Mikkael a Nina slaví 1. narozeniny!

Kdy: 1.3. 1975
Kde: Andersenovic hnízdo v Prasinkách
Kdo: Nečekaně Anderseni

_________________

Ery postával ve dveřích do kuchyně, opíral se ramenem o jejich rám a zatímco na jedné ruce držel Mikka, v druhé svíral fotoaparát a zamyšleně si jej prohlížel. „Tak tě nevím, kamaráde, jestli to táta zvládne zprovoznit,“ podotkl k prckovi a podezíravě se zadíval na několik málo čudlíků, které se na přístroji nacházely, jako by se bál, že zmáčknutím nesprávného foťák vybouchne. Ne, Ery nikdy nebyl machr přes techniku.
Mikk ho celou dobu zaujatě pozoroval a otlapkával ručkama jeho čistou nažehlenou košili, aby ji upravil dle obrazu svého. Táta se na jeho narozeniny totiž vyfikl, aby nekazil fotky, pokud se jim povede nějaké udělat. Kravatu si ale nebral, protože už zjistil, jak moc rády za ni děti tahají. A nebylo to vskutku nic příjemného. Mikk byl tatínkovou věrnou kopií – aby byl za frajera, i on měl košili, zatímco Nina musela přetrpět šatičky. Ale nevypadalo to, že by dětem oblečení formálnějšího rázu nějak vadilo.
Ery nakonec popošel do kuchyně, kde Lei zřejmě připravovala dort, aby ho děti pak mohly rozpatlat všude možně, a odložil fotoaparát na kuchyňskou linku. Poté Mikkovi prohrábl blonďatý rozcuch a uculil se na něj, což mu chlapec vesele oplatil. „Tak co, jak to vypadá?“ broukl k Lei, přešel k ní a nakoukl jí přes rameno. „A kde máš Ninu?“ dodal tázavě a rozhlédl se kolem sebe. Nepochyboval o tom, že tu Nina někde bude. A že třeba bude sedět v rozsypané mouce a tvářit se šťastně, nebo tak něco. Pár takových příhod už s dětmi totiž měli, ale aspoň se pak měli čemu zasmát. Erymu přišlo, že ten rok strašně rychle utekl, a měl pocit, že toho s dětmi stihli zažít opravdu hodně. Letmo se pousmál, když si vzpomněl, jak nervózní byl v porodnici, a jak poprvé spatřil Lei s dvěma uzlíčky v náruči. A teď tihle uzlíčci byli jako neřízené střely. Zkrátka a dobře, rodiče se s nimi nenudili. Ery občas uvažoval, jestli ho vyčerpává víc učení, famfrpál, nebo děti. A i když byl kolikrát večer na pokraji sil, stejně by neměnil – za ty chvíle, kdy byla celá jeho rodina šťastná a pospolu, to prostě stálo.

_________________

Lei opravdu připravovala dort, což byl v její dosavadní kuchařské kariéře docela výkon. Výsledek ale nedopadl tak špatně, jak by se dalo očekávat, naopak to i vypadalo esteticky v pořádku a poživatelně. Kouzelné potravinářské barvivo madame Lollipop udělalo hodně, takže marcipán, kterým byl dort potažený, hrál všemi možnými barvami, přičemž uprostřed celého díla trůnila jediná svíčka. A ačkoliv na sobě Lei měla zrovna zástěru, ani ona nezaostávala za svými kluky, a měla na sobě elegantní krémové šaty s krajkou pokrývající ramena a dekolt. Vlasy měla vyčesané do drdolu a tváře jí zdobila mouka. „Vypadá to hotově,“ pochlubila se pak Erymu, když se synkem vešel do kuchyně, aby jí nakoukl přes rameno. Lei se opravdu snažila a nemálo se u toho navztekala, takže teď byla na svoje dílo náležitě hrdá. „Nina… likviduje zbytky marcipánu.“ Holčička seděla ve vysoké židličce u stolu a ládovala se zbytky sladké hmoty, zatímco z její části při tom ještě zvládala uplácávat dlaní nepravidelná kolečka. Tvářila se nadmíru spokojeně a krvelačně, jak do marcipánu bušila.
Lei se ohlédla po rodině a na tváři se jí usadil spokojený úsměv. Byla ráda, že jsou všichni pohromadě, a že na ně ještě plnou vahou nedolehly všechny ministerské výmysly. „Táta a Blaine s babi by to s námi rádi oslavili, jestli nejsi proti,“ zadívala se na Eryho prosebně.

