Moreen se v obličeji mihlo překvapení, na okamžik smíšené s ublížeností a trochu i vztekem, když od ní Jeremiah tak ucukl, ale počítala s tím dopředu, a nebyla typ, co tropí hysterické scény. Navíc byla Jeremiahova reakce oprávněná, ona se necítila líp, když pojala své podezření ohledně dalšího potomka. Jenomže ona byla ta, komu to miminko poroste devět měsíců v břiše, a ona byla ta, kdo se o něj bude starat a prakticky ho vychovávat, protože oba manželé Van Helmontovi dobře věděli, že Jeremiah se doma příliš dlouho nezdrží. Proto na Jeremiaha hodila pouze významným pohledem, protože on přeci věděl, co. "Valentýn...?" připomněla mu Moreen a poněkud v ironii s momentální situací se pobaveně pousmála nad představou, že by měla muži, se kterým již měla tři dcery, vysvětlovat, jak se jim povedlo splodit další. Tedy pravděpodobně. "No, já to rozhodně neplánovala záměrně," poznamenala, když Jeremiah prohlásil, že mu tři děti stačily, a smířlivě se na něj usmála, když ji pohladil po rameni. Nejradši by si dala sklenku s ním, ale dokud jí doktor těhotenství nevyvrátil, nehodlala to riskovat. Pokud opravdu byla těhotná, hodlala se k tomu postavit čelem, a miminko si vypiplat jako všechny tři před ním. Pozorovala, jak se Jerry opřel u okna, a v duchu si pomyslela, jak mu to sluší, a že s věkem mu to sluší snad ještě víc, než když se brali, ale to už se Jerry v myšlenkách dostal k bodu, ve který doufala i ona, a tak se spolu s ním i na její tváři vykouzlil úsměv a ona se vědoucně uculila na Morana, který jim právě dováděl na jednom z polstrovaných křesel.
"To je v pořádku, mně živá společnost vadit nebude, skřítky evidentně fascinuje, a jak už jsem řekla, Amanda ho láskou nejspíš sní, až ho uvidí," řekla jemně ohledně Moranovy blízké budoucnosti, protože jí to opravdu nevadilo, a protože jejich dům byl dostatečně velký na to, aby ho jedna malá opice nedokázala zdecimovat. Pokud se tedy nespolčí s Amandou a ta z nich neudělá gang, což bylo více než pravděpodobné. Moreen si někdy vážně přála, aby Baneovic krev nebyla tak silně dědičná.
"To by šlo, jenom si jí chci užít, dokud můžu. Jestli bude následovat příkladu svých sester, tak se celá rodina sejde vždycky jenom na dva měsíce v roce," přikývla s úsměvem Moreen, i když na ní bylo poznat, že je z té vidiny trochu smutná. Přála svým dcerkám volnost, a věděla, jak moc legrace si na škole užijí, ale ona pak měla v domě zůstat sama, a i když byla odmalička samostatná, přeci jenom tušila, že to bude ze začátku snášet špatně. Ale měla svoje psaní, a svoje šití, ona už to nějak zvládne.
Když si pak vedle ní Jeremiah zase sedl, nesoulasně na něj pohlédla vzdorovitýma očima. "Stejně se to jednou dozví, Jerry, a je to přeci tvůj otec..." prohlásila trochu podmračeně, ale pak si zlehka povzdechla a zavrtěla hlavou, "Ale je to tvoje věc, slibuji, že nikomu nic neřeknu, dokud si to nebudeš přát," dodala, protože na Jeremiaha se nikdy nedokázala dost dobře zlobit, a navíc to opravdu byla čistě jeho volba. To, že jí něco zatajuje, z jeho očí vyčíst nedokázala, hlavně proto, že o jeho upřímnosti nikdy nezapochybovala, a tak jej něžně pohladila po zápěstí. "A teď mi pověz, můj milovaný, nemáš hlad? A jistě se chceš po cestě převléci a umýt?" zeptala se s povzbudivým úsměvem a malinko se k němu naklonila, aby jej konečky prstů pohladila po strništi - neměla na něm vousy ráda, ale právě proto, že ho neoholeného moc často nevídala, protože si tak doma chodit nedovolil, jistým způsobem ji to trochu fascinovalo. Jenomže i se zaroustlou tváří to byl její Jeremiah, na kterého se těšila, a z jehož přítomnosti měla potěchu, i když tentokrát domů nepřijel dobrovolně. A Moreen hodlala vynaložit veškeré úsilí, aby mu pomohla ulevit od stesku a aby ho nenechala se někde o samotě deptat, protože její manžel byl příliš úžasný člověk na to, aby dovolila, aby jej zdrtil nějaký namyšlený ňouma z Kruvalu. Tak by ředitele Kruvalského institutu samozřejmě nahlas nikdy nenazvala, ale pokud zapříčinil, že byl její milovaný muž nešťastný, právoplatně si zasloužil trochu její nevlídnosti.

