Ery se sice ovládl natolik, aby nebrečel dojetím jako želva, ale oči se mu neustále leskly a když ho po chvíli objali otec s matkou, zase mu pár slziček uniklo a skutálelo se mu po tvářích. Svoje děti láskyplně pohladil po tvářičkách, líbnul je na čelíčka a zářivě se na ně usmál. Cítil se tak šťastný, jako nikdy jindy. Bratři ho chlapácky objali a poplácali po zádech, Lei poblahopřáli a nezapomínali se culit jako pitomečci. Dostrkali ke gratulacím i malou Ulu, která z toho byla značně nesvá, a tak víceméně jen Eryho objala a na Lei se přátelsky uculila a stiskla jí ruku. Kupodivu i Mark měl na krajíčku, ale statečně se držel. Oběma novomanželům od srdce popřál to nejlepší do společného života a pak nechal prostor ostatním. Ery se široce zazubil na Blainea, načež panu McKayovi opět upřímně potvrdil, že nedopustí, aby se Lei stalo cokoliv špatného. To, že se na ně Debbie takhle vrhne, moc nečekal, a tak trošičku zavrávoral. Nepřestával se však usmívat a bez protestů se nechal plačící Debbie objímat, dokud neuznala, že už je přidusila dostatečně.
Jakmile gratulace ustaly, Ery se usmál na svou ženu, mrknul na ní a poté společně s ní zamířil do stanu, kde měla proběhnout hostina. Novomanželé měli vyhrazené čestné místo uprostřed stolu, kam také Erasmus svou drahou dovedl a gentlemansky jí přidržel židli. Než se usadil vedle ní, konečně si sundal sako, ve kterém mu bylo příšerné horko. Nejradši by se zbavil i kravaty, ale s tou se to rozhodl vydržet až do konce, protože hodlal i nadále vypadat jako ženich a ne jako vidlák. Konec konců, ještě pořád tu někde pobíhal fotograf a snažil se zachytit snad každičký okamžik svatebního dne.
Koutkem oka Erasmus dobře postřehnul, že už je jídlo nachystané a předkrm čeká jenom na to, až dozní první proslov, který měl každou chvílí přijít od Leina otce. Právě na něj se Ery s očekáváním v očích zadíval poté, co pohledem přelétl tváře svatebčanů a všem věnoval přešťastný úsměv. Napadlo ho, že se možná trošku děsí toho, s čím přijde Markus, ale doufal, že to jeho otec pojme zodpovědně. A i kdyby svůj proslov protkal nejapnými žertíky, Erymu by to svatbu rozhodně nezkazilo.

_________________

Když se všichni usadili a víceméně doplakali, nebo alespoň své vzlyky ztišili natolik, že to nerušilo řečníky, Lein otec se s odkašláním postavil, a pousmál se na všechny svatební hosty. Pak svůj pohled zaměřil na šťastné novomanžele a pozvedl skleničku v náznaku budoucího přípitku:
„Mìle fàilte dhuit le d'bhréid,
Fad do ré gun robh thu slàn.
Móran làithean dhuit is sìth,
Le d'mhaitheas is le d'nì bhi fàs.*“
Těžko tomu mohl rozumět kdokoliv jiný, než samotní McKayovi, ale Domhnall si to nemohl odpustit. Znovu se mu v očích zaleskly slzy, a aniž by se mu zatřásla ruka, položil skleničku zpět na stůl. „Vážení hosté, Lorelei, Erasme,“ oslovil všechny přítomné a při pohledu na dceru mu úsměv i výraz zněžněl, „považuji tenhle den za jeden z nejtěžších ve svém životě. Musím odevzdat svou dceru do rukou cizího muže a tvářit se při tom šťastně. Někdy mám pocit, že se toho od otců nevěst očekává až příliš.“ Pronesl vlídně a měkce, zatímco se na obě „děti“ usmíval. „Nebude to pro vás lehká cesta, ale jsem přesvědčen, že společně, bok po boku, překonáte všechny nástrahy i úskalí, která vám život a osud vloží do cesty. Já vám mohu jen přát, aby veškeré ostré hrany společného soužití otupila vaše vzájemná náklonnost, aby vás přes veškeré překážky přenesla sdílená láska a upřímnost, a abyste v sobě navzájem našli tu největší oporu, které se vám může dostat. Přeji vám hodně štěstí a spokojenosti do života a nezapomeňte, že smysl činů je srozumitelnější než smysl slov.“ Zakončil svůj proslov skotským příslovím, ale ještě než se stihl posadit a předat tak slovo dalšímu, Lei vstala a vrhla se otci s nefalšovaným pláčem okolo krku. Chvilku se nechala od otce konejšivě hladil po zádech, než se s popotahováním vrátila zpět na své místo a láskyplně se usmála na svého drahého.

