Maeve už od chvíle, co se o kouzelnickém světě dozvěděla, projevovala někdy až přílišné nadšení a s jásavou radostí sobě vlastní objevovala taje, které skýtá svět čarodějů. Aktivně se pustila do čtení učebnic, protože se obávala, že když se ukáže, že nic neví, tak ji pošlou domů. Úspěšně absolvovala cestu Bradavickým expresem, aby byla posléze na Zařazovací hostině poslána Moudrým kloboukem do Nebelvíru. Brzy po začátku školního roku se sčuchla s Leslie, kterou považuje za svou pravou ruku, stejně jako třeba Darrela nebo Cassidyho, na kterého od jedné nešťastné hodiny lektvarů nedá dopustit. A navíc zrzci musí držet při sobě, že ano. Zvládla se dostat do nebelvírského famfrpálové týmu, létání na koštěti ji už od první chvíle fascinovalo a tak nechtěla promarnit jedinečnou příležitost. Onen famfrpálový nábor byl také částečně důvodem, proč ona hodina lektvarů neproběhla zrovna dobře. Společně s Leslie totiž vyjádřila nesouhlas vůči nespravedlivému udělení bodů zmijozelské odrážečce kolejní ředitelkou, která u náboru ani sama osobně nebyla. Ta malá zmijozelka se pak také navážela právě do Cassidyho, kterého se Maeve okamžitě zastala a kterého od té doby považuje za svého velmi dobrého kamaráda. Po zbytek roku se už ale naštěstí žádná podobná záležitost nepřihodila a tak si Maeve mohla s nadšením užívat všech hodin, na kterých se dozvídala stále víc a víc o kouzelnickém světě. Za zmínku ale stojí koncoroční famfrpálový zápas proti profesorům, kde se sice zrzce zrovna nedařilo, ale i tak si to užila a koneckonců, o zábavě to právě bylo. Školní pohár se sice Nebelvíru vyhrát nepodařilo, ale i když to Mae bylo líto, nehroutila se z toho a je přesvědčená o tom, že se to prostě podaří příště. Prázdniny z velké části strávila u babičky v Irsku, kvůli tomu si i nechala ujít mistrovství světa ve famfrpálu. Ne tedy z vlastní vůle, kdyby mohla, došla by tam i pěšky, ale co se dá dělat. Nějakou dobu za to byla na rodiče naštvaná, ale nakonec povolila, když jí bylo přislíbeno pořízení mazlíčka. Na sklonku prázdnin se na nákupech na Příčné ulici potkala se svou dětskou kamarádkou Philippou, o které neměla tušení, že je také čarodějka, ale o to víc byla nadšenější a už teď se těší, co všechno spolu budou moct ve škole provést.

Druhý školní rok v Bradavicích začal pro Maeve docela dobře. Cestu vlakem strávila s Cassidym, Tamsin a Lucindou, tudíž o zábavu bylo postaráno. Září celkově bylo docela klidné, zato s říjnem jako by začaly veškeré problémy. Na zrzku poprvé dolehl její mudlovský původ. Ne že by se za něj začala stydět, ale až teprve teď jako by jí došlo, jak je kouzelnická společnost (ne)hezky rozčleněná. Nejkrušnější to bylo asi s Darrelem, kterého Maeve za jeho prvotní výroky přetáhla koštětem. Prostě byla v tu chvíli naštvaná a mrzelo ji, jak se to všechno vyvíjí. Až postupně si uvědomila, že Darrel přece nemůže za to, v jaké rodině vyrůstal, a že důležité je hlavně to, jaký je a jestli je ochotný třeba ty přejaté názory trochu přehodnotit. I kdyby ale nebylo toho proklatého článku v Denním věštci, Maeve měla během školního roku pocit, že jí asi pukne hlava. Leslie se s Ezrou definitivně dala na válečnou stezku a celkově ty přátelské vztahy mezi nebelvírskými byly tenhle školní rok poněkud křehké. Až Maeve v jednu chvíli začala uvažovat, jestli by nějak nešlo podplatit Moudrý klobouk, aby ji zpětně přeřadil do Mrzimoru. Plán trochu nevyšel, a tak se aspoň