_________________

Ery se široce usmál, když spatřil dort, který vůbec nevypadal špatně, naopak. „Vypadá to skvěle,“ brouknul pochvalně a políbil svou ženu na tvář. I Mikkovi se dort zřejmě zalíbil, protože vydal jakýsi fascinovaný vzdech a natáhl ručky směrem k dortu. „Ještě musíš počkat, zlatíčko. Ale ten dort ti nikdo nesní, slibuju,“ brouknul Ery k synkovi konejšivě a radši s ním poodešel stranou, než se prcek stihne začít vztekat, že mu nedali ochutnat.
Když ho Lei upozornila, kde se nachází Nina, ohlédl se k ní a pobaveně se uculil. „Hmm, abychom jí pak nemuseli strčit pod sprchu,“ podotknul, protože nebylo pochyb o tom, že je Nina krásně upatlaná a lepivá. Ten marcipán byl totiž nehorázně sladký a holčička se v jeho likvidaci očividně dost vyžívala. Ery jenom doufal, že to její šatičky přežily bez úhony, ačkoliv nepochyboval o tom, že se děti ve finále stejně zapatlají od hlavy k patě dortem.
Poté, co Ery popošel k Nině, aby jí pohladil po vláscích a nepozorovaně ujedl trochu marcipánu, se otočil čelem k Lei. Mikka na chvíli položil na zem, protože už ho začínala bolet ruka, a chlapec se postavil, chytil se židličky, kde trůnila Nina, a natáhl se, aby ochutnal, co to tam sestřička má za dobrotu. To sice Nina odměnila nespokojeným zakňouráním, ale naštěstí nedošlo k žádnému pláči. „Samozřejmě, že nejsem proti,“ odvětil Ery s úsměvem a pokrčil rameny. „Tak nějak s tím počítám. Měli by se zastavit i naši, i když jen na chvilku. Ula je totiž nemocná.,“ vysvětlil. „Takže… kdy dorazí?“ zeptal se nakonec s tázavě vyklenutým obočím, maje na mysli trojčlennou delegaci McKayovců.

_________________

Lei je všechny s úsměvem pozorovala, když Ery napomínal synka a pobaveně se culil na jejich marcipánovou princeznu, která si způsobně rozpatlávala lepkavou hmotu po tvářích, protože by přece nezašpinila tak krásné šatičky. Když se k ní tatínek přiblížil, aby jí ujedl trochu marcipánu, zaškaredila se na něj. Ačkoliv byl třeba sebenenápadnější, holčička měla výbornou vizuální paměť a moc dobře si všimla, že jí někdo loupe perníček.
Lei si po chvilce rozvázala zástěru a pověsila ji, načež se několika kroky přiblížila ke svému muži, aby ho objala okolo pasu a vtiskla mu letmý polibek na čelo. „Každou chvílí,“ broukla neurčitě, ale u McKayů si jeden nikdy nemohl být jistý, obzvláště ve chvíli, kdy celé výpravě velela babi. Lei si dokázala představit nervózně stepujícího otce i bratra, zatímco babička Debb ještě lítala po domě, protože neměla všechno, co by chtěla dětem přivézt. A samozřejmě si musela upravit papírky od bonbonů ve vlasech. „A Ule pošleme kousek dortu, aby jí to nebylo líto,“ navrhla nakonec a něžně Eryho pohladila po vlasech, než se od něj odtáhla, aby mohla sevřít v náruči malého Mikka, který se svou sestřičkou zdatně likvidoval marcipánovou hmotu a aniž by to zamýšlel, obarvoval ji při tom na duhově zbarvené kousky.