* | +

Odmítám to překládat do češtiny, pardon
"A thousand welcomes to you with your marriage kerchief,
may you be healthy all your days.
May you be blessed with long life and peace,
may you grow old with goodness and with riches."

_________________

Když se Domhnall zvedl, aby pronesl první z proslovů, které měly dnes zaznět, Ery na něj upřel pohled a pod stolem nahmátnul Leinu ručku, aby jí zlehka stisknul ve své dlani. Na chvilku se na ní zadíval a věnoval jí široký úsměv, ale pak už se pokoušel vnímat slova pana McKaye. Když Lein otec domluvil, Ery se pousmál a lehce kývnul hlavou na znamení díků. Pak už jen sledoval, jak Rory utíká svého tátu obejmout a nemohl jinak, než se zase široce usmívat.
Aby nešly proslovy přímo po sobě, Markus hodlal počkat, až se svatebčané vypořádají alespoň s předkrmem. Navíc byl trošičku nervózní, obzvlášť po tom, co se pan McKay vytasil s tak precizní řečí. Sice stručnou, ale výbornou. On totiž řečníkem nikdy nebyl, a ačkoliv neměl proč se stresovat, měl trošku trému.
Novomanželé byli během předkrmu postaveni před první společnou překážku – jediný talíř a jediný příbor. Ery věděl, že jim rodiče původně chtěli dát příbory dva a svázat je stuhou k sobě, ale tohle považovali za méně otravný způsob. Erasmus se chopil vidličky a zářivě se na svou drahou usmál. Beze slov nabodl sousto a namířil ho Lei k puse, aby ho mohla smlsnout. Neustále si přitom připomínal, že nesmí začít vidličkou šermovat, jak měl ve zvyku, protože tady by to mohlo dopadnout katastrofálně. „Jak se cítíš jako paní Andersenová?“ zeptal se po chvilce potichu a uculil se.
Když se po nějaké chvíli vypořádali s předkrmem všichni, tentokrát se chopil slova Markus. S odkašláním vstal a počkal, než se veškerá pozornost obrátí k němu. Ery si všimnul, že je jeho otec trochu nervózní, a tak se na něj povzbudivě pousmál. „Vážení novomanželé, milí hosté,“ začal Markus, přelétl přítomné očima a roztáhl rty do úsměvu. Jeho angličtina nebyla dokonalá a silně z ní zazníval severský přízvuk, ale rozumět mu bylo bez obtíží. „Tak především jsem moc rád, že mohu Lorelei konečně přivítat v naší rodině. Vítej mezi Anderseny, Lorelei, přeji ti s námi pevné nervy,“ pronesl, očima zabloudil k Lei a věnoval jí úsměv. Na kratičkou chvilku se odmlčel, než pokračoval: „Rád bych našim dětem, Erasmovi a Lorelei, popřál to nejlepší do společného života. Společně už jste několik nemalých překážek překonali a já pevně věřím, že vás ani ty další nezastaví, naopak posílí to pouto, které mezi vámi vzniklo. Přeji vám spoustu prosluněných dnů ve společném soužití a co nejméně těch chmurných. Pamatujte, že láska je jistě to nejvyšší na světě.“ Bylo to stručné a oproti Domnhnallovu proslovu obyčejné, ale Markus byl rád, že to zvládl pronést upřímně, bez zakoktání a jen s uslzenýma očima.
Jakmile se posadil, Inge ho krátce objala a políbila svého muže na tvář. Oba se na chvíli dojatě zadívali na šťastné novomanžele, ale pak už byl čas pokračovat v hostině, kterou si díky společnému příboru Erasmus s Lorelei užívali v novém rozměru. Jindy by Ery brblal, že se ani pořádně nenají, ale teď si to náležitě užíval a zářil jako sluníčko.
Aby se náhodou nestačili svatebčané přejíst, když padl za vlast další chod, tentokrát vstal k proslovu Mark a vyžádal si pozornost. Ery věděl, že zřejmě s nějakým proslovem přijde, a tak se pobaveně uculil a s očekáváním se na kamaráda zadíval. Ačkoliv býval Mark v podobných situacích dost nervózní, teď to na něm nebylo vidět a Ery ho podezíral z toho, že si dal pár skleniček vína na kuráž. „Milí novomanželé, milí svatebčané,“ spustil překvapivě pevným hlasem a nepřestával se přitom uculovat. „Nejsem moc dobrý řečník, ale přesto bych pronesl pár slov. Rád bych řekl, že Erasma znám už od plínek, ale není to tak – Ery se mi nasáčkoval do kupé v bradavickém expresu, vyděsil mě svou hyperaktivitou k smrti a pak z toho záhadně vzniklo nekonečné přátelství, když mě uplatil lékořicovými hůlkami.“ Mark blýsknul po Ery úsměvem, ale pak pokračoval: „Co chci říct je to, že ho znám poměrně dlouho, zažili jsme toho spolu opravdu hodně a on mě pořád nepřestává překvapovat. Ještě nedávno bych si ho nedokázal představit před oltářem, ale teď je ženatý a mají s Lorelei dvě krásné děti. Myslím, že mu to prospělo – a co si budeme povídat, Lorelei taky – a přeju Lei, aby s ním měla pevné nervy, protože krocení divoké šelmy dá docela zabrat. Teda, to jenom tak odhaduju. Jsem za vás za oba hrozně moc rád, že jste šťastní, fandím vám a přeju vám do života jen to nejlepší.“ Mrknul na ně, načež se chopil své sklenky a pozvedl jí k přípitku. „Na Erasma a Lorelei!“
Ery se na Marka široce zazubil, odpustil si „ééj, hombre!“ a zvedl svou sklenku. Než se napil, zlehka si přiťuknul s Lei a zářivě se na ní usmál.
Začínalo to vypadat, že hostina už nebude ničím narušena, ale Ery si dobře všimnul významných pohledů, které si vyměňovali jeho bratři s otcem a tušil, co každou chvílí přijde.

