<<<
Ginger se potloukala po Příčné, protože si ráno vzpomněla, že Ezra měl kdysi narozeniny a že by mu mohla pořídit nějaký dárek. Zároveň to byla záminka, proč jít pryč z domu a ulít se z celodenního uklízecího řádění, i když si byla moc dobře vědoma, že její díl na ni do odpoledne počká. Po cestě přemýšlela, co by byl pro jejího nebelvírského kamaráda vhodný dárek, a pak dostala zázračné vnuknutí a zamířila do místního kadeřnictví, nenápadně špehujíc jakousi dámu s hadími vlasy, která mířila stejným směrem. Ona dáma se ve dveřích vystřídala s Arsenem, jeho mladší sestrou January a Gwen, na kterou venku čekal jakýsi malý kluk, pravděpodobně její bratr.
"Nazdar!" zazubila se na kamarády, "Teda holka, ty rosteš jako z vody!" prohlásila k January a s rukama v kapsách šortek se k ní malinko nahla a zkoumavě si ji prohlédla. Měla matné tušení, že Arsen říkal něco o tom, že jeho sestra letos nastoupí do Bradavic, ale nebyla si tím úplně jistá. Měla co dělat, aby nezapomínala roky do nástupu odečítat svému vlastnímu bráškovi. "Co vy tu? Někdo ti nalepil žvejkačku do vlasů?" nadhodila poté a s povytaženým obočím zkonstatovala Gwenin nový účes. Ta tam byla dívčina hříva. Ginger si byla naprosto jistá, že toho Gwen bude brzy litovat. I když třeba se letos naučí nějaké kouzlo na prodlužování vlasů ve škole, kdo ví...

_________________

"No co, no co! Mám právo nemít rád Zmijozel, až na pár výjimek, abys věděla. Copak to je fér, když na tebe při zápase nalítne někdo, kdo je o tolik větší a vyšší? No, teď už jsem ho možná i dohnal, ale... A myslím, že kdybysme měli ponča, že by se začal bát jezevců?" šermoval Arsen rukama, zatímco vycházeli z obchůdku s nůžkami místo vývěsního štítu, zatímco řešil bývalého kapitána zmijozelského týmu (který mu byl jinak celkem ukradený) a nový design na ponča a jeho výhody a nevýhody.
Teprve potom si všiml, že se k nim po ulici blíží Ginger.
"Ahoj," zazubil se a nervózně si přejel rukou po zátylku, kde se mu vlasy nezvykle ježily. Tak ho přece někdo poznal... Mrkl bokem na Gwen, zatímco January se snažila zarůst do země, příšerně zčervenala a něco začala koktat.
"Jo, ale mě už nepřeroste, chachá! Hele, mami, Janny, co kdybyste šly napřed? Co ty tady?" oplatil Ginger otázku zvědavě, vrazil si ruce do kapes a zhoupl se na špičkách. "Jak vidíš, my jsme oba dneska shodili hřívu. Dobrovolně," dodal na obranu Gwen a potutelně se zašklíbil.

Mimo herně:
V této fázi zbaběle pomalu odkopnu všechna NPC, protože s tolika to neutáhnu, původně jsem myslela že budu mít jen jeden sólo post XD