snažila zdržovat ve společnosti žluťásků a hlavně Cassidyho, se kterým Maeve dokonce navštívila školní ples. V nebelvírském famfrpálovém týmu se přesunula na pozici chytače, s naivním úmyslem, že když se jí nedařilo jako střelci, možná by se jí mohlo dařit jako chytačce. Kýžený úspěch se však nakonec nedostavil, Zlatonku Maeve na zápasech nechytila ani jednou, což ji poměrně dost zdrchalo a docela dlouhou dobu si dávala za vinu poslední místo ve famfrpálovém poháru. K náladě jí nepřidalo ani poslední místo ve školním poháru a tak Maeve druhý ročník zakončila poněkud mrzutě. O prázdninách jí nicméně náladu vylepšila fakt, že tentokrát už se podívala na to vytoužené mistrovství světa ve famfrpálu, kde se společně s Leslie potkaly s Darrelem, který se rozhodl zavrhnout tribunu pro čistokrevné a místo toho fandil s nimi. Do školy a nového školního roku už se ale Maeve řádně těší, ačkoliv ji pořád trochu mrzí fakt, že letos se kvůli penězům vydaným za lístek na mistrovství ještě stále nedočká vlastního koštěte. No, tak třeba příští rok.

Bradavická krasojízda pokračuje a nabírá grády. Ač první školní den strávila Maeve v lehce grumpy stavu, jelikož se obávala toho, že ve famfrpálu opět všechno pos… pokašle, brzy ji to přešlo. Ono na to taky nebylo moc času, Ginger je fajn kamarádka, ale tvrdá kapitánka a při trénincích Maeve veškeré smutnění rychle přešlo. Do školy nastoupilo pár nových učitelů a praktikantů, z nichž si nejvíce zrzka oblíbila hlavně dva. Finniana Ó Fearradhaigha, protože to je týpek největší, a Milese Turnera, protože… no, protože Miles. Díky Finnianovi si oblíbila Starověké runy dřív než kdy předtím a také společně s dalšími spolužáky na konci září (26. – 28. 9. 1975) absolvovala pod Finnianovým vedením sibiřský kurz přežití. Seznala, že z ní nebude žádný lovec, potkala příšeru a odnesla si suvenýr v podobě kousku mamutoviny, který později v jedné hodině Starověkých run přetvořila v amulet s vypálenou runou Sowulo (odhání únavu a slabě hřeje). Z podzimních zážitků stojí za zmínku ještě lékouzelnický seminář přednášený Sheridanem Lynchem, který Maeve bavil (jak jinak), ale popravdě si nemyslí, že by pro ni kariéra lékouzelníka byla ta pravá. Nicméně jako zpestření výuky to posloužilo výborně. O zimních prázdninách si usmyslela, že by nebylo od věci zorganizovat pořádnou sněhovou bitvu, s dobýváním vlajek a sladkou odměnou, takže se do toho pustila a ráda si myslí, že to mělo úspěch, a hned po skončení začala plánovat druhý ročník. Svého druhého školního plesu se zúčastnila opět s Cassidym a na rozdíl od toho loňského tenhle nebyl jen tak obyčejný. Tak předně tam s Mrzimorem přišli sice společensky oblečení, ale na tom všem měli svetry. Kdyby se na plese nenacházel profesor Astronomie, Ebenezar Rodwell, pravděpodobně by jim to vzhledem k vánoční náladě i prošlo, jenže Rodwell tam byl. Naneštěstí pro Maeve. Profesor v jednu chvíli pronesl, že v Nebelvíru je zjevně výskyt choromyslných jedinců nadprůměrný, na což mu dívka neprozřetelně opáčila tím, že kdyby studoval v Nebelvíru on, ten průměr by byl ještě vyšší. Každopádně neumřela, jakkoliv k tomu měla nakročeno, nakonec vyvázla jen s trestem a ztrátou bodů a jako čestný, nebelvírský jedinec se samozřejmě po několika dnech došla Rodwellovi osobně omluvit. Možná si trochu šplhnout darem v podobě astronomické knihy. Ačkoliv měla Maeve trochu nahnáno ocitnout se s obávaným profesorem o samotě, nakonec