_________________

Když byli novomanželé zasypáni horou květin a rýže, všichni se dali do jejich objímání, k čemuž se Mei s Hannah nedostaly; nechtěly se cpát dopředu, když byly jenom kamarádky a ne přímo rodina. Poté se přesunuly spolu s ostatními ke stolu, a pozorovaly, jak nejprve vstal Lorelein otec a přednesl řeč, přičemž Mei musela nenápadně kopnout Hanah do kotníku, protože blondýnka se tvářila poněkud nesouhlasně. Prostě nedokázala pochopit, proč pan McKay nemůže mluvit anglicky jako normální člověk, aby mu rozumněl i někdo jiný, než jeho příbuzní. Naštěstí se pak vrátil k angličtině, a tím pádem si jeho proslov přeci jenom mohla zaznamenat bleskobrkem.
Pohled na Lorelei s Erasmem, vypořádavajících se s jediným příborem, oběma přihlížejícím dívkám vkouzlil na tváři pobavený úsměv. "Sladcí jako bonbonky," poznamenala sotva slyšitelně Hanah, když se nahnula blíž k Mei a ta se na ni zaculila. V klidu a beze spěchu spořádaly předkrm, načež se slova ujal prozměnu Eryho otec, který měl sice přízvuk, ale i tak byla jeho angličtina srozumitelná. Poté hostina pokračovala a když už si dívky myslely, že pro dnešek bylo proslovů dost, ozval se Mark. Mei pobaveně zavrtěla hlavou, když zavzpomínal na setkání s Erym, načež se uculila na novomanžele v čele stolu a spolu s Hanah pozvedly číše, aby se přidaly k přípitku. "Na Erasma a Lorelei!" řekly obě a trochu upily, jak se slušilo a patřilo.
"Myslíš, že přijde ještě něco?" špitla Hanah k Mei, načež se Asiatka podívala po všech přítomných. Ery se netvářil úplně uvolněně a navíc ho viděla, jak pokukuje po svých příbuzných, a tak špitla nazpátek: "Nevím, ale řekla bych, že konec tomu ještě nebude," načež se pomalu napila a pokračovala v polohlasném rozhovoru s Hanah.

