~ Procházka po chodbách, když svítí pouze dohořívající pochodně, může být sama o sobě dost strašidelná, zvlášť když vás může nachytat profesor, ale svým způsobem kdo má strach už jen z tohohle, pak by neměl chodit. Budou strašidelné historky. Ale nepředbíhejme.
Knihovna vypadá stejně jako vždycky, pokud jste ji mohli někdy zahlédnout v noci. Temná, opuštěná a prázdná. Až na ty tuny mrtvého a zpracovaného dřeva. I když… knihy nikdy nejsou mrtvé svým způsobem žijí a předávají moudrost dál, někdy za tichých nocích se člověku může zdát, že tiše šeptají do nočního ticha příběhy a knihy chtějí být vyslyšeny… Pořád se divíte, že knihovnice začala pít?
Každý kdo vezme za kliku knihovny, zjistí (až do herního uzamčení), že klika povoluje a že je odemčeno. Může se to zdát jako chyba knihovnice, ale kdo ji zná, ví, že přeci jen tak moc nedbalá není. Ne, za to může Jane, která odemkla všem, kdo se rozhodli dobrovolně přespat v knihovně a při té příležitosti se tak trochu vyděsit navzájem. A snad některé věci povedou k utužení vztahů (žertuji).
Šeptanda se tentokrát rozšířila (a to zcela úmyslně) hlavně mezi starší studenty. Polštářová bitva a vyprávění strašidelných příběhů sice nemusí zlákat každého, ale toto je pouze oficiální verze šířená ústně. Neoficiálně (tedy to zatím nikdo neví) Jane zjistila, kam přesně knihovnice schovává náhradní sherry (a samozřejmě i ony náhradní klíčky od knihovny). Je vítán každý kdo přinese jídlo, dobrou náladu případně nějaké ostřejší pití. Nezapomeňte také na deky pro sebe (Januška bude mít čtyři na půjčení, ale více ne) případně i nějakou náhradní pro někoho dalšího a alespoň jeden polštářek pro sebe, péřové jsou nejlepší (pokud ovšem nejste alergik…). Každý kdo bude chtít kazit náladu, musí počítat buď s vykázáním pryč, nebo s provazy a roubíkem dle momentální nálady zúčastněných.
Pokud si tedy dodáte odvahy a vejdete do potemnělé knihovny, nezapomeňte za sebou pečlivě zavřít, nikdo nechce profesora za zády dříve, než to bude nezbytně nutné. Projdete mezi tmavými regály, zahnete u páté uličky doleva, protáhnete se u staré zaprášené bible o dracích (má zlaté kování září na všechny strany to nemůžete minout), a pokud by tam náhodou nebyla tak je orientačním znamením kovový plochý drak zastrčený až úplně ve vrchní poličce (správně, oddělení je věnováno drakům, konkrétně jejich nemocím). A pokud začnete bloudit je velice dobrým ukazatelem směru jisté tlumené světlo, které každým vaším krokem bude sílit... Nachází se zde prostor, který objevila již dávno řada havraspárských, což lze usoudit podle jednoznačné i když decentní výzdoby. Tu pověšená stuha v modré barvě, sem tam polštář se znakem koleje. Nicméně pro teď je to ideální, je tu totiž dost místa, dostatek křesel rozmístěných kolem kulatého stolu z tmavého dřeva a kdyby náhodou nebylo křeslo, jde si ještě donést proutěnou židli a sehnat si polštářek. Tenhle kout pak působí útulně hlavně díky třem lampičkám strategicky umístěným na policích mezi z nějakého důvodu očouzenými knihami, přes které Jane přehodila hedvábný široký kapesník (přes lampičky ne ty knihy), takže vydávají spíše tlumené světle modré světlo. Vysoké gotické okno kam vede úzká ulička je rovněž zatemněné okenicí, víte, že tam je, ale nepotřebujete ho. Za vedlejším regálem se pak nachází o něco menší prostor kde je na zemi tlustý koberec, takže se nikdo nemusí bát toho, že bude spát na studené dřevěné podlaze. ~

Mimo herně:
Pravidla jsou daná jasně, alkohol (sherry a případně cokoli dalšího klidně, a jen pro informaci – případným mladším studentům bude naléván jedině obyčejný čaj, který má Januška v termosce sebou) bude sloužit svému účelu, každý kdo se bude chtít napít (alkoholu ne čaje, ten s klidem můžou pít všichni bez podmínek...), bude muset nejdřív vyprávět strašidelnou historku dle vlastního uvážení (cíl je jednoznačný, vyděsit všechny okolo, je jedno jestli si něco vymyslíte nebo sáhnete po táborové klasice). Prázdná lahev od sherry bude velice pravděpodobně použita hře flaška, přičemž pravidla (a jo naše milované kostky :3) sdělím včas. Ale asi uděláte dobře, když bude postava mít více oblečení kašli kašli (jo, drobná inspirace byla u Survivalu). Vypravěč má volnou ruku v případě překvapení a možná i ukončení, proto taky je vše na vlastní nebezpečí. Pokud se bude chtít objevit profesor (je to hrad, fakt si myslíte, že by na to nikdo nepřišel…?) pak klidně může, ale opět poprosím spíše až jakoby ke konci, děkuji za pochopení.