_________________

Možná, že Jeremiah ten pocit vzbuzoval, ale hlupák opravdu nebyl. S mírným nádechem sarkasmu na rtech se ušklíbl, když se Moreen zmínila o Valentýnu, což on věděl už zdaleka dopředu, protože kdyby to nebyl Valentýn, znamenalo by to, že Moreen má milence, nad čímž párkrát přemýšlel, obzvlášť když byl dlouho pryč od domova a svou ženu třeba dva měsíce neviděl, ale nikdy neměl žádná hmatatelná podezření. Pevně semkl rty v úzkou linku, když nad tím přemýšlel a uvažoval, zda vůbec další dítě chce. "Já myslel, že tohle si hlídáš," vyřkl nakonec po krátkém váhání svou myšlenku, protože lektvar proti početí byl snad v dnešním světě už naprostou samozřejmostí a Jeremiah nechápal, na co se Moreen spoléhala. Nedalo se říct, že by neměl radost, těch pár nezbedných a energických jiskřiček v očích značilo o tom, že se na svého dalšího potomka těší a že do něho hlavně vkládá naději, že to bude konečně chlapec, ovšem mnohem víc teď měl pochybností... "ani nezáleží na mě, ale jsi si jistá, že další dítě zvládneš?" zeptal se opatrně. Neměla si to vyložit špatně, ale už byla v určitém věku, byla zvyklá především pracovat a starat se o dům, běhat za malým a energickým capartem se kolikrát nechtělo ani Jeremiahovi, když byla malá Amanda, natož teď. A hlavně tu převládal fakt, že bude na dítě pravděpodobně především sama, i když on teď ztratil práci.
Při zmínce o Amandě se pouze potěšeně uculil, protože věděl, že Moran udělá malé dcerce obrovskou radost a oba rodiče bude stát vážně velkou námahu, aby Amandu přesvědčili, že do Bradavic opice nepatří. I když by možná mezi některými dětmi zapadla. "To je samozřejmost. Kam v létě vyrazíme na dovolenou? Už jsi nad tím přemýšlela?" natáhl se na sedačce a zvědavě na Moreen pohlédl, protože tohle většinou rozhodovala ona se svými dcerami a Jeremiah se pouze jako samostatná jednotka podřídil.
Už se pomalu chtěl nadechoval, aby Moreen přesvědčil, protože nemohl riskovat, že se to otec dozví od ní. Tím by možná byl větší oheň na střeše, než normálně, ale nakonec pouze smířlivě vydechl a usmál se. "Dobrá, moc si toho vážím," pousmál se a natáhl se ke své ženě, aby ji mohl dát lehkou pusu na tvář, než se společně s jejími slovy začal zvedat a přikyvovat. "Dojdu se převléci a dáme si oběd," povytáhl Moreeniným směrem obočí, ale nakonec na odpověď nečekal a vydal se pomalu do horního patra domu, aby se osprchoval a převlékl, zatímco svou manželku nechal s Moranem v salónku.

_________________
>> J. N. Van Helmont

"Jerry!" prohlásila Moreen a ublíženě svraštila obočí. Jistě, že si to hlídala, ale žádná antikoncepce nebyla stoprocentní. A po Vánocích měla tolik práce, že mnohdy ani nevěděla, co je za den, takže bylo možné, že párkrát zapomněla, ale teď už se s tím stejně nedalo nic dělat. Tedy nic, co by Moreen podporovala. Pokud byla těhotná, hodlala dítě donosit. Což potvrdila i následnými slovy, když se Jeremiahovi zadívala zpříma do očí a ochranářsky si břicho objala. "Pokud v sobě opravdu mám dalšího potomka, pak ho zřejmě zvládnout mám. A nebudu na něj sama," řekla odhodlaně. Trápilo ji, jak se na ni podíval, ale plně jeho obavy chápala, a dost dobře se na něj nedokázala zlobit nikdy, natožpak když si uvědomovala, že to myslí jenom v jejím dobru. Jenomže ona už byla rozhodnutá, a bylo to jejich dítě, a ona se o něj hodlala patřičně postarat.
Ohledně letní dovolené si lehce povzdychla. "Mně by stačilo vyjet někam na venkov, ale děvčata touží po Španělsku, plážích a opálených chlapcích, a Amanda pravděpodobně navrhne jižní pól nebo něco podobně bláznivého," řekla s lehkým úsměvem. Rozhodování rodinné dovolené nebyla jednoduchá věc, a bylo to čím dál horší, čím víc děvčata rostla. Carmel s Brienne byly v plné pubertě a Amanda se do ní pomalu dostávala, a pokud byla Moreen opravdu těhotná...
Lehce se pousmála, když jí její muž vtiskl polibek na tvář a s úsměvem jej vyprovodila z pokoje, načež si tiše povzdychla a zadívala se na Morana. Ten jako by vycítil její rozpoložení a na okamžik se zastavil v řádění, aby na ni pohlédl svýma korálkovýma očima. "Budeme v pořádku, viď, Morane?" broukla a věnovala opičce posmutnělý úsměv. Opičák jí věnoval zazubení, což dokázalo ženinu tvář rozjasnit, a po chvilce se zvedla a natáhla k Moranovi paži, jestli si na ni vyšplhá, protože potřebovala jít zařídit oběd, a nechtěla ho v místnosti nechat samotného.

