Ten pohľad, ktorý na neho Ariana upierala.. Až nevhodne mu pripomínal tú bandu hladných mačiatok, čo sa im cez leto doma vykotila. Nikdy by si ani len nepomyslel, že niekedy uvidí takýto pohľad v Arianiných očiach. Chvíľu na ňu len vyhúkane pozeral až sa nakoniec spamätal a na ten jej prekvapený pohľad odpovedal pokrčením ramien a neistým odvrátením pohľadu. Ruku s vreckovou jej podsunul ešte troška bližšie, aby si ju aj naozaj zobrala. Bolo by to predsa trápne zlyhanie, ak by si tú vreckovku nevzala a on by ju musel zasa schovať do vrecka nepoužitú. "Nie je začo.." odvetil jej potichu, keď si ten kúsok látky konečne od neho vzala. Ezra sa snažil taktne na Arianu necivieť, no jeho zvedavosť vyhrávala a tak ju kútikom oka zvedavo pozoroval. Dialo sa tu niečo, čomu tak úplne nechápal. Ariana plakala. Plakala. Ariana... Ezrovi to mozog nechcel akosi spracovať a tak sa o tejto skutočnosti uisťoval letmým pohľadom. Nemal by niečo urobiť? Asi by mal. Keby to bola jeho sestra, asi by ju objal, ale objať Arianu? To nešlo. Neisto prešliapol na mieste a nervózne zatekal pohľadom po okolí. Ariana aj naďalej plakala a nikto iný tam nebol, kto by ju utešil. Kde sú všetky tie dievčatá, keď ich človek potrebuje? Nechodili dievčatá všade v svorkách? Kde je Jane? Alebo Gwen? Tie by vedeli, čo robiť. Vedľa neho sa znova ozvalo potiahnutie nosom a tak Ezrov vyplašený pohľad zaletel k dievčaťu vedľa neho. Čo mal robiť? Prečo sa takéto veci neučili v škole? Ezra si zaumienil, že si musí prečítať nejakú knihu s návodom ala "Čo robiť, keď sa dievča rozplače a od teba sa očakáva, že ten Níl zastavíš". Teraz však do knižnice ísť po radu nemohol. Musel konať. Potichu preglgol a vtiskol Ariane do náručia kocúra. "Na.." Aspoň čiastočná náhrada za plyšaká na objímanie. Potom zdvihol ruku a už sa naťahoval k Ariane, no zrejme sa nevedel odhodlať, pretože jeho prsty pristáli na jeho brade. Pár krát sa tam poškrabkal a znova neisto prešliapol. Musela sa Ariana rozplakať? V duchu si zmučene zakňučal, zhlboka sa nadýchol a potom ruku predsa len natiahol a potľapkal Arianu po ramene v akomsi kvázi utešujúcom geste. Pôsobilo to však pomerne trhane a neprirodzene, ale aspoň sa pokúsil. "Čo mi nikto nepovedal?" spýtal sa nechápavo a zvedavo pri tom na ex/kamarátku pozrel. Jej otázka ho vyviedla z miery natoľko, že zabudol ruku na jej ramene, takže ju prakticky kvázi objímal okolo ramien. "Čože?" vyhŕkol prekvapene a až vtedy si uvedomil, kde sa nachádza jeho ruka. Rýchlo ju stiahol, pohľad odvrátil presne opačným smerom ako stála Ariana a potom ruku strčil do vrecka nohavíc, akoby za trest. Aj keď len preto to určite nebolo. Chlapcovi totiž veľmi nevyhrievalo a celý sa triasol od zimy. Svojho mačacieho ohrievača sa predsa vzdal v prospech Ariany, pokiaľ ho prijala. "To som.. to som nevedel..." zamumlal drkotavo pomedzi zuby. Takže preto sa Ariana správala tak ako sa správala? "Bojíš sa, že aj vašich rozvedú, keď.. no veď vieš.. keď sa budeš baviť s takými ako som ja?" spýtal sa neisto a skĺzol pohľadom k dievčaťu. "Nechaj si ju.." povedal Ariane, keď sa mu pokúsila vrátiť vreckovku a pokrútil pri tom hlavou, akože on ju nechce a pokojne si ju môže nechať. Pohľad stočil na zapadajúce slnko a trocha sa pri tom pohúpal na pätách, aby sa zahrial. Keď však začul Arianine ďalšie slová, prekvapene sa na ňu zadíval. Znelo to totiž takmer ako ospravedlnenie. Chvíľu jej pozeral do očí a potom zrak odvrátil k slnku a letmo prikývol, aby dal najavo, že to berie na vedomie. Možno sa od neho čakalo, že na to niečo povie, ale on nevedel čo. "Prepáč mi to, že som povedal, že sa nedivím, že nemáš žiadnych priateľov," odvetil jej a krátko na Arianu pozrel. "Tiež som to tak nemyslel. Nahnevala si ma," dodal.