_________________

(Stieg Larsson)

Jane tenhle trik měla ozkoušený už dlouho. Vejdete s kupou vysokých havraspárských, hezky pěkně za nimi, tak že člověk není vidět, schováte se a prostě jen počkáte, až se bude zavírat… Takhle tu zůstala spát několikrát, párkrát prostě jen omylem, protože tu usnula a několikrát schválně. Minule dokonce i několika dalšími studenty a horrové příběhy dodaly knihovně trochu jiný nádech. Jane se potmě v knihovně nebála. Tenkrát taky ne. No dobře. Trochu jo. A protože jednou za čas si mohl člověk dovolit trochu vypustit páru, někdo měl famfr tréninky, zbytek šrotil (ona samozřejmě taky) na NKÚ a stres byl šílený. Navíc měla pocit, že začíná samotařit, ne že by to neměla v krvi, ale… Kdy naposledy sis jen tak popovídala s Ginger? Nebo Gwen? Prostě… to všechno bylo napjaté. I kvůli klukům a tak. Jane se ušklíbla. Co to takhle trochu… popostrčit? A taky chtěla doplnit zásobu horrorů, jo to bylo fajn.
A to byl začátek už vlastně druhé kola přespání v knihovně a tentokrát si Jane dala záležet. Nebo to alespoň zkusila. Tak předně si jednou brzo vstala a zjistila, kam knihovnice schovává své drahocenné a náhradní sherry. A jako bonus i náhradní klíče. O zbytek se postaraly studenti, šeptanda i když o sherry nevěděl nikdo. A to si ještě toho dne pěkně pokecala s The- no fajn. Se Sebem. Teda pokud jí odpověděl na otázku, která byla tak dětinská, že se málem propadla do země, když si to připomněla.
Jane se tedy klasicky schovala v knihovně a prostě jen počkala, až se zamkne. Měla několik hodin času, než se pořádně setmí. Havraspárský kout vybavila křesly, které natahala (no dobře přenesla kouzlem) snad z půlky knihovny. A vybavila je měkkými 'půjčenými' polštářky. Mělo by to stačit. Z černé tašky na rameno, která byla vybavená zvětšovacím kouzlem, pak postupně vytáhla několik úžasných zákusků ze zmijozelského stolu, to snad byla jediná věc, která mohla upoutat něčí (i nežádanou) pozornost. Jane jak sem tam nabírá do tašky zákusky ze zmijozelského stolu. A celkem (na dívku menšího vzrůstu) ve velkém. Nakonec nějaké sladkosti doplnila z Klubovny. Celkově vzato se na stole sešla větší termoska s čajem, další s kakaem – prázdné hrníčky si Jane ‚půjčila‘ taky z klubovny. Stejně jako sirupové košíčky, řadu různých koláčků velikosti dva centimetry dva na dva centimetry a hodně, fakt hodně muffinů. V klubovně ji nikdo nehlídal takže… Lampičky byly vybavení knihovny samotné. Nikdy nezjistila, jak to tady funguje bez elektřiny, ale… kouzla no. Tlumené světlo protahovalo stíny a Jane zjistila, že pokud někdo nepřijde, nejenže si bude připadat jako trubka, ale bude se tu sama i bát. Jakože fakt.
Na poličku s knihami o dračím plameni a jak se nenechat upéci položila náhradní deky, sama pro sebe měla měkkou, tmavě modrou s našitými stříbrnými pruhy. V určitý čas potichu vstala (knihovna sama vás vybízela, by člověk chodil tiše), vzala náhradní klíč a odemkla knihovnu. To už bylo dost pozdě a na chodbě jen slabě svítily pochodně. Klíč schovala k sobě do tašky a pak si ‚půjčila‘ sherry. Skutečně půjčila, protože do prázdné skrýše zasunula několik mincí odpovídající jeho hodnotě. Když bude zaplaceno, třeba kolem toho nebude později tolik problémů… I když… kdo by dobrovolně přiznal, že v práci pije?
Pak už se jen usadila s klidem do jednoho křesílka, které bylo pěkně ve stínu (stíny až na matné světlo lampiček byly všude) a sama sobě nadávala, protože tam byl stůl s jídlem a ona neměla večeři a víme ono to svádí, takže sem tam… Ne přestaň. Až za později.
Jinak, kdyby náhodou byla potřeba rychle utíkat (profesor nemohl spát a zamířil si půjčit do knihovny brak na čtení či tak něco) měla na sobě prostě normálně školní uniformu a lehký svetřík, přeci jen noci v hradě jsou chladné. Co nespadalo do školní uniformy, byly huňaté pruhované ponožky pečlivě zastrčené do obyčejných bot. Působilo to sice komicky, ale nepotáhne jí na nohy. Ostatním by nejraději doporučila totéž, ale víme jak funguje tichá pošta, že? Byl by někdo přinesl tarantuli.
Ostatně svoje nohy právě přehodila přes opěradlo křesla a uvelebila se s vědomým, že si může ponechat boty. Přehodila přes sebe deku a... čekala.

Mimo herně:
S klidem pište, knihovna je odemčená. Jen kuřáky poprosím ať si sebou vezmou vlastní popelník a aby si zapálily až budou mladší studenti v limbu. A… opatrně. Je to knihovna. Hodně... papíru.
Otázky na PM, odpovím na ně zítra odpoledne.