_________________

Koutkem oka si Ery všiml, jak se na něj Nina zaškaredila, když ukradl kousek jejího marcipánu, a zatvářil se provinile. Pak dcerku jemně cvrnknul do nosíku, políbil jí na upatlané čelo a nechal děti, ať se nadále perou s lepivou hmotou. Chvilku je ale zůstal pozorovat, protože to byl pohled k nezaplacení, a Ery se přitom široce usmíval a tvářil se hrdě.
Když k němu přišla Lei, obrátil svou pozornost k ní. Položil jí ruce na boky, zadíval se jí do očí a věnoval jí úsměv poté, co obdržel polibek na čelo. Na její prohlášení, že McKayové dorazí každou chvílí, jen přikývl. Teď tu ale ještě nebyli, čehož se Ery rozhodl využít a naklonil se, aby Lei něžně políbil. „Sluší ti to, víš? A ten dort se ti moc povedl,“ zalichotil jí, nebyla v tom však ani špetka neupřímnosti. Dort vypadal skvěle a Lei ještě líp. „A myslíš, že ten dort přežije natolik, abychom Ule mohli kousek poslat?“ prohodil pobaveně a lehce přitom vyklenul obočí. Dokázal si docela dobře představit, co s dortem děti udělají. Ale kousek pro jeho malou sestřičku by zachránit mohli.
Poté, co se Lei odtáhla, i on přešel k dětem a povytáhl obočí, když si všiml, co vyvádí Mikk. „Ten kluk má talent,“ podotkl pyšně a zazubil se. Potom ale natáhl ruce k upatlané Nině, aby jí opatrně vzal do náruče. „Trochu ti opláchneme tlapky a obličej, princezno, hm?“ zamumlal k ní, načež zamířil do koupelny, aby z holčičky dostal marcipán a ujistil se, že její šatičky neutrpěly žádnou újmu.

_________________

Když jí Ery věnoval kompliment a ten polibek, Lei se na něj zářivě usmála, zatímco v očích jí přeskočilo pár zamilovaných jiskřiček. Někdy se divila, jak je možné, že mají zatím jen dvě děti, když jejich vzájemná láska nevyhasla. Možná to bylo tím, že je ti dva raubíři vyčerpávali a zaměstnávali natolik, že na nějaké větší láskyplné projevy neměli čas ani energii. „Musíme jí kousek zachránit ještě dřív, než se do něj ti dva pustí,“ pokrčila rameny, protože si byla jistá, že děti nakonec dort rozpitvají na mazlavé kousky sladké hmoty, stejně jako to právě teď předváděly na marcipánu.
Když se Mikk ocitl v maminčině náruči, přitiskl svoje ulepené dlaně na její tváře a široce se uculil. „Mama!“ zahlásil radostně a několikrát postup s ručičkami zopakoval, aby se ujistil, že maminka bude na konci jeho snažení jako z cukru. Lei měla v úmyslu ho stejně jako Ery Ninu opláchnout od toho nejhoršího, ale to už se ozvalo hlasité lupnutí a v místnosti se objevila trojice McKayů. Babi Debb jako obvykle vyzařovala pozitivní sluníčkovou náladu, ale to se rozhodně nedalo říci o Blainovi a panu McKayovi, kteří po sobě házeli upjatými pohledy. „Rory!“ vykřikla babi, aby odvrátila Leinu pozornost od mračících se džentlmenů, protože si moc dobře všimla, jak se její vnučce začíná vykreslovat vráska na čele. „A kdo je tenhle mladý muž? Mikkoušku, tys nám vyrostl, pojď k prababičce,“ zacukrovala šílená dáma k mrňouskovi a bez otálení si marcipánového bojovníka od své vnučky převzala, aby se s ním pomazlila. „A vy dva se přestaňte tvářit jako můry, něco jste mi slíbili.“ Odtušila nespokojeně k McKayům se stisknutými rty. „Kde máme Ninušku, hm?“ zabroukala nakonec k chlapci a pohoupala ho v náruči.