_________________

Kocour? On mi strká... kocoura? Tak strašně chtěl toho kocoura zpět a teď mi ho dává? Jako tohle prostě nedává smysl! Tohle je divný. "Ezro, co to děláš?" Vypadne ze mě zaraženě, samozřejmě to nemá znít nějak naštvaně, spíše překvapeně, když začne tou rukou divně kroutit kolem mě až se pak ustálí v nějakým... eh... objetí? Wut? Co mu, šplouchá na maják nebo jako co? Pomyslím si zaraženě, ale kupodivu se prostě nemůžu donutit k tomu, abych se pohnula. Nejde mi se zavrtět a setřást jeho ruku z ramene, díky bohu to on o chvíli později udělá sám, takže je to už v cajku, ale tohle bylo divný. Nejsem plachá, ale tohle prostě nee. Nope.
"Jasně, že nevěděl. Ani ses neptal." Zamumlám lehce podrážděně, ale tohle je prostě pravda. Urazil se na mě kvůli jedné větě a vůbec se na nic neptal. Vůbec ho nezajímal důvod, nic, v tomhle má prostě máslo na hlavě on, to mi nikdo nevezme. A ano, štve mě to. Tečka. Jeho následující slova mě trošku překvapí. "Cože? Mě je úplně jedno co udělají s našima." Pokrčím chladně rameny a sevřu kocoura v jakémsi opatrném objetí a daruju mu jeden letmý úsměv, jakože jsem ráda, že ho bobíška chlupatého mám. "Strýček ale tvrdí, že..." Povzdechnu si a nakrčím obočí. Vážně? Hodlám s ním zrovna tohle probírat? No tak, to není dobrej nápad. Navíc, musela bych "To je jedno." Zamumlám ne příliš nadšeným tónem a přesunu na něj zamračený pohled. Vypadá to tak, nebo mu vážně je zima? No, tak, Ariano, neměla by si se tolik starat o blaho nepřítele. Ale Ezra asi nepřítel tak úplně nebude. Půjčil mi kocoura. A dal mi kapesník. Alespoň není tak hrr jako Gwen, takže mě tolik zase neděsí. Až teda na ty divný věci co dělá s rukou, to mě trošku vyděsilo. No vážně, kdo tohle dělá? Mrzíci, protože ti jsou věčně sjetý a nemaj tucha, co vlastně dělají, ale Ezra sjetej nevypadá, spíše chudák vypadá promrzle. Neciv tak, Ariano! Houkne na mě můj mozek a tak přestanu nepokrytě zírat a lehce zasněný úsměv, který se mi usadil na rtech zamaskuju tak, že si začnu zase ohryzávat spodní ret. "Chceš se ohřát?" Vypadne ze mě najednou - přísahám, ani nevím jak - a hned mě za to moje svědomí, rozum a mozek zmlátí pánvičkou do mrtva. Teda, jen v mých představách, že jo. Au. Co ti hrabe, Ariano! Samotný ti mrznou ruce a ty ho chceš ohřívat? Je pravda, že plášť je dost velký pro oba - tohle zní divně - a je v něm teplo, to jo, ale no tak... tohle stejně nepřijme, vždyť se mě štítí. Očividně. Proto raději můj blbý návrh nějak dál neroztírám a raději to zamluvím. "Čím?" Nadzdvihnu tázavě jedno obočí, nějak mi nedochází, čím jsem ho mohla naštvat natolik, aby mi něco takového řekl. Jako kdyby se mě to snad dotklo, což teda nedotklo, fakt ne! Nejsem citlivka. "Jako by to nebyla pravda..." Zamumlám spíše sama pro sebe. V podstatě by bylo divný aby někdo jako já měl kamarády, takže není čemu se divit, když nemám žádné kamarády. Vlastně je to docela logické, ne? Ale teď se zase lituju, Salazare. Alespoň, že brečet jsem přestala, no.

