<<< Kotel

Ginger vyklusala z Kotle v závěsu za Ezrou a podmračeně zaostřila na zataženou oblohu, která věstila déšť. Stále nevěděla, co to do Ezry vjelo a cítila se provinile za to, že se mu spolu s ostatními smála. Jistě, že věděla, že ani Ezra není omývací, ale přeci byl vždycky pro každou srandu a z rýpání si narozdíl od ní nic nedělal. Proto ho měla tak ráda, že všechno dokázal řešit s klidem, který postupně vždycky přešel i na ni. Do háje, vždyť ji na konci loňského školního roku zachránil koště, které by jinak jistojistě vzteky rozmlátila.
Stočila k němu svoje modré oči a malinko tázavě povytáhla obočí. Napadlo ji, proč se nenajedli rovnou v Kotli, ale něco jí říkalo, že tam jejímu nejlepšímu příteli asi nebylo zrovna nejlépe. Věru, Riley Butlerová v té malé zrzce určitě našla budoucí nejlepší kamarádku a spřízněnou duši. Třeba od ní Ginger konečně dostane pokoj. "Já s sebou taky trochu peněz mám, co kdybych tě pozvala teď pro změnu zase já? Stejně vás budu skoro týden vyjídat..." nadhodila a přátelsky se na něj usmála. "Hele, pokud to bude aspoň trochu jedlý, budu spokojená, věř mi. A rozhodně bych si nedovolila stěžovat si, když mě tvoji rodiče zachránili od úmorné nudy! A Drak zní líp," prohlásila přesvědčeně a pobaveně se ušklíbla.
Vyrazili tedy směrem k Hladovému drakovi. "No, babi nemá ráda pocit, že se jí do domu může dostat kde kdo, ale teď přes prázdniny jsme taky napojený, abysme viděli taťku aspoň na skok," řekla a nespokojeně se ušklíbla. Momentální rodinné rozpoložení se jí vůbec nelíbilo, i když věděla, že se její rodiče nehodlají rozvádět nebo tak něco. Maminka prostě jenom odmítala bydlet v centru dění pro případ, že by se něco semlelo. Bohužel byla hluchá vůči Gingeriným argumentům, že jí se být v centru dění celkem líbí. Protože se tam aspoň něco dělo, kdežto ve Švédsku byl klid. Což bylo fajn na týden dva, když normálně jezdila k babičce na prázdniny, ale po dvou měsících už z toho Ginger začínalo hrabat. Vždyť se dobrovolně bavila s Butlerkou!
Z podmračeného zamyšlení ji vytrhl až Ezrův zkoumavý pohled, a tak překvapeně povytáhla obočí. "No... trochu jo, to je to tak vidět? Ty ses zase nějak vytáhl, ne? Už se o tebe nemůžu opřít loktem, to je strašně nefér!" prohlásila nejprve poněkud stydlivě, ale pak z ní byla zase stará dobrá Ginger, a pokusila se opřít se loktem o Ezrovo rameno, i když si při tom skoro vykloubila paži. "Hele... jsi v pohodě? To tě ta malá holka vážně tak vytočila? Nebo je to kvůli tomu, že jsem se smála? Vážně promiň, vždyť víš, že jsem to nemyslela zle," broukla poté a upřela na Ezru ustaraný pohled, načež ho smířlivě šťouchla do boku. "Jestli chceš něco vědět, tak podle mě na tobě mohla oči nechat. Jenom to ještě neumí podat, chuděra malá," prohlásila poté a šibalsky se pousmála. "Vážně, Ezzie, nemrač se tolik, vždyť tě čeká nejlepší týden prázdnin - budeš doma mít mě! No není to paráda?" zahlásila a s veselým zazubením se mu zahákla za paži, ale odolala a nevěsila se na něj, protože v druhé ruce táhl tašku a kufr, a ani jedno ze zavazadel nebylo úplně lehké.
Když došli k Drakovi, Ginger si poručila lehce ohnivý burger, který pálil jenom malinko, ale zato jí z pusy šlehaly plameny, načež počkala, až si objedná Ezra a nesmlouvavě za něj i za sebe zaplatila. Koneckonců její rodina asi byla bohatší než ta jeho, i když to se dozví teprve až se octne u něj doma. A ne, že by na tom záleželo - prostě mu chtěla oplatit laskavost. Navíc opravdu nevypadal zrovna v nejlepší náladě a Ginger mu ji chtěla za každou cenu nějak zlepšit. "Já Riley s Arsenem fakt nechápu - co je špatnýho na tom, že je jenom náhradnice? Sama si to přece vybrala, nebo ne? Jsou vážně praštěný, člověk by až řek, jestli do ní Quinn neni zamilovanej nebo tak něco," prohlásila, když už pokračovali v cestě s jídlem a na umocnění nakrknutého dojmu vychrlila salvu plamenů. Poté stočila pohled k Ezrovi a podezřívavě přimhouřila oči. "Co mělo znamenat všechno to červenání, hm? Neříkej mi, že se Butlerová líbí i tobě?" popíchla ho, načež se potměšile široce usmála a bezstarostně si vykračovala dál chlapci po boku - byla nucena se pustit jeho paže, aby mohla držet svůj burger. Byla by se Ezry zeptala, jestli si nemá svůj kufr zase převzít, ale její povaha jí velela neudělat to - koneckonců si ho vzal sám, tak co.