_________________

Klučina drobné konstituce překvapeně zamrkal, když na něho Erasmus promluvil a natáhl k němu volnou ruku. Na své tváři ale nedokázal skrýt překvapení nad faktem, že právě vidí dalšího profesora z Bradavic, a to ke všemu profesora létání! Na to se totiž Kelton hrozně moc těšil a nemohl se dočkat, až se bude prohánět na koštěti nad famfrpálovým hřištěm. Tak to znal z vyprávění, které mu čas od času vyprávěla maminka, když se dychtivě vyptával na Bradavice a občas i na svého podivného strýce. Potřásl si s profesorem rukou a také odpověděl. "Já Kelton Rodwell," představil se, protože Ebenezar tuhle drobnost ve svém rozhození naprosto vypustil a vzhledem k tomu, že se teď tvářil dost zamyšleně a trochu mimo přítomnost, to vypadalo, že ho ta skutečnost ani netrápí. "Na létání se těším," naklonil se na okamžik k Erasmovi a šeptl tiším hlasem, když se Rodwell zrovna rozhlížel po Příčné ulici, když v kolemjdoucích rozeznával známé tváře studentů z Bradavic. Jakmile se podíval zpět na svého synovce, přeměřil si ho zkoumavým pohledem, ale nemohl nic rozpoznat, protože chlapec už stál znovu na svém místě, trochu nahrbený zádech s nicneříkajícím výrazem. Ebenezar se nad tím nepatrně ušklíbl a tak se také podíval na svého kolegu, když Keltonovi dovolil jít ke kočárku blíž. "Jen abyste se nedivil," hlesl tiše s podezíravým tónem, jak by byl Kelton někdo, jako byl například ten výrůstek Gall. U dětí se ale nikdy neví, obezřetnost byla dle Ebenezarova názoru určitě na místě.
Kelton střelil pohledem k Ebenezrovi a nakonec se ke kočárku přiblížil. Nakoukl do něho a rozpustile se pousmál, jako kdyby byl marshmallow a někdo ho dal nad oheň. Slova o tom, že je holčička (a i chlapeček v profesorově náruči) roztomilá si radši nechal pro sebe.)
Na Erasmovu nabídku Keltonovi se Ebenezar prudce nadechl, už měl v plánu říct, že nemají v plánu se více zdržovat a vyrazí dokoupit tu špetku věcí, která jim chyběla, ale reakce Keltona byla rychlejší. Přikývl a bez váhání si sedl mezi dva profesory, přičemž pohledu Ebenezara se úspěšně vyhýbal. "Jednu bych si dal," pronesl nesměle, když mu Erasmus nabídl dokonce sušenky, čímž u něho neskutečně stoupl. Byl to sympaťák narozdíl od strýčka, který seděl z druhé strany a nechápavě na svého kolegu zíral, jak si to dítě bez problému získává na svou stranu. "Nebo můžu dvě?" zeptal se trochu stydlivě chlapec a zamrkal zelenohnědýma očima na Erasma. Ebenezar jako opařený seděl celou dobu na druhé straně a s vážnou tváří tomu přihlížel. Žralo ho, že Kelton s Erasmem za pár minut mluvil víc, než s ním za celou dobu. Marně přemýšlel, kde se asi stala chyba... navíc to teď ještě vypadalo, že Keltonovi nedal ani najíst, což byl pro Ebenezara poslední hřebíček do pomyslné rakve. S dětmi to prostě neuměl, to museli všichni vidět.
"Opravdu ne?" hraně se podivil nad informací, že Erasmovi nedělá dobře přemisťování, a v duchu se nad tím sarkasticky ušklíbl. Že mu tak nenuceně kolega sdělil svou slabinu, to už něco znamenalo, ne? "Určitě si brzo zvyknete," odpověděl, když se rozpovídal o idylickém domečku se zahrádkou, což pro Ebenezara bylo dost podobné téma jako to o zmrzlinách. Nic k tomu ale nenamítal, protože si uvědomil, že tohle bylo docela snesitelné o proti třeba jiným tématům. A tak sklonil zrak ke Keltonovi, který spokojeně chroupal sušenku a vedle Erasma vypadal docela spokojeně, i úsměv se mu sem tam mihl na tváři, čehož Ebenezar moc svědkem nebyl.