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel měl s noční knihovnou určité zkušenosti... ale to bylo už o Vánocích a teď byl květen. O téhle akci se dozvěděl s dostatečným předstihem, což bylo obrovské štěstí, protože možná právě od něho se čekalo, že donese něco speciálního. Rozhodně musel dostát své pověsti, takže pár drobností opatřil - koneckonců, Darrel se na černém bradavickém trhu s alkoholem začal orientovat vážně dobře, což byla spíš náhoda, protože on většinou sháněl krabičky cigaret, ovšem tímto způsobem se dal sehnat i alkohol, takže se toho pro dnešek rozhodl využít. Trochu ho žralo, že Donna nevyrazila s ním, ale beztak by se museli trapně přetvařovat, protože ona stále neslevila z toho trapného utajování, tudíž bylo možná ve výsledku lepší, že otevřel dveře sám a s menším batohem na zádech proklouzl dovnitř.
S nakrčeným obočím se rozhlížel po úzké chodbičce, až dorazil k těm drakům a tam zahnul doprava. Zdálo se, že tu zatím nikdo není, v opačném případě by určitě slyšel šramot, takže pokračoval pomalu a tichou chůzí dál a když se konečně vyloupl z regálů a pohlédl na menší prostranství, na ten stolek a ta... zná-má křesla. V první vteřině naprosto zkoprněl, zbledl ve tváři a zůstal na Jane zaraženě zírat. Tohle bylo přesně to místo... ty kráso, vydechl v duchu, se nesmí nikdo dozvědět, a nechal z ramene sklouznout batoh. "Nikdo další zatím nedorazil? A není tohle náhodou pokus o tajné rande?" rozšířil se mu už úsměv na rtech a zamrkal směrem k Jane. Uchechtl, aby poznala, že si dělá srandu. Aby to tu bylo na ostří nože hned od začátku nebylo přece nutné.
Zarazilo ho, že Jane seděla upravená v uniformě a trochu se zamračil nad myšlenkou, zda takhle oblečení dorazí všichni. Darrel se totiž na uniformu naprosto vykašlal, ani ho nenapadlo se do ní navléct. Kolikrát už mu lezla krkem. Takže se navlékl do zelených kalhot s tenkým hnědým páskem a k tomu si vzal bílou košili, přes rameno si radši přehodil svetr, ale jinak měl vše důležité ve svém červeném batohu přes rameno. "Jak si na tohle vůbec přišla?" zajímal se dál s úsměvem, zatímco obešel stůl a po cestě si vzal jeden chlebíček, "slečno prefektko," dodal s potutelným úsměvem a plácl se do křesla vedle ní, než si hodil batoh, v němž to podezřele zachrastilo, na stehna. "Pro tuhle výjimečnou příležitost jsem sehnal..." chvilka napětí, "speciální balení bertíkových fazolek! Wohooou!" zajásal a vytáhl z batohu opravdu velké, ale velké balení. Což bylo samo o sobě odpovědí, zda byl batoh zvětšen kouzlem.
No a potom přišlo na řadu to důležitější. "Něco jsem sehnal. Kam to můžu dát?" zalovil v tašce a vytáhl z ní lahev ohnivé whiskey, kterou si zvědavě prohlédl a spokojeně se uculil. Dalo mu to práci, ale nakonec se zadařilo. No a kdyby neměl Donnu, byli by ochuzeni o další kousek, který Darrel vytáhl z batohu a bez okolků ho otevřel, aby ho otestoval. Vodku v životě neměl, takže...
"Ty kráso, to je humus! Zkus to taky!" div nevecpal Jane lahev vodky pod nos a šklebil se, jako kdyby měl každou chvíli umřít. "Se pobleju, asi si dám spíš ty fazolky," a natáhl se po balení, které otevřel a nabral si plnou hrst.
Potom na stůl položil krabičku cigaret a hrneček, protože popelník fakt neměl, každopádně hrneček měl stačit i v případě, že tu bude víc kuřáků, což Darrel moc nevěděl... "Kdo vůbec všechno dorazí?" chvíli od zmijozelské prefekty očekával i odpověď Baneová, Rodwell, Aldwinckle. Darrel byl stále podmínečně vyloučen a kdyby ho tu někdo načapal, už by ze školy letěl, takže obavy měl naprosto oprávněné. Nezapomněl se tvářit zvědavě a odložil fazolky, aby zbylo i pro ostatní. Potom ještě nakoukl do tašky. Měl tam vlastní deku i polštář, krabičku doutníků - ale ty si hodlal šetřit, pak pár dalších krabiček a nějaké to jídlo, které hned vytáhl a položil na stůl. Asi bylo všem jasné, proč Darrel z večeře odnášel z velké síně hotové tácy, ale to mu bylo ukradené. Za tu možnost dát si teď pečené stehýnko to stálo. "Nemá se chlastat na lačno, to je jediný, co vim," prohlásil pak s plnou pusou směrem k Jane a znovu se hladově zakousl do masa, zatímco čekal, až dorazí zbytek.

