Ron svým vzhledem nijak nevybočuje z řad svých vrstevníků a nijak k sobě nepřitahuje přílišnou pozornost. Je akurátně vysoký - měří něco málo přes 180 centimetrů a pravděpodobně už neporoste. Jeho postava je trochu podsaditá, a ačkoliv o sebe Ron přehnaně nepečuje, na břiše a rukách se mu rýsuje nějaké to svalstvo, tudíž se za své tělo nemusí stydět. V obličeji je to sympaťák. Má menší, výrazně modré oči, které se vždycky vesele třpytí, ať už vyvádí cokoliv. Jeho nos tak trochu připomíná bambulku, a pokud širší rty roztáhne do úsměvu, odhalí rovná bílá zubiska. Co se týče pleti, Aaron působí jako ošlehaný seveřan. Není však úplně bledý a jeho tváře mají téměř neustále lehce narůžovělou barvu. Vlasy má světle hnědé, a jestliže na ně světlo dopadne ve správném úhlu, zdají se být lehce zrzavé. Ron se nechal ostříhat, aby nevypadal jako nějaká mánička, a nyní nosí vlasy sotva palec dlouhé. Jen ofinu má o pár milimetříků delší a vyčesává si ji nahoru, aby mu nepadala do čela. Vousům sice nikdy neholdoval, ale poslední dobou si nechává růst kraťoučké strniště, díky němuž vypadá o něco starší, než je.
Podle oblékání by těžko někdo řekl, že se jedná o čistokrevného kouzelníka. Ron totiž absolutně propadl pohodlné mudlovské módě, takže místo vznešeně působících obleků a hábitů ho uvidíte nejčastěji ve volných plátěných kalhotách a mikině s klokankou. V létě nosí džínové kraťasy a volná barevná trička, většinou má na sobě alespoň něco modrého, což napovídá, že to zřejmě bude jeho oblíbená barva. V jeho šatníku získaly čestné místo košile všech barev. Pokud je chladněji, bere na sebe džínové či kožené bundy. Doplňky u něj představuje jen pár kožených náramků na levé ruce, nic víc.

| +

Faceclaim: Ben McKenzie

POVAHA
„Lidi o mně říkají, že jsem flegmatik… Ale mně je to úplně jedno.“
Talent na přitahování problémů, flegmatičnost, potřeba žít naplno – to jsou zřejmě tři hlavní rysy Ronova charakteru. Aaron má zvláštní talent na dostávání se do potíží, i když se do nich většinou dostane naprosto nechtěně. Moc totiž nepřemýšlí nad důsledky svých činů a to se zkrátka občas nevyplácí. Zřejmě za to může i fakt, že nedokáže déle posedět na jednom místě a neustále něco vyvádí. Není hyperaktivní, jen nerad mrhá svým volným časem v knihovnách či nezáživným tlacháním v kolejní místnosti. Řídí se heslem „každý den prožij, jako by byl tvůj poslední“ a chce mít pocit, že za život zvládnul vážně všechno, co se zvládnout dá, možná právě proto se z něj pomalu stává tak trochu dobrodruh. Občas je sice líný a nikam se mu nechce, ale na druhou stranu jsou dny, kdy by si nejradši sbalil pár věcí a vypadnul na vandr. A to skutečně občas udělá – o prázdninách mizí rodičům, aniž by řekl kam, a je mu úplně jedno, že si o něj dělají starosti. Když se po několika dnech vrátí se slovy „No a co, vždyť jsem se jenom toulal kolem“, oba by ho nejradši zaškrtili. Poté, co se na něj vrhla zákeřná puberta, se z něj stal úžasný flegmatik. Ne že by byl apatický vůči dění kolem sebe, ale máloco ho se ho nějakým způsobem dotkne a skoro nic ho nedokáže vyvést z míry. Dostal špatnou známku? Prkotina, kvůli tomu se svět nezboří. Něco ztratil? A co, ono se to najde. A tak dále. Na čem mu ale rozhodně záleží, to jsou přátelé, bez nich by existovat nedokázal a přátelství si velmi váží. Je to extrovert, má rád pozornost ostatních, ale nesnaží se ji okatě přitahovat. Občas působí jako frajírek, chová se arogantně a drze, a je to přesně ten typ člověka, kterého byste našli na záchodech s cigaretou v puse a lahví v ruce. Autority sice uctívá, ale ne nijak přehnaně – občas ho nějaký ten školní trest přece nezabije. Pořádek mu nic moc neříká, zastává názor, že pořádek je pro blbce a chaos pro intelektuály, proto žije v chaosu. Jinak je to úžasně kreativní člověk a není ani vyloženě hloupý, jen občas zmatený a chvílemi si vážně sedí na vedení. Co se týče jeho vztahu k nečistokrevným kouzelníkům, bere je jako všechny ostatní lidi – mezi čistou a nečistou krví nevidí žádný rozdíl. Osobně se nepovažuje za nikoho lepšího, než jsou ostatní, a ministerské čachry machry s dělením společnosti na čistokrevnou a nečistokrevnou považuje za absolutní hovadinu.

