_________________

V deset hodin londýnského času už Olssonovi vyhlíželi oba havránky. Následoval nutný chaos, během něhož paní Olssonová na svou dceru chrlila nespočet pokynů a druhým dechem se chlapců ptala, jestli už snídali a pokud ne, tak to musí ihned udělat, upekla čokoládovou bábovku. Pan Olsson si s chlapci potřásl rukou a tiše přikyvoval, zpoza něj na ně pomrkával Kalle a do toho všude kolem poletovaly a posedávaly sovy různých barev a velikostí. Ginger se snažila celý proces urychlit, jelikož se obávala, aby Matthiase nezradily nervy, a hlavně pobírat slova paní Olssonové plus sov bylo už i na ni přeci jenom trochu moc.
Když bylo vše vyřčeno a zabaleno, všichni dostali od paní Olssonové pusu na tvář, a pak je pan Olsson vyvedl na krytý dvorek, obhlédl situaci, a když zjistil, že je nikdo nevidí, pokynul dětem, aby daly ruku na červený omšelý hrnec s bílými puntíky. "Pozdravujte babičku," zvolala ještě paní Olssonová s širokým úsmevem, a pak už se s nimi svět začal rychle točit a o pár okamžiků později dopadli na travnatý kopeček, ze kterého bylo vidět jezero i domek u něj.

I když byl první srpnový týden, foukal tu studený větřík, ale obloha byla jako vymetená a do zad je hřálo sluníčko. A od domku už k nim svižně kráčela Tova Olssonová, Gingerina babička z tátovy strany. Byla to starší žena s vlasy bílými stářím, smotanými do úhledného drdolu, v tmavě zelených šatech se spodničkou. Ginger zkontrolovala, jestli Lenny s Mattem vypadají aspoň jakž takž v pořádku po tom chaotickém přenosu, a pak se rozeběhla babičce vstříc, vrhajíc se jí do náruče.
"~Ahoj zlatíčko!~" zasmála se Tova a pevně svou vnučku objala, načež jí vlepila polibek do vlasů. Poté Ginger pohladila a vydala se spolu s ní zpátky k chlapcům. "Vítám vás ve Švédsku, chlapci. Nejspíš už jste uhodli, že jsem Gingerina babička, prosím, říkejte mi Tova," usmála se na ně široce a ke každému z nich natáhla ruku, aby si s nimi po dospělácku potřásla. "Pojďte honem dovnitř, ať si odložíte všechny ty věci. Potom se můžete jít podívat kolem, určitě se vám tu bude líbit. Jedli jste vůbec? Mám připravený čaj a sušenky," vybídla je, počkala, až se všichni seberou, a zamířila k domu.
"Ložnice máte nahoře - doufám, že vám nevadí, že budete spát na jedné posteli, chlapci? Široká je dost, nebojte. A doufám, že ani nemusím zmiňovat, že nebudu trpět žádné noční návštěvy mé vnučky?" instruovala je, když se zuli v předsíni a vyfasovali měkkoučké a teplé pantofle, načež se na chlapce významně zadívala s pobavenou jiskřičkou v oku. Ginger se tvářila jako nevinnost sama a když se babička otočila, na oba kamarády se zakřenila.
"Kde máš Asmunda, babi?" zeptala se Ginger a rozhlížela se všude kolem, hledajíc babiččina bobtaila.
"Doneslo se mi, že jeden z našich návštěvníků má alergii na chlupy, tak jsem ho dala pohlídat přítelkyni. A neboj se, Leonarde, pečlivě jsem to tu celé vygruntovala," odvětila Tova a přátelsky na Lennyho mrkla. "A teď šup šup, vyneste si zavazadla nahoru a přijďte za mnou dolů na ten čaj," dodala a vydala se do kuchyně.