možná někde v koutku duše v ní začala klíčit představa, že Ebenezar Rodwell nebude úplně hrůzostrašný, i když ani ona není tak naivní, aby se profesor vyšplhal mezi její oblíbence. Jako opožděný vánoční dárek KONEČNĚ dostala svoje vlastní koště, Stříbrný šíp. Nimbusům se sice nevyrovná, nicméně Maeve se s Šípem neskutečně sžila a teď už by ho za nic nevyměnila. Ostatně na něm chytila Zlatonku, která Nebelvír dostala do finále s Mrzimorem. Ve finále se ale Zlatonka ztratila z dohledu i Arsenovi a jen díky tomu, že nebelvírští střelci váleli, lví kolej konečně získala vytoužený famfrpálový pohár. Co ještě ze školního roku stojí za zmínku, to je rozhodně jedna hodina lektvarů, kdy Maeve byla v důsledku pokusu o opisování donucena ochutnat Drmolící dryák a poté v podstatě celý den citovala Gluma z Pána prstenů. Vzniklo několik rozhodně vtipných situací. Taky začala poslouchat Bengál a pomalu v ní klíčí revolucionářka, nicméně rodičům podává informace z kouzelnického světa značně zkreslené. Co se prázdnin týče, rozhodla se naučit hrát na kytaru, což ji překvapivě baví a docela jde. Taky se opět podívala na Mistrovství světa ve famfrpálu, tentokrát v Egyptě, který hrál proti Finům, kterým Maeve fandila. Málem ji a Septima u pyramid prodala mrzimorská Melody, potenciálním kupcem byl ale naštěstí Flann, tudíž konec dobrý všechno dobré. I ti Finové vyhráli. A Maeve se už zase těší do školy.

Cestu vlakem do Bradavic strávila Maeve s Darrelem, kterému trochu neprozřetelně slíbila, že ho naučí hrát na kytaru, svěřila se svými možnými budoucími plány po škole a uvědomila si, že mezi ty plány rozhodně nespadá profesionální hraní famfrpálu, a to nejen proto, že jako chytač vždycky spolehlivě pohořela. Nebrala to tak vážně a mnohem více ji lákalo odeklínačství, které v sobě spojovalo všechny její oblíbené předměty.
Začátkem října (asi) si s Finnianem domluvila takové menší chlupaté doučování, které Maeve hrozně nadchlo, byť pisatelka její snahy poněkud zazdila a neměla potuchy, jak ji k tomu herně přivést zpátky. Anyway, po náboru do famfrpálových týmu, kdy se Cassidy ocitl kvůli Septimovi na ošetřovně, Maeve poprvé (a naštěstí také naposledy) vzplála žárlivostí ke své nejlepší kamarádce, Leslie, to když se spolužačka nějak moc měla k odhrnování vlasů ze zrzkova čela.
Vyučovací hodiny probíhaly víceméně bez nějakého většího vzrušení (pokud nepočítáme hodiny Starověkých run, zvláště jednu z těch prvních, kdy hráli tlämkopp), naprosto definitivně Maeve sekla s chytačstvím a raději se ujala odrážečské pálky, která jí seděla mnohem více. Zúčastnila se již druhého ročníku Finnianova Survivalu, tentokrát na Floridě, kde si vyzkoušeli spaní na stromě a další exotické mňamky k večeři. Samozřejmě znovu uspořádala sněhovou bitvu o Bradavice, tentokrát s tím úspěchem, že se přidalo i několik profesorů. Když už je řeč o zimě, při zimní návštěvě Prasinek se Maeve společně s Cassidym podívala do čajovny madam Pacinkové, kterou společně trochu… mrzimorsky vytunili.
S mrzimorským kumpánem se také společně objevili na plese, kde se taktéž objevil i ministr Tremlett, na kterém sice Cassidy chtěl spáchat nějaký žert, ale Maeve mu to vymluvila. Naštěstí. Místo ministra to schytal alespoň Léandre Blanc ze Zmijozelu, kterého Nebelvírka obsypala svědícím práškem a vysloužila si tak jeho nehynoucí nenávist, ačkoliv řečený neměl žádné jisté důkazy, které by ji a Cassidyho usvědčily.