_________________

Ezra na Gingerínine protesty rázne zakrútil hlavou. Naozaj sa mu nepáčila predstava, že by mu malo jedlo kupovať dievča, aj keď sa jednalo o jeho najlepšiu kamarátku. Otec mu predsa dal peniaze presne na tento účel a chlapec nevidel jediný dôvod prečo by tie peniaze nemal použiť. Nebolo to predsa tak, že by treli biedu, to by jeho mamka nemohla byť žena v domácnosti. Rozhodol sa však, že je zbytočné sa s Gingerínou o tom teraz hádať, keď ešte nemajú ani vybraté jedlo a tak ju v tom nechal a pomaly vykročil k Drakovi.
"Len aby si sa nenudila aj u nás. Alebo ešte lepšie, len aby si po dvoch dňoch nebanovala, že si vôbec prišla," pokrčil ramenami. Aj to sa mohlo celkom ľahko stať. V Norwichy nebolo veľmi kam chodiť a ďalšia vec bola, že sa im bude pod nohy pliesť jeho mladšia sestra, s ktorou, ako si bol Ezra celkom istý, si Ginger veľmi rozumieť nebude. "Ja neviem," odvetil na jej otázku, či je zmeny dĺžky jej vlasov tak vidieť. "Myslím, že som len nezvyčajne všímavý," povedal egoisticky ako to on občas vedel. "Myslím, že áno. Narástol som. Teraz sa budem ja opierať o teba," podpichol kamarátku a letmo na ňu pozrel kútikom oka. Keď sa Ginger pokúsila oprieť si lakeť o jeho rameno, pretočil nad jej márnym pokusom oči k zatiahnutej oblohe. "Niekomu rastú vlasy, niekomu zasa nohy," podpichol kamarátku, no na tvári si ešte stále udržiaval vážny výraz, ktorý napovedal o tom, že jeho nálada ešte stále nebola zrovna najlepšia a asi to tak ešte nejakú chvíľu zostane.
Chlapec trocha zneistel, keď sa Ginger začala hrabať v tom, prečo mal momentálne takú nanič náladu. Medzi obočím sa mu prehĺbila jemná vráska a on sa pristihol pri tom, že pery stiskol do rovnej čiary, akoby sa ani nechystal prehovoriť. Možno si však len dával trocha načas, aby na jej otázku sám v sebe našiel odpoveď. Po chvíľke ticha ku kamarátke pokojne prehovoril. "Viem, že si to nemyslela zle, to asi nikto z vás, ale to nemení nič na tom, že mi to nebolo príjemné," povedal ako si voľnú ruku vložil do vrecka nohavíc. "Tiež nie som úplný hlupák, Ginger, a nemám rad, keď ho zo mňa ľudia robia. Netvrdím, že by mi ostatní mali preukazovať rešpekt, keď som si ho nezaslúžil, ale nerozumiem prečo majú pocit, že keď som na nich milý, môžu si dovoľovať viac. Malo by to byť naopak, nie?" povzdychol si. A pozrel na kamarátku. "To bol vtipný pokus, Ginger, ale nemyslím, že by si ma tá malá doberala zrovna z tohto dôvodu..." povedal a pokrútil nad tým hlavou. Kútik úst mu však aj napriek všetkej snahe vystúpil dohora, a keď sa mu Ginger tak egomaniacky pokúsila zlepšiť náladu, musel sa nad ňou pobavene usmiať. Vážne vedela ako na neho. "Je to pravda. Tento týždeň si užijeme, Zázvorka," povedal a venoval tej opičke zavesenej na svojej paži slabý úsmev.
U Draka si objednal bagetu so šalátom meniacej farby a kým Ginger šaškovala s chŕliacim ohňom priamo z hrdla, on si vložil medzi zuby list magického šalátu a potom sa na ňu tým zeleno-fialovým úsmevom zazubil. Zaplatiť sa mu samozrejme nepodarilo.
"Neviem, ak to Riley tak chcela, tak nevidím dôvod prečo by na tom bolo niečo zlé," pokrčil ramenami, a keď Ginger spomenula, že je Arsen možno do Riley buchnutý, trocha sa nevedomky zamračil. "Myslíš? Možno..." prikývol váhavo. Jemu to síce nikdy nenapadlo, ale zmysel by to dávalo. Tí dvaja toho majú predsa veľa spoločného. "Ktovie ako sa to dá spoznať," pokrčil ramenami. Nad Gingerininým chŕliacim zakončením, len pretočil pubertálne oči, ale inak sa nevyjadroval. Myšlienkami bol kdesi inde. Zo zamyslenia ho vytrhla až Ginger. "Čože?" šokovane na ňu pozrel. "Bolo mi teplo!" namietol. Ani sám si nebol istý tým, čo ho to vtedy popadlo. "Ako ti to vôbec napadlo?" snažil sa odvrátiť pozornosť od seba, ale nech už sa snažil ako chcel, znova mu očerveneli končeky uší. "Navyše ty máš čo hovoriť. To je samý Sean sem, Sean tam..." pregúlil nad jej platonickou láskou oči a hodil na ňu výsmešný úškrn.