RODINA
V rodině Pärnoja to nikdy nebylo úplně jednoduché. Oba Aaronovi rodiče jsou sice čistokrevní kouzelníci, ale oba měli domluvený sňatek s někým jiným. Potkali se na jednom snobském večírku, spřátelili se a později přátelství přerostlo v lásku, což bylo samozřejmě naprosto nepřípustné. Oba ale domluvený sňatek odmítli a nakonec skončili před oltářem spolu, nehledě na to, že jejich rodiny tahle rebelie poněkud pohoršila. Rodina bydlí ve velkém starém domě v kouzelnické čtvrti Tallinnu, odkud Ron neustále utíká za babičkou na venkov.

| +

otec Elías (*1934) – Vysoký tmavovlasý muž s přísnou tváří a chladnou maskou. Pod svou slupku nikoho kromě své ženy nepouští, takže ho většina lidí považuje za studený psí čumák, kostku ledu bez citů. Ve skutečnosti je to však vlídný, chápavý a milý muž, který řadí své blízké na nejvyšší příčku svých priorit. Potrpí si však na pořádek a přísnou výchovu, což je asi důvod, proč s ním Aaron příliš nevychází. Pracuje na východní pobočce ministerstva kouzel – odbor pro dohled nad kouzelnými tvory.

matka Maila (*1937) – Drobná plavovlasá žena s jasně modrýma očima, milá, hodná a chápavá. Má talent na odhadování lidí a jako jedna z mála pochopila, jaký Elías ve skutečnosti je. Svého muže i syna z celého srdce miluje a je to vzájemné – Ron ji má mnohem raději, než otce, a jen kvůli ní se snaží být vzorným synem, což mu moc nejde. Maila pracuje z domova jako editorka kouzelnických knih.

babička Raija (*1905) – Elíasova matka. Postarší dáma s dobrým srdcem, kterou má Aaron z rodiny snad nejraději. Bydlí v malé kouzelnické vesničce na severu země obklopené divokou přírodou a Ron u ní často trávil prázdniny a víkendy (a pořád tráví). Raija jako jediná z rodiny studovala v Bradavicích, kde byla zařazena do Havraspáru.