_________________

>>>
Od Ezry by to asi nikto nečakal, ale pravdou bolo, že v tej taške, ktorú mal prehodenú cez rameno, niesol okrem deky, vankúša a občerstvenia aj načatú fľašu kvalitného rumu. Nie, nenačal ju on. Vlastne si k nej tak maximálne pričuchol a zašklebil sa. On vlastne piť neplánoval, teda možno... skôr nie ako áno, ale keď v auguste doma upratoval po jednom z maminých večierkoch a medzi prázdnymi fľašami sa povaľovala aj táto takmer nedotknutá fľaša niekoľkoročného rumu, ani nevedel načo, ale potajme ju zabavil a strčil ju do svojho kufra, kde na ňu zabudol a spomenul si na ňu až o niekoľko mesiacov neskôr, keď sa dozvedel o akcii v knižnici. Vlastne ju privliekol len ako vstupenku, pre prípad, že by ho dnu nepustili bez niečoho nelegálneho. Ezra už zažil veľa večierkov, žil predsa so svojou matkou, vedel ako to chodí, ale ešte nikdy nebol na párty s ľuďmi vo svojom veku a táto hororová akcia smrdela alkoholom, v prenesenom a čoskorom aj neprenesenom význame. Potiahol kľúčku knižnice a hoci napoly čakal, že na neho skočí Aldwinckle, nestalo sa tak a on bezpečne zamieril do tmavej knižnice. Po chvíľke hľadania narazil na draka a hľa... tĺmené svetlo značilo, že niekto už je na mieste stretnutia. Vykúkol spoza rohu, aby sa uistil o tom, že sú to jeho spolužiaci (v duchu zakňučal, keď zbadal zrovna Darrela) a po chvíľke prehovárania sa, vykĺzol spoza rohu tváriac sa, akoby tam nebodaj len zablúdil. Oblečené mal bordové nohavice, čierne topánky a bielu košeľu s vyhrnutými rukávmi, cez ktorú mal pripnuté čierne traky (kšandýýý) a na vrchu mal ešte sivý rozopnutý pulóver. Vlasy mal na prvý pohľad bez pomády, ale kvalitný lektvar zaručil, že mu dlhšie zdravé vlasy nebudú padať do očí. Jednoducho to vyzeralo, že sa vlasmi veľmi nezaoberal, ležérny štýl, ale v skutočnosti nad nimi strávil nejakú tú chvíľku a naozaj mu to svedčalo. "Čaute, to som asi prišiel skoro..." sykol na spolužiakov potichu. Skĺzol po nich pohľadom a svoju tašku položil na zem vedľa jedného kresla, do ktorého sa rovno hodil. Pozornosť mohlo pripútať zarinčanie sklenenej fľaše a tak Ezra rýchlo odvrátil tvár, no jeho pohľad padol rovno na fľaše na stole. Nervózne sa poškrabkal na uchu a znova pozrel na spolužiakov, pretože sa cítil nepríjemne, akoby tam nemal čo robiť. Toto predsa nebol on. Bol prefekt! Ale bol aj zvedavý pubertiak a vedel, že keby sem dnes neprišiel, klesol by na spoločenskom rebríčku pod bod mrazu a to si predsa nemohol dovoliť. Najmä nie, keď si prisľúbil, že sa pokúsi nájsť si nejaké milé dievča, aby nebol posledný stroskotanec v ročníku, čo nemá dievča. Rozpačito sa teda ohol v páse, aby sa zohol po svoju tašku, z ktorej začal vyberať všetky tie veci, pretože nevedel, čo iné robiť. Chýbala mu tam Ginger. Kde trčala Ginger??? Až nakoniec narazil na chladné sklo fľaše s rumom, ktorú vytiahol opatrne, akoby bola z porcelánu. Kútikom oka tekol k spolužiakom a položil ju na stôl. "Dáte si?" spýtal sa ich jednoducho. Áno, presne to tu dnes bude robiť. Bude ľudí núkať, nie piť. Tak!

_________________

Víte, na přespávačky se chodí v tom, v čem člověk spí. Jenže já spím v zimě ve spodním prádle a v létě nahá a tohle by mi prostě neprošlo. Teda původně jsem fakt chtěla jít jen ve spodním prádle a hábitu, ale pak mi došlo, že i když si vezmu na sebe svoje nejlepší, fakt nechci, aby mě tak viděli ostatní - leda, že by tam byl Arsen. To by mi asi bylo fakt vedro a svlíkla bych se prostě úplně a tak... no, víme. Jenže takhle na sebe zůstanu zírat do zrcadla asi pět minut, hodnotíc, proč že se vlastně stydím jít jen ve spodním prádle, protože až na hnusnou jizvu na zádech - díky Tamsin - a jednu ošklivou na nezdravé ruce mi přijde, že nevypadám zrovna nejhůř, chápejte, mi nikdo nevyplách mozek těmi kecy o dokonalé postavě a tak... no jednoduše mi to musel někdo vymluvit, protože o deset minut později už na sebe navlékám kostkované šortky a bílé tričko, jenže takové šupácké, víte co, to by se Arsenovi určitě nelíbilo.
Abychom tu neseděli do rána, jednoduše to je tak, že o nějakou tu hodinku později je na mé posteli velká kopa oblečení, nejrůznějších tílek s krajkami, s jahůdkami etc. a dokonce jedno s ručně dělaným nápisem "Miluju Arsena Quinna". Vedle na zemi kopa různých šortek všech barev, střihů a délek. Nakonec mě napadne absolutně geniální věc. Navléknu na sebe zpět uniformu! Ne. To je stupidní Ariano. Arsena asi nebude zajímat nějaká upjatá prefektka která se neumí usmívat a tak, že? Oukej. Zapoj trochu fantazie – bílé tílko s modrými mašličkami uprostřed véčkového výstřihu? Yaz. A… modrobílé kostkované šortky. Jo, ty jsou dobrý. Nejsou moc krátký? zase nechci aby mi lezl zadek, ale ani nechci vypadat jako jeptiška, chápeme se. Ne, jsou ideálně krátké. Nohy oholené mám, vlasy stáhnu do copu vysoko na temeni, trochu ho povolím tak, aby můj obličej rámovalo několik kratších zlatavých pramenů… jop. Jo, to vypadá dobře. Ponožky jsou pro idioty, ale bude to muset vypadat, že pod hábitem mám uniformu, tak si obleču ty hnusné podkolenky. Boty si taky musím vzít normální, ale do černé kožené tašky velké asi jako normální kabelka nacpu světle modré ladící papuče, takové neurčité chlupaté, k tomu přihodím několik tyčinek z rozmašírovaného ovoce které nechutnají ani mi, ale nemám po nich hlad, přihodím nějakou čokoládu co jsem dostala a nesním, protože čokoláda je fujky, k tomu přidám mandarinku a jedno jablko a obyčejnou malou láhev s vodou – nikdy nevíte, kdy se to bude hodit. Znova v zrcadle zhodnotím, že všechno, co jsem chtěla, aby vyniklo, vážně vyniklo, načež dám tašku přes rameno, přes to hodím hábit s odznakem prefekta a hurá pryč. Vlastně ještě z postele vyhrabu hůlku a krabičku cigaret od Darrela, ve které teď už jsou jen tři nebo čtyři kousky, popelník mě brát nenapadne, takže smůla no. Tváříc se jako zodpovědný prefekt, vydám se odvážně ven. A jo, jsem podělaná strachy.