Maeve se také anonymně vyznala z lásky Milesovi Turnerovi, kterému kromě dopisu zanechala pod dveřmi také brož bígla jako narozeninový minidárek. Taktéž zjistila, že jasnovidectví jako předmět její silnou stránkou skutečně nebude a po zkouškách NKÚ se ho nejspíše ještě ráda vzdá.
V semifinále hrál Nebelvír proti Mrzimoru a byl to skutečně poslední zápas, který Maeve odehrála jako chytačka. Málem to byl i její poslední zápas vůbec, ale navzdory všemu si ji Ginger ponechala v týmu (i když pravda, notnou dobu spolu kvůli Maevinu výstupu, kdy zrzka naprosto chladně oznámila, že s chytačstvím končí, byly poněkud na ostří nože) a finálový zápas Maeve odehrála jako odrážeč. Darrel se přesunul na místo chytače, což z něj samozřejmě udělalo primární cíl, čehož využil Taren Hart a brutálně Dáju vyřadil ze hry. V reakci na to se Maeve pokusila na Tarena také metnout potlouk, ale když to nevyšlo, prostě a jednoduše k němu přisvištěla a vrazila tomu incesťáčkovi hezky po mudlovsku pěstí. Doteď je na to pyšná.
Zkusila si poprvé komentování a seznala, že by ji to snad i celkem bavilo. Společně s profesorem Wellsem a ostatními spolužáky ze čtvrtého a třetího ročníku se zúčastnila výpravy do Černého jezera, kde se potkali s jezerními lidmi. Náhodou se připletla na duchařské akci v knihovně, kterou pořádala Jane ze Zmijozelu, a která zahrnovala alkohol. Maeve zůstala u coly a Pringles, přičemž beztak brzy usnula v křesle, což bylo možná štěstí vzhledem k tomu, že se tam rozehrála líbací flaška.
Školní ani famfrpálový pohár Nebelvír klasicky nevyhrál, ale každopádně to značilo začátek prázdnin, které sice Maeve plánovala strávit z větší části brigádou u tatínka na poště, ale vměstnala mezi to i kamarády, konkrétně hlavně Leslie s Dájou, s nimiž strávila pár dní pod stanem a bylo fajn. Mistrovství ve famfrpálu jí uniklo, ale za to poprvé navštívila nějaký hudební festival, kde se jí moc líbilo a byla odhodlaná se příští rok na nějaký zase vydat. Léto se každopádně nachýlilo ke konci, což znamenalo, že se přiblížil pátý ročník a s ním i zkoušky NKÚ…

Pátý ročník se nesl především ve znamení zkoušek Náležité kouzelnické úrovně, takže se Maeve věnovala hlavně učení – ačkoliv přiznejme si to, vzhledem k tomu, že se preventivně učila už zhruba od třetího ročníku, žádné velké problémy tak úplně nepředpokládala, ale k tomu se ještě dostaneme. Před začátkem školního roku ji mírně překvapila obálka s oznámením, že se z ní stal nebelvírský prefekt, ale protestovat nehodlala a prvního září na nástupišti se tedy objevila s odznakem připnutým k hábitu. Těžko říct, jestli za to mohla představa nově nabytých povinností, každopádně se stalo, že si Maeve s sebou sice přivezla přepravku na Gizma, ale samotný kocour nikde. Bez mazlíčka ale nezůstala, protože si ji a další přeživší účastníky EEE odchytil náčelník Finnian a podělil je o kukudýly. Zábava zaručena. Už ne tak veselá zábava byla zajištěna, když Maeve na zahajovací slavnosti zjistila, že dvě slečny z nových nebelvírských prvňáků už stihly schytat školní trest a ještě menší radost měla, když byla obeznámena s tím, za co ten trest byl. Málem to nepřebilo ani nadšení z toho, že se novým nebelvírským kolejním profesorem stal právě Finnian.