_________________

Předkrm Lei přežila bez úhony a s úsměvem se nechávala krmit, dokud se role neobrátily a ona se nechopila vidličky, aby nakrmila svého drahého. Bylo jí jasné, že toho takhle moc nesní, ale byla to tradice a tradice bylo třeba dodržovat. Alespoň některé. „Já nevím. Asi… asi mi to ještě tak úplně nedochází, že jsem Andersenová.“ Prohlásila v odpověď na Eryho otázku a krátce se zamyslela. Rozhodně si jako Eryho žena nepřipadala nějak jinak, ale to vědomí ji hřálo u srdce.
Když ze stolu zmizel předkrm, chopil se slova Eryho otec a Lei už předem začala slzet jako želva. A jakmile ji prvními větami svého proslovu pan Andersen přivítal v rodině, neudržela slzy. Ani babi na tom nebyla lépe, ale ta snad nebrečela jen ve chvílích, kdy něco jedla nebo pila. Když se pan Andersen opět odmlčel a posadil se, Lei se na něj vděčně pousmála a opatrně si otřela slzy z tváří kapesníčkem, který jí pohotově podstrčila Vicky. Následoval další chod, kdy se s Erym pokoušeli jeden druhého neumazat jídlem, a pak se hostina znovu přerušila, aby mohl promluvit Mark. Lei se trochu děsila, co z Eryho kumpána vypadne za moudra, ale když byl zhruba v půlce své řeči, už zase se jí po tvářích kutálely slzy dojetí. Nikdy v životě si nepomyslela, že nastane den, kdy bude tak hodně plakat. Že někdy bude plakat štěstím. Na vlastní svatbě. Opět následoval přípitek a pokračovalo se v hostině, ovšem Lei neušlo, že se mezi Andersení částí rodiny k něčemu schyluje.

_________________

Proslovy dozněly, ale všem srandám ještě nebyl konec, to Ery dobře věděl. Doufal, že z toho jeho žena nebude mít trvalé psychické následky, ale podstoupit to všechno museli, protože to vyžadovala tradice. Všimnul si, jak se otec domlouvá s Erikem a Peterem a lehce svraštil obočí. Vzápětí se ovšem pousmál na svou drahou a vstal. Málem zapomněl, že by bylo vhodné, aby i on pronesl pár slov, a chtěl to stihnout předtím, než je začnou Anderseni trápit. „Ještě, než nás začnete mučit,“ prohodil a pobaveně se uculil na Markuse a své bratry, „i já bych rád řekl pár slov.“ Odkašlal si a konečně pohledem přelétl všechny přítomné hosty. „Rád bych vám všem za sebe i za svou ženu poděkoval, že jste dnes přišli. Patří vám naše díky za veškerou podporu, kterou jste nám vyjádřili, a všechnu pomoc, díky níž se tento úžasný den mohl stát skutečností. Moc si toho vážíme – bez vás bychom to nezvládli. Děkujeme.“ Ery se vděčně usmál, načež se posadil zpátky vedle Lorelei, jejíž ručku krátce stisknul.
Věděl, že si nesedá nadlouho. Hostina nehostina, Anderseni měli roupy a bylo to poznat. Ery se musel zazubit, když si všimnul, jak rádoby pohoršeně se tváří Inge a snaží se manželovi vysvětlit, že se nic nesmí přehánět. Ten ale nakonec spiklenecky mrknul na své syny, chopil se příboru a začal jím cinkat o talíře. Erik s Peterem se nadšeně přidali a nakonec se k nim připojil i Mark, obeznámený s tradicemi dánské svatby.
Ery si rádoby utrápeně povzdechnul, avšak koutky úst mu cukaly do úsměvu. Sice netušil, jak na takovou bláznovinu zareaguje Leina část rodiny, ale nehodlal tenhle zvyk kazit. „Pojď, musíme na židli, nebo nedají pokoj,“ šeptnul ke své drahé, vstal a odsunul svou židli kousek od stolu. Cinkání příboru naštěstí utichlo a všichni teď sledovali, jak si s touhle výzvou novomanželé poradí. Erasmus si stoupnul na kraj židle a dával si pozor, aby se nepřevážil, nebo aby se mu nesmekla noha. A hlavně, aby měla Lei dostatek místa, protože balancovat na židli v podpatcích a šatech určitě nebyla žádná sranda. Ery jí chytil za ruce, pomohl jí vyšplhat nahoru a jakmile se ocitla u něj, objal jí kolem pasu. Krátce se na ní zadíval, zavlnil obočím a pak se natáhl, aby ji dlouze políbil. Od členů Andersenovic klanu se ozvalo nadšené tleskání a smích.
Nakonec se Ery od své milované ženy odtáhnul, zadíval se jí do očí a široce se usmál. Seskočil ze židle a natáhl se, aby svou drahou vzal do náruče a pomalu jí postavil na zem. „Tak, to bychom měli. Zajímalo by mě, kolikrát s tím ještě přijdou,“ podotkl pobaveně, potřásl hlavou a poté, co se Lei znovu usadila ke stolu, se též posadil. Naštěstí to vypadalo, že Markus ani Erik s Peterem prozatím další zákeřnost nechystají, a tak hostina mohla bez přerušení pokračovat.