_________________

"Čo máš na mysli?" spýtal sa nechápavo. Nepozdáva sa jej, že jej vtiskol Tigra, alebo zle vzdala to potľapkanie? Ezrovi z toho šla hlava kolom, a kedže sa mu nechcelo vysvetlovať, prečo na ňu položil ruku, aj keď to podľa neho bolo jasné, zameral svoju odpoveď na kocúra. "Chcela si kocúra, nie? Myslím, že aj on chce ísť k tebe," horlivo, až troška prehnane, prikyvoval a rozhodol sa, že radšej zamlčí pravý dôvod toho, prečo Ariane vtiskol kocúra. Asi by nechcela počuť, že ho má miesto plyšáka na vyplakanie.
"Prečo by som sa pýtal, keď mi niečo také vôbec nenapadlo? Ako som sa mal spýtať na niečo o čom neviem, že to tak je?" ohradil sa a pomaly sa v tom už aj sám strácal. "Netušil som, že to má niečo spoločné aj s čistokrvnými. V novinách písali len o mukloch, nie?" dodal pravdivo. Ešte stálo predsa nechápal, čo s tým majú čistokrvní okrem toho, že ich očividne Ministerstvo uprednostňuje. Keď potom Ariana zvolala, že jej je jedno, čo bude s jej rodičmi, šokovane na ňu pozrel. "Ako, že ti je jedno, čo s nimi bude? Sú to tvoji rodičia, nie? To ti nebude vadiť ak ich rozvedú?" vyzvedá pohoršene. Keby jeho rodičia neboli rozvedení odkedy si pamätá, určite by nechcel, aby k tomu došlo. To dá rozum predsa. Ako na ňu tak civel, neušiel mu ani fakt, že si Ariana kocúra predsa len privinula do objatia a dokonca sa na neho aj usmiala! Ha! Dobre Tiger! Splnil účel. Ezra sa takmer samoľúbo zaškeril, keď zbadal ako jeho taktika zabrala. Možno tú knihu o tom, ako zastaviť Níl tečúci z očí dievčaťa, nakoniec napíše práve on. "To nie je jedno, Ariana! Čo hovorí tvoj strýko? Naši mi nechcú nič povedať, tak sa nediv, že sa na nič nepýtam, keď o ničom neviem. Láskavo to vyklop," zamračil sa na dievča tvrdohlavým pohľadom. On predsa nechcel byť jediným pakom, ktoré nebude vedieť, čo sa tam vonku vôbec deje. Odvrátil pohľad na západ slnka a chvíľu ho len mlčky pozoroval. Chlapec si to zrejme ani neuvedomil, no jeho ruka po dlhej dobe zasa raz vystúpila k jeho vlasom a takmer automaticky mu ich uhladila spredu do zadu, takže mu do očí padali už len dva dlhšie pramienky po každej strane tváre a treba poznamenať, že mu to pristalo. Po chvíli, keď si uvedomil, že už nejaký okamih nepadlo ani slovo, sa otočil k Ariane a zbadal ten jej zasnený úsmev a zelenkavomodré oči, ktoré upierala na neho. Ľavý kútik úst sa mu ako odpoveď stočil malinko dohora a oči mu ožili detskou nevinnosťou, ktorá zrejme v tom momente zabudla na všetko to zlé, čo sa tam vonku zrejme dialo. Ariana svoj úsmev rýchlo zamaskovala a tak aj on odvrátil pohľad späť k slnku, aby ten svoj poloúsmev odsunul z jej dohľadu.
"Ohriať?" stočil zrak prekvapene k Ariane. Pravda bola, že už bol premrznutý hádam na kosť. Pery mu zbledli rovnako ako mu prsty sfialoveli a celý sa nenápadne drkotal a snažil sa na to neupozorňovať. Ariana si to však zrejme aj tak všimla. "Chcem," prikývol a zvedavo sa na ňu zadíval očakávajúc, že vyčarí magický oheň, použije zaklínadlo alebo tak niečo. On nič také nepoznal. Incendio zrovna nerátal. Zhorieť na prach nechcel, že. "No čím asi??" pretočil oči a potichu si povzdychol. "Nazvala si ma poskokom, nie?" pripomenie jej a samozrejme sa pri tom aj zamračí. Naozaj ho to totiž vzalo a hlavnepreto, že to povedala pred všetkými jeho kamarátmi. "Nie je to pravda. Máš Jane. Nedávno som ťa videl s Gwen. Máš toho šibnutého bratranca... a myslel som si, že aj my sme priatelia. Kým si ma nanazvala poskokom a nepridala sa na stranu toho plátku," vydýchol obláčik pary a trocha sa zašklebil.