_________________

<< Kotel


Arsen rozložil obyčejný černý deštník a vážně doufal, že neuhodí blesk. To by bylo vážné pošramocení tohohle skoro rytířského gesta.
"Ležérnější metody znamená, že je tak trochu náfuka?" neodpustil si a zazubil se. Nemyslel to ve zlém, ale Tyerse kvůli tomu zrovna moc nemusel. Riley ale její oblíbené učitele brát nehodlal. "A s tou astronomií to bylo hezký varování. Mám pocit, že Rodwell nebude mít rád ani Carreen, ani Vince... Má vůbec někoho rád?"
Na chvilku zmlkl, aby se ujistil, že zas tak nutně nepokračuje v mluvení do větru. Ale nějak mu to v tom kapkání deště nepřišlo špatné. Bylo to veselejší než mlčení a doléhající zima. Navíc, bylo vážně divné, že na jednu stranu přilnul Vince k Ginger, Carreen k Riley... No, on zůstane docela rád stranou.
"Poslyš... myslíš, že letos bude zase kroužek lektvarů? Napadlo tě, že budeme muset předstírat, že ten Mnoholičný zas tak moc neumíme?" napadlo ho najednou, přičemž tak nějak tázavě naklonil hlavu, na kterou stranu Riley míří.

_________________

Kenneth si s drobným úsměvem převzal od prodavače Denního věštce a už pomalu skláněl hlavu k hlavnímu článku na titulní stránce, když v tom někdo vykřikl jeho jméno téměř na celou ulici a než se stačil Kenneth pořádně otočit a rozhlédnout se po známém hlasu, Amanda už běžela k němu a nakonec se na něho pověsilo přesně tak, jak to měla ve zvyku. Bylo jediné štěstí, že Kennethovu rovnováhu jen tak něco rozhodit nemohlo a tudíž Amandin útok ve zdraví přežil. A snad to přežila ve zdraví i Amanda, když Kenneth vzal dívku rychle kolem pasu, takže si pravděpodobně trochu zmuchlal nově koupeného věštce a zeširoka se usmál, jakmile ze sebe to malé vytrvalé klíště sundal. Nemohl zabránit sympatickému cukání koutků, když si všiml, že je Amanda oblečené ve slušivých bílo modrých šatičkách a celkově připomínala hodnou slečnu, než klasickou Amandu, kterou on znal z různých dlouhých výletů, když mladší sestřenici se svým bratrem hlídal.
"Co tu dělám, spíš co ty tu děláš!" usmál se od ucha k uchu, jak mu z ničeho nic Amandina přítomnost zlepšila náladu a on většinu těch nepříjemných myšlenek hodil za hlavu, "nechceš mi tvrdit, že tu jsi sama, že ne?" přimhouřil zlehka oči, i když se mu to samozřejmě nezdálo, protože kdyby se Amanda vydala na Příčnou ulici na vlastní pěst, určitě by se neoblíkla do šatů a střevíců. Znovu mu zacukalo v koutcích, když se na ní tak podíval a neodolal tomu, aby Amandu zlehka zatahal za jeden pramen dlouhých vlasů. "Akorát jdu z Ministerstva. A už máte nakoupeno? Kde je tedy Jeremiah s Moreen?" zajímal se zvědavě, zatímco zaklonil hlavu, jelikož zahřmělo a celkově to začínalo vypadat, že se blíží bouřka. Nepatrně svraštil obočí.