Mark to všechno pobaveně sledoval, a protože už do sebe stihnul obrátit minimálně dvě sklenky vína, oči se mu vesele třpytily. „Dánský tradice jsou fakt skvěle ujetý,“ zkonstatoval a těknul očima k Vicky, aby zjistil, co na to říká ona. Pochyboval, že svatby čistokrevných párů probíhají takhle parádně. Živě, vesele, zalité vodopády slz dojetí. Při tom pomyšlení zabloudil očima k Leině babičce, která snad jako jediná neustále slzela. Pokud se zrovna nezaměstnávala jídlem nebo pitím.
„Sluší jim to spolu, co?“ prohodil po chvilce směrem k Vicky, ale i Mei s Hanah, a kývnul hlavou k těm dvěma hrdličkám, které spolu zrovna balancovaly na židli. „Fakt bych nikdy neřekl, že do toho Ery praští tak brzo. Že do toho vůbec někdy praští.“ Nostalgicky si povzdechl. Vůbec netušil, proč to říká, ale mlčet už ho nebavilo. A víno mu navíc začalo podivně rozmotávat jazyk.

Při hostině očividně nikdo nikam nespěchal, jenom čas poměrně rychle utíkal a z časného odpoledne se stávalo odpoledne pozdní. Když se všichni vypořádali se svými porcemi, nastal čas nakrojit dort, na což se Ery ohromně těšil. Možná zčásti proto, že horní patro dvoupatrového dortu bylo kakaové. Osobně si to kakao vydupal.
Společně s Lei se přesunul ke stolku, kde se dort krásně vyjímal, a počkal, až jim Inge donese nůž, který nakonec podala Lorelei. „Společně, hm?“ brouknul Ery s úsměvem ke své milované a položil svou ruku přes její. Samotné zakrojení do dortu bylo víceméně na ní. Inge mezitím připravila talířky a přitom stihla napomínat své potomstvo, aby se netvářilo tak příšerně mlsně. Žroutství očividně měli v rodině.

