Domhnall si z Eryho plácání nesmyslů nedělal těžkou hlavu, a když se jeho zeť zeptal, zda si nechce vnučku pochovat, na chvilku se přestal mračit. „Rád.“ Odtušil, a jakmile mu Ery holčičku předal, začal si užívat jejího otlapkávání, zatímco se na ni nesmyslně ksichtil. Co se týkalo Blainovy záležitosti s Hanah, nechal mluvit jen syna, aby si to nastávající otec vyžral až do úplného konce. Lei do sebe překlopila panáka whisky, ale když ji ani to neprobralo z toho hrozného snu, zatěkala pohledem mezi všemi členy svojí rodiny, jestli to myslí zcela vážně. A vážně to mysleli. Navíc, když padlo Pandořino jméno, její otec se opět začal mračit, a Blaine ve tváři výrazně pobledl. Jen babi Debb jakoby celá situace míjela. „Předpokládám, že se McLarkenovi o celé záležitosti brzy dozví, a zásnuby zruší. Sám bych po Pandoře nechtěl, aby něco takového snášela, ale stalo se. A chci, aby můj potomek nesl rodinné jméno, takže se skandálu nevyhneme,“ pokrčil Blaine rameny a zatěkal pohledem ze sestry na švagra. Bylo mu líto, že otci způsobil značné nesnáze, ale omlouvat se nehodlal. Na to bylo už pozdě. Aby odlehčil atmosféru, zazubil se a v očích se mu zákeřně zablýsklo. „A co vy? Nějaký další Andersen na cestě?“ Zamrkal na ně potměšile, čímž otci málem způsobil infarkt a získal si babiččinu pozornost. Lorelei zvládla jen sepnout ruce v klíně a nervózně si odkašlat.

_________________

Ery nedokázal předstírat, že je mu celá tahle situace ukradená; z jeho výrazu se dalo celkem snadno vyčíst, že se cítí nesvůj a asi mu není úplně nejpříjemněji. Atmosféru na oslavě prvních narozenin svých dětí si totiž představoval o dost sluníčkovatější. Zatímco poslouchal svého švagra, po očku přitom sledoval jak děti, tak ostatní členy rodiny. Na čele se mu udělala vráska a nepatrně svraštil obočí. Nějak nevěděl, co by na to Blaineovi řekl, protože si dost dobře nedokázal představit, jak moc velký skandál to je (nebo si to alespoň představovat nechtěl), takže raději mlčel. Jen se zatvářil soucitně.
Když se pak Blaine zeptal, zda náhodou nepřibude nějaký další Andersen, Ery se zarazil. Takhle přímou otázku totiž nečekal, i když věděl, že jednou asi přijde. Pohledem přelétl k Lei, načež se zadíval na pány McKaye a Debbie. „No, ehm,“ odkašlal si, „zatím asi ne. Ale to neznamená, že bychom nechtěli,“ přiznal, a ačkoliv netušil, jak na to zareaguje pan McKay, stejně mu koutky úst cukly do úsměvu.
Než se hovor stačil posunout zase o kus dál, ozval se zvonek. Anderseni se totiž nepřemisťovali přímo dovnitř, přestože byli očekáváni, takže teď trpělivě vyčkávali za dveřmi, než jim někdo přijde otevřít. Ery hned vyskočil na nohy. „To budou naši,“ oznámil, letmo se pousmál a s omluvným výrazem opustil hosty, aby došel otevřít rodičům. Ještě, než vyšel z obýváku, se naklonil ke své ženě, aby jí letmo políbil do vlasů. Prostě si to nemohl odpustit.
Jakmile otevřel dveře, spatřil veselé tváře svých rodičů. Naštěstí nevypadali nijak zdeptaně, a Eryho to nesmírně potěšilo. Trošku se totiž bál, že se anulace sňatků s mudly daleko víc podepíše na jejich vztahu, ale nestalo se tak. Merlinu díky. „Nazdar synku!“ ozval se hned Markus, vecpal se bez ostychu dovnitř a poplácal Eryho po zádech takovou silou, že málem zalapal po dechu. „Ahoj tati, ahoj mami,“ pozdravil rodiče s úsměvem od ucha k uchu a sehnul se, aby objal mamku. Na té se hloupá nařízení Ministerstva kouzel a starosti s tím spojené zřejmě podepsaly víc, než na jejím muži, ale srdnatě se snažila nedávat to najevo. „Už jsou tu McKayovi?“ zeptala se po chvilce a začala zvědavě nakukovat Erymu přes rameno.
Ten přikývl a poté, co pověsil na věšák jejich kabáty, je uvedl do obývacího pokoje a vybídl je, aby se usadili. „Ah, pěkný den,“ broukla Inge s upřímným úsměvem, stejně jako Markus, který pozdravil o něco rázněji. A hlavně hlučněji. A jakmile spatřil vnoučata, začal se rozplývat. „Bože můj, ti zase vyrostli!“ pronesl udiveně a usmál se. „Rostou do krásy, o tom není pochyb,“ dodala Inge s pohledem upřeným na dvojčata a zcela imunní vůči atmosféře, která v místnosti ještě před chvílí panovala. S příchodem Andersenů jako by se protrhala mračna vznášející se nad hlavami přítomných.