Pod Finnianovým vedením se Maeve opět zúčastnila Survivalu, již třetího ročníku, který se tentokrát konal v depresivní Osvětimi prolezlé bubáky a Mengelem, a trochu ji to donutilo pochybovat o svém odhodlání účastnit se každého Survivalu, protože to je přece příležitost, jakou nelze promeškat. (To byly samozřejmě úvahy naprosto scestné, protože je jasné, že by si další kurz přežití nenechala ujít, ani kdyby na tom předchozím potkali žraloky s laserovými děly.)
Vánoční ples si letos Maeve odpustila, ani ne tak kvůli tomu, že by se jí tam nechtělo, jako spíš kvůli tomu, že se do Velké Británie dostaly do kin Hvězdné války, což zkrátka nemohla propásnout ani omylem. Díky tomu se i více spřátelila s Mattem, s nímž za prvé absolvovala několikero diskuzí a za druhé s ním Hvězdné války viděla podruhé… nebo potřetí; možná trochu ztratila přehled.
„Tradiční“ koulovačku za ni převzala Scarlet, která udělala z koulovačky sáňkovačku, což možná nebyl úplně špatný nápad, ale Maeve se rozhodla, že ho opakovat nebude a namísto toho vymyslela ještě jinou zimní aktivitu… Spoilers!
Co se famfrpálu týče, Maeve zůstala na pozici odrážeče a v semifinálovém zápase Nebelvír dle jejího skromného názoru celkem zaválel. Možná i proto se nebelvírští při finálovém zápase odvážili doufat ve výhru, leč jejich soupeřem byl Mrzimor a souboj byl více než rovnocenný, navíc žluťásci měli na své straně Arsena, který měl s chytáním přece jen více zkušeností než Darrel. Nebelvírské to poněkud sebralo (což je pochopitelné vzhledem k tomu, že o sobě věděli, že na to fakt trénovali, navíc je logické, že jakkoliv by se měla výhra vítězi přát, člověk přece jen primárně fandí tomu svému týmu) a pár jedinců se to rozhodlo zapít v umývárnách. Maeve tam chvíli s kamarády pobyla, aby je aspoň trochu utěšila, ale alkoholu ani tady na chuť nepřišla a vlastně se pak jen ujala vyhazovu důkazů, čili prázdných lahví.
Po famfrpálu přišly již výše avizované zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně. A přestože byla Maeve chvílemi řádně nervózní, nakonec to zvládla celkem dobře. Až na Věštění, ale k tomu přece jen nikdy netíhla, takže si výsledek vycucala z prstu, spokojila se s tím, že nepropadla, a ujistila se, že OVCE z Věštění vážně nehrozí. To radši svou energii vrhne někam jinam. Protože totiž pomalu začala přemýšlet nad tím, že by se po zakončení Bradavic vydala lékouzelnickým směrem. To je ale zatím v nedohlednu a mnohem blíže jsou letošní prázdniny, kdy se z Maeve stala poštovní sova, neboť nastoupila k taťkovi na brigádu a na kole rozvážela dopisy a zásilky po okolních domech a vesnicích. Jinak snad ty prázdniny ani nestály za zmínku.

Prázdniny utekly, ani člověk netušil jak, a byl tu zase odjezd do školy. Maeve byla stále prefektka, a tak se pro jednou rozhodla zkusit luxus ví aj pí áčkového vagonu, kam směli jen prefekti, primusové a kapitáni. Díky tomu tady narazila na Matta, toho času dost dobrého kamaráda, se kterým si vždycky měla co říct. Ačkoliv se po cestě vyskytl jeden malý mráček v podobě profesora Dragomirova, Maeve si cestu nakonec užila, protože s Mattem se zkrátka zatím nikdy nenudila. Nedá se říct, že by si stejně užila i uvítací hostinu, protože se na ní vyznamenala Grace, která si to u ní definitivně pokazila a od posledního místa v Maevině žebříčku oblíbenosti ji držel jenom ten fakt, že to místo měl už natrvalo rezervované Taren Hart.