Ginger svůj pokojíček znala, a tak si hodila svůj kufr na postel a vydala se za kamarády do pokoje pro hosty, uprostřed nějž se vyjímala tmavěmodře povlečená manželská postel. Na každé straně byl bílý noční stolek se zdobenou lampičkou a u stěny nalevo byla postavena bíle natřená šatní skříň. Z druhé strany dovnitř skrz okna dopadaly sluneční paprsky. U oken byly pověšeny tmavě modré těžké závěsy. "Tak pánové, doufám, že se vám tu bude dobře spát - zmiňovala jsem se, že tu v noci nezapadá slunce?" prohlásila, když se ležérně opřela o rám dveří. Měla jisté tušení, že se o tom schválně zapomněla zmínit, ale chlapci si to dost možná někde nastudovali. "Kdybyste se v noci báli, víte kde mě najít," dodala a pobaveně se zazubila. Poté už byl čas na čaj a babiččino vyptávání, jak se mají rodiče chlapců, jestli je její vnučka moc nezlobí, jak se jim líbí na škole, a tak dále, následovala rychlá prohlídka domu a okolí a než se nadáli, byl čas jít na kutě.


Druhý den ráno Ginger vzbudilo slunce, které jí svítilo do obličeje skrz mezeru v závěsech, kterou se večer neobtěžovala zatáhnout. Spokojeně se protáhla (u babičky se jí vždycky dobře spalo, snad to bylo těmi nadýchanými duchnami, snad tím, že tu bylo trochu chladněji než doma v Londýně), vyskočila na nohy a tiše zaťukala babičce na dveře. Přesně podle očekávání tam však babička už nebyla, o čemž svědčilo i tiché cinkání nádobí zezdola. Když si opláchla obličej a vyčistila si zuby, přehodila si přes pyžamo mikinu, pročísla si vlasy prsty a vydala se k pokoji naproti, kde spali Lenny s Mattym a důrazně zaklepala. Samozřejmě měla pokušení se jim tam vloupat, ale tak trochu se bála, co by tam našla, a navíc by se na ni pak kluci mohli zlobit a na to spolu měli strávit ještě několik dní a ona s nimi nechtěla být rozhádaná. Ospale se opřela o stěnu a čekala, jestli se zevnitř někdo ozve, nebo bude muset zaklepat důrazněji. Pak tu ještě byla ta možnost, že je prostě nechá spát a půjde dolů za babičkou, ale ta by jí určitě vyčinila, a tak zatím zůstala tam, kde byla.

_________________

Když se Matt loučil s rodiči, odmítl se nechat políbit od matky na tvář a rychle je vypakoval z dosahu, aby se náhodou nechtěli s Olssonovými zdržet u kávy nebo tak podobně. Následný chaos se rozhodl přežít usazený na židli blízko talíře s bábovkou, a s bledým obličejem pozoroval hemžení nejen Olssonů, ale také sov, kterých tu bylo na jeho vkus až příliš. Kufr schovával pod stolem, aby se ho nerozhodl nějaký opeřenec použít jako záchodek, a v duchu si přísahal, že si do konce prázdnin sestrojí funkční kuši na tupé šípy opatřené korkovým „hrotem“, aby od sebe držel všechny ptačí démony dost daleko. Ublížit jim nechtěl, ale kdyby se mu povedlo je odpálit dost daleko nebo omráčit, vůbec by si nestěžoval.
Pusu od paní Olssonové okomentovat roztržitým poděkováním, ale pak už následoval pana Olssona na dvorek, kde na ně čekalo přenášedlo. A sotva se ho dotkli, vír je odnesl na kopeček nedaleko jezera, vedle kterého postával domek, který Matta svým vzhledem docela vyděsil. Vypadal totiž jako… těžko se Mattovi nacházela slova, která by domek popsala. Každopádně z něj neměl ani trochu příjemný pocit.