_________________

Možná se to Lei jen zdálo, ale byla si celkem jistá, že v otcově tváři zahlédla náznak úšklebku, když se Blaine zmínil, že si přeje, aby jeho potomek nesl rodinné jméno. Bylo to ješitné a Lei už dávno pochopila, že muži v jejich rodině nemají rádi pocit, že jim nepatří něco, na co mají nárok, ať už to byl majetek nebo dítě, které splodili, i když to nebylo zrovna v rámci manželského svazku. Nebyli jediní, takováhle veřejná tajemství s nimi sdílelo mnoho dalších čistokrevných kouzelníků, čemuž se vzhledem ke sňatkové politice nemohl nikdo divit.
Lei rychle hodila potomstvo pánů McKayů za hlavu, protože se začalo jednat o jejich vlastním hloučku dětí, který zatím čítal jen dva kousky, což by Lei ráda změnila, ačkoliv si před pár lety rozhodně nemyslela, že by po něčem takovém toužila. Teď ale nedokázala odolat pocitu, že by znovu chtěla sevřít v náruči malé Anderseně, ačkoliv jí ti dva starší s jejich tatínkem v čele dávali docela zabrat. Věnovala svému drahému vřelý úsměv, když odpověděl za ně za oba, a kdyby neseděla tak daleko, určitě by se natáhla pro jeho ruku a stiskla mu ji. Pan McKay se k překvapení celé společnosti pousmál a zaksichtil se na Ninušku, která ho s nadšením objala okolo krku, a vtiskla mu tak mokrého hudlánka přímo na oko.
Jakmile se ozval zvonek ohlašující příchod další rodinné výpravy, Lei se spokojeně usmála na svého muže, který ji poctil drobným důkazem své náklonnosti, než vymizel přivítat své rodiče, což způsobilo, že Lei osaměla v místnosti s pochmurně se usmívajícím bratrem, ksichtícím se otcem a šišlající babičkou. „McLarkenovi neví, o co přicházejí, Blaine. Určitě se najde nějaká jiná čistokrevná nevěsta.“ Pokusila se bratříčkovi zvednout náladu, když se k tomu otec neměl, a dolila mu whisky, což bylo druhé nutné povzbuzení. „Navíc jsi slavný, to nemanželské dítě dost vyvažuje.“ Ujistila ho, ačkoliv si tím nebyla ani trochu jistá, ale chtěla, aby se Blaine přestal tvářit jako kakabus před popravou. V hloubi duše ale věděla, že ho dost možná trápí něco jiného než výhodný sňatek, protože Blaine nebyl ten, kdo by se musel někomu vnucovat – měl peníze i reputaci, a to malé stejně nemohlo zdědit ani scvrček z rodinného majetku, který měl Blaineovi jednoho dne připadnout.
Když se do místnosti vřítili Anderseni, Domhnall vykouzlil na rtech úsměv a stejně tak babi Debb, která se je okamžitě vrhla objímat i s malým Mikkem v náruči. „Jaká byla cesta? Žádné potíže při přemisťování?“ Začala se jich hned energicky vyptávat a pak strčila Mikka Inge do náruče, aby si vnuka taky užila. Pan McKay se totiž odmítal vnučky vzdát bez boje či menší argumentace, ale pozdravit neopomněl, i když méně halasně než zbytek výpravy. „Z Niny jednou bude opravdová princezna,“ poznamenal hrdě s pohledem upřeným k vnučce, načež jím těkl ke své dceři, která se na něj dojatě pousmála, než vstala a přešla k Erymu, aby se mu přimkla k boku a ruku obtočila okolo jeho paže. „Nakrojíme dort? Děti se brzy unaví, tak aby neusnuly uprostřed rozbalování dárečků,“ zabroukala polohlasně a vtiskla Erymu polibek na tvář.