_________________

"Ne. Já myslela tu... to je fuk." Zamručím trochu nespokojeně a protočím oči. Tak první s tou rukou divně kroutí kolem mě a když se ho zeptám, co to dělá, začne mi vykládat, co jeho kocour chce. Pak kdo je tu divnej mimoň.
Hm, mám mu tady vysvětlovat logiku čistokrevných rodin očima mýho strýčka? Aby se mi zase vysmál, že čistokrevní nejsou v ničem lepší? No minimálně jsou lepší v přežívání, očividně. No tak, trochu se můžu zmínit. "Strejda mi to vysvětloval na historii." Odmlčím se a pohledem zatěkám první po Ezrově obličeji, a pak, aby to nevypadalo divně, ještě očekuju okolí, abych si byla jistá, že nás tady nikdo nenačapá. Už tak je zmijozel s body docela v háji, skoro na dně, jestli má Havr nebo Mrzimor vyhrát, nebudu jim to takhle zlehčovat tím, že shodím Zmijozelu nějaký ty body. Nope. "Jak jsem řekla, když se s nimi bratříčkuješ, budeš považován za jednoho z nich." Pokračuju o něco tišeji a nespokojeně se zavrtím. Prostě to nějak sfouknu a nebudu se o tom dál s Ezrou bavit. "On si myslí, že to neskončí jen o rozvodu. No a když to půjde dál..." Pokrčím rameny a pohled stočím dolů z věže, "bude bezpečnější tvářit se, jakože s tím souhlasíme a nějak to neřešit, když to nebude nutné." Vypadne ze mě nakonec tiše a jedním přímým, ne příliš příjemným pohledem mu naznačím, že dál to prostě rozebírat nebudu. Tečka. Ještě se znova pohádáme a o to já prostě zájem nemám. Ani mu nehodlám vysvětlovat, proč je mi jedno, co s našima udělají. Na to měl myslet dřív, než mě tak sprostě zavrhnul kvůli názoru.
Byť to byla jen jedna krátká chvilka, ten pohled, kterým asi odpovídal na moje chvilkové zasnění byl svým způsobem uklidňující, jako by jsme se nikdy nepohádali a pořád byli, něco jako kamarádi a ještě k tomu kdy mu ty vlasy tak padaly do tváře, ehh, Ariano... "Vážně?" Vypadne ze mě trochu opožděně, byť už dávno zasněně nezírám na něj ale před sebe na slunce, které každou chvíli zapadne za kopce v dáli, pořád jsem tak nějak myšlenkami u chvíle, kdy se všechno zdálo téměř jako před tím vším. Yay, to zní jako by někdo umřel, moc depresivní... Zakroutím nad svými myšlenkami hlavou a s mírným úsměvem pokrčím rameny jakože proč ne, sundám si kápi z hlavy, pokud jsem to doteď neudělala, položím kocoura opatrně na zem, odmotám šálu a omotám ji kolem krku tak, aby nebyla na plášti, a zkřehlými prsty opatrně rozepnu sponu těžkého pláště, jednou rukou si přidržím jeden konec na rameni aby mi plášť nespadl a druhou i s druhým koncem odtáhnu od těla. I přes černý svetr, tlusté punčocháče a sukni mi je hned zima a tak přešlápnu a pohledem ho popoženu, jakože jestli chce ohřát, měl by co nejrychleji zaplout pod plášť, než si to rozmyslím. Ezra určitě není tlustý, takže by jsme se měli vejít v pohodě. Pokud se rozhodne nabídku přijmout přehodím přes jeho ramena plášť a možná nevědomky udělám krok k němu a trochu se na něj natlačím. Čistě jen proto, aby jsme se vážně vlezli - v čemž docela překáží moje výbava, ale tomu nijak nezabráním. Pokud je blbej a raději mrzne, pokrčím rameny a plášť zase zapnu, načež se přesunu k dalšímu tématu. Ach jo, ano. Moji kamarádi. Treda kamarádky. "S Jane jsme se dlouho neviděly , Gwen je, no..." Povzdechnu si a zamračím se. "Nerozumíme si. A Chriss je rodina, to se tak brát nemůže." Zamručím a na chvíli upřu tázavý pohled na Ezru - přeci jen, byli jsme kamarádi? Už nejsme? Nebo zase jsme? Jak to mám vědět, že. Pak pohled s poloomluvným úsměvem otočím zase k slunci. Tedy k tomu, co z něj zbylo, no.