Na začátku roku se opět odehrál Survival, tentokrát v Africe (ochutnávka vrtících se larev), a co do náročnosti mnohem těžší, než předchozí přežívací výlety. Ovšem jakkoliv náročný tenhle Survival byl, i Grace, která se k překvapení všech účastnila, se z něj vrátila naprosto v pořádku, aniž by někomu posloužila jako návnada. Nutno přiznat – Maeve to trochu zklamalo. Ale vrátili se se znalostí šamanského přivolávání deště, to to aspoň trochu vyrovnalo.
Taky opět proběhl nábor do famfrpálových týmů, ale na něm bylo nejzajímavější leda tak to, že se z něj Maeve společně s Mattem zdejchla k jezeru, kde se konal menší piknik za účasti profesora Vydrýska, profesora O'Shanleyho, Svena, Isaaca… a dalších. Byla sranda, bylo jídlo, bylo zpívání a bylo brouzdání už ne tolik teplou jezerní vodou, ale Maeve tam bylo s Mattem fajn. Co se ještě famfrpálu nanečisto týče, rozhodně by byla škoda opominout tréninkovou hodinu pod vedením Eryho, u něhož byla Maevka vážně nadšená, že ho zase po dlouhé době vidí. A společný trénink Havraspáru a Nebelvíru, v němž se zrzka moc nepředvedla, což ale bylo na druhou stranu velmi dobře pro havraspárské hráče, jelikož měla zase v ruce pálku…
V šestém ročníku se žádné velké zkoušky kromě těch ročníkových neskládaly, takže co se týče učení, byla to pro Maeve skoro brnkačka. I tak ale ovšem byla nejčastěji k nalezení v knihovně (pokud zrovna nedřela s Ginger a týmem na hřišti), kde se učila společně s Mattem. S ním se vůbec během roku dost sblížila (pokud jste to náhodou jako sami nepoznali), ale ta pusa o vánočních prázdninách byla fakt jen na rozloučenou! (Možná.)
A jinak se toho asi moc nestalo. Kromě famfrpálo, kde se Maeve s pálkou dařilo až nadmíru dobře (zrasit skoro půlku protivníkova týmu se nepovede každému, že), takže kdyby jí nevyšlo ani odeklínačství ani lékouzelnictví, alespoň má třetí záložní plán na cokdybynáhodou. Stejně ještě pořád nemá tušení, co bude ve skutečnosti po škole dělat.
Cestu do Londýna strávila v kupé s – překvapení – Mattem, a protože bradavický expres je kouzelný vlak, tak trochu se to při té jízdě mezi nimi zlomilo. Maeve si z prázdnin nakonec nepamatuje skoro nic jiného než právě Matta, protože to byla zmrzlina tady, tamhle, zúčastnění se Shashiho svatby, pár dní u Matta, pád dní společně u ní, taky viděla pár Mattových tréninků, byla se s ním podívat na mistrovství, které se letos zase konalo, a vůbec. Ale aby se neřeklo, taky strávila pár dní s Johnem, bratránkem z Irska, jehož kouzelnické schopnosti byly trochu překvapením, ale Maeve je nadšená z toho, že když už nebude mít v Bradavicích Matta, bude tam mít nově aspoň bratránka.

Maeve se před začátkem školního roku poněkud stresovala, protože jí v obálce přistála nejen kapitánská páska k famfrpálovému týmu, ale i odznak primusky, a to společně s tím, že to byl ročník těch úplně nejzávěrečnějších zkoušek a že se vyjma dopisů a několika krátkých setkání neměla skoro rok vidět s Mattem, způsobilo, že do bradavického expresu nevkročila zrovna pravou nohou a následky pak dávala dohromady ještě pár týdnů poté. Což o to, že by se s ní nebavila Carreen nebo Grace nebo Winfred nebo Georgia, to by ještě přežila, ale potřebovala si to urovnat hlavně s Darrelem. Což se nakonec povedlo a naopak jako by to Maeve ještě nakoplo tím správným směrem, takže se primusovských i kapitánských povinností zhostila se ctí.