_________________

Ery uvedl své rodiče do obývacího pokoje, a než se na ně stihla vrhnout Debbie, rychle je vyzpovídal, aby věděl, co si dají k pití. A zatímco se vítali s McKayovými, ještě na okamžik zmizel do kuchyně, aby mamce uvařil čaj a tátovi kafe, prozatím. Na whisky prý ještě dojde.
Inge se vřele usmála na Debbie a zakroutila hlavou. „Žádné potíže,“ odvětila. „Všechno proběhlo v pořádku. Jen Markusovi to přemisťování pořád nedělá dobře,“ pobaveně se pousmála a pohladila svého muže po rameni. Ten pobaveně protočil očima a povzdechl si. Aspoň bylo jasné, po kom to Ery má. Jenže Markus byl mudla, pochopitelně na přemisťování nebyl stavěný. Když se Inge ocitl v náruči Mikk, který ihned začal natahovat ruce k jejímu obličeji a hlavně vlasům, šťastně se pousmála. „Ty jsi ale vyrostl, Mikkoušku,“ zacukrovala a políbila vnoučka na čelo. Markus se natáhl, aby chlapci pocuchal světlé vlásky. „Ti dva jsou vážně kouzelní,“ podotknul s úsměvem od ucha k uchu a zabloudil očima k Ninušce, která vážně vypadala nádherně princeznovsky.
„Jak se vám daří?“ zeptala se paní Andersenová po chvíli, když se s manželem usadili a dostatečně se vynadívali a pomuchlovali si děti. Svou otázku namířila jak k pánům McKayům, tak k Debbie, a letmo se pousmála. Jen doufala, že se otázka neobrátí proti ní, jelikož oni s Markusem zažívali těžké chvíle, ačkoliv se snažili nedávat to na sobě znát.
Ery se po chvilce vrátil s čajem a kávou, hrnečky postavil před rodiče a na chvíli zůstal postávat stranou. Když se u něj ocitla Lei, zadíval se na ni a široce se usmál. Na její otázku pomalu přikývl – měla pravdu. Děti už řádily poměrně dlouho, což znamenalo, že brzy usnou, a byla by docela škoda, kdyby usnuly uprostřed rozbalování dárků, nebo ještě lépe při likvidování dortu. „Jasně, nakrojíme,“ přikývl a pousmál se, když dostal pusu na tvář. „Tak já ho přinesu sem, hm?“ povytáhl vzápětí obočí, načež svou ženu letmo políbil a přešel do kuchyně, aby vzal dort společně s nožem, talířky a bryndáky pro děti.
V obývacím pokoji pak dort postavil na konferenční stolek, ke kterému dětem přistavil dvě pidi židličky, a podal své ženě nůž. Talířky mezitím odložil, přelétl pohledem osazenstvo okolo a vzápětí se zadíval na Lei. „Počkej chvíli, zapomněl jsem na foťák!“ zahlásil, když mu dopnulo, že mu něco chybí, a v mžiku si doběhl pro fotoaparát, aby zachytil především první chvíle dětí s dortem, než ani nebude poznat, že to jsou jejich děti. Ery totiž vůbec nepochyboval o tom, že ten dort skončí všude možně, jen ne u Mikka a Niny v bříšku.

_________________