Šlapu si to směr knihovna, někde v půli cesty mě opustí strach a tak se dostanu na místo určení nepozorovaně a v celku. Hned jak jsem vevnitř, sundám si ty příšerné podkolenky a boty, které nacpu do pytlíku a zastrčím do tašky – hej, kabelka nemusí bejt zvětšená kouzlem, aby se tam vlezlo hodně věcí! ale ano, i já sem si ji nechala ošetřit, za nemalé peníze, protože jsem neschopná. Hábit si ještě nechám, jen se přezuju, čistě pro jistotu, víte. O chvíli později objevím ono tajné netajné místo srazu. Mé nadšení opadne ve chvíli, kdy zjistím, že je tam jen Jane a Darrel a Ezra. Není to takové to hnusné zklamání, spíše to vážně zlomené - taky by vás to naštvalo! Člověk udělá všechno možné proto, aby vypadal co nejlíp, sakra, navleče na sebe svoje nejlepší prádlo a pyžamo tak, aby vyniklo to nejlepší co má a ten, kvůli kterého to dělá, se neobtěžuje objevit! Fakt jako, k čertu s Arsenem, buran jeden! Ale na něj se nedá dlouho zlobit... ach jo. To je fuk, tohle si užiju. Ginger mě nějak rozptýlí, teď, když už ví, jak to s ním mám a tak. Pokud se zjeví. Musí. Ale chce se mi propadnout do země. No nic, hábit si sundat musím, tak se alespoň budu tvářit, že takhle hezky oblečená chodím spát vždycky, no. Navíc to vypadá, jakože za tím vůbec není několik hodin zoufalství a to je vždycky plus. Zatrollenej Quinn. A ne, mimochodem, nestojím a nezírám. "...To tu zatím teda moc nežije," poznamenám jen tak mimochodem a kysele se ušklíbnu, načež se jako by nic zbavím hábitu, šlehnu sebou ladně do křesla vedle Ezry, uvelebím se tak, abych nožkami, které nenuceně přehodím přes opěradlo, byla směrem k Ezrovi, opřu se loktem o druhou opěrku a nakloním tázavě obočí, načež se rozhodnu promluvit, než mě zase začne rozptylovat vlastní výstřih – tady by to byl trapas. "Tak přijde Ginger, nebo ne?" nahodím tak nějak volně mezi všechny, dívajíc se ale jasně na Ezru a pousměju se na něj. Následně nebelvíráka sjedu hodnotícím pohledem a rty němě naznačím, jakože ať mi nenakecává, že takhle chodí spát normálně, ale jinak že dobrý. Vlastně když se na to tak dívám, NIKDO tu není oblečený na normální spaní. Jsem tu jediná v pyžamu, ale víte co, je mi v tom pohodlně a to stačí.

| +

Mimo herně:

Obrázek pouze ilustrační, ehm, to první je jen takovej troll bonus :B

_________________

Bradavickým hradem panuje skálopevné přesvědčení, že správná knihovna, která má pro pozdní večerní hodinu zavřeno, se neobejde bez absolutního ticha. A přesně proto nebyla Jane jediná, kdo tu několikrát zůstal i po zavíračce. Dokonce nebyla ani jediná dvounohá, protože spící kočky by tam asi nikoho až tak neohromily a Leontýnka vyvalená mezi okny vlastně už tak nějak patřila k výzdobě.
Bohužel, toho osudného večera jsem tam shodou náhod zůstala i já. Především proto, že jsem chtěla dočíst posledních devět set stránek z velmi poučné knihy Bowenovo reakční schéma a jeho význam v mudlovské geologii dvacátého století.
„Poučné? Já nechápal ani obrázky. Všechny tři.“
Druhým důvodem pak byl fakt, že jsem se bála jít takhle pozdě večer do havraspárské věže. Vidina kombinace vysokých schodů s pofidérním zábradlím a hned několika lidí, co by mě z něj určitě rádi shodili, totiž není úplně lákavá. Rozhodla jsem se tedy jednoduše, že noc přečkám tady, jen při svitu měsíce, aby náhodou světlo nepřivábilo upíry. A nějakou dobu to skutečně vypadalo, že bezpečnější místo jsem si najít nemohla, jenže pak...
Klika cvakla, dveře vrzly, kdosi dovnitř propluje, žíly, tepny ve mně zmrzly, drak se vrací do sluje?
„Spíš hoj, ty Štědrý večere...“
Teprve po chvíli jsem se přiměla zase dýchat a po špičkách se přesunula do lepší pozice, abych viděla na dveře. Při čemž se opět vyplatilo, že po hradě zásadně nenosím boty: možná mám častěji rýmu, ale taky mě není slyšet až ve sklepení.
Doufala jsem, že se jenom knihovnice vrátila pro něco zapomenutého, ale nebylo tomu tak. Jasně jsem spatřovala dívčí siluetu a jen díky předchozímu pobytu ve tmě viděla i pár detailů. Blondýna, od vidění ze Zmijozelu, s nákladem. Napadlo mě, že sem možná přišla přespat, protože ji chce zabít někdo z jejich koleje, tam se to přeci děje běžně, jenže ona nebyla sama. Přicházelo jich víc a víc a cinkali a vůbec to nevypadalo dobře. Jejich oděv byl navíc ve většině případů dost bizarní a celkově to tam začalo vypadat trochu jako v psychiatrické léčebně. Takže jsem s děsem v očích popadla Leontýnku, jejíž lehce podrážděné zamrčuení mě skoro určitě prozradilo.
„Našli mě,“ uteklo mi křečovitě sevřenými rty, ale než se kdokoliv stihl pořádně otočit, viděl tak maximálně záda...