Rozesmál se. "Čokoládu ti koupím rád," začal přikyvovat a kývl hlavou k blízkému, úzkému obchůdku se sladkostmi, než natáhl zcela automaticky ruku ke své mladší sestřenici, "ale tenisky? Jsi si jistá, že je spolu zvládneme vybrat?"

_________________

| +

Mudlovské uličky

Riley se překvapeně otočila na Quinna, který ji na cestě od Kotle doběhl i s deštníkem. Tak nějak nepočítala s variantou, že by měla společnou cestu s někým natolik prozíravým, že s sebou během jinak slunečného dne tahal tuhle užitečnou věcičku. Osobně už se připravovala na pořádně čvachtavou cestu domů.
„Páni,“ okomentovala zjev Arsena v uličce. „Jsem nečekala, že mě s tím deštníkem chytneš za slovo,“ poznamenala a nabízenou schovku před deštěm rozhodně neodmítla.
Při zmínce o Tyersovi se Riley ušklíbla. „Ne. Tak jsem to nemyslela,“ odporovala mu vzápětí. „Spíš že má až moc velkou zálibu v popcornu a trochu si plete kinosál s učebnou,“ vysvětlila ochotně. Samozřejmě narážela na onu hodinu obrany, kdy jim Tyers prakticky nakázal udělat z třídy kůlničku na dříví...
Ohledně Rodwella se pak na Quinna otočila s až přílišnou - tudíž částečně hranou - nevěřícnosti. „To se ptáš mě?“ Riley si nad tím pobaveně zavrtěla hlavou. „Já vážně nejsem jeho oblíbenec. Patřím spíš do toho druhého klubu, jestli sis nevšiml,“ poznamenala a radši moc nepřemítala nad tím, že posledně jí právě profesor přezdívaný jako mozkomor tahal z bryndy...
„Myslím, že jestli jo, tak nebude zase tak těžké to předstírat,“ odpověděla mu pak na otázku ohledně tajně naučeného lektvaru. „Už teď si nepamatuju, kdy přesně se tam co házelo,“ pronesla poté zamyšleně. Bylo znát, že uvažuje nahlas a že už taky asi byla po perném dni řádně unavená, protože jindy by něco takového neřekla...
„Skoro by nebylo na škodu si tu přípravu zrekapitulovat, i když...“ Riley radši zmlkla. Quinna v rauši z úspěchu si pamatovala až moc dobře a nebyla si tak úplně jistá, jestli ho tak chce v nejbližší době zažít znovu... Rozhodně tedy ne s dávkou mnoholičňáku v ruce. „Možná by bylo bezpečnější příště zase zkusit něco jinačího.“ Tady se zmijozelka zarazila také... Tak nějak totiž svou větou nechtěně předpokládala, že nějaké ,příště´ ještě bude... Přitom to byl Arsenův koutek a o nějaké dlouhodobější spolupráci nikdy nepadlo ani slovo. Nastala proto trapná odmlka, kdy si Riley nuceně odkašlala a hlavou spěšně pokynula směrem doprava, že půjde tudy... „Ehm... A ty míříš...?“ Očividný pokus o odvedení pozornosti.