HISTORIE
Aaron se narodil v estonském hlavním městě Tallinnu, kde také vyrůstal. Až na to, že byli jeho rodiče tak trochu považováni za rebely estonské kouzelnické společnosti, kteří se vzepřeli domluveným sňatkům, měl hezké dětství. Žádného sourozence nemá, tudíž byl alespoň z matčiny strany rozmazlován jako jedináček. Otec se o jeho výchovu příliš nestaral, protože měl mnoho práce a jen málo času trávil doma s rodinou. A když už, většinou syna sekýroval a snažil se z něj vychovat upjatého mladíka, který by v pozdějším věku mohl očistit pošpiněné jméno rodiny. Jenže už jako malý se Ron takové výchově vzpíral a vždycky, když měl otec strávit doma více dní v kuse, raději utekl k babičce. S tou si vybudoval nejsilnější pouto a jedině její slova bral vždycky jako ta správná. Jedině Raija ho dokázala usměrnit a pokárat, pokud něco provedl, a Ron si její rady a výčitky bral k srdci. Když rodiče začali rozhodovat, kam syna poslat na školu, a uvažovali nad proslulou estonskou školou či univerzitou ve Stockholmu, znovu zasáhla Raija s tím, že by Ron měl odjet do Bradavic. Jednak aby změnil prostředí, poznal novou kulturu a naučil se dalšímu jazyku, a jednak protože o Bradavicích bylo známo jen to nejlepší i v Estonsku. Rodiče nakonec souhlasili, a když Ron oslavil jedenácté narozeniny, sova mu přinesla očekávaný dopis. Přesně o rok později ho Moudrý klobouk zařadil do Mrzimoru a začala nová etapa Aaronova života.
V prvních letech studia se projevoval jako všímavý, chápavý a velmi kreativní chlapec, který sice občas jednal zbrkle, ale jinak si na něj nikdo nemohl stěžovat. Jeho výsledky byly lehce nadprůměrné, problémy nedělal a rodiče byli spokojení. Jenže pak se Ron dostal do puberty a hodný chlapec byl rázem pryč. Stal se z něj průšvihář ověnčený školními tresty, jeho studijní výsledky poklesly k horšímu průměru a nejen profesorům přidělával vrásky na čele. Přesto však úspěšně složil zkoušky NKÚ a prodral se studiem až tam, kde je nyní – v šestém ročníku a pomalu začíná uvažovat nad tím, jak zvládne OVCE a co bude dělat po škole.
Herní historie: Školní rok 1974/1975: Ron přežil školní rok bez větších problémů (nepočítáme-li mírné trable s děvčaty poté, co se na začátku roku na party v umývárnách líbal se September McTreeovou). Trochu víc dospěl, změnil účes a zamiloval se do Sybille, z čehož je trošku zoufalý, protože nemá nejmenší tušení, jak se pohnout dál. A kromě toho po Syb pálí hned několik dalších nápadníků. Začal se učit zvěromagii a ukázalo se, že se bude měnit v rysa ostrovida. Vztah s jeho otcem se ještě zhoršil, takže Ron začal plánovat, že hned po dostudování zmizí do Ameriky, na kteroužto cestu si hodlá vydělat o prázdninách, aby ho otec nemohl oženit hned, jak se vrátí ze školy. O prázdninách navštívil několik festivalů, několik z nich se Sybille, a na jednom se tak nějak... dali dohromady.
Školní rok 1975/1976: Na podzim roku 1975 se zůčastnil Survivalu na Sibiři a přežil bez újmy. Během první poloviny školní ho roku se Ronův vztah se Sybille se docela prohloubil, ale skončil nepříjemně brzy. O Vánocích se totiž jeho milá rozhodla zamířit do Londýna, aby se připojila k rebelům. Oba věděli, že už se nevrátí, a že nemá cenu zkoušet jejich vztah, který tím zkrachoval, obnovit. Ron upadl do hluboké deprese a několik týdnů chodil po škole jako tělo bez duše. Pak ho ale napadla šílenost, ke které se upnul, a která mu pomohla z mizérie se vyhrabat. Rozhodl se totiž, že se stane bystrozorem, protože usoudil, že jako obyčejný kouzelník rebelům moc nepomůže. Zato od bystrozorů by se daly vynášet cenné informace, které by s revolucí mohly nějak pohnout. Ron si samozřejmě uvědomoval, že mu půjde o krk, ale ustoupit od svého plánu nehodlal. A začal se opravdu vzorně učit, aby složil OVCE na výbornou a mezi bystrozory ho vzali. To se mu nakonec podařilo - ze zkoušek získal poměrně dobré známky, a díky své čistokrevnosti byl bez větších obtíží přijat mezi adepty na bystrozorství.
Po škole: Ron bez větších potíží prošel bystrozorským výcvikem a už během nějž donášel rebelům důležité informace, které zaslechl na ministerstvu, kam díky bystrozorství získal přístup. A od svých kolegů se toho dalo také hodně zaslechnout, protože si zrovna moc nedávali pozor na to, co říkají. Kromě toho, že získal práci, po které toužil, našel si i přítelkyni, lékouzelnici Ashley, která mu ošetřila nejednu bolístku. Zhruba po roce jeho role dvojího agenta skončila, když se přimotal k nepokojům na Příčné ulici a místo toho, aby se postavil na stranu ministerských, zvedl hůlku proti nim. Byl tedy nucen práce bystrozora zanechat, svléknout uniformu a stát se plnohodnotným rebelem. Po práci se mu sice občas zasteskne, ale dobře si uvědomuje, že pokud chce bránit skutečnou spravedlnost, v uniformě bystrozora to nejde. Celkem rychle se stal poměrně váženým členem rebelského uskupení a podržtaškou profesora Winnfielda, díky čemuž získal přístup i do Bradavic. A protože se během několika akcí osvědčil, když došlo na tu doposud nejzásadnější, nezůstal pozadu. Rebelové se potřebovali zmocnit důležitých dokumentů a ukrást je přímo z Ministerstva kouzel, z ministrova stolu, a právě Aaron byl ten, kdo se o to měl postarat. Ron sice nic nepokazil a rebelové měli ministerstvo slušně obšancované, ale problémy stejně nastaly - ministr kouzel, Romulus Tremlett, očividně neopustil budovu, jak se všichni domnívali, a společně se svým synem Atticem nachytal Rona, jak se hrabe v jeho věcech. Ron okusil na vlastní kůži mučící kletbu a bylo celkem jasné, jaká z nepromíjených kleteb bude následovat. Ale ve chvíli, kdy očekával zelený záblesk, který mu zatne tipec, se situace zvrtla a Atticus, Ronův bystrozorský kolega, zvedl hůlku proti vlastnímu otci a zabil jej dříve, než ministr stihl zabít Aarona. Následoval zmatený úprk do úkrytů, rebelové zametli stopy a vzali vinu na sebe. A získali vzácného spojence, jemuž teď Aaron dluží život.

ZAJÍMAVOSTI
♦ Zbožňuje komixy – má jich rozsáhlou sbírku a sám je kreslí.
♦ Koště používá jen jako dopravní prostředek – od té doby, co jej při famfrpálu ve čtvrtém ročníku zrakvil potlouk, nechce mít s touhle ďábelskou hrou nic společného.
♦ Miluje polévky.
♦ Celkem obstojně hraje na bicí.
♦ Viděl zemřít ministra kouzel, Romula Tremletta, a díky tomu vidí testrály