Co se týče toho famfrpálu, Maeve sice Ginger vždycky respektovala a považovala ji za kamarádku, ale protože nebyla do hry takový fanatik jako ona, bylo jasné, že i její přístup k vedení bude trochu odlišný. Nikoho nesekýrovala, nikoho nehonila po hřišti až do úmoru. Ale ne že by si nedávala záležet – naopak do tréninků zařadila i nové věci, jako třeba mudlovské míčové hry a logické deskové hry, aby si všichni procvičili reflexy a uvažování při taktice, kterou dávali dohromady jako tým, nikdy si nad tím Maeve nesedla sama. Ale popravdě, kdyby nebylo banánového krále, sebelepší strategie by jim byla na nic, poněvadž kvůli přílivu nováčků byli slabší než ostatní týmy. Třeba takový Havraspár, který si zasloužil vyhrát, a Maeve to modré koleji i v duchu přála, i když to neznamenalo, že by kvůli tomu záměrně svůj tým sabotovala.
Přestože se sedmému ročníku vystřídalo několik učitelů (a odešel Miles, u něhož to Maeve zamrzelo asi nejvíc, protože… Miles), s učením naštěstí problémy neměla. Asi s tím měl co dělat fakt, že se už rok předtím často učila s Mattem, takže s něčím byla celkem dopředu, alespoň co se teorie týče. Praxe místy haprovala, zvláště v obraně, ale aspoň si to vynahrazovala v přeměňování.
Na zážitky byl školní rok relativně chudý, v podstatě největší a jedinou záležitostí byl poslední Survival (minimálně v roli studenta), kde viděla vybuchnout sopku, seznámila se zblízka s orangutanem a odkud si přivezla úpal, perlu a schopnost vidět testrály. Bez toho posledního by se tedy docela obešla, ale jinak by si to hned dala znovu. Taky se o jarních prázdninách zúčastnila nelegálních závodů na košťatech a moc valně tedy nedopadla... Ačkoliv plánovala se naposledy podívat na vánoční ples, nakonec očekávaně zdrhla na prázdniny za Mattem. A i když ji ten promeškaný ples trochu mrzel, neznamená to, že by to volno takhle užila o to méně. Spíš naopak.
Jako Nebelvírka zakončila Maeve školní rok nadmíru úspěšně, neboť se její koleji podařilo vyhrát jak famfrpálový pohár, tak hlavně ten školní, kterého si celá kolej cení o to víc, že až do poslední chvíle to bylo poměrně vyrovnané s Havraspárem a Nebelvír tedy vyhrál jen o malinký chlup. Ale jinak se nedá říct, že by z toho konce byla zrzka nadšená, poněvadž se jí povedlo kardinálně pokonit zkoušky. Dobře, jenom jednu, tu z obrany, kdy ji prostě neposlouchala hůlka a vypadala jako neschopný debil (ačkoliv za to mohly kostky, svině), nicméně ji to poměrně dost zasáhlo a ona strávila v depresi jak zbytek školních dní, tak i necelou půlku prázdnin, z čehož měli nepochybně radost všichni, kdo se nacházeli v jejím okolí. K její pochmurné náladě nicméně přispělo i to, že končila jedna etapa jejího života, sedm let někde, kde to považovala za svůj druhý život. Z hradu se jí nechtělo, protože tušila, že aby se sem vrátila jako profesorka, k tomu několik let určitě nedojde.
A popravdě, dost v otázce bylo i to, u čeho Maeve chtěla, aby k tomu došlo, totiž přijetí ke studiu lékouzelnictví, poněvadž podle těch posledních informací, které měla k dispozici, jí to jediné Přijatelné celkem bezpečně zhatilo plány. Nicméně se ukázalo, že došlo ke změně a u těch „ne tak důležitých“ předmětů byly o stupeň sníženy nároky. Ať už to bylo kvůli současné době, která si pomalu žádá více léčitelů anebo kvůli něčemu jinému, hlavní nakonec je, že se Maeve nemusela uchýlit ke kariéře uklízečky. A věřte, že v tom nejhorším rozpoložení toho byla opravdu schopná.
Ale kromě toho, že část prázdnin strávila v depresi, taky si je docela užila, s Mattem něco procestovali a bylo to fajn. Tak. A hurá vstříc dospěláckému životu. Který herní historii nikdy nedostane.