_________________

Amanda se rázem ocitla před Kennethem, který už si vypracoval skill natolik, že jí ze sebe dostal během pár okamžiků. Však ona na něj ale zase někdy nějak vlítne, až to nebude čekat. Teď se na něj jen spokojeně usmála a ještě se trochu uklonila, aby dál hrála spořádanou a vychovanou, aristokratickou dívku, kterou dnes naoko byla. Byla pravda, že on znal až příliš její živější já, tudíž už před ním asi nic moc neskryje. Bude muset vymyslet nová překvápka až bude v Bradavicích.
"Já? No přeci řádně nakupuji vybavení do školy!" pronesla jakože uraženě, protože si myslel, že by to nezvládla sama. Určitě zvládla! Jen by asi trochu více bloudila, více utrácela a půlku z nakoupených věcí by pak musela domů propašovat, protože by se z jejího pohledu považovaly za "nelegální" v jejích rodině. "A hele, už mám hůlku!" pronesla s výchlubným podtónem a začala hledat kapsu, ve které by jí měla mít. "Eh... moment!" zamrkala a uvědomila si, že vlastně žádné kapsy neměla, hůlka tedy zůstala u ostatních věcí u tatínka, tedy v kavárně, kam se jí teď vracet nechtělo. Uniklo jí jen tiché: "Hups..." tohle jí zrovna nevyšlo, tak snad příště.
"Nakoupeno máme. Tedy, většinu. Stále nemám koště a poníka!" pronesla zklamaně a trochu si dupla, protože to fakt chtěla. Koště primárně. Na otázku na její rodiče, odpověděla vzápětí: "Táta si dává kafčo s babčou Amelkou v kavárně a mamča je doma, už se nejspíše nikam nedokulí, když má břicho jako meloun." Musela se zasmát, protože obyčejně by něco takového říci nemohla. Teď jen doufala, že jí nenapráská. A když napráská, ona napráská jeho... i když nevěděla za co. "Co jsi dělal na Ministerstvu? Nějaký průšvih?" zeptala se s jiskřičkami v očích, protože doufala, že bratránek vyvedl nějaký pořádný malér a bude jí vyprávět nějaký vzrušující příběh! A pak jí zatahal za pramen vlasů. Uskočila. "Heleee, bude ze mě plešounek!" křikla na něj a vyplázla jazyk. Pak si rychle urovnala šaty a zase se hodila do noblesního módu, protože kolem se dívali lidi.
Jakmile k ní natahoval ruku, vřele jí přijala a loupla pohledem na obchůdek, který měl i on v merku. "Ale nějakou velkou a s oříšky. Ať se s tebou můžu podělit," poručila si a jestli proti tomu nic neměl, začala ho táhnout přímo do prodejny. Co se tenisek týkalo, zdálo se, že se chytil, což jí potěšilo a tak na to odpověděla s úsměvem: "Samozřejmě, že zvládneme! Já nastavím nožku, ty mi obuješ střevíček a bude ze mě žába! Nebo tak nějak to mají mudlové v pohádkách." Žábou být nechtěla, ale jelikož jí paměť selhala, myslela si, že se to má dít takto. Navíc, princeznou už být nemohla, jelikož za tu jí už měla půlka známých. Nebo jí tak někdy alespoň říkali.
U obchůdku zastavila na místě a stála jako sloup. Na něco čekala. Na co asi? Samozřejmě na to, až jí otevře dveře. A pokud tak neudělá, nebude žádný gentlman za kterého se vydával každý mužský v rodině Van Helmontů. Tak jako tak nakonec vlezla dovnitř a rozhlédla se. "Doufám, že jsi všechny peníze nevrazil do nějaké jiné spořádané ženy než jsem já?" dloubla si do něj ještě.