K večeru již neokázala Jeremiahovi bránit v práci, a tak jej nechala, aby si prošel poštu a udělal, co potřebuje, každopádně měl jasnou podmínku, že musí dolů přijít na společnou večeři, kterou jim skřítci opravdu snaživě připravili - nechyběly květiny ani svíčky a připravili Jeremiahův oblíbený pokrm.
Když se připozdilo, Moreen byla pravděpodobně nucena dojít za Jeremiahem do pracovny, aby ho velmi taktně a nenaléhavě donutila jít si lehnout, protože toho měl za sebou hodně, a šla se do koupelny umýt, učesala si vlasy, oblékla si noční košili, a zkusmo se na sebe usmála do zrcadla. Uhladila si oblečení a vešla do ložnice, kde na posteli počkala na svého manžela. Lehoučce voněla po růžích, když se na něj usmála a přisunula se k němu, aby si mohla hlavu položit na jeho rameno a objala jej kolem hrudi. "Jsem ráda, že jsi zpátky," broukla a něžně jej pohladila po paži, načež k němu trochu vzhlédla, aby s emu mohla zadívat do modrých očí. Neříkala to nahlas, protože respektovala, že Jeremiah přišel o práci, která mu byla velmi drahá, ale její pravděpodobné neočekávané těhotenství jí dělalo starosti. Ani ne kvůli tomu, že by další dítě nezvládla, ale co když to mělo být další děvčátko? Navíc Jerry nereagoval zrovna nejlépe, i když to očekávala dopředu, a věděla, že se s tím po chvíli smíří.

_________________

Jeremiah nakonec souhlasil a došel se osprchovat a převléct do něčeho více domácího, což se u něho nakonec beztak minulo účinkem, protože za pár desítek minut se po sídle pohyboval v černých společenských kalhotách a bílé košili. Debatu o dalším potomkovi nakonec ukončil smířlivým přikývnutím, neměl sílu své ženě odporovat a navíc to ona musela vědět, zda další dítě zvládne. Finančně to problém nebyl, to bylo pochopitelné. Na jednu stranu se v něm mísilo zvláštní očekávání, mohl by to být chlapec, popichoval ho vnitřní hlas a rozléval mu nervózní chvění do celého těla, i když pohlaví se dozví až po porodu, což bude až na konci listopadu, ovšem poté tu byla i ta druhá věta... mohla by to být dívka, pokud měl Jeremiah něco za bubáka, bylo to právě tohle. Další malá uplakaná holčička, která bude chodit v šatičkách a růžová bude všude, kam se podívá. To však nemohl říct do očí ženě, kterou miluje, i když ona ho znala skrz na skrz a všechno tohle tušila.
I dovolenou nakonec nechal na Moreen, v nadsázce odpověděl, že mohou vyrazit do Španělska i na Severní pól, i když podvědomě tušil, že pokud bude Moreen v očekávání, nebudou moci smět nikam. Přemisťováním by nerad něco riskoval. Každopádně, pak už se odebral převléct a vyrazil do své kanceláře, kde ho čekala hromada dopisů. Pokud někteří lidé vyřizovali korespondenci třicet minut, Jeremiahovi pouhé čtení zabralo hodinu a půl a odpovědět stihl pouze na pár dopisů, protože než se k tomu pořádně odhodlal a dostal, Moreen už stála ve dveřích a žádala ho, aby sešel dolů na večeři. Neměl rád takové vyrušování od rozdělané práce, ale věděl, co slíbil, a tak se neochotně zvedl a vyrazil dolů do jídelny.
Večeřet po tak dlouhé době se svou ženou své oblíbené jídlo ve svém domě si nemohl užít více, ale ani to nezajistilo Moreen, aby s ní i poté strávil více času. Měl práci, potřeboval si dodělat tu poštu, protože ta nemůže čekat dvě měsíce, a tak nakonec svou ženu jemně políbil a zavřel se znovu ve své pracovně, aby pokračoval v odpovídání. Když tak seděl za svým stolem, čas mu plynul naprosto odlišným tempem. Hodinová ručička se skoro pohybovala rychlostí jako ta minutová, o tom svědčila jeho překvapená tvář pokaždé, když Moreen přišla tak pozdě a ptala se ho, zda si nechce jít už lehnout. "Ale jistě, za chvíli tam budu," zněla pokaždé laskavá odpověď a Jeremiah došel až za další hodinu a půl. Jako dnes.
Dveře otevřel zrovna v okamžiku, když Moreen vyšla upravená z koupelny, ale Jeremiah ji ani nezaznamenal, protože něco zapáleně četl v jednom dlouhém dopise a bylo vůbec štěstí, že zvládal takhle poslepu, aniž by se díval před sebe, chodit. "Moc hezky to tu voní," poznamenal mimochodem s úsměvem a usadil se na postel, aby se mohl pomalu začít svlékat, ale pořád se k tomu nemohl dostat, protože onen dopis neměl konce a čtení bylo vážně dost zajímavé. Nakonec se přeci jen převlékl do pyžamových kalhot a lehl si do postele, bílou košili si nechal na sobě, nohy zkřížil v kotnících a dopis zvedl blíž ke svým očím. Pokud Moreen myslela dnes na nějakou romantiku, Jeremiaha to naprosto nezajímalo. I když svou ženu jemně objal kolem ramen, když se k němu přiblížila a láskyplně ji políbil do vlasů, zatímco očima byl doslova přicucnutý na pergamenu. Samozřejmě, že se nabízela na její slova odpověď "já také," která byla pravdivá, protože svou ženu a rodinu neskutečně miloval, ale zároveň by tím potvrdil, že mu nevadí, že byl z Kruvalu vyhozen a to nebyla pravda. Neřekl proto nic, teda v případě, že protáhlé: "Hmm," se za nic považovat dá.

