rohlíku a další pití a pak už se vyloženě třásl na začátek zápasu.
Úvod sledoval s očima navrch hlavy a při příletu dánských hráčů nezapomněl pořádně jásat, přičemž ale po očku sledoval Harlee, aby viděl, jak moc otráveně se tváří. A pokud se tvářila fakt hodně otráveně, o to víc povykoval, protože byl tak trochu provokatér.

_________________

Musela jsem se trochu zamyslet, jaké koště, že jsem to doma vlastně měla. Já jsem se o to totiž zas tak moc nestarala, pro mě to moc důležité nebylo, ale teta mi o tom vyprávěla celkem dost. "Nimbus 1500. Tobě vaši koště koupili?" povytáhla jsem pak tázavě a pousmála jsem se. Věděla jsem, že tenhle Nimbus je jeden z těch nejlepších, teď už ho jen předčila nová Kometa a já fakt byla ráda, že mi neobstarala teta ji. Věděla jsem sice, že je opravdu děsně moc drahá, ale pro ní to problém nebyl. "Ale já ho využiju. Na trénincích, třeba. Navíc, můžu ho někomu v týmu půjčit. Nebo některému z mých kamarádů, kteří hrajou, a nebudou mít svoje koště," krčila jsem pak rameny a ušklíbla se. Já neměla problém s tím, dát to koště do rukou kohokoliv, pokud ho využije. Měla jsem jen jednu jedinou podmínku - na konci školního roku se mi muselo vrátit. V pořádku.
"Na nábor jsem šla jen ze srandy, jsem si nemyslela, že bych se do toho týmu dostala. Navíc, máme celkem málo hráčů." Krčila jsem rameny - to byla pravda. Že jsem se tam rozhodla zůstat bylo fakt jen kvůli tetě. Bráchu totiž třeba létání a famfrpál bavil, ale talent na to neměl ani zdaleka. Já talent měla. Tvrdila mi to teta, i spousta dalších lidí, jenže já si to stále odmítala přiznat. "Jo, ale taky se tam můžou vecpat prváci, a já fakt do hlavní sestavy nechci. A dík," tušila jsem, že tu děsně nenápadnou poklonu, muselo být pro Leeho těžké říci. My dva si totiž nikdy neříkali nic moc hezkého. Radši už jsem přikývla. Byla pravda, že řešit teď tým, byla celkem kravina. Nevěděli jsme, jak totiž ty týmy budou vypadat, že.
Mého tátu jsme brzy našli a společně s ním, i s mými sourozenci, jsme se brzy vydali do VIP sekne. "Já mám už všechno koupené, a nevím, zda se na Příčné ještě zastavím. Možná jo," broukla jsem kapku zamyšleně, jelikož jsem si fakt nebyla jistá, jestli budeme mít s rodiči na Příčnou cestu. A samotnou mě fakt nepustí, tím jsem si byla jistá.
Od táty každý z nás dostal všechnohlad, dokonce i Liam, a já se pobaveně ušklíbla. Vyprosila jsem si od taťky ještě něco k jídlu, protože jsem měla hlad, a taky další limonádu, abych zahnala žízeň. Hra začínala a já protočila očima v sloup. Jo, tohle bylo dlouhé a nudné. Takže ano, tvářila jsem se otráveně, a juchání Liama rozhodně nepomáhalo, takže jsem ho párkrát probodla naštvaným pohledem. Takže jsem zatnula zuby a začala se tvářet, že mě to baví. A dokonce jsem i nadšeně vyjuchla, což minimálně můj otec nedokázal pochopit.