_________________

Mei s Hanah s úsměvem pozorovaly Leino plakání a Eryho srdečný proslov, po kterém mu obě vesele zatleskaly. Oči měly zarudlé od pláče, ruce je bolely od tleskání a ústa od samého usmívání, ale jinak to prostě nešlo. Lorelei to s Erym slušelo, dnes snad úplně nejvíc, když byli oblečeni do šatů, které symbolizovaly pospojitost. Jejich dvojčata byla vzorná a ani moc neplakala, což bylo taky plus, protože si jejich rodiče mohli vychutnat dnešní den dosyta.
Meina intuice ji opět nezklamala, ovšem když Eryho příbuzenstvo začalo cinkat příbory o talíře, poněkud ji to překvapilo. Tázavě se na sebe s Hanah podívaly, ale pak už obě zvědavě pozorovaly, co se bude dít. Hanah byla za takovéhle hlučné vyrušení zvlášť ráda, protože ji to dokázalo vytrhnout z pochmurných myšlenek na svou vlasní neuskutečněnou a momentálně neuskutečnitelnou svatbu. Už se nemohla dočkat, až Hanse pozná Mei a byla nesmírně zvědavá, co na něj řekně. Byla si jistá, že její kamarádka bude překvapená, protože i jí doteď tak nějak nešlo do hlavy, jak se mohla zamilovat zrovna do někoho tak milého a obyčejného. Když si Ery chytil Lei kolem pasu a políbil ji, obě dívky se přidaly k nadšenému skandování Andersenů a Mei napadlo, že je to tu jako na takovém okresním famfrpálovém zápase.
"Že by si i Mark konečně našel známost?" nadhodila pobaveně, ale rozhodně upřímně Hanah a cukla bradou k Markovi s Vicky. "Těžko říct. Ale přála bych mu to. Nebyla by legrace, kdyby pokračoval v Eryho stopách?" řekla Mei a pobaveně se uculila, načež si s Hanah připily. Hanah už lehce zrůžověly tváře a culila se víc než obvykle, zatímco Mei se zatím držela. Přeci jenom kvůli svým brigádám v dobrých i pochybných podnicích měla jistou výdrž.
Poté došlo na krájení dortu a Hanah s Mei se nakláněly, aby si tu nádheru mohly pořádně prohlédnout, zatímco Lei s Erym se chopili nože.
"Doufám, že bude stejně dobrý, jako vypadá," řekla Mei, u které se Mrzimorská příslušnost prostě nezapřela.
"Nejsem si jistá, že se do mě ještě něco vejde," poznamenala Hanah a kriticky pohlédla na své dokonale ploché břicho, načež se uculila na dort. Nebylo pochyb, že jestli bude pokračovat s pitím dál, skončí to smíchem, tancem a možná i zpěvem. Mei doufala, že to vydrží do doby, co se na parket přesunou i všichni ostatní.

_________________

Když čas pokročil a ke slovu se dostal Ery, Lei přišlo strašně zvláštní, když o ní mluvil jako o své ženě. Jistě, byla to pravda, vždyť si ho před několika ne moc vzdálenými okamžiky vzala, ale stejně to znělo tak nějak cize. Asi bude trvat, než si na to zvykne zcela a bude to brát jako přirozenou věc. S Eryho proslovem však naprosto souhlasila, tak se jen usmívala jako sluníčko a sem tam si kapesníčkem otřela zbloudilou slzu. Oplatila svému muži stisk ruky a zlehka ho líbla na tvář. To ještě ale netušila, co ji čeká za několik málo minut.
Nejen Lei, ale i zbytek McKayovic výpravy sebou trhl, když se ozvalo hlasité cinkání příborů o talíře, což ani jeden z nich nechápal. Blaine se nicméně přidal, protože se tak mohl vrátit do dětských let, kdy svou babičku i rodiče tyranizoval vyklepáváním rytmu na hrnce v kuchyni. Lei se nechápavě ohlédla na svého drahého a překvapeně zamrkala, když jí oznámil, že musí na židli. „Jak jako na židli?“ vypadlo z ní nejistě. Když ale Ery vstal a odsunul židli od stolu, aby se na ni postavil, nepokoušela se protestovat a nechala se vytáhnout nahoru, aby skončila v objetí svého manžela. Sice pořád ještě nechápala, proč stojí na židli jako dva chovanci od Munga, ale jakmile Ery zavlnil obočím a natáhl se k ní pro polibek, přeochotně mu ho oplatila. Jen měla strach, aby s Erym nakonec neskončili na zemi.
Když se od ní Ery odtáhnul, věnovala mu tázavý pohled a zmatený úsměv. S vděčným výrazem se nechala svým drahým sundat ze židle a maličko znervózněla, když si dala dvě a dvě dohromady. S postupujícím časem a množstvím vypitého alkoholu by takové balancování na židli nemuselo být zrovna dvakrát bezpečné. „To není nějak omezené?“ šeptla k Erymu tázavě a přejela všechny Anderseny vyděšeným pohledem.
Vicky se u toho všeho docela dobře bavila a spokojeně se usmívala. „Chci ho vidět, jak to udělá po pár skleničkách ohnivé whisky. Vsadím se, že na tu židli za pár hodin ani nevyleze.“ Broukla pobaveně k Markovi a na chvilku se na něj zadívala. „Líbí se mi, jak je to… uvolněný.“ Dodala po chvilce, protože ji samotnou čekala pěkně nudná svatba s někým, koho skoro ani neznala. Pochybovala, že by s Joffreym takhle ochotně lezla na nějakou barokní polstrovanou židli, zatímco by její rodina třískala stříbrnými lžičkami o drahý porcelán, který se v rodině dědil z generace na generaci. To byla prostě absurdní představa.
„Nikdy bych si nemyslela, že se zrovna oni dva dají dohromady, ale vážně jim to spolu sluší.“ Odsouhlasila pak Markova slova a zadívala se na obě bývalé mrzimorky, co ony na to. Musely mít přece nějaký názor. Tedy kromě toho na ni a Marka, což samozřejmě neměla šanci zaslechnout a možná to bylo i dobře – ona přeci nebyla žádná Markova známost. Byla zasnoubená. Ale to nebyla žádná nemoc, tak si s Markem připila na zdraví novomanželů a věnovala mu úsměv. Koneckonců, Lei si nikdy na havraspárskou společnost a um nestěžovala…
Jakmile mělo přijít na krájení dortu, Lei si s díky převzala od své tchyně nůž a přikývla na Eryho slova, načež mírně povytáhla obočí, když překryl její ruku tou svojí. Dle lidových povídaček by to znamenalo, že její drahý bude mít v manželství navrch. Lei těkla pohledem k Vicky, která si otřela pár slziček a neznatelně zavrtěla hlavou, zatímco rukou to odmávla ve stylu „tomu, že by měl Ery někdy navrch stejně nikdy nikdo neuvěří, tak mu to pro jednou dopřej“. Nůž pak hladce projel skrz dort a Lei začala rozdělovat jednotlivé porce na talířky. Odmítnout dort z rukou nevěsty byla neslušnost, ale Blaine všechny hned informoval o tom, že kdyby snad nechtěli, mohou mu svou porci přenechat. Že se obětuje. Se svým talířkem pak zamířil k Mei a Hanah, které obdařil úsměvem. „Doufám, že mi každá věnujete alespoň jeden tanec, dámy.“ Mrknul na ně rozverně a ucpal si pusu dortem.