_________________
>> J. N. Van Helmont

Moreen potěšilo, že si Jeremiah všiml, že to v jejich ložnici voní po růžích a když si k ní konečně lehl, na okamžik úlevně zavřela oči, když si opřela hlavu o jeho rameno. Samozřejmě tak úplně nesouhlasila s tím, že se její manžel věnuje raději dopisu než jí, když se zase delší dobu neviděli, ale takového si ho vzala a takového jej z jisté části milovala. Vlastně mohla být ráda, že se do ložnice odebral relativně brzy, jindy byl schopný kvůli samé upracovanosti ani nejít spát. Že její slova neopětoval jí nevadilo, protože si troufala říci, že ta ty roky už Jeremiaha znala dokonale, a věděla, že by mnohem radši spal v zmrzlém Kruvalu než v měkké voňavé posteli tady s ní, ale nemohli vrátit čas ani události, a tak Moreen byla jednoduše ráda, že má svého muže po boku, a plánovala se vynasnažit, aby Jeremiah pro Kruval netesknil příliš dlouho a zaměstnal se jinak. I když s tím, jak začtený byl do sáhodlouhého, důležitě vypadajícího dopisu, zřejmě od jiného odborníka, to vypadalo, že se Jeremiah zvládne hravě zabavit sám. Navíc ji oběma přibyde spousta starostí, pokud se u prohlídky u doktora potvrdí, že je Moreen opravdu těhotná a za krátko mezi sebou přivítají další dítě, o kterém mohla Moreen jenom doufat, že to bude konečně chlapec. "Jerry..." broukla měkce po chvíli a zlehka svého muže pohladila po zápěstí, ve kterém stále držel dopis. Nechtěla ho rušit od práce, ale musela na něj dávat pozor, a navíc jej viděla po tak dlouhé době, skrz oblečení cítila jeho teplo a jeho vůni. Malinko se vytáhla, aby mu viděla do obličeje, a zblízka mu dlouze pohlédla do inteligentních, jiskřících, a hlubokých modrých očí, načež přesunula svou dlaň z jeho zápěstí jemným pohlazením přes jeho hruď až k jeho tváři, po jejímž okraji něžně přejela konečky prstů, a pak se k němu pomalu sklonila, aby mu věnovala něžný polibek na rty. Zda to bude polibek na dobrou noc, nebo se rozhodne svou práci odsunout na později, pak už bylo čistě na Jeremiahovi.
Druhého dne se probudila v jeho náručí do prosluněného dne, a děkovala všem bohům, že jí přivedli Jeremiaha domů, i když již nyní cítila, že to nebude na dlouho. Jeremiah jednoduše nebyl domácký typ a táhlo ho to ven do světa za objevováním a výzkumem, a Moreen to respektovala a vždy ji to fascinovalo, i když to pro ni znamenalo, že se často musela obejít bez svého muže. Každopádně si nestěžovala, jelikož si během jeho nepřítomnosti korespondovali, jak jen to šlo, a ona se zaměstnávala psaním, šitím a péčí o děti a o zahradu, a o ni zase naopak pečovali domácí skřítci, které si Moreen nedokázala vynachválit. Navíc mohla navštěvovat své sourozence a jejich rodiny, a po většinu času se ani nestíhala cítit osaměle, nicméně na svého muže neustále myslela a přála si hlavně to, aby se mu nic nestalo, a v pořádku se k ní zase vrátil.

---

Účastníci: Jeremiah & Moreen Van Helmont
Čas: srpen 1976
Místo: Kouzelnická část Paříže, kde Moreen pořádá módní přehlídku vesměs formálnějších oděvů, ale na konci nebudou chybět ani různorodé, skoro až nadsvětské modely, vhodné pro odvážné a sebevědomé ženy, které chtějí být centrem pozornosti na společenských večírcích, stejně jako zdrojem obdivu pánů i dam. Jelikož má Moreen dobré konexe a je ve světě módy čím dál více vážená, módní přehlídka probíhá v luxusním sále z patnáctého století a přehlídka je to věru velkolepá, a i když zabírá pouze pár hodin v jednom večeru, Moreen se má v Paříži zdržet i několik dalších dní, aby propagovala svou značku a setkala se s francouzskými návrháři, fotografy a reportéry z místních magazínů i z těch domácích.