Ještě než Ery odešel do koupelny, dobře si všiml toho, jak je jejich synek úžasně kreativní, že se rozhodl zkrášlit maminku kousky marcipánu. Rozhodně jí to slušelo, to musel v duchu uznat. Vrhnul jejím směrem pobavený úsměv, potřásl hlavou a zmizel v koupelně, aby stihl opatlanou Ninu opláchnout dříve, než se tu objeví McKayovi. A ti opravdu nelenili, protože sotva Ery utřel holčičce tvářičky a ruce, uslyšel lupnutí, které jednoznačně napovídalo, že se k nim domů někdo přemístil.
Ery s úsměvem ve tváři a Ninou v náruči napochodoval do kuchyně, kde se Debbie zrovna vyptávala, kdepak se nachází Ninuška. „Ninuška je tady,“ ohlásil s úculem od ucha k uchu a popošel k Debbie, aby jí v rámci možností srdečně objal. Toho Nina samozřejmě využila a vytáhla své prababičce z vlasů lesklý papírek od bonbonů, který se jí skutečně moc líbil, načež ho začala žmoulat v dlani. Ery se pak otočil čelem ke zbylým dvěma členům výpravy. „Ahoj, Blaine,“ brouknul ke svému švagrovi a pousmál se, načež očima přelétl k panu McKayovi. „Pěkný den,“ pozdravil ho, ale vzápětí nepatrně svraštil obočí. Moc se mu nelíbilo, jak se oba pánové tváří, a proto těkl očima k Lei a Debbie, aby zjistil, co ony na to. Raději se ale neptal, co se děje, protože tenhle den nechtěl ničím zkazit.
„Co si dáte k pití?“ zeptal se pak, aby úplně neselhal jako hostitel. „Máme nealko i alko, z alka víno, pivo a whisky,“ vyjmenoval, co se nachází v jejich zásobách a zadíval se na svou ženu, doufaje, že hosty uvede do obýváku, usadí je a možná jim předhodí i něco na zub, aby tam neseděli jen tak. Obzvlášť, pokud měli špatnou náladu. Ery ale doufal, že to nebude nic vážného, protože ze všeho nejmíň na světě si přál, aby první narozeniny jejich dětí skončily katastrofou.

_________________

Zatímco předávala chlapečka do Debbiiny náruče, nepřestávala si pohledem měřit bratra a otce, kteří vypadali, jakoby jim přítomnost toho druhého nebyla ani trochu po chuti, a babička tomu nakonec dodala korunu tím, že je napomenula, aby se netvářili jako můry. Už už se nadechovala, aby se zeptala, kdo umřel, jestli matka nebo děda Udinov, ale nedostala se k tomu, protože její pozornost rozptýlil Eryho příchod.
„Chlapče, ráda tě zase vidím,“ oplatila Deb Erymu objetí a překvapeně se zadívala na jeden z bonbonových obalů v ručičce malé Niny. „Líbí se ti? Já ti pak nějaké vpletu do copánků, co říkáš?“ Zacukrovala k ní a líbla holčičku na tvářičku, zatímco Mikka polechtala na bříšku. Blaine se na Eryho široce usmál a když ho při pochodování ke své sestře míjel, poplácal ho po zádech. „Čau, švára. Ty seš hotová indiánská babička,“ zavtipkoval, aby trochu uvolnil atmosféru, kterou s sebou přinesli z domu. I pan McKay se na Eryho usmál, ale zdržel se humorných průpovídek, protože je neměl v povaze. „Hezký den, Erasme,“ popřál mu upřímně a zahleděl se na vnučku, kterou o chvilku později pohladil po vláskách. „Vypadá skoro jako Lorelei, když byla malá,“ povzdechl si a zabloudil očima k dceři, aby k ní popošel a objal ji.
Lei zachytila Eryho pohled a protočila pobaveně očima, jakoby jí snad musel připomínat, co se sluší. Doprovodila rodinu do obývacího pokoje, kde už bylo nachystané menší pohoštění, a když si každý řekl, co by rád k pití – babi víno, Blaine s panem McKayem whisky – ujala se nalévání, jelikož její manžel držel v ruce malou oslavenkyni. Když Blaine obdržel svou skleničku, těkl pohledem k otci a pak se zadíval na Lei a Eryho. „Asi byste něco měli vědět,“ odkašlal si a bylo vidět, jak se panu McKayovi prohloubila vráska na čele. „Bude z vás strejda a teta,“ zazubil se nervózně a povytáhl obočí, aby zjistil, co si o tom ti dva myslí. Lei jen nevěřícně zamrkala a zadívala se na otce, který se mračil jako obloha před bouří, takže si hned domyslela, že matkou toho malého nebude Pandora McLarkenová, která na to ostatně ještě ani neměla věk. „A bude to brzy. Hanah… no, bude to brzy,“ doplnil nakonec nastávající otec nejistě a dlouze si povzdechl.