_________________

| +

Věrna svému přesvědčení jsem se už k tématu "zmijozelští studenti a jejich hrozné způsoby" nijak nevyjadřovala, jen jsem se tak jako shovívavě usmála. Když začal zase o pončech a o jejich děsivém účinku, poplácala jsem ho po lopatce - až na rameno se mi blbě šahalo.
Pak jsem zahlédla někoho, jehož přítomnost jsem viděla velmi ráda - ještě jsem netušila, zda je to mezi námi v pohodě, ale stejně byla Ginger moje kamarádka. "Ahoj!" odhalila jsem zuby v širokém úsměvu. "Ráda tě zase vidím."
Jamie při pohledu na mou spolužačku na hodnou chvíli oněměl - pak tichounce špitl něco na pozdrav. Naopak Felix se zářivě zašklebil a začal: "Tě pic, ty seš Ginger, ne? Z Nebelvíru, že jo? Já jsem Fellix. Starší bráška a ochránce." zazubil se. O GG jsem toho doma říkala docela dost, a všechno to byly zcela pravdivé a rozhodně ne-hanlivé informace. O tom, jak dobře Giger hraje famfrpál, a jak jí jdou některé předměty... Taky že je dost odvážná a je s ní zábava.
"To víš, že jo, ty ochránce. Mějte se, paní Quinnová, January, ráda jsem tě poznala." věnovala jsem úsměv odcházející části Arsenovy rodinky a James za nimi rozpačitě zamrkal. Teď je tu sám, nejmladší a nejvystrašenější. Nemohla by ho jeho starší sestra, totiž já, taky vyštípat? Ne, nemohla. Jestli chtrěl jít, musel si to říct sám, já za něj přece nemůžu dělat všechno.
"Měla si zajímavé prázdniny? A už máš strategii na famfrpál? Jo, jasně, nemůžeš prozradit, já zapomněla." usmála jsem se na zrzavou kamarádku a zahrnula ji otázkami.
"Ne ne. Jak říká Arsen, tenhle účes je dobrovolný. Prostě jsme se šli oba dva ostříhat na stejné místo ve stejný den. Ani jsme se nedomluvili. To je určitě to Sušenkové spojení." prohlásila jsem s úsměvem. Zrovna od GG jsem nečekala nějak zvlášť velké pochopení vůči mému novému účesu, a byla jsem upřímně ráda, že se nezačala navážet do mého copu, který jsem držela u boku. To by mě mrzelo.

_________________

„Jejda, pardon, nechtěl jsem tě vylekat,“ pověděl pravdivě a nepatrně nakrabatil čelo, jakmile si všiml, že se kvůli němu dívka málem udusila tím kouskem ledové tříště. Nutno podotknout, že jakmile si to uvědomil – tedy to, že je to ledová tříšť – pohled z jejího chabého hrudníku přirovnatelný k žehlícímu prknu přesunul právě na ten kelímek, který vypadal o mnoho lákavěji. Přece jenom jak řekl mu bylo opravdu horko a rozhalená košile tomu moc nepomáhala. Olízl si spodní ret a očima vyputoval zase zpátky k dívčinému obličeji. Měl nutkavý pocit, že tu dívku odněkud zná, jako kdyby se už někdy potkali, ale za dračího boha si nemohl vzpomenout, kdy a při jaké příležitosti. Nejspíše za to mohly i ty sluneční brýle, díky nimž dívce neviděl plně do tváře a proto, když si je nakonec sundala ocenil to svým okouzlujícím americkým úsměvem. To už se zase přisunul blíž a dokonce si dovolil ležérně přehodit tlapu přes opěradlo lavičky, aniž by mu to v té chvíli přišlo krapet jako drzé gesto. Dosud rozepnutá košile totiž odhalila ještě víc z jeho opálené obnažené kůže, a jak vidno, tak jemu to nepřipadalo nijak pohoršující. Co by dělala, kdyby si tu košili sundal úplně a promenádoval se tu jen v kalhotách? „No jasně, ty jsi ta Addletonová z Mrzimoru. Tak už chápu, proč jsem měl pocit, že tě odněkud znám, ale ty tvoje brýle mi bránili v detailnějším prohlížení,“ zazubil se nazpátek a věnoval jí jedno ze svých provokativních zamrkání, načež její ruku přijmul a energicky s ní zatřásl. „Je mi potěšením, slečno,“ pustil její ručku a znovu se tlapou opřel o opěrátko, aby se pohodlněji rozvalil. Skutečně teď vypadal jako odpočívající lev v Safari i s tou rozuchanou delší plavou hřívou, kterou si musel občas upravit, aby mu nepadala pořád do očí. „Pohoršuje tě to? A co je na tom vlastně k pohoršování? Zdá se ti ruka či snad noha sprostá? Je to úplně normální věc, přece a navíc je vedro,“ pokrčil ledabyle rameny. „Ale jestli tě pohoršuje ta košile, tak si jí klidně sundám,“ dodal vzápětí s pobaveným zacukáním koutků, což asi nemyslel opravdu vážně. Ale kdo ví, on platil za nepředvídatelnou osobnost.

