V blízkosti smluveného tábora se mezi ovcemi náhle objevily tři postavy se dvěma taškami.
Tatínek Pottsů chtěl nejdříve jet autem, ale Mary mu to rozmluvila a dokonce ho jakýmsi zázrakem donutila k souhlasu s Přemisťováním.
"Už nikdy," prohlásil ale, jakmile se vzpamatoval.
"V tom případě zpátky jdeš pěšky," usmála se na něj paní Pottsová. "Pojď postavit stan, než dorazí Collinsovi." vzala pak jednu z tašek a zamířila trochu dál od ovcí.
Ben se rozhlédl po okolí. Jejich obvyklé místo na táboření se za rok snad vůbec nezměnilo. "Nechcete pomoct?" po chvíli na rodiče stavějící starý stan. Maminka Pottsů na něj rázně zavrtěla hlavou, zatímco tatínek se ztratil kdesi pod roztaženou plachtou. To bylo víceméně jasné znamení, že se má radši držet dál, nebo se pod tou plachtou ztratí taky a budou tam s panem Pottsem zamotaní spolu.
Benedict se tedy myšlenkami zatoulal zpátky domů, kde ještě před chvilkou byl, a přemýšlel, jestli byl opravdu dobrý nápad svěřit Harryho strýčkovi Nicolasovi. To abysme se nevrátili domů a našli psa vyhladovělého, vzpomněl si, co řekl dnes ráno jeho otec. Se strýčkem se znali už od dětství, a tak si zrzek kdysi řekl, že vše, co o sobě řeknou, musí být pravda, aspoň většinou.
Ben zavrtěl hlavou. "Kdypak se tu asi objeví Katie?" zeptal se sám sebe šeptem.
Pohled na tmavé mraky celé rodině zastiňovaly stromy lesa.

Již od kuropění bylo u Collinsů veselo. Po domku létali všechny možné věci od nezabalených spacáků, přes samomazací sendviče po pár smradlavých ponožek, které se jen tak vznášely nad vchodem do obydlí. Nejednou přistáli někomu na nose a věřte mi, báli jste se jich jen dotknout.
„ Charlie, ukliď si ty ponožky a běž pomoci tatínkovi se zavazadli!“ Zavolala paní Collinsová z kuchyně. Svačinu měla již hotovou, teď zbývalo už ji jen uklidit do nějaké tašky, popadnout nezbytné věci a dohlédnout na ratolesti, aby měli vše co potřebovali.
Charles na maminčinu prosbu nereagoval, ale ponožky zareagovaly samy. Pomalu přelétly chodbu, pronesly se po obývacím pokoji, po schodišti a úhledně přistáli v koši na špinavé prádlo. Zatímco fusekle cestovali do špinavého oblečení, nejstarší z dětí zaklapl svůj kufr, popadl batoh a vyrazil k autu. Cestou potkal svou mladší sestru, která byla připravena už včera večer. Od čtyř hodin od rána stepovala po bytě a všechny naháněla, aby se už vyrazilo, že Pottsové budou už určitě na místě a budou přemýšlet, kde tak se tak asi jejich druhá polovina zarazila.
Zanedlouho již byli všichni připraveni vyrazit. Celkem měli jen dvě zavazadla, ale každý měl svůj vlastní batoh s věcmi jemu důležitých.
Celá skupinka se objevila najednou na louce mezi ovcemi. Jedna se dokonce objevila i mezi nimi, ale vyděšeně zabečela a pelášila ke svým druhům. Nejspíše se jich lekla..
„ Benéé!“ Křikla malá holčička a okamžitě vyběhla kupředu. Chtěla být u svého kamaráda co nejdříve a nadšeně mu vyprávět o všem, co se zatím o prázdninách stalo. Hned za ní se rozešel i zbytek Collinsových, ale ty tak ztřeštěně nevylítli vpřed a nekřičeli na Pottse.
„ Mary, dobrý den !“ Pozdravila s úsměvem paní Collinsová paní Pottsovou a s úsměvem se podívala na svého manžela. „ Drahý, tohle je Benova maminka, Mary. Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že jsem s ní přeci byla na té kávě.“ Připomněla tatínkovi. „ Jistě, už si vzpomínám. Těší mě, já jsem Nathaniel. A vy pak musíte být Andrew!“ Nathan nadšeně podal ruce oběma rodičům a na pana Pottse se zazubil. Dva tatínkové v obléhání dvou matek se stejným jménem a třemi dětmi. Jen díky Bohu za to, že to jedno dítě je skoro dospělé.
Charlie se mezitím snažil postavit jejich velký stan. Ačkoliv se ze začátku zdálo, že stan dříve nebo později rozbije a Collinsovi budou muset spát pod širákem, nakonec se zadařilo a za nějakých patnáct minut se vedle stanu jejich spolutáborníků vyjímal i jejich stan.

Byl to jen zlomek vteřiny, než si Ben všiml právě se objevivších Collinsových.
"Katieé!" zopakoval v mrzimorce vesele a když se to nadšené tornádo přiřítilo až k němu, sevřel jej v objetí. "Tys mi tááák chyběla," pravil, když povolil sevření rukou kolem mrzimorky a nechal je volně podél těla.
"Krásný den, Mary," usmála se paní Pottsová na paní Collinsovou. Vysvětlování, že druhá Mary je maminka Katie a také ta, se kterou se sešly na kávu, podle ní nebylo potřeba, jelikož vyplynulo ze slov maminky Collinsů. Nathanielův stisk ruky opětovala s mrzimorskou hřejivou upřímností.
Andrew Potts byl možná maličko nesvůj, že byl nyní z celé sešlosti očividně jediný nekouzelník, ale pokud ano, rozhodně nedal nic znát a ruku pana Collinse stiskl stejně vřele, jako jeho manželka. "Andrew, těší mě," dodal ještě, když si podal ruku i s druhou Mary.
"Nechcete pomoct?" zeptal se pak, když viděl, jak se Charlie pere se stavbou stanu.

"Tak co, jaké byly zatím prázdniny? A našla jsi nakonec ten Podpis čtyř? otázal se hned Ben Katie. O ztrátě knížky se hnědovláska zmiňovala v jednom z mnoha dopisů, které mezi nimi přes sovy prosvištěly za těch pár dní odloučení. "Jaká je teda ta sova?" přidal další otázku, která mu vrtala hlavou už od té chvíle, co si přečetl jeden z dopisů - bohužel ten poslední, který odeslal, a vzhledem k tomu, že nedostal odpověď, se nejspíš někde ztratil.
Nebo se zatoulal ten Katiin.