Moreen byla v týdnech před pařížskou přehlídkou nesmírně pracovně vytížená, ale i tak si našla čas na rodinu, vzhledem k tomu, že děvčata byla doma na prázdniny a v září jí neměly odjet jenom Carmel s Brienne, ale tentokrát i mladší Amanda, a Moreen tušila, že další částečnou ztrátu dítěte ponese těžce, i když jí měla živou a usměvavou, i když občas dost ukřičenou společnost dělat maličká Meredith. Do Bradavic pak s Amandou měl odjet i Jeremiah, který tam sehnal novou práci na katedře Obrany proti černé magie, a Moreen byla upřímně zvědavá, jak bude snášet, že na něj bude moci neustále dohlížet jeho tchýně, i když Amelia nebyla člověk, kdo se lidem plete do života. Moreen s ní vlastně měla snad větší problémy než Jerry, tedy když byla mladší, tak rozhodně, a jednoduše jí nezbývalo než doufat, že ti dva budou vycházet dobře, a že jim Amanda a její sestřenice Samantha nebudou přidělávat moc starostí - to, že jim starosti přidělávat budou, bylo nad slunce jasné. Koneckonců v sobě měly Baneovskou krev, a Baneovic ženy byly vždycky charaktery.
V posledních pár dnech příprav ji dle domluvy navštívila v jejím módním butiku na Příčné ulici Jocelyn Thorntonová, které ochotně poradila s výběrem šatů a nezapomněla na ni být extra milá, protože taková jednak byla od přírody, a jednak ji doteď mrzelo, jak s ní druhá větev Van Helmontových zacházela. Soukromě jim s Kennethem fandila, protože ji si u svého otce Jeremiah taky musel vydobít, vzhledem k tomu, že její otec byl mudlovského původu, ale zřejmě ne všechny čekal tak špatný konec jako ji a jejího manžela.
A pak již nadešel den D, a Moreen se z rodinného sídla přemístila hned po snídani, kdy vtiskla všem rodinným příslušníkům polibek, a dokonce jeden k pobavení dětí věnovala i Moranovi, který byl již prakticky součást rodiny, a Moreen se oprávněně obávala, že ho Amanda tajně ukradne a doveze si ho do Bradavic místo svého táty. Přesvědčila se, že je v domě vše, jak má, že jí dá Jeremiah vědět, jakmile by se cokoli dělo, a pak už ji přivítala podmračená Paříž, kde z těžkých ocelových mračen byl cítit déšť, ale ani to nedokázalo zhasit její počínající nadšení z celého toho města a z radostného očekávání přehlídky, na které si dala opravdu velmi práce, a pokud se nic nemělo pokazit, doufala, že to bude pro přihlížející zážitek. Celý den kmitala sem a tam, pomáhala doupravit modely, procházela program, kontrolovala, jestli modelky nemůžou někde zakopnout, a dřív než se nadála už byl večer, ona se oblékla do černých pouzdrových šatů s lodičkovým výstřihem, přes ramena si přehodila třpytivý fialový šál, po kterém se tlumeně míhaly hvězdy a snad celé galaxie, nazula černé lakované lodičky na jehlovém podpatku, na krk si připnula náhrdelník z perel, které měla i v uších, a pak už si jenom naposledy uhladila vlasy vyčesané do úhledného drdolu, přetřela rty červenou rtěnkou, a mohlo se začít.
I když se Moreen celou dobu strachovala, aby se nic nepokazilo, celá akce proběhla zcela bez problémů, a když se nakonec přede všemi přihlížejícími objevila i ona, jakožto návrhářka celé kolekce, potlesk svědčil o tom, že se večer vydařil. S úsměvem přijímala gratulace, a nechala se párkrát vyfotit, než se mohla odebrat zase do zákulisí, kde probíhaly rychlé úpravy a sklízení. Moreen tu činorodost pozorovala s neskrývaně spokojeným, málem až mateřským výrazem, než šla prohodit pár slov se svými asistentkami i modelkami, kterým poděkovala za dobrou práci, a pak se šla na chvíli sklonit nad stůl, na kterém potřebovala napsat vzkaz s pokyny pro sklízení a odesílání šatů zpátky do Británie, než měla pokračovat na společenský večírek.