>>

_________________

Flann vlastně nevěděl, co před těmi dveřmi do knihovny dělá. Pravděpodobnost, že tam v tuhle dobu najde Auroru, byla prakticky záporná, zavánělo to průserem a stržením bodů a v neposlední řadě tam dost možná bude i pár jeho ne tak úplně oblíbených spolužáků, ale... čert to vezmi. Byla to příležitost si po dlouhé době pokecat s Jane a dalšími víceméně vrstevníky a taky šance ozkoušet na nich poslední sklizeň zeleného zázraku, ehehe. Proti strašidelným historkám navíc nic neměl, proti jídlu taky ne, a jestli tam z toho nebelvíři začnou dělat kůlničku na dříví nebo mrzimoři spací hromadu, může vždycky zmizet nebo se s nějakou knížkou zašít na druhé straně knihovny.
Před dveřmi nicméně chvíli zastavil a chvíli váhal. Na jednu stranu mu přišlo, že by mohl večer využít i lépe, třeba učením, na druhou tu byly výše zmíněné věci a hlavně fakt, že už se tak trochu připravil. Na sobě měl sice jenom klasické pyžamo a v papučích tlusté ponožky, protože s hráním flašky jaksi nepočítal, ale přes záda měl tak trochu na Batmana přehozenou deku, v jedné ruce plnou tašku hulení a jídla (sušenek, víme) a v druhé zavařovačku, jejíž obsah prozatím ponechme zahalený tajemstvím.
Ve chvíli, kdy se rozhodl vstoupit, se dveřmi ven prohnala ta šáhlá zrzavá havraspárka, která mumlala něco o zřízencích, s kočkou, která mručela něco o dementech. Někdo jiný by to možná považoval za znamení, že tam nemá chodit, Flann v tom viděl jasnou výzvu a za dveřmi byl během okamžiku. Dostat se do cíle pak bylo jen otázkou času, ale přesto se plížil co nejtišeji, co kdyby tu náhodou někdo slídil. Na místě nalezl samou lepší společnost a i když ho výskyt Darrela moc nepotěšil, vlastně ho čekal. A aspoň bylo jasné, kdo kdyžtak umře první.
„Brej večír,“ pozdravil a společně s rukou mávl i tou zavařovačkou. „Tarantuli jsem nesehnal, stačí tohle?“ Na jeho obranu by bylo záhodno zmínit, že mu ten pokyn obdržený prostřednictvím tiché pošty přišel trochu divný, ale vlastně s jeho vyplněním neměl nejmenší problém, protože tou dobou měl v pokoji úplnou náhodou jednu celkem velkou akromantuli. A ještě ji nesnědl, přestože ho občas těmi řečmi trochu prudila.
V závislosti na tom, jestli holky začaly ječet nebo ne, pak asi chvíli vysvětloval, proč přesně že s sebou na přespávačku tahá pavouka ve sklenici, ale dříve nebo později dostal určitě příležitost vyložit i tu tašku z druhé ruky. Bez komentáře vyložil několik pytlíků sušenek, které kromě běžných surovin obsahovaly taky větší než malé množství tetrahydrokanabinolu, jeden pytlík smažených sarančat, dvoje buráky a nakonec Šunku, který mu v tašce usnul a vysvětloval, proč je tak těžká. Kocoura po chvíli váhání nepoložil mezi jídlo, nýbrž na nyní položenou deku kousek stranou.
„Tohle asi nebude tak docela obyčejná černá hodinka, co?“ konstatoval pak, když zmerčil Ezrův rum, Darrelovu vodku a Arianiny šortky, ehm ehm. Brát alkohol ho upřímně řečeno napadlo, strýc měl medoviny a dalších mňamek plný kabinet, ale to by je musel štípnout nebo mu lhát, že je má do lektvarů, a ani jedno z toho mu za to nestálo. A hlavně měl v náprsní kapse dvě brka jako kráva, takže to snad nebude až tak vadit...