_________________

Romeo nečekal, že by v tom davu Hispánců mohl narazit na někoho známého. Někde mezi Francií a Španělskem se maximálně mohla pohybovat jeho (údajně) potrhlá tetička, kterou už Howellsovi hromadně prohlásili a považovali za zesnulou. Nicméně, nebyla to Madison, kdo se mu připletl do cesty – do jeho zorného pole omezeného rudým kšiltem přiskočila Jasmine, jeho mladší spoluhráčka. Překvapivě to byla jednou z nejlepších lidí, se kterými se v Bradavicích opravdu dalo bavit.
„Zdar,“ houknul na ní a překvapeně vystřelil obočím vzhůru. „Stánky fajn, koupil bych nějaký jídlo, ale jinak nic moc, no,“ přitakal potom na souhlas a zvesela se ušklíbl. Od svého výletu na Obrtlou si po zbytek prázdnin držel relativně dobrou náladu. A jídlo by si vážně koupil. „Jak to, že ty tu nikoho nemáš?“ nadhodil potom nezvykle konverzačně. U něj byla samota docela pochopitelná, protože počet jeho přátel se v podstatě smrsknul na jméno Romeo Howells. Zato Jasmine mu nepřišla jako takový odříznutý typ. To, že se konec od nich potulovala Nelsonová, mu bylo celkem šumák. V podstatě ji ani neznal. „Dánsku, asi,“ pokrčil potom rameny a pobaveně poklepal na svou kšiltovku. Když už měl severskou vlajku na hlavě, měl by si sednout na správnou tribunu. To, že si chce Jasmine povídat, mu vůbec nevadilo. Protože prázdniny nebyly o moc zábavnější než jeho předchozí brouzdání po stáncích. „Nuda, těšim se do školy. Na famfrpál, aspoň,“ mrkl na ní spiklenecky. Nicméně, čas zápasu se skutečně blížil. „Hele, máš doprovod na zápas, nebo se někam na tribuny propašujem spolu?“ navrhl potom svým typickým tónem postrádajícím nadšení či energie. Každopádně to mínil vážně. A pokud mu Jasmine dala chviličku, tak si ještě nakoupil náruč španělských delikates, aby se v případě dlouhého zápasu nezačal nudit.
„Vsadíme se?“ protáhl následně návrh, když mířili ke hřišti. Nebyl vždycky úplně kaktus, vidíte. Protože bejt věčně sám, to po čase i flegmatikovi leze na mozek. A na nervy.

_________________

| +

"Powell..."

Protože to vypadalo, že její společnost Romeovi nevadí, Jasmine se na svého spoluhráče pousmála. Jí bylo vcelku jedno, kdo nese jaké příjmení, a jestli byl někdo čistokrevný či nikoliv. S Romeem se totiž dalo celkem bavit, i když byl spíše zdrženlivý, ale to dokázala být Jasmínka taky. Což tak ve většině případech nevypadalo, pravda. "Já taky," kývla hlavou na souhlas a brala to tak, že se k nějakému žrádlu nakonec i dostanou. Hlad totiž měla, a navíc to jídlo u nedalekých stánků vypadalo dobře, a taky poživatelně. "Prý jsem dostatečně zodpovědná a stará na to, abych sem vyrazila sama. A ty tu někoho máš?" Dobře, tak úplně to tak řečené nebylo, ale otec na ní jako obvykle neměl čas, a matka famfrpálu neholdovala, takže jí sem samotnou pustili. Pod podmínkou, že se bude chovat vzorně. Pche, jako kdyby se tak nechovala vždy.
Jasmine přikývla a ušklíbla se. "Španělsku. Jsou ve své domovině, na Dány tu je celkem vedro a mohlo by jim to nehezky zavařit." Krčila pak rameny, a že jí na tom, kdo vyhraje, vlastně ani nezáleželo, poznat skutečně nebylo. Na tom, co řekla, však něco přeci jen bylo - tohle horké počasí zvládal málokdo, což už bylo poznat jen na lidech v jejich okolí. Jasmine se spokojeně ušklíbla, jí tu bylo příjemně, možná by toho sluníčka ještě o něco více přidala.
"Jo, aspoň nějaká zábava. Chystáš se zůstávat na té samé pozici? Se uvolní i místo střelce," nadhodila konverzačně, vždyť když už byli na zápase famfrpálu, proč u tohoto tématu nezůstat? Že bylo dost možné, že se uvolní i místo brankáře, to Jasmine radši neříkala, protože to prozatím byla nepodstatná informace. Ona totiž skutečně nebyla rozhodnutá zda zůstat či nikoliv. "Se vetřeme spolu," přikývla souhlasně, protože tohle byla rozhodně příjemnější verze, než třeba někde sedět sama. Nebo s člověkem, kterého nesnáší. Chviličku k sehnání nějakých španělských specialit Romeovi dala, sama si ukořistila nachos se sýrem a salsou, ještě jednu limonádu a mohlo se vyrazit, protože zápas už pomalu začínal, a oni ho přeci nechtěli zmeškat!
"Jo." Řekla Jasmine rozhodně, protože na sázky slyšela. Ona se vsázela moc ráda a to i v případech, že bylo vcelku jasné, že asi spíše prohraje. "O co?" bafla pak na něho a povytáhla tázavě obočí, zatímco se prodírali tlupou lidí k volným sedadlům. "Jsem teda nečekala, že to bude komentovat Morgan," šklebila se pak pobaveně, protože Jesseho znala letmo ze školy. Vážně se divila, že to svěřili někomu takovému, ale co se dalo dělat. Jakmile Španělské družstvo bylo představováno, Jasmine začala tleskat a čas od času i zapískala. Na prsty, to uměla moc dobře.