_________________

Jeremiah měl spoustu práce, ale i tak se na týden se svými dcerami neskutečně těšil a měl naplánováno spoustu věcí, které museli spolu stihnout, zatímco Moreen bude v Paříži. S dcerkami měl v plánu výlet do Liverpoolu, protože dvojčata zbožňovala The Beatles a další den už měli v plánu návštěvu v Londýně v Helmontu, kde už byli dlouhou dobu očekáváni bratrancem Demarcem. Především Amanda nemohla dospat, protože se dlouho neviděla s Kennethem, a Brienne s Carmel se kromě Kennetha těšily i na Brentona, protože s oběma měli v plánu výlet do mudlovského Londýna a především obrovské nakupování. A znáte to, děvčata v pubertě nakupování prostě zbožňují. A i když se bratři Van Helmontovi stali náhodnými (a příhodnými) obětmi, nevypadalo to, že by byli proti a i oni se očividně na den se svými sestřenicemi, s kterými se rozuměli, těšili. Občas tahle banda připomínala spíše sourozence, než vzdálené bratrance a sestřenice. Jeremiah se snažil přes den všem svých dětem věnovat, když Moreen byla pryč, a v noci se věnoval svému novému výzkumu o ďasovcích. A když se jednoho slunného rána probudil, přesně v den, v němž měla mít Moreen svou přehlídku, vyvstala mu v hlavě myšlenka, že by možná u takové události neměl chybět. Sice o tom se svou manželkou mluvil a domluvili se na tom, že zůstane v Británii kvůli práci a především kvůli dětem, aby neustále neobtěžovali Amelii s hlídáním - Jeremiahův otec se v hlídání moc neangažoval, ale když nad tím tak přemýšlel, mohl se do Paříže přemístit pouze na otočku, nějaké přenášedlo určitě na ministerstvu bude, Paříž bylo velké město, a hned po přehlídce se bude moci přemístit zpět. Uvažoval nad tím, komu svěří zodpovědnost za Meredith a nakonec usoudil, že kvůli jedné noci nebude Amelii obtěžovat.
"Opravdu to zvládnete?" ujišťoval se, když už překračoval práh svého domu v úhledném obleku, pečlivě učesanými vlasy a hladce oholenou tváří. "Kdyby se náhodou v noci vzbudila, ale to už se vážně moc nevstává, kdyby se cokoli dělo, tak napište Amelii, rozumíte? Nebo vzbuďte domovní," dával poslední instrukce v pozdním večeru, než se s dcerami rozloučil a zamířil do Londýna, odkud se přemístil do Paříže.
Pochopitelně i Jeremiah vzbudil trochu té pozornosti, když se usadil úplně vzadu ke stolu ve velkém sále a stočil modré oči k módnímu molu, kde přehlídka teprve před pár minutami začala. Moreen o jeho návštěvě neměla ani tušení, zamýšlel to nakonec jako překvapení, proto na sebe ani víc neupozorňoval a užíval si spokojeně večer, jako ostatní hosté. Klidně a potichu debatoval se svými přáteli u stolu a když se přehlídka stočila ke svému konci a na molo vstoupila samotná Moreen, stejně jako ostatní se dal do nadšeného potlesku a se širokým úsměvem a jasnou hrdostí v očích svou manželku pozoroval. A když přehlídka definitivně skončila a po krátkém proslovu i Moreen zmizela z mola a hosté se pomalu začali přesouvat na večírek, jenž se v rámci módního večera konal, Jeremiah se pomalu vydal do útrob sálu. Svou manželku zastihl zrovna u pracovního stolu, kde vyřizovala nějaké formality. Zůstal stát pár metrů za ní a s úsměvem se na ní díval, zatímco v ruce svíral kytici rudých růží, které si ještě před chvíli vyzvedl venku na ulici před sálem, a čekal, až dopíše i poslední vzkaz, aby mohl promluvit a svou ženu nevyrušil.
"Je mi líto, že se do šatů oblékat nemohu, tuhle dámskou kolekci bych rozhodně zbožňoval," proťal konečně ruch, jenž k nim doléhal z ostatních místností, a drobně mu zacukalo v koutcích, protože to pochopitelně myslel v nadsázce, ale zároveň jako kompliment k tomu, co tu dnes viděl. Neměl k tomu totiž přesná slova, Moreen byla v jeho očích naprosto fantastická, nenahraditelná. A pokud se k němu žena otočila, mohla spatřit svého muže upraveného jako ze škatulky. Očividně si dal dnes speciálně záležet, aby své manželce neudělal ostudu. Pomalu pozvedl kytici růží a spokojeně se usmál. "Znal jsem skoro všechno od začátku a stejně jsem nemohl uvěřit svým očím, když jsem to viděl ve finální podobně. Bylo to překrásný. Všem se to moc líbilo," uculil se spokojeně, protože měl radost za Moreen, že všechno klaplo a nic se nepokazilo. Musela cítit obrovskou úlevu, že to mělo za sebou a proběhlo to takhle hladce a ke všemu se to tolika lidem líbilo. Byl na ní tak nesmírně pyšný. Ale to dodávat nemusel, ona mu to na očích viděla.

_________________
>> J. N. Van Helmont

Moreen byla na psaní tak soustředěná, že si Jeremiaha dlouhou dobu nevšimla, i když obyčejně bývala velmi pozorná a zvládala několik věcí najednou. Teď totiž musela odejít a nemohla na balení šatů dohlédnout jako normálně, tedy instrukce musely být zcela přesné a detailní a Moreen je nechtěla uspěchat, a tak psala pomalu a čitelně. Když dopsala a sama pro sebe se na seznam malinko usmála, list přehnula a chystala se s ním odejít k vedoucí jejího týmu, ale přesně v momentě, kdy vzhlédla od stolu se za ní ozval milovaný hlas, který by poznala všude a za každých okolností. Hlas, který tolik milovala, ale ani tak ho nemilovala tolik, jako jeho vlastníka.
"Jerry!" vydechla a na tváři se jí rozlil překvapený, nicméně nesmírně vděčný a potěšený úsměv. Když pak Jeremiah poukázal i na kytici jejích oblíbených růží, celá pookřála a naklonila hlavu malinko na stranu, zatímco se tím pohledem kochala na dálku, než konečně vykročila ke svému muži, aby mu vtiskla lehký polibek na rty, pohladila ho po tváři a dlouze se mu očima jiskřícíma nadšením a láskou zadívala do těch jeho modrých. "Děkuji. A jsem si jistá, že některé z těch šatů by se na tobě vyjímaly, ale i tak tě mám radši v pěkném obleku," řekla poté a s potutelným úsměvem, kdy se jí u očí udělaly malé vrásky, Jerrymu upravila jemnými pohyby vázanku, než natáhla ruce pro pugét květin. "Měl jsi mi říct, že přijdeš," řekla káravě, ale nešlo nevidět, jak je za jeho přítomnost ráda. "Ale co děvčata? Zavolal jsi matce? Nebo Audrey?" zvážněla pak na okamžik, a starostlivě k němu vzhlédla, než se malinko zamračila a nespouštějíc z něj pohled dodala: "Nenechal jsi je doma samotné, že ne?"