_________________

"Blázníš? U vás a nudit se? S tebou? Lépe řečeno ty se mnou abysme se nudili? To prostě nehrozí! Jsme přeci nepřekonatelné kombo!" prohlásila Ginger naprosto přesvědčeně, a opravdu to myslela vážně. Na Ezru se vážně těšila a přes prázdniny jí chyběl, i když tedy většina jejích myšlenek patřila Darrelovi, ale s tím se nedalo nic dělat, láska byla láska. "Ale noták! Já nemůžu za to, že jsem tak malá!" postěžovala si poté a zatvářila se velmi smutně, dokonce předsunula spodní ret v roztomilém gestu, a byla ráda, že na Ezrovi bylo postupně znát, že se mu přeci jenom nálada malinko vylepšuje.
"Bohužel, kamaráde můj drahý, takhle to na světě nechodí. Občas musíš ukázat lokty a zuby, aby si na tebe ostatní nevyskakovali. Ale na to jsi moc milej a navíc tu od toho máš mě," zamoudrovala Ginger a konejšivě poplácala Ezru po rameni, načež se na něj zase zazubila. "Dobře, tak je možná taky trochu nafoukaná a rádoby přemoudřelá, no a? A vůbec, na názoru někoho takovýho by ti vůbec nemělo záležet..." připustila ohledně Carreen a smířlivě se na kamaráda usmála, a s potěšením pozorovala, že už i jeho úsměv vypadal upřímně. Vidět Ezru smutného jí rvalo srdce.
"No, těžko, ale rozhodně mi přišlo, že se tě Arsen snažil trumfnout... i když vy kluci jste stejně blázni, kdo se ve vás má vyznat?" pokrčila rameny a zamyšleně se ušklíbla. Darrel než se vymáčkl, to byla doba! Ne, že ona by na tom byla lépe, ale jak měl člověk poznat, že osoba, kterou má rád, ho má ráda nazpátek? "Tak určitě..." prohlásila ironicky Ginger a opět se široce potměšile usmála. "Třeba teď se taky vůbec nečervenáš," dodala s povytaženým obočím, ale pak překvapeně zamrkala, a teď byla na řadě s rudnutím zase ona. "No, Sean, to ti musím povědět! Prostě jak jsem byla na Mistráku a vyhrálo Skotsko, tak Sean se pak u mě zastavil a spustil se z koštěte vzhůru nohama a prostě mi dal přede všema pusu! No není to úžasný?! Jenom teda Dája z toho byl pak naštvanej, prej že mám Seana radši než jeho, ale to se přece nedá takhle srovnávat, to je jako by se vztekal, že mám radši tebe než je-" rozpovídala se nadšeně, načež si najednou uvědomila, kam až se ve svém proslovu dostala, a tak naprázdno otevřela a zavřela pusu a stočila pohled k zemi, načež stiskla rty a přemýšlela, jak moc to bylo nápadné a jestli na to Ezra přijde sám, a jestli mu to vůbec má říkat, protože strašně moc chtěla, ale nevěděla, jak se na to bude tvářit, nebo jak by se na to tvářil Darrel. Každopádně pokud se předtím lehce červenala, teď byla vysloveně rudá jako ředkvička a nedalo se to tak úplně shodit na burger, protože ten už dojedla před chvílí.