Erasmus se pobaveně uculil, když postřehl překvapení v chlapcově tváři, ale nijak to nekomentoval. „Rád tě poznávám, Keltone,“ prohodil k němu přátelsky a nezapomenul na něj mrknout. Mírně povytáhnul obočí, když se k němu chlapec naklonil a vypadalo to, jako by se bál, že ho strýc okřikne za to, že se s ním baví. Poté se mu ve tváři však rozlil široký úsměv a upřel na hocha pobavený pohled. „Určitě se máš na co těšit,“ přikývnul, protože létání dle jeho mínění bylo prostě báječné. Jak jinak. „A kdy tě uvidíme v Bradavicích, hm?“ zeptal se poté zvědavě. Chlapec už skoro vypadal, že do Bradavic pojede brzy, ale Ery na odhadování věku nikdy nebyl žádný přeborník, a tak raději vyčkal jeho odpovědi, než začal dělat ukvapené závěry. Napadlo ho, že tu možná s Ebenezarem byl nakupovat právě školní pomůcky, ale taky to nemusela být pravda.
Rodwellovo varování, aby se nedivil, když se chlapec přiblížil ke kočárku, hodil hned za hlavu, protože Kelton vážně nevypadal jako někdo, kdo by měl v plánu tropit hlouposti. Třeba ho Ebenezar prostě jen přehnaně hlídal a byl na něj moc přísný. Ery věděl, že rázná výchova je občas třeba, ale nic se nesmí přehánět. Usmál se, když chlapec odsouhlasil, že by si sušenku dal, a nabídl mu. „Vezmi si klidně celý balíček,“ brouknul a sušenky mu vzápětí vtisknul do ruky, ať už se ozvaly nějaké protesty z jeho či Rodwellovy strany, či nikoliv. Pokud mohl chlapci zvednout náladu sušenkami, tak proč by to neudělal. Jen škoda, že v nich nebyla kapka Euforie.
Když si Ery všiml, jak se jeho kolega tváří, mírně povytáhl obočí. „Doufám, že se nezlobíte. Já bych ty sušenky už stejně nezvládnul sníst,“ podotknul a letmo se pousmál. Nevěděl, jestli z Rodwellovy strany nemá čekat nějaký vzteklý výbuch, ale nakonec usoudil, že nebezpečí nehrozí a sušenky jsou v dobrých rukách.
Svou nelibost k přemisťování už raději nekomentoval, jelikož usoudil, že se rozpovídal až příliš a namluvil toho už dost. Obzvlášť, byl-li jeho společníkem právě Ebenezar, který toho většinou moc nenamluvil, a občas to skoro vypadalo, jako by mu mluvení vadilo. Po chvilce Ery stočil pohled k hodinkám na svém zápěstí a povzdechl si. „Měl bych jít, připozdilo se,“ oznámil, opatrně vstal a uložil Mikkaela, který mezitím stihnul usnout, do kočárku k sestřičce. „Díky za společnost, pane kolego,“ prohodil k Ebenezarovi kupodivu celkem mile, načež se přátelsky zazubil na Keltona. „Rád jsem tě poznal, špunte,“ zahlásil a natáhl ruku, aby chlapci pocuchal vlasy. Následně se s oběma rozloučil a s kočárkem zamířil Příčnou ulicí pryč, aby někde našel Lorelei a společně se vrátili domů, do Prasinek.