_________________

Pobaveně se uculil a spokojeně se zhoupl na špičkách, když k němu Moreen vykročila a drobně ho políbila, načež on své manželce předal kytici rudých růží. Pravda, že představa sebe samotného v šatech byla vtipná, i z toho důvodu pobaveně nakrčil nos, ale neměl už možnost tuhle teorii dál rozvést a možná to v rámci vzájemného respektu bylo dobře.
"Překvapení, ty máš přece ráda," pousmál se, i když se za oním úsměvem ukrývala drobná nejistota, zda Moreen nepřekazil nějaké plány. Rozhodně se ta myšlenka netýkala toho, že by tu v Paříží měla snad milence, v tomhle on své manželce bezmezně věřil, ale i tak mohla mít něco naplánovaného a on to svým příchodem narušil. Koneckonců, za pár okamžiků už měla být na večerním večírku, jehož měla být ozdobou. A tak brzo většinu svých pochybností zametl pod koberec, protože se zdálo, že byla příliš potěšená z jeho přítomnosti, než aby to vypadalo, že překážel. "Nemám v plánu zdržet se dlouho," dodal ještě vzápětí, když mu upravovala vázanku a skláněl ke své manželce blankytně modré oči, kterými se do ní téměř neustále zabodával. Už se pomalu rozhodl svou ženu znovu políbit, ale otázka o děvčatech ho v dostatečné vzdálenosti zarazila. Překvapení na něm bylo zcela viditelné... předpokládal, že v tomhle shonu nebude mít na své dcery ani pomyšlení, ale očividně se pletl a tak musel urychleně přemýšlet, zda bude lepší říct pravdu, polopravdu, nebo zda Moreen zalže.
"Uhm," přemýšlel rychle, protože i když byl svým způsobem opravdu geniální, v některých praktických věcech normální života doslova plaval, už se mu pomalu na rty drala slova, že napsal Amelii, ale Moreen ho svou otázkou dostatečně předběhla a on věděl, že kdyby teď zalhal, beztak by mu to nevěřila. "Ale vždyť už jsou veliké, dokáží se o Meredith postarat a Amanda sama slíbila, že bude hodná a počká s krmením ďasovce až na mě," odpověděl naivně a sám si potom, co to vyslovil na hlas, uvědomil, jak to znělo. Amandě se nedal věřit ani nos mezi očima, natož nějaký takový příslib. Pevně semkl rty v tenkou linku a vzal svou ženu kolem pasu, aby se nestačila odtáhnout a snad si ho naštvaně prohlížet, protože dnes se myšlenkami na rodinu neměla obtěžovat. "Říkám, že se brzo vrátím domů... přišel jsem se na tebe jenom podívat, na chvíli," zopakoval znovu, aby Moreen nebyla zbytečně nervózní a drobně se pousmál, "tak vyrazíme na ten večírek, nebo se tu chceš před zraky hostů zašívat až do rána?" zacukalo mu v koutcích a láskyplně se na ní uculil, připraven k odchodu.

_________________
>> J. N. Van Helmont

"Miluji je," odvětila Moreen a s úsměvem a jiskřičkami v očích si přivoněla k růžím, zatímco pohled nespouštěla ze svého milovaného. Následně jej už jenom výraz jejích očí musel ujistit v tom, že jí zde nepřekáží, spíš naopak. Už dlouho spolu nebyli nikde pěkně venku, bez dětí, v klidu. A Moreen se Jeremiahem chlubila na veřejnosti ráda, protože se opravdu neměla za co stydět, a ještě radši trávila čas jednoduše po jeho boku. Když byla mladší, v Jeremiahově absenci jí připadalo, jako že jí schází část samy sebe, což se s příchodem dětí značně zmírnilo, ale v jeho blízkosti se cítila celistvá, klidná a v bezpečí. V jeho obličeji se teď však dalo číst jako v knize, a Moreen proběhla tváří známka počínajícího rozrušení a strachu o svá děvčátka. Jistě, Jeremiah byl milující otec a Moreen si nemohla na nic stěžovat, ani to neplánovala, jenomže její muž také často zapomínal, že malé děti se nedokážou chovat jako dospělí. Když zmínil ďasovce, to už v Moreen skutečně hrklo a automaticky jí vyletěla dlaň k ústům, i když normálně tolik šokované reakce nemívala. Jenomže zmínit se před jejich prostřední dcerou o tom, že nemá ďasovce krmit, když rodiče nejsou doma, bylo prakticky to samé jako jí dát ono krmení do ruky a s úsměvem ji za ruku doprovodit až do jezírka.
Když jí pak Jeremiah chytil kolem pasu a trochu si ji k sobě přitáhl, Moreen překvapeně zamrkala, ale pak lehce nakrčila obočí, zatímco opětovala pohled svému muži, kterému nakonec podlehla, jako ostatně skoro úplně vždycky. Rezignovaně si tiše povzdychla a lehce zavrtěla hlavou. "Dobrá tedy," uvolila a donutila se zahnat z hlavy myšlenky na to, jak ďasovci pořádají nejprve malou Meredith, a následně i Amandu, načež věnovala Jeremiahovi láskyplný úsměv a přikývla na znamení, že mohou jít. Nejprve však naposledy zkontrolovala, že je vše jak má, a dala květiny od Jeremiaha do vázy, a pak už se jenom o trochu víc zachumlala do svého hvězdného šálu, který měl tu doslova kouzelnou vlastnost, že v chladu hrál a v teple jemně chladil. "Tak tedy můžeme vyrazit, drahý," řekla a s potutelným úsměvem svému muži podala velký černý deštník, jež je měl ochránit před nevlídným počasím venku na ulici. Mohli se samozřejmě přemístit, ale na večírek to byl jenom kousek, a pokud měl Jeremiah zase brzy zmizet, Moreen si ho hodlala užít co nejvíc to šlo. Vždycky milovala, když se procházeli s Jeremihaem v dešti a on nad nimi držel deštník, zatímco ona se ho držela za ruku nebo za rámě a lehce se k němu tiskla, aby jim nepršelo na ramena.