_________________

Erasmus se zatvářil omluvně, když se Lei začala plašit, co to znamená s tou židlí. „Já ti o tom neříkal?“ zamumlal tázavě. Měl pocit, že jí před svatbou s těmi nejšílenějšími tradicemi seznámil, ale zřejmě na to nakonec v tom všeobecném shonu úplně zapomněl. Nakonec ale oba líbačku na židli přežili bez úhony. „Omezené?“ odvrknul poté a zakroutil hlavou. „Není, bohužel. Ale myslím, že už nás víckrát trápit nebudou,“ brouknul přesvědčeně a zaletěl očima k Andersenům, kteří prozatím vypadali spokojeně a očividně neměli v plánu začít mlátit příbory do talířů znovu. Ale možná, že je budou chtít potrápit později, až se jim bude hůře držet balanc. Zákeřní na to byli dost.
Mark se pobaveně zubil, když sledoval, jak manželé šplhají na židli. Naštěstí to zvládli bez úrazu, a tak jim společně s ostatními se smíchem zatleskal. Potom svou pozornost obrátil k Vicky. „Myslíš, že budou Anderseni tak zákeřní a donutí je vylézt na židli, až budou mít naši drazí novomanželé pár skleniček whisky v kožichu?“ zeptal se s pobaveným úšklebkem a potřásl hlavou. Tyhle tradice byly sice ohromně fajn, ale jen když se nikomu nic nestalo. Šplhat opilý na židli, to dle Markova mínění nebylo zrovna dvakrát bezpečné. A to byl pro každou hloupost a už mu to nemyslelo zrovna ostře. Oplatil Vicky pohled, pousmál se a kývnul hlavou na souhlas. „Jo. Je to příjemná svatba,“ odvětil, ale víc to nerozváděl, protože dobře věděl, že Vicky takhle uvolněnou svatbu mít nebude. Prostě si vezme toho, koho jí rodiče našli, což Markovi připadalo naprosto padlé na hlavu.
„Očividně jsou šťastní, což je super,“ navázal na slova, jak to Erymu s Lei spolu sluší, a tak dále. „Prostě jim fandím.“ Dodal skoro dojatě a tak trochu zasněně si povzdechl. Napadlo ho, jestli i on bude takhle někdy stát před oltářem s tou, kterou ze srdce miluje. Nolanová mu merlinžel (nebo merlinudíky) nikdy nic takového nevyvěstila.
Ery si dobře všimnul, jak jeho drahá povytáhla obočí a ohlédla se k Vicky. Shlédnul k jejich rukám, zatvářil se zmateně, ale pak mu došlo, že slyšel nějakou povídačku o tom, kdo bude mít v manželství navrch. Ani ho to předtím nenapadlo – podle něj to prostě byla jen taková pohádka a nevěřil tomu. Nevěřil, že v jejich manželství bude existovat něco jako „navrch“. V jejich vztahu taky nikdo navrch neměl, nebo si to Ery alespoň neuvědomoval, tak proč by to v manželství mělo být jinak? Ať tak či onak, pomohl Lei zakrojit do dortu a pak jí ochotně podstrkával talířky, které s kousky dortu rozdával hostům. Nakonec jeden, pěkně kakaový, uzmul pro sebe s Lorelei, protože o dort se nehodlal nechat ochudit. Navíc se během hostiny rozhodně nepřecpal.
Erikovi s Peterem už se začínaly lesknout oči víc, než obvykle, a tentokrát to nebylo dojetím, ale alkoholem. A když spatřili, že se Blaine podezřele hrne k Mei s Hanah, oba vstali a zamířili k té prozatím trojčlenné skupince, aby ji trochu rozšířili. „Nazdar, máte tu volno?“ houknul Peter s úsměvem od ucha k uchu, ale ani nečekal na odpověď, přisunul si židli a přisedl si k nim. „Ty jseš strašně drzej,“ ozval se Erik rádoby pohoršeně, ale vzápětí udělal v podstatě to samé. „A říkal tu někdo tanec? Já si chci pak taky některou z vás ukradnout! A tu fešnou Leinu svědkyni,“ zahlásil rodinný intelektuál a ohlédl se k Vicky. „Blbý je, že jsou všechny zadaný, Eriku. A dovol mi, abych ti připomněl, že ty taky,“ ozval se Peter pobaveně a potřásl hlavou.