>>

| +

Mimo herně:
Vzhledem k tomu, že v sobotu odjíždím a zítra asi nebudu moc stíhat, tak odklízím Erasma už teď

_________________

Ginger si prohlédla Arsena, jako by si až teď všimla toho, že je na něm něco jiného, což se netýkalo jenom vlasů...nějak podezřele vyrostl a Ginger si usmyslela, že se bude vyskytovat několik kroků od něj, aby nebyl jejich výškový rozdíl tolik vidět. Už teď bylo jasné, že bude spíš takový ten prcek, co bude hopsat na špičkách a stejně nic neuvidí přes ramena spolužáků.
"Jasně, že z Nebelu, vypadám snad jako mrzimorská?" prohlásila a pobaveně povytáhla obočí Felixovým směrem. Věděla, že je to jeden z Gweniných bratrů-dvojčat, ale doteď si nebyla jistá, který z nich je který. Tenhle se představil jako Felix, ale stejně dobře to mohl být Gideon. Když Felix řekl, že je ochránce, Ginger se pobaveně zadívala na Gwen. "Nemyslím si, že by zrovna tvoje sestra potřebovala ochránce, loni to Dungworthový nandala dost slušně - mimochodem, ta nabídka o zběhnutí k nebelvírskému mužstvu stále platí," řekla a mrkla na Gwen, načež se andílkovsky uculila na Arsena.
"Páčko, nashledanou!" rozloučila se s Quinnovým doprovodem, načež nevzrušeně pokrčila rameny. "Sháním dárek," objasnila neurčitě, co pohledává na Příčné.
"Prázdniny byly v pohodě - až na tu příhodu s lamama, ale tam ste byli taky. Jenom naši pořád debatujou o tom, že se budeme stěhovat, takže možná budu muset na Vánoce jet domů," odvětila Gwen a nelibě se zašklebila. Ona byla v Londýně ráda, na Příčnou to bylo kousek a mohla se tu potkávat se všemi kamarády. Navíc milovala vánoční Bradavice a představa, že o tu podívanou letos přijde, se jí příčila. Na dotaz ohledně strategie do Gwen lehce šťouchla loktem v přátelském gestu a s hraně povýšeneckým výrazem zakroutila hlavou. Kdepak, letos vyhraje famfrpálový pohár její tým a basta. Schválně, co nám přijde za nováčky...
"Jo tak," ohodnotila Gwenino vysvětlení, přičemž si myslela své, doslovně "Mrzimor.". Cop v její ruce samozřejmě zahlédla, ale i když byla lehce zvědavá, co s ním Gwen zamýšlí, nijak se k němu nevyjadřovala. "No, a kam razíte teď?" nadhodila a přelétla pohledem z Gwen na Arsena, a pak mrkla na Jamieho. Felixe tak trošku ignorovala, protože byl starší, z Mrzimoru a vůbec se nepodobal Seanovi, že.