Matt si ovšem všechny pochybnosti o domku nechával pro sebe, protože zahlédl, jak se k nim blíží postarší dáma, kterou briskně odhadl na Gingerinu babičku Tovu. Snažil se tvářit jako vzorná návštěva a neustále si hlídal svůj kufr. Táta ho před odjezdem totiž škádlil, že skandinávští trollové jsou nenechavá cháska a zabaví všechno, co najdou. Matt sice neměl nejmenší tušení, jak na to jeho mudlovský otec přišel, ale stačilo to bohatě k tomu, aby chlapce rozhodil. „Dobrý den. Já jsem Matthias. Cooper.“ Představil se pak Tově nejistě a potřásl si s ní rukou. Pak následoval starou paní i Ginger k tomu cukrovému domečku, co mu nepříjemně asocioval pohádku o Jeníčkovi a Mařence.
„Proč bychom měli za Ginger chodit v noci? To se přece spí, ne?“ zatvářil se pak nechápavě, když Tova poznamenala, že nebude trpět noční návštěvy u své vnučky. Matt tedy rozhodně plánoval spát nebo rozebírat s Lennym nejrůznější teorie o tom, jak vlastně fungují nejrůznější kouzelnické vychytávky. Když vyřešili otázku ohledně chlupů, popadl svůj kufr a vystoupal schody do pokoje, který jim byl přidělen. Manželská postel mu nevadila, alespoň na sebe nebudou muset s Lennym pokřikovat v noci přes celý pokoj. Postavil svůj kufr k jedné straně postele a rozhlédl se okolo. A byl vážně rád, že se tam nenachází ani jedna sova. „Chceš spát nalevo nebo napravo?“ otázal se pak kamaráda a na chvilku vykoukl ven z okna. Když je přepadla zrzka, Matt zavrtěl hlavou. „Nezmiňovala ses, ale to je pro severské oblasti typický úkaz.“ Zamumlal nevzrušeně a ohlédl se po ní. „Já myslím, že to zvládneme, viď, Lenny?“ ohlédl se po kamarádovi a zatvářil se tázavě, jakoby se chtěl ujistit, že Leo nemá v úmyslu v noci trajdat do zrzčina pokoje jenom kvůli nezapadajícímu slunci.
Rozhovor a prohlídku domu Matt nějakým stylem přežil, protože se nestávalo často, že by pobýval u někoho na návštěvě a co víc, mlčení od něj bylo docela častým projevem společenského chování. Když nastal čas zalézt do postelí, ani moc neprotestoval a během chvíle usnul jako špalek.

Mattovi se zdál velmi zajímavý sen. Celý dům se v něm změnil ve stavbu z cukrovinek, takže havránek strávil většinu času přilepený k lízátkovému zábradlí s jahodovou příchutí, a zbytek procachtal v kakaovém jezeře. Probudil se, až když Ginger zaklepala na dveře a zjistil, že si v noci naslintal na polštář. Z vyhřáté postele se mu ale ani trochu nechtělo, takže se jen přetočil, aby zjistil, jak je na tom jeho kamarád. Nakonec se ale odhodlal a vystrčil nohy zpod peřiny, aby jimi vklouznul do chundelatých papučí, co si dovezl z domova, a popošel ke dveřím, které následně otevřel. Uculil se na Ginger jako sluníčko. „Dobré ráno,“ zívnul. A vůbec mu nevadilo, že se Ginger vystavuje v tričku s Bambim, které si navlékl k proužkovaným modrým kalhotám od pyžama.

_________________

Leo se toho rána před prázdninami ve Švédsku tvářil jako kakabus, neboť Patricie trvala na tom, že musí Olssonovi poznat, a tudíž se svého syna rozhodla dle jeho názoru ztrapňovat tím, že si s oběma rodiči Ginger potřásla rukou, s díky odmítla bábovku a nezapomněla několikrát zopakovat, jak moc děkuje, že Lea na takový výlet berou a jak doufá, že nebude Leonard moc zlobit (to ho samo sebou upřímně urazilo - copak on snad někdy zlobil?!). Jakmile se ale paní Walkerová rozloučila, Leonardovi se vrátila dobrá nálada, s chutí zblajznul pár kousků vynikající bábovky, dvakrát si ještě pro jistotu překontroloval cestovní kufřík, rozloučil se s paní a panem Olssonovými a společně s kamarády se nechal přemístit barevným hrncem vstříc letnímu dobrodružství.