_________________

Arsen se zakřenil, ale o zásluhách maminky v ohledu nošení deštníku s sebou se nezmínil. Ono určitě existovalo i nějaké deštníkové kouzlo, ale pořád ještě byly prázdniny a oni kouzlit přes léto nesměli... No, aspoň že Riley brala v potaz ty váážně pochybé metody. Přesto, kupodivu, se Arsen na obranu letos docela těšil. Chystal se dopilovat trochu patrona, kterého načali loni, ale nebyla to zrovna práce na jeden víkend.
"No, když letos vynechá popcorn, nebo nám aspoň dá taky... Povedlo se ti od minula zjistit, co máš za patrona? Můj pořád vypadá jako mlha."
Na Rodwella se dalo nadávat hodiny, ale Arsena zarazilo, když Riley přiznala, že si nepamatuje, co patří do mnoholičného lektvaru. Tohle se jí moc nepodobalo, ale samozřejmě už bylo celkem pozdě a mohlo to být i tím, že jenom neměla náladu, takže překvapený výraz rychle zamaskoval dalším zazubením.
"No, když nás Andersenka dost nezapřáhne... Co takhle doušek živé smrti? Amorův šíp je prý taky těžký, nebo Felix Felicix. Mohla by sis vybrat," pokrčil rameny s nepřítomným úsměvem, jak se zase ztratil ve vnitřním světě nadšení pro lektvary. Tady venku tím patrně nikoho neotravovali, takže se moc nekrotil.
Zarazil se a uvědomil si, že si Riley odkašlala, zabočila a jde kousek úplně jinudy a bez deštníku. Rychle ji dohnal. Evidentně prostě případné vaření na záchodcích bral jako samozřejmou nabídku, o kterou by Riley nepřipravil, bez nějakých postranních myšlenek. Na tu drobnou... šílenost tak trochu zapomněl, nebo ji nevnímal jako něco, čím způsobil Riley hotové trauma.
"Já bych měl teoreticky použít letax, ale nejsem si jistý, že by to ten kotlík přežil, takže pojedu Záchranným autobusem, když mi to definujou jako nesnázi. Jinak k nám do vísky jezdívá vlak, ale tím jsem snad nikdy nemusel. Někdy mě vezme mamka, ale..." Ale teď už na ministerstvu nepracuje.
Arsen se začal rozhlížet. Věděl, že Riley bydlí někde v Londýně, a i když to byl široký pojem, začal se kolem sebe rozhlížet, jako kdyby na ně měl každou chvilku vykouknout nějaký dům s neonovým nápisem "tady si žije Riley".