_________________

Brook na Zacka hodila poněkud vyjukaný pohled. Přeci jenom, když vám chlapec s obnaženým hrudníkem tvrdí, že vás nechtěl překvapit...no, ne že by na to z pláže nebyla zvyklá. Jenom ji nepřestávalo udivovat, jak to kluci zvládali takhle v klidu podat.
Jakmile po ní hodil ten odzbrojující úsměv a ještě víc se k ní na lavičce přiblížil, a nakonec si dokonce přehodil packu za opěradlo, obočí jí vyletělo nahoru. V duchu opět kroutila hlavou nad tím, jak může někdo mít takovéhle sebevědomí, ale bohužel znala Aarona. A tohle bylo zatím vlastně naprosto v normálu, když jste to porovnali s tím, čeho byl schopen její nejlepší kamarád. Ostatně ona si neměla na co stěžovat, Zack ji zatím nijak neobtěžoval ani ji nijak neutlačoval a na jeho hrudník se taky nekoukalo špatně, i když se Brook snažila moc nezírat, což se o Zackovi říct nedalo. Když si všimla, kam směřuje jeho pohled, pobaveně protočila očima, ale jinak neříkala nic. Však ono ho to rychle omrzí, ostatně se jí ve výstřihu melouny neskrývaly.
"Samozřejmě," přikývla s lehkou ironií, když prohlásil, že měl ponětí, že ji odněkud zná. Pravdou bylo, že pokud jste na Příčné potkali kohokoli spadajícího do vaší věkové skupiny, byla skoro stoprocentní šance, že s vámi chodí do Bradavic.
"Tak počkat, já neříkala nic o pohoršování! Jenom, že kolem chodí děti, to je vše," prohlásila a provokativně se pousmála a zamrkala na Zacka spoza dlouhých řas. "Rodwell bude mít radost, jestli se takhle hodláš promenádovat i po škole. A všechny puberťačky se budou radovat s ním," poznamenala a pobaveně povytáhla obočí. Poté jí oči automaticky sjely k jeho hrudníku a ke všem těm jizvám na něm. Aniž by si to uvědomila, nakrabatilo se jí obočí, jak její oči sledovaly ty růžové brázdy na jeho opáleném těle. "Od čeho je máš?" zeptala se zcela věcným tónem, postrádajícím rozpaky, aniž by od jizev odtrhla pohled. Viděla už hodně zranění, ale neznala nikoho, kdo by měl takhle zjizvenou hruď.

_________________

Zack se na chvíli zamyslel, a to zamyšlení pak přešlo do krátkého křivého úšklebku. Tak nějak nechápal, proč by měl svým oblečením pohoršovat děti. Vždyť to bylo podobné, jako když lidé chodili v plavkách někde u bazénu nebo na té pláži. Už se k tomu ale raději nevyjadřoval a svůj pohled věnoval pouze dívce před sebou. Aspoň už neměl vtíravé nutkání se dívat do míst, je mu zcela zakázaných. Ne že by byl jeden z těch úlisných týpků, co měli pokaždé potřebu se holkám neslušně dívat do výstřihu, aniž by se jim třeba aspoň na chvilku podívali do očí. Avšak Zack byl přece jenom kluk - tedy dospělý mladý muž - a tak se dalo očekávat, že i on se neubrání krátkému zběžnému pohledu. Rozhodně však neměl v plánu Brook otravovat nedej drakovi snad obtěžovat. Takový zase nebyl. „Aspoň by se Rodwell nenudil. A třeba by se i inspiroval,“ dodal vzápětí a hned na to se musel mírně znechuceně ušklíbnout, jak ten dodatek musel vyznít. Navíc ta představa mozkomořího profesora, jak se producíruje v rozhalené košili a ukazuje světu každou vyčnívající kost, nebylo zrovna něco, z čeho by měl být Zack na větvi (ale kdo ví, třeba by z toho byly na větvi právě ty zmiňované puberťačky). Podvědomě se ošil, jak mu u toho mráz přejel po zádech. Brrr. Avšak co už bylo mnohem zajímavější byla ta skupinka rozjívených puberťaček z jeho maličkosti. I když by tvrdil, že na takové věci není a že je mu zájem ze stran něžného pohlaví zcela ukradený, asi by mu to ostatní těžko věřili. Byl to přece pravý nebelvír. Potěšeně se ušklíbl, jako kdyby se nad tím opravdu na chvíli zasnil, načež mu neunikl ten pohled, kterým ho počastovala. Provokativně zacukal obočím a věnoval Brook další oslnivý úsměv, očividně potěšen jejím zájmem. „To když jsem bojoval s draky a zachraňoval princezny. A některé jsou i od divokých šelem. To víš, těžký úděl nebelvírských rytířů,“ odpověděl jako kdyby se bavili o počasí a přitom tak strašně kecal, div že mu z toho nevyrostl dlouhý nos. Ale jestli mu Brook věřila, to už záleželo pouze na ní a jejích pozorovacích schopnostech. On se u toho tvářil naprosto vážně, jak moc mu dovolovali jeho úžasné herecké schopnosti. Pokud by ho někdo prohlédl, tak snad jenom Jocelyn, která ho znala skrz naskrz a asi by ho odměnila řádným kousancem, jak u ní bývalo zvykem.