_________________

>>>
Bylo dost pravděpodobné, že s účastí Ginger Olssonové na dnešním nočním klání se počítalo stejně, jako s přítomností Darrela Galla. Ginger dokonce ani nedělala drahoty, a dala si záležet, aby k tomu nalomila i Ezru, protože Ezra byl doposavad příliš slušný, a to se na jejího nejbližšího přítele nepříslušelo. Navíc tam měla být Jane a minimálně i Ariana, takže Ginger byla s osazenstvem spokojena, což znamenalo, že kvůli tomu překoná i svou hrůzu ze tmy. Pravdou bylo, že se po hradě potmě potulovala celkem často, se všemi těmi tajnými návštěvami přátel na ošetřovně a podobně, ale nikdy ji neopustil strach ze tmy, ne úplně. Nesnášela tmavé kouty jako nic na světě, a byla moc ráda, že všichni vyrazili napřed, a ona se tmou mohla krčit sama, nikým neviděna, protože v šestnácti už to nebylo ani vtipné, ani roztomilé, jenom jednoduše hloupé.
Odmítala si nechávat nepohodlnou školní uniformu, ve které by si musela pořád hlídat, jestli moc neroztahuje nohy a jestli správně sedí, takže se převlékla do pohodlných džínových šortek, obyčejného černého tílka, které díky spodnímu prádlu nedosvědčovalo, jak moc plochá je, ale i tak to proti Arianině výbavě mělo vypadat tristně, a přes to hodila jasně červený svetr. Vlasy si smotala do volného drdolu na temeni hlavy, na nohy natáhla černé tenisky, a přes jedno rameno si přehodila batůžek, ve kterém byla jenom díky Kimberly ukořistěná láhev rumu spolu s lahví CocaColy, krabička cigaret, se kterými měla větší zkušenosti než s tím pitím, a po dlouhém uvažování a s protočením očima tam přidala i ten polštář, i když jí to přišlo zbytečné, protože jí nevadilo spát na zemi, a pak taky Ezra určitě polštář mít bude a rád se podělí. Proto se s dekou už neobtěžovala.
Po cestě ji málem k smrti vyděsila ta divná holka z hodiny sexuální výchovy s kočkou v náručí, a bohužel té kočce rozumněla, takže se lehce otřásla a přidala do kroku, aby byla v knihovně co možná nejdřív. Potichu za sebou zavřela dveře, protože to ona dovedla, a pak už se celkem klidně vydala vpřed. Cesta byla daná a knihovna v noci sice byla děsivá, ale Ginger už se nesměla tvářit vyplašeně, protože to by na to mohl někdo přijít, a to teda ani omylem.
"Zdarrec - Ari, ani bych se nedivila, kdyby ta tvoje potrhlá příbuzná zůstala na škole jako duch. Vsadim se, že Algernnon by nebyla moc nadšená z konkurence..." houkla, než se na všechny přítomné zářivě, a zároveň tak trochu zlověstně, zazubila, natáhla se rukou s několika pletenými náramky od bratranců pro fazolky (které donesl Darrel, ale who cares), nacpala si je do pusy a plácla sebou na opěrátko u Ezrova křesla. "Na, úplatek!" prohlásila a nabídla mu poslední fazolku, která jí zbyla, která byla oranžová, a Ezra musel vědět, že mu ji nechala dost pravděpodobně jenom proto, že oranžové fazolky nesnášela, kteroužto domněnku potvrzoval i její andílkovský úcul.
"Neni tu něco, v čem by se to dalo namíchat? Já na to tak trochu zapomněla," nadhodila bez špetky omluvy a položila na stůl svůj rum a láhev coly, než z batohu vytáhla krabičku cigaret a batoh si hodila pod nohy. "Dájo, máš sirky?" zeptala se, než si všimla zavařovačky s akromantulí a kysele se ušklíbla - pavouků se nebála, ale na akromantule neměla dobré vzpomínky. Stejně jako na Riley Butlerovou, se kterou se to od té doby táhlo. Hodila k Flannovi pohled, jako že děkuje za nevítanou zábavu, protože tu akromantuli jasně slyšela mlít, a těkla pohledem i k Jane, ale na tu už se ušklíbla celkem pobaveně. Dlouho tyhle dva neviděla pohromadě, a přeci jenom měli jistou vlastnost společnou. "Co to je?" zeptala se ještě Flanna a bradou cukla k pytlíku s bylinkami, které nedokázala správně identifikovat, protože o drogách něco slyšela, ale nikdy je neviděla. "Jo a mimochodem - víte všichni, kde tu najdete záchody? To až se vám začne chtít se počurat strachy, chápete..." protáhla než se zasmála a povytáhla obočí k Darrelovi, jestli má zápalky nebo ten zapalovač a jestli jí je plánuje někdy podat.