"Jsem ráda, že jsi přišel, Jerry, i když našim dcerám hrozí smrtelné nebezpečí," řekla, když už stáli před dveřmi pod maličkým přístěnkem a vesele se na Jeremiaha usmála, teď už bez známky kárání, ale i tak bylo znát, že se o dcery stále trochu strachuje. "Jak pokračuješ s přípravami do Bradavic? Víš, napadlo mě, že bych tě občas mohla přijet navštívit do Prasinek... tedy pokud by chtěl, samozřejmě tě nechci rušit od práce," nadhodila a tázavě k Jeremiahovi vzhlédla po pár krocích v uličce noční Paříže, kterou osvětlovaly jenom matné lampy a ticho rušil jenom jemný šelest deště. Trochu se obávala, jak tento její nápad manžel přijme, protože když dříve pracoval v Kruvalu, neviděli se třeba několik měsíců, a taky to spolu zvládli. Jenomže Bradavice byly tak blízko, přemístění do nich by zabralo jenom chvilku, a vidina, že by svého muže od začátku školního roku viděla dříve než na Vánoce, ji lákala. Věděla však, jaký byl její muž workaholik, a mohla jenom odhadovat, že už si na svůj klid zvykl, a v žádném případě jej nehodlala vyrušovat, kdyby to bylo proti jeho vůli. Na druhou stranu tentokrát byl doma déle než kdy předtím a na nervy si nelezli.

_________________

Jeremiah se drobně pousmál, když si Moreen převzala květinu a sehnala si pro ni vázu s vodou. Svou ženu ani na vteřinu nespouštěl z dohledu, téměř neustále se do ní zavrtával blankytnýma modrýma očima a na rtech mu při tom pohledu hrálo pousmání, v němž se hmatatelně odrážela ne láska, ale především úcta a respekt. Moreen ve svých očích viděl na horní příčce, žádná žena pro něho nebyla lepší a to už si myslel bez mála šestnáct let. Byl tak trochu snílek a spousta věcí si přikrášloval, považoval to manželství za dokonalé, i když z Moreenina pohledu nebylo ani zdaleka. Manžel věčně na cestách, žena zavřená s dcerami sama doma a s prací, to byl úděl, kterému bylo těžké čelit. A Jeremiah si tohle uvědomoval velmi zřídka, dnes však ta chvíle nastala a on měl v úmyslu Moreen všechnu tu starost vynahradit.
Převzal si deštník, u vchodu se nechal obléci do černého pláště a rozevřel deštník, pod kterým sebe a svou ženu téměř okamžitě schoval, když se ho Moreen chytila za předloktí. Jeremiah cestoval hodně a Paříž měl hodně rád, ale Moreen tu rozhodně bývala častěji. Město plné luxusních butiků, drahých látek a vytříbených voňavek, to byl svět jedině pro jeho manželku. A že už měla nabídku přestěhovat se do Paříže za prací, ale neudělala to. Od krásných pařížských ulic, které byly právě smáčené deštěm, sklonil zrak pomalu ke své ženě a drobně zakroutil hlavou. "Ale ne. Amelius není ten typ ďasovce, který by večeřel lidi," odpověděl sebejistě a lehkostí, až se dalo pochybovat o tom, zda vůbec mluví pravdu, nebo Mor lže, aby byla v klidu.
"Už mám víceméně zabaleno. Ty pracovní věci..." ztišil se, protože věděl, že Moreen bude podezřelé, že si zabalil pracovní věci téměř deset dní dopředu. To by přece workoholik, kterým Jeremiah byl, v životě neudělal. "Říkal jsem si, že když se teď opět celá rodina rozprchne do světa a ty zůstaneš zase sama jen s Meredith, že do konce prázdnin nebudu pracovat..." a kdo ví, jak dlouho mu to vydrží. Ale pokud to slíbil, Moreen na něho měla velkou páku. Van Helmontovi svá slova dodržují. "Mohli bychom někam vyrazit, na výlet... něco vymyslíme," potřásl hlavou s úsměvem, za nímž se skrývalo spousta vědeckých myšlenek. Byl trochu ze své nové práce nervózní. Po šestnácti letech nová škola, to byl skok velkých rozměrů a Bradavická a Kruvalská mentalita? To se už vůbec nedalo srovnávat. Proto zpozorněl, když zaslechl Moreeninu druhou část věty.
"Opravdu bys... ne, nerušila bys, samozřejmě," usmál se nad absurditou těch slov, ale někde uvnitř sebe si nedobrovolně připouštěl, že i takové chvíle v minulosti zažili. A Moreen si je očividně pamatovala. Ale teď to bylo jiné. Poprvé v životě, opravdu úplně poprvé byl se svou rodinou rok a půl doma, sice pracoval z domova, ale byl v Manchesteru, svou ženu vídal každý den, své děti... Tak hrozně si na tento luxus zvykl. Život se žil o dost odlišně, když byl dennodenně obklopen lidmi, které miloval a kteří milovali jeho. V životě by to Moreen nepřiznal - ač byl přesvědčen, že to na něm musela poznat, ale chvílemi si i pohrával s myšlenkou, že už by doma zůstal napořád. Proto měl teď nutkání Moreen říct, ať se sbalí a vydá se do Bradavic s ním.
"Budu moc rád," hlesl nakonec do ruchu ulice, jenž byl tvořen především neustávajícím bubnováním deště, a vymanil svou ruku z té její, aby mohl vzít Moreen kolem ramen.

_________________
>> J. N. Van Helmont