Kelton v rukách překvapeně sevřel celé balení sušenek a vrhl k Erasmovi pohled, kterým pravděpodobně nahradil otázku, zda opravdu může a nevadí mu to. Když se ale profesor létání stále usmíval a stál si za svým, tak sklonil zrak zpět k sušenkám a začal je pomalu chroupat. Ebenezar se mezitím vžil do role tichého pozorovatele, což uměl opravdu dobře.
"Za dva roky," odpověděl chlapec, když si bral další sušenku. "Vy si nedáte?" zeptal se a pozvedl balíček se sušenkami. Bylo mu hloupé, že si od cizího muže vzal celé balení sušenek, ale Ebenezar byl zatím zticha a pouze propaloval Erasma zamyšleným pohledem, takže Kelton usoudil, že to nebude tak hrozné. Absolutně netušil, jaký vztah s Erasmem jeho strýc má. Ale když tu s ním takhle seděl na lavičce, asi to tak hrozné nebude. Ať už si Erasmus sušenku vzal, nebo ne, otočil se potom k Ebenezarovi, kterému na rtech visel menší úšklebek. Možná i dřív, pomyslel si profesor skepticky ohledně toho, kdy Keltona uvidí v Bradavicích. Trochu zmateně sklonil zrak k sušenkám a Keltonovi, jenž k němu tak nečekaně stočil pozornost a tím ho vytrhl z přemýšlení. Chlapec mu dobrácky s nepatrným úsměvem, avšak bezeslov, nabídl sušenku. "Nechci," odpálkoval ho Ebenezar mávnutím ruky, ať mu to nestrká pod ksicht, a odvrátil zrak zpět k Příčné ulici. Chlapec ztěžka polkl a podíval se zase na Erasma, který akorát k Ebenezarovi mluvil.
"Jistě, že ne," odtušil nepříjemně, než dodal: "Pokud to nejsou mrzimorské sušenky," ušklíbl se nad tím, protože to by si to potom s Erasmem hned prvního září řádně vyřídil. Byl rád, že Kelton se vcelku choval normálně, kapka euforie a vůbec ty další hlouposti, které do těch sušenek dávali, rozhodně nepotřeboval. Nakonec i on sklonil zrak k hodinkám, a když se začal Erasmus zvedat, i on se pomalu postavil. "Taky půjdeme," sklonil zrak ke Keltonovi, který si s plnou pusou oba muže přeměřoval pohledem. "Půjdeme se podívat za maminkou, Ebenezare?" zeptal se zničeho nic, zatímco Erasmu ukládal malého Mika do kočárku. Vysoký muž si nepozorovaně povzdechl a pokrčil rameny. "Asi no," odpověděl, než se stočil k Erasmovi a v náznaku rozloučení také přikývl. "Nápodobně, pane kolego. Uvidíme se v Bradavicích, zatím na shledanou."
"Na shledanou," připojil slušné rozloučení i Kelton a vydal se s Ebenezarem opačným směrem.

| +

Mimo herně:
V pohodě, počítala jsem s tím. Dík za hru!

_________________

| +