_________________

Ona nejdřív ani jít nechtěla. Za prvý to zavánělo průserem, za druhý strašidelně a za třetí dalším průserem. Vždyť byla prefektka a měla takovéhle akce rozhánět, na na ně chodit. Ale šla, protože si připadala jako rebel, docela zvláštní pocit. Jediné, v co doufala, že je někdo nenačape a ona nebude muset běžet po všech těch schodech do havraspárské věže a pak se ještě vypořádat s tím stupidním klepadlem. Snad je nikdo nenačape.
Vzhledem k tomu, že se tam mělo taky spát nebo tak něco, na obě měla pyžamové růžovobílé kalhoty, ale to tílečko, ve kterém jindy spala, si na sebe brát nehodlala. Místo toho si na sebe vzala bílé triko se znakem Holyheadských harpyjí a přes to přehodila mikinu Mattovo baseballového týmu. Dohromady to pravděpodobně nevypadalo nijak světoborně, na módní přehlídku by v tom jít asi nemohla, ale to jí bylo jedno. Vždyť tam nešla nikoho okouzlovat svým vzhledem. Na nohy natáhla nejtlustší ponožky, které měla a obula si papuče růžové stejně jako kalhoty. Na rameno si hodila tašku, ve které byla nacpaná deka s polštářkem a láhev máslového ležáku, protože ona pít neplánovala. Už tak si připadala blbě, že tam jde, když by už neměla, a ještě k tomu pít? Haha, to určitě. Pro jistotu s sebou vzala ještě pytlík kousajících hrozinek v čokoládě, aby měla i něco jakoby k jídlu. A teprve, když na rameni měla kabelku, hodila přes sebe plášť i s odznakem, protože kdyby jí někdo vyděl s taškou, tak by mu asi hned došlo, že asi není na noční hlídce, ale že má něco za lubem, takhle to aspoň nebylo tak patrný.
Když se až ke knihovně dostala bez jakéhokoliv problému (sice potkala další poťouchlou Harringtonovou, ale ta kolem ní proletěla a asi si jí ani nevšimla, každopádně se Tess docela lekla), ale se srdcem až v krku, protože se plížila nočním hradem, svlékla si hábit a nacpala ho do kabelky k dece, teprve pak stiskla kliku a vešla. Ten havraspárský koutek znala, ještě aby ne, a trefila tam i v téhle tmě. Propletla se mezi regály s knihami a když uviděla světlo, oddychla si. Není tu sama. Aspoň něco. Když vešla dovnitř, rozhlédla se po známých tvářích, jenže tu nebyl nikdo s kým by se znala nějak víc. To možná bude tím, že se vlastně s nikým neznala nijak víc. To by tu musel být Matt. Ale ten tu není, a Tess pochybovala, že by se tu objevil. No co, tak zkusí mluvit s někým jiným, no. Nemůže se přece sebrat a odejít.
"Ahoj," pozdravila všechny mávnutím ruky. Pak vytáhla láhev máslového ležáku a pytlík hrozinek a položila to na stůl vedle chlastu, který už tam stál. No jo, takže doopravdy budou pít. Prý je sranda, když jsou lidi opilí, tak třeba se bude bavit, až je bude sledovat až budou na zlití jak záhon. Nebo radši uteče dřív, než budou zvracet. Pak si sedla do křesílka vedle Darrela a sledovala ho, jak se cpe. To nevečeřel? Ale dospívající kluci prý mají velký apetit, tak možná je to to. Pak ji znovu přemohl pocit, že by tu asi být neměla. Vždyť nepije, ani nekouří a ani nechodí po večerce pryč ze spolky. Ale tak v nejhorším tu může jen sedět a poslouchat, ne? A při hororech taky sedět a umřít strachy. No jo, proč sem chodila, vždyť umře strachy, až se začne vyprávět.
"Když tak si to můžou všichni míchat až v hrnečkách, podle toho, jak silný to chtěj, ne?" pronesla návrh s pohledem upřeným na colu a rum. Nope. Pít nebude. Ještě, že si vzala ten máslový ležák.
Sledovala, jak Ginger vymáhá zápalky a zamračila. Kolik lidí tady kouří? Ne, že by to neschvalovala, jen ať si kouří, když chtějí, ale v uzavřené místnosti to bude muset dýchat a budou jí po tom smrdět vlasy, což je na celým kouření, alespoň pro ní to nejhorší, ten smrad. Svoje plíce nevidí, takže to jí je tak nějak jedno. Stejně se jednou bude smát, až všichni ti kuřáci nebudou moct uběhnout ani míli.

_________________

<<<

Maeve do večerní knihovny vážně neplánovala jít. Chtěla se učit na závěrečné ročníkové zkoušky, které se blížily závratným tempem, a hororový večer nějak nepatřil mezi aktivity, kterými by si dobrovolně nechala rozhodit učící se rozvrh, zvlášť když už se s ním při tvoření tak pečlivě vybarvovala… Jenže to by ve společenské místnosti nesměla narazit na Scarlet Craneovou, která ji prostě z křesla u krbu vystrnadila na chodbu a nasměrovala do knihovny a se slovy „ty to potřebuješ víc“ jí vrazila do rukou svou kouzlem uvnitř zvětšenou kabelku, se kterou už Maeve měla zkušenosti z plesu, a ve které cosi podezřele zacinkalo. A než se stačila Scarlet zeptat, jestli ji míní doprovodit, starší Nebelvírka už byla zase v trapu, stejně jako Buclatá dáma ze vstupního obrazu. A tak Maeve nezbylo nic jiného, než se vydat do té zatrol(l)ené knihovny, poněvadž teď už by se na nějaké učení stejně nesoustředila. Jak tak v pyžamu a červených chlupatých ponožkách, na kterých se proháněla Zlatonka a Potlouky, ťapala ke knihovně, nakonec ji víc začala mrzet jiná věc, a to sice, že ani nestačila hmátnout po květináči se sekvojí, poněvadž si myslela, že se Scarlet nějak vykroutí. Ale pak ji zradila i ta Buclatá dáma a merlinví, kdy se chystala vrátit, takže by se Maeve stejně do té společenské místnosti nedostala zpátky. Nicméně se nehodlala zdržet dlouho a famfrpálové zápasy také musela zvládat bez květináče, tak snad to ničemu neuškodí. A třeba by se mu ty hororový příběhy ani nelíbily... pomyslela si Maeve, ale to už stála před dveřmi knihovny. Ještě pořád to mohla otočit. Ale ne. Nakonec vzala za tu kliku a potichu se pak proplížila ke zvolenému místečku. „Éé, ahoj?“ pozdravila již shromážděné milovníky hororů a poté, co jí pohled sklouzl k zásobě lahví na stolku, usoudila, že pro některé bude největší horor zřejmě až ráno. „Já popravdě ani nevim, co v tomhle je,“ zamumlala, když sundala z ramene tu kabelku a hned se chystala do ní nahlédnout. Nakonec postupně vytahala dva džbánky, které na etiketách hlásily „Taunton's Dry Blackthorn Cider“ a „Taunton's Autumn Gold Cider“, což znělo sice přívětivěji než ohnivá whisky, ale Maeve si ani tak nebyla jistá, jestli bude ochutnávat. Každopádně ještě v kabelce objevila dvě tuby Pringles chipsů, o kterých Maeve věděla, že se do Británie dostaly teprve zhruba před dvěma roky, ale nějak ještě neměla možnost je okusit. Ale každopádně se do jejich ochutnávání měla mnohem nadšeněji než do toho alkoholického, neboť si pro začátek nabídla raději čaj z termosky. „Je to tu nějak zabezpečený? Myslím třeba pomocí Cave Inimicum nebo Ševelissimem…“ nadhodila Maeve, jakmile se usadila v jednom z křesílek poblíž Flanna.

_________________