***

Oproti druhému havránkovi byl Leonard domečkem Tovy Olssonové upřímně unešen. "Koukej na ty okýnka, Matte! A to zábradlí!" Jásal, sotva se k domku přiblížili na dohled. Z babičky Ginger byl unešený dost podobně, obzvlášť v momentě, kdy jim dospělácky podala ruku a Leo jí s ní mužně (nebo mu to tak alespoň přišlo) zatřásl. "Děkujeme, ale my už jedli," poznamenal, aby nevypadal jako hladová kobylka, i když představa sušenek vůbec nevypadala špatně. Na otázku o společné posteli jen pokrčil rameny (proč by jim to mělo vadit?) a na poznámku o nočních návštěvách se jen lehce zašklebil. Sice stejně jako Matty to moc nechápal, ale dobře věděl, že to mělo nějaký lechtivý podtón, i když úplně přesně nevěděl, co si pod tím má vlastně konkrétně představit (Ginger už s Mattem koneckonců lechtali několikrát). Šklebil se však tak jak tak, protože mu to přišlo pro tuto situaci adekvátní.
Za vygruntování domu slušně poděkoval, i když úplně nevěděl, kdo je Asmund; zatvářil se ale vědoucně a
slíbil si, že jakmile budou s Ginger sami, tak se zeptá. Jakmile ale vyšli schody, už se mu to z hlavy dávno vykouřilo. "Vlevo," vybafl na tmavovláska a uložil si kufr pod svou polovinu postele, načež se s rukama založenýma na prsou otočil na zrzku. "Proč bychom se měli bát?" Optal se nechápavě. A když by se báli, přece by nechodili za Ginger, to dalo rozum.
Zbytek společenské konverzace u čaje podobně jako Matt přetrpěl taktním mlčením a občasným přitakáním nebo krátkou odpovědí, a večer zapadl do peřin tak rychle, že výjimečně nestihl s druhým havránkem probrat žádný fyzikální nebo filozofický problém.

***

Lennymu se nezdálo v noci vůbec nic, protože ho neustále budilo pomyšlení, že je v úplně cizí zemi, i když s nejbližšími kamarády; nikdy předtím totiž ještě nevystrčil pořádně nohy z Anglie, takže mu celé to Švédsko nějak nedalo spát. Pořád se převaloval a snažil se přitom moc Mattyho nebudit, což byl jediný důvod, proč si ještě nerožnul lampičku a raději si nedočetl nějakou verneovku, kterých měl pro jistotu v kufru rovnou několik. Ráno se tím pádem probudil sice dobře naladěn, nikoliv však připraven, a tak se z postele nutil vstát asi půl hodiny. Nakonec se ale za Mattem vypotácel s výrazem malého mozkožravce v pruhovaném pyžámku s potiskem Aristokočiček. "Dobré ráno," zabroukal, zatímco si protíral oči od ospalek. "Tak co máme dneska v plánu?"

"Ach, děti, nebojte se, však vy to za pár let pochopíte," prohlásila vědoucně Tova a šla si za svým. To, že to nechápali, bylo jedině dobře, na takové věci měli ještě času dost.
Ginger se pak u chlapců v pokoji pobaveně ušklíbla, když ji Matt uzemnil svým věděckým tónem, načež se potutelně uculila na Lennyho a malinko povytáhla obočí. "Počkejte a uvidíte," řekla tajemně, jako by tu mělo v noci strašit nebo tak něco, a pak se vydala dolů k babičce na čaj.