_________________

Mei s Hanah pobaveně pozorovaly slézání novomanželů ze židle a následné rozdávání dortu, z nějž se dostal kousek ke každé z nich. Když Mei zachytila Vickyn pohled, tázavě se na ni usmála - neslyšela, o čem se s Markem bavili. Když se k nim poté nahrnulo příbuzenstvo, obě se na všechny mladé muže přátelsky culily. "Kdo by odolal Božskému Blaineovi?" zavrněla Hanah a pobaveně se zasmála, když ji Mei nenápadně rýpla loktem do žeber. I když byla bezhlavě zamilovaná do Larryho, Blaine byl pořád její famfrpálový idol, a téhle náklonnosti se prostě zbavit nedalo.
"Samozřejmě," odvětila poté Mei Peterovi a s úsměvem pozorovala, jak si oba Andersenovi našli židli a přisunuli si ji blíž. Mei si najednou připadala jako v obklíčení, každopádně neprotestovala. "Jenom aby vám ta energie vydržela do doby, co se tančit začne," podotkla stále pobaveně a uculila se na chlapce.
"To, že jsme zadané ještě neznamená, že nemůžeme tančit! Viď, fešná svědkyně?" prohlásila Hanah, načež se se zářivým úsměvem otočila na Vicky, která byla opravdu fešná, i v očích jiné dívky. Na Loreleinu vznešenost však přeci jenom neměla.
"Mimochodem, to s tím nádobím a lezením na židli je váš národní zvyk?" zeptala se Mei zvědavě bratří Andersenovic, zatímco spokojeně uzobávala dort.
"Pojďme si připít na štěstí těch dvou hrdliček, a na to, že jsme všechno to cukrování přežili bez úhony," navrhla Hanah a s uculením pozvedla sklenku. Mei nepochybovala o tom, že dnešní večer bude patřit smíchu a tanci, ale i ona zatoužila po tom se na chvilku prostě a jednoduše radovat ze života a ze štěstí svých přátel. K dokonalému štěstí už jí tu scházel jenom Larry, po kterém se jí najednou bolestně zastesklo. Celé prázdniny měla tak nabité, že doufala jenom v to, že se jí podaří se s ním sejít poslední týden před odjezdem do školy.

_________________