| +

_________________

"A...?" zvedavo nadvihol obočie v očakávaní toho, čo z Ariany vypadne. Chlapec síce nechápal, čo majú opatrenia Ministerstva spoločné s minulosťou, ktovie akou dávnou, ale možno bolo načase, aby mu to niekto vysvetlil. On nemal strýka, s ktorým by sa o takých veciach rozprával. Bol si síce istý, že nejakého strýka z otcovej strany má, ale ten očividne považoval svojho synovca za nehodného jeho pozornosti. Ezra bol predsa nečistokrvný. "Takže... takže podľa tvojho strýka to smeruje k niečomu ešte horšiemu? Chceš tým povedať, že si to vtedy povedala len preto, aby si nemysleli, že sa paktuješ s nečistokrvnými?" spýtal sa kamarátky a uprel na ňu pri tom svoj vážny výraz. Znamená to, že Ariana a jej strýko sa niečoho boja? Ministerstva? "Nemalo by ale Ministerstvo čarodejníkov chrániť? Prečo by mali niečo proti muklom. Ja to proste nechápem..." potriasol hlavou zo strany na stranu. V hlave mu vírilo priveľa otázok a Ariana ponúkala primálo odpovedí. "Znamená to, že sa bojíš? Preto tá scéna s Denným prorokom?" spýtal sa kammarátky a znova sa striasol od zimy. Vietor sa mu zarezával pod oblečenie a bol si takmer istý, že po tomto výlete za kocúrom bude musieť navštíviť Poppy. Už teraz mu tieklo z nosa, avšak svoj kapesník už obetoval v záujme slečny v núdzi. Otec by na neho bol zaiste hrdý. Ezra čakal všelijakú alternatívu zahriatia, ale tú, ktorú mu ponúkla Ariana, zrovna nečakal. Poskočilo mu obočie a pri predstave, že by sa mal s dievčaťom tlačiť pod jedným plášťom mu trocha sčerveneli líčka. Pripísať sa to však pokojne mohlo aj tomu chladnému počasiu. Nos a uši mal už tak či tak červené ako paradajka. "No já... teda..." začal sa vyhovárať a nervózne sa pri tom obzerať po veži, akoby sa bál, že ho niekto uvidí liezť pod plášť dievčaťa. Problém však bol, že ak ponuku neprijme, asi tu zamrzne. A pokiaľ chcel ešte niečo vyzistiť, musel vo veži zostať, nie žeby sa mu chcelo nejak veľmi odchádzať. Možno len tá zima bola naozaj nepríjemná. "A si si istá, že ti to nebude vadiť? Ja to ešte vydržím..." povedal a neisto na Arianu pozrel. Tá však vyzerala, že svoju ponuku myslí vážne a tak nakoniec pokrčil ramenami a prešiel k Ariane, aby sa schoval pod jej plášť. Našťastie bol dosť veľký pre oboch, ale ani tak sa nevyhli tomu, aby sa na seba muselo bokmi natlačiť. "Uhm, v-vďaka.." zamumlal a neisto tekol pohľadom k Ariane, aby zistil či je z toho zdieľania plášťa rovnako nesvoja ako on. Veď to nič nie je, Ezra. Vzchop sa. Zahriakol sa v duchu, ale pravda bola, že takto blízko pri dievčaťu inom než jeho sestra, zrejme ešte nikdy nebol. Bol predsa chlapec v začínajúcej puberte a tak tieto veci začínal vnímať rozpačitejšie ako pred rokom či dvoma. "Je to oveľa lepšie," povedal nakoniec, aby Arianu informoval o výsledku jej akcie. "Sú predsa prázdniny. Jane sa ukáže. A to, že je Chris rodina neznamená, že musíte byť automaticky aj priatelia. Môj bratranec Eugene má napríklad neznáša. Takže by som povedal, že aj Chris sa ráta," odvetil Ariane a na okamih jej ten pohľad opätoval, kým sa tiež zadíval do slnka.

| +

Aha! Slizolínsky želé dezertík! Len pre teba

Ehm, to že som teraz vstala mi asi nezožerieš, že ?

_________________