_________________

Johnyho sice trochu zamrzelo, že s ním Sara nemůže zůstat déle, protože bude muset být na zápase, ale chápal, že je to její práce, kterou nemůže zanedbávat. On se na druhou stranu taky nemohl jen tak sebrat a jít se koukat na famfrpál, ale musel zůstat u stánku jejich firmy. I když kdyby chtěl, mohl si to domluvit tak, aby na zápas dostal volno. „To nevadí, uvidíme se ještě po zápase, hm? Já jsem tady dneska přes noc, takže až dopíšeš všechny rozhovory, můžeme... můžeme si spolu dát třeba nějakou super stánkovou večeři,“ navrhl a letmo se pousmál. Jaká romantika, zvát Saru na klobásu u stánku.
Když jeho milovaná pronesla, že by se mu snad líbila i v pytli od brambor, Johny s naprosto vážnou tváří přikývl, protože měla pravdu. „To máš pravdu, líbila,“ přisvědčil. Jemu konec konců nezáleželo na tom, co měla Sara na sobě - miloval ji celou, nejen zevnějšek. Prosba o rozhovor ho nicméně zaskočila, takže překvapeně zamrkal a povytáhl obočí. „Já? Ale já tu jenom stojím u stánku, nic víc,“ pokrčil rameny, protože se vážně nepovažoval za materiál vhodný na rozhovor. Ale pokud to Saře nějak pomohlo, tak byl samozřejmě ochotný rozhovor podstoupit.
Zmínka o Johnyho starším bratrovi mu vehnala vrásky na čelo. „Nemusí? Choval se moc ošklivě?“ zeptal se starostlivě, povzdechl si a přitáhl si Saru k sobě, aby ji mohl ochranitelsky obejmout. „Neber si to tak, Saro... On od určité doby prostě asi jen moc nedůvěřuje vztahům. Jakýmkoliv. A nechce, abych zažil to samé, co on,“ zamumlal. „Což nezažiju,“ dodal vzápětí, protože byl přesvědčený, že Sara není taková, aby mu zvládla zlomit srdce. Problém byl ten, že to Johny možná všechno viděl přes růžové brýle zamilovanosti. A možná taky ne.