"Dobré," broukla Ginger a s širokým zazubením si prohlížela kamarády v jejich pyžámcích. Její pyžamo bylo červené s bílými puntíky a přes něj měla přehozenou černou mikinu s klokankou a kapucí, takže si proti nim připadala strašně dospělácky ohozená. Na druhou stranu se jí strašně moc líbilo, že si sem kluci vzali svoje oblíbená pyžama a ne nějaká, která by byla "věkově korektní"; nějakým prazvláštním způsobem si tím v jejích očích šplhli ještě o něco výš. "Jak se vám spalo? Nebyla vám zima?" zeptala se a pohlédla z jednoho na druhého. "Pokud vás nenapadá něco lepšího, jsem pro dojít okouknout okolí. Je to tu vážně moc príma, dá se jít kolem jezera a skákat přes kameny - mimochodem se v tom jezeře dá i koupat, kdyby se vám chtělo, vypadá to, že dneska bude teplo. Les je tu taky strašně fajn, na jednom stromu máme s bráchou houpačku a dá se na něj i lízt. A na druhý straně jezera je hora, ale to je delší výlet a babi by nás asi nepustila samotný," vyčetla jim seznam toho, co se tu dá dělat - kromě okounění po domě a prolistovávání babiččiny obsáhlé knihovny, kteroužto možnost záměrně vynechala - a s úsměvem se na ně zadívala, čekajíc, jak se rozhodnou. "Každopádně prvně bysme měli jít na snídani, tak si vyčisťěte zuby a potkáme se dole, jo?" dodala poté, a pokud jí chlapci nezavdali důvod k tomu, aby zůstala, scupitala dolů a zahnula doprava do kuchyně.
"Dobré ráno," pozdravila ji Tova, stejně jako později chlapce, a pokynula jí, aby se usadila u dlouhého stolu s bílým krajkovým ubrusem, na kterém byla vyskládaná malá hostina - čerstvý chléb, máslo, sýr, šunka, tvaroh, vajíčka natvrdo, bábovka a palačinky s javorovým sirupem. K pití byl k mání čaj, mléko, dýňový džus a kakao, které Tova připravila na Gingerino ponouknutí.

_________________

Matt se pořád ještě snažil probudit a mžoural na Ginger zpoza polozavřených víček, takže na první dvě otázky odpověděl nejdřív úsměvem – což znamenalo dobře – a pak zavrtěním hlavou – což znamenalo ne. Ještě chvilku na kamarádku koukal jako právě vyoraný hraboš, co sotva zvládal pobrat její výčet možných aktivit pro dnešní den, ale pak se konečně vzpamatoval. „Jo, les. Jezero. Koupání. Kameny. Houpačka.“ Vypíchl pár slov, která mu kupodivu utkvěla v paměti, ovšem probudila ho teprve: „Snídaně!“ Matt zavýskl a otočil se na patě, aby se šel blízce seznámit se svým zubním kartáčkem a popovídal mu, co všechno, že se tu dá dělat. Skákat po kamenech a jít do lesa. Proč měl jen ten neodbytný pocit, že jsou v lese hadi, pavouci a ptáci?
Havránek se převlékl z Bambi úboru do duhově batikovaného trička a sepraných džín, a když jakž takž zkrotil svoje přerůstající kudrliny, vydal se do kuchyně, kde na ně čekala vskutku opulentní snídaně, nad kterou jen oči přecházely. „Dobré ráno,“ pozdravil Matt slušně, když konečně odtrhl oči od jídla a zabrousil pohledem k Gingerině babičce. „To je všechno pro nás? Vypadá to úžasně!“ Pochválil jí nadšeně snídani a posadil se na jednu ze židlí u stolu, načež se mlsně rozhlédl. Poslední dobou mu totiž nějak chutnalo a sežral toho víc než kyselina. „To je kakao?“ Zasvítila mu očka a poukázal na konvici s lahodným nápojem. Nemohl se dočkat, až si dá jeden povinný kakaistický hrnek, a tak po souhlasu (ať už Ginger nebo Tovy) se natáhl pro konvici, aby si nalil vrchovatě do hrníčku. Druhou rukou uzmul nějaké ty palačinky a přelil si je javorovým sirupem, přičemž všem popřál dobrou chuť a pustil se do toho, jakoby pár let nejedl. Nu co, je přece ve vývinu!

_________________