_________________

Ery se široce uculil na Debbie, načež sklouzl očima k Nině, která s veselým výrazem ve tvářičce žmoulala lesklý papírek od bonbonu. „Myslím, že by jí ty copánky dlouho nevydržely,“ podotknul směrem k Debbie pobaveně, protože mu bylo naprosto jasné, že jakmile by Nina postřehla, že má ve vlasech něco lesklého, snažila by se to získat a možná by si s tím pár vlasů i vytrhala. Když ho po zádech poplácal Blaine, Ery se zatvářil pobaveně a na chvilku u něj zakotvil pohledem. „K tomu mi ještě pár dětí schází,“ podotknul. „A taky nemám žádnej cool pléd, jenom pončo. Takže budu mexická babička,“ pronesl rozhodně, ale pak si uvědomil, že je tu i pan McKay, a zařekl se, že raději nebude plácat moc velké blbosti. Na Domhnalla se usmál a zatěkal očima mezi ním a dcerkou. „Chcete si ji pochovat?“ zeptal se, protože Nina už se k dědečkovi stejně zvědavě natahovala, a když poodešel dál od ní, nesouhlasně vykvikla.
Společně s ostatními pak Ery zamířil do obýváku, a jestliže pan McKay projevil přání pochovat si vnučku, podal mu Ninu předtím, než se uvelebil v jednom z křesel. Holčička sice nejdřív koukala, kde se to ocitla, ale po chvilce začala dědečkovi zvědavě otlapkávat obličej, jako by se ho snažila přemluvit, ať už se nemračí. Když se Blaine chopil své skleničky a také slova, Ery k němu zabloudil pohledem a zatvářil se zvědavě, protože ho nenapadalo, co by jeho švagr asi tak mohl mít na srdci. To, co se dozvěděl, nečekal ani v nejmenším, takže překvapeně zamrkal a zůstal na Blainea zírat jako na zjevení. Jistě, věděl, že má Blaine nějaký ten románek s Hanah, ale že to došlo až takhle daleko, to ho nenapadlo ani ve snu. „Cože?“ vybafnul po chvíli, protože se mu nějak nedařilo vstřebat tu informaci. „Hanah?“ vykulil oči. Hanah Johnsonová matkou? Svět se zbláznil, naprosto. „Ale co… Co Pandora?“ zeptal se nejistě, skousnul si spodní ret a zatěkal očima mezi tou tříčlennou delegací. Nechtěl rozvíjet rozhovor na téma, které zřejmě nikomu nebylo příliš příjemné, ale když už to Blaine vytáhl, hodlal se dozvědět alespoň něco málo, jinak by mu to neustále vrtalo hlavou a musel by si odchytit Mei, aby z ní vypáčil nějaké další informace. A ne, Erasmus vůbec nebyl zvědavý.

_________________