_________________

Oznámení, že Harlee dostala Nimbus 1500 byla rána pod pás a Liama to okamžitě připravilo o všechnu dobrou náladu. Ano, chápal, že jemu táta pořídil to nejlepší koště, jaké mohl, které bylo samo o sobě dost drahé a že neměli teď v rodině moc peněz, ale přesto Harlee záviděl. A fakt ho mrzelo, že ten nejlepší Nimbus má ona, když se o famfrpál nezajímá a nebaví jí, a ne on, který se famfrpálu chtěl věnovat. Nebylo to fér ani trošku. „Jo, koupili,“ zabručel potichu a fakt nehodlal přiznávat, že má horší koště. Tedy, on mezi Nimbusem 1001 a 1500 nebyl zase tak markantní rozdíl, ale nějaký tam přeci jen byl. „Když myslíš... Já bych Nimbus 1500 teda nepůjčoval, ještě ti s ním někdo něco udělá,“ zamumlal pak. Ne že by byl lakomý, spíš by se bál, že se tak drahému koštěti vinou někoho cizího něco stane.
Na to, že se do týmu mohou vecpat prváci, Lee přikývl. Vlastně v to tak trochu doufal, jinak dost možná hrozilo, že Zmijozel vůbec neposkládá kompletní tým a bude muset hrát v oslabení, což by bylo všem pro smích. Odešel přece Flann a Anabelle, takže měl Zmijozel minimálně dvě volná místa. A co tak slyšel od Queenové, ta neplánovala cpát se do hlavní sestavy. „My máme hráčů ještě míň... asi budeme rádi, když dáme dohromady celý tým,“ zauvažoval pak nahlas a nezapomněl se nad tím pořádně zašklebit.
Debatu o Příčné už Liam víc nerozváděl, protože se o chvíli později začali soustředit na zápas. Když si všiml Harleeina otráveného obličeje, neubránil se pobavenému úšklebku a o to víc jásal. Ona sice začala jásat taky, ale Lee si byl prakticky jistý, že to jenom hraje. Vždyť jí famfrpál přece nebavil.

_________________

Bylo očividné, že se Liam najednou o košťatech nechce bavit, takže jsem se ušklíbla. "A jaký model?" povytáhla jsem tázavě obočí. Neptala jsem se ho kvůli tomu, že bych do něho chtěla rýpat, ale protože mě to skutečně zajímalo. Z jeho postoje jsem však soudila, že to bude o něco horší koště, než jsem dostala já. Nimbusu 1500 se teď vyrovnala jen ta nejnovější Kometa. Mně však bylo jedno, jaké koště kdo má. Ne každý měl totiž dostatek peněz na super košťata, navíc teta měla celkem pěkné slevy. Proto by si s klidem mohla dovolit i tu Kometu. "Jenže s tím koštětem si můžeš udělat něco i ty sám, takže asi tak. Navíc, půjčila bych to jen určitým lidem, které znám a věřím jim, že by ho nezničili úmyslně." Krčila jsem pak rameny a pousmála se. Dobře, nebylo zas moc lidí, kterým bych věřila, a říkat, že bych ho s klidem zrovna půjčila jemu, to jsem fakt nehodlala. Už jen z toho důvodu, že bych tím přiznala, že mu věřím, a že mi, jistým způsobem, na něm záleží. Brala jsem ho jako kámoše. Kterého můžu s klidem pošťuchovat a dělat si z něho srandu.
"Tak nám odešel Matt, a taky Heath. Netuším, jak to bude s Týnkou, ta nehrála už minulý rok, takže nám bude taky chybět dost hráčů," krčila jsem pak rameny. Vůbec jsem si nebyla jistá, jak to bude letos vypadat, ale tušila jsem, že do hlavní sestavy se bude chtít procpat Torunn. Asi. Tý jsme teprve mohli koště závidět, protože ona se pyšnila tou novou Kometou. "Každý tým na tom letos bude celkem špatně," zhodnotila jsem to nakonec, a nebyla jsem vlastně ani tak daleko od pravdy.
Na hřišti se zatím nic moc nedělo, nehledě na to, že to byla ještě větší nuda, než kdyby jsme seděli a fandili v Bradavicích. Jo, kdyby hrálo Skotsko, mělo by i pro mě cenu pořádně fandit, protože by na hřišti hrála má teta. Jásala jsem však, a chvílemi to opravdu i vypadalo, že mě to baví.

_________________