_________________

Mudlovské uličky

„Nepovedlo,“ přiznala Riley ohledně patrona. Zněla značně nespokojeně. Od oné hodiny obrany už uplynulo tolik času a patron stále nikde. „Když jsem to zkoušela naposledy, pořád to byla taková beztvará mlžná koule a nic víc,“ pokračovala. „Čím myslíš, že to je? Já už vyzkoušela snad každou šťastnější vzpomínku a pořád nic,“ postěžovala si vzápětí a zamračila se. Vážně by ji zajímalo, jakou podobu na sebe její patron vezme. Odmítala si totiž připustit, že by se jí nikdy nemělo podařit jej vyčarovat... Po takové době se ale i tak našly černější chvilky, kdy o svých schopnostech vážně zapochybovala. Kdo by takové okamžiky nezažil...
Když se Arsen chopil tématu vaření lektvarů, Riley se snažila co nejméně dávat najevo, jak se jí ulevilo - a jak ji potěšilo -, že přeci jenom nebyla až tak úplně mimo, když se tu a tam tajně zamyslela nad lektvarem, který by si tak spolu mohli na záchodcích uvařit. „A co by sis z těch tří vybral ty?“ otázala se ho Riley zvědavě, když se opět vzpamatoval a povšiml si, že ona mezitím změnila směr. Tak úplně se jí totiž nechtělo zavrhnout žádný z jmenovaných lektvarů, protože každý představoval pro mladého lektvaromila pořádnou výzvu.
„Záchranným autobusem jsem ještě nikdy jet nemusela,“ navázala na Quinna. „Jen jsem o něm slyšela, že si tě najde doopravdy všude. Pověz... Je ta jízda vážně tak...“ Riley se musela zamyslet nad vhodným slovem, kterým by to, co si dosud vyslechla od různých zdrojů, nejlépe shrnula. „Náročná,“ zvolila si nakonec poměrně neutrální termín, „že si pak leckterý cestující po výstupu hodí mašli?“
A zatímco si ti dva povídali, Riley je automaticky vedla nejkratší cestou z Kotle k ní domů. Obvykle by si zmijozelka na těch pár stanic vyhlédla mudlovský double-decker - zvláště v takovém psím počasí -, ale zase tak daleko nebydlela a když měla doprovod v podobě Arsena s deštníkem... No. Zkrátka. Protáhnout si před spaním nohy a ještě si protrénovat hlasivky nebylo na škodu.
Nakonec se prokázalo, že ve dvou ubíhá cesta rychleji, protože o několik ulic dál se Riley zastavila u neomítnutého cihlového domu a rukou mimoděk mávla k jedněm z oprýskaných dveří. No. Nebyla to žádná luxusní čtvrť a jediný neonový nápis, který tu byl k vidění, se nacházel o několik vchodů dál. Samozřejmě hlásal tak akorát název místní hospůdky...

_________________

"Nemám vůbec tušení, taky mě to štve," přiznal maličko mrzutě. Zkoušel myslet na famfrpál, na to, jak poprvé letěl, na polštářovou bitku v mrzimorské místnosti... Při takových příležitostech v něm srdce bušilo jako splašené, copak to nestačilo? No, je pravda že od vaření mnoholičného lektvaru to nezkoušel, to byl nadějný kandidát.
A na obzoru se rýsovali další. Arsen se poctivě zamyslel a zkoušel při tom moc netočit deštníkem. Nejraději by vyzkoušel samozřejmě všechny, pěkně jeden po druhém... Doušek smrti, to bylo hodně morbidní, Amorův šíp zase představoval něco, do čeho se mu nechtělo brousit zase moc nadšeně kvůli... no, domnělé nevyužitelnosti. Možná snad Felix Felicis by...
Povytáhl obočí, když Riley hledala to správné slovo. "Nemyslím, že si lidi hážou mašli. Šavli možná," uznal s úšklebkem a výrazem vystihujícím myšlenku "možná ti o tom podám zprávu". Mezitím mu pomalu došlo, že se zastavili a nejspíš jsou na místě. Zatočil deštníkem ještě urputněji a chvilku shlížel na Riley/vlastní špičky bot, jak přemýšlel nad nějakým zakončením všech načatých témat, ale zároveň aby Riley neodbyl, ovšem ani nezdržel, protože stát na dešti těsně před domovními dveřmi byla pěkná pitomost. Původně si říkal, že by jí mohl deštník půjčit a vyrazit domů s hlavou v kotlíku alá královnina garda. Ne že by moc vnímal ošumělé okolní domky.
"No," odkašlal si. "Tak jsme na místě." Pauza. Samozřejmě, ty pitomče. Teď je ve scénáři sebrat se a odejít. Na co čekáš? Běžné "čau" nebo "uvidíme se" mu trochu vázlo v hrdle. Vyhýbavě směřoval pohled někam na louži na dlažebních kostkách na desáté hodině.
Nakonec se trochu sklonil a mimoděčně naklonil deštník tak, že přes něj nebylo vidět. Když se narovnal, uši mu trochu nevysvětlitelně hořely.
"Ehm. Takže... se uvidíme ve vlaku?" navrhl s tenkou, přiškrcenou nadějí.

_________________