Blaine vrhnul ke Scottovi nechápavým pohledem, když se před ním náhle zjevila jeho ruka, protože snad i ten největší ignorant pod sluncem by musel pochopit, že to Blaine myslel jako ironii. Buď byl druhý zrzek opravdu natvrdlý a Blaine by s ním měl spíš mít slitování, nebo to byl idiot. Tak jako tak nebyl mladý pan McKay podle mladšího pana McKaye normální.
Blaineův obličej nejdřív rudnul vzteky, pak blednul tím, jak jeho ego trpělo, ale nakonec získal tak nějak přirozenou barvu, když dospěl k závěru, že se nebude rozčilovat kvůli někomu, kdo je pod jeho úroveň, i když v ruce držel koště, které by ho mělo povyšovat vysoko nad Blainea. „Buď jste tak bláhový, že si myslíte, že si zvládáte dávat pozor, nebo jste frigidní a pozor si dávat nemusíte. Přikláním se k druhé možnosti,“ oznámil mu bez špetky soucitu, protože jemu se nikdo do obličeje vysmívat nebude. Popravdě Blainea by v tu chvíli zajímal spíš výraz jeho ženy než jeho vlastní, protože on by nad tím zvládl jen pokrčit rameny. Ivaine byla něco trochu jiného a Blaine ji hlavně něčemu takovému vystavovat nechtěl, ač by mohl. Nač ale ponižovat vlastní manželku.

_________________

Scotty tušil, že Blaine bude ignorovat jeho napřaženou ruku, takže se pobaveně ušklíbl, když se jeho tušení potvrdilo. Kdyby si oba McKayové mohli číst myšlenky, asi by se dobře bavili, protože Scott si o Blaineovi myslel, že je to nafoukaný idiot, kterému sláva očividně vlezla na mozek. Fakt, že si to myslí o svém bratrovi, úplně ignoroval. Toho chlapa neznal, nemohl ho zkrátka vidět jako někoho, kdo má stejnou krev, alespoň zčásti.
S naprostým klidem a pobavením v očích Scotty sledoval, jak Blaine rudne, bledne, a pak se barva jeho obličeje ustaluje na jednom odstínu. Vážně měl co dělat, aby se mu rovnou nevysmál do obličeje. Jenže ve chvíli, kdy Blaine znovu promluvil, Scottymu zamrzl přitroublý úsměv na rtech a v očích se mu nebezpečně zablesklo. „Asi jsem špatně slyšel,“ prohodil varovným tónem a probodl ho pohledem, „co že jste to říkal?“ Přikročil k Blaineovi blíže a naklonil se k němu. Ruku s koštětem ale podvědomě držel za sebou, aby se jeho novému miláčkovi nic nestalo. Scott neměl v plánu nechat se urážet od tohohle idiota.

_________________

„Já myslím, že jste slyšel naprosto správně a jasně,“ sdělil mu Blaine s klidem a vzdorně se svému staršímu já zadíval do očí. Výhružek za svůj život slyšel už nespočet a spousta jich byla ještě horších, takže to s ním ani necuklo, když se k němu Scott přiblížil tak, že překročil veškeré meze společenského chování. Ale on se ani jeden z nich zrovna společensky nechoval. „To máte obvykle ve zvyku lézt lidem do jejich osobního prostoru?“ zeptal se Blaine s přidrzlým tónem v hlase, protože se mu pranic nelíbilo, když se někdo takový lísal k jeho egu, které dalece přesahovalo onen vymezený osobní prostor.
Blaine neměl ve zvyku vyvolávat hádky ani rvačky, ale cosi v mladíkově výrazu i pohledu ho pobízelo k haštěřivosti a potřebě po zdravém sourozeneckém soupeření, které mu od doby, kdy se Rory odstěhovala, velmi chybělo, ale vážně nechápal, proč se to v něm probouzelo zrovna teď, když se tu bavil s naprosto cizím člověkem, který by mu sice podle vzhledu mohl s přehledem dělat bratra, ale to by Blaine nejdřív nějakého bratra musel mít. Teprve teď si uvědomil, jak je rád, že žádného nikdy neměl, protože obě jeho sestry se daly nějakým způsobem zvládat, ačkoliv teď se s oběma nějakou dobu neviděl.

_________________

Scott zatnul čelisti, když ho Blaine ujistil, že slyšel dobře, a ve tváři začal pomalu rudnout vzteky. On totiž rozhodně nebyl žádný moula, který by se nechal urážet nějakým nafoukaným pitomečkem. To, že tomu troubovi narušuje osobní prostor, mu bylo upřímně ukradené. Scott totiž ani pořádně nevěděl, co to ten osobní prostor je, on sám ho asi neměl, nebo na něj nebyl tak citlivý. „To máte obvykle ve zvyku urážet cizí lidi?“ opáčil poměrně zostra, aniž by ucouvl. Kdepak, ať uhne Blaine, pokud mu to narušování osobního prostoru tak vadí. „Netušil jsem, že je ten slavnej Blaine McKay takovej nafoukanej idiot. Asi jste pro fanoušky docela zklamáním, když vás pak někde potkají, co?“ prohodil, zašklebil se, a znovu druhého McKaye provrtal pohledem. Ačkoliv si to zatím neuvědomoval, začínal se těšit, až svému mladšímu bratrovi trošku upraví fasádu. Zasloužil si to. Kvůli tomu, že je slavný, si přece nebude vyskakovat. Ne na Scottyho. Co si Scotty však uvědomoval až moc dobře, to byl fakt, jak je rád, že nemusel s Blainem žít pod jednou střechou.

_________________

„Ne, obvykle ne. Ale kvůli vám milerád učiním výjimku,“ zavrčel Blaine nazpět, jelikož neměl důvod se držet zpátky. Mladík ho vytáčel, a i když byl Blaine obvykle nad věcí, zrovna u Scotta se mu to nedařilo. On tomu ostatně sám zrzek zrovna moc nepomáhal. „Strašným. Tak příšerným, že po mně ani nechtějí podpis, jen si hodí nahnilým rajčetem,“ oplatil Scottovi nepříjemný pohled. „Být vámi, začnu se podobat někomu jinémi, abyste si pak nemusel vybírat z vlasů rozplizlou zeleninu,“ doporučil Scottovi jako největší kamarád, ovšem v duchu mu přál, aby si jednou něco takového zažil. Blaine sám takovou zkušenost neměl, i když nafoukaný idiot často opravdu byl. Jen ne před fanoušky. Tohle nebyl jeho fanoušek a popravdě měl Blaine chuť mu jednu vrazit, čistě z náhlé potřeby si to s ním vyřídit.

_________________

Scotty probodával zrzka vražedným pohledem a myslel si o něm pravděpodobně to nejhorší. Dřív mu možná bylo ukradené, že má někde nějakého bratra, který je docela slavný, avšak teď by byl daleko radši, kdyby ho neměl. Nebo kdyby o něm aspoň nevěděl. Toho chlápka skoro neznal a už ho nenáviděl. Asi to ale nebyla ta pravá nefalšovaná nenávist, spíš šlo jen o poraněné ego a nutkání jednu mu vrazit. „Já bych se jim vůbec nedivil,“ okomentoval to házení shnilým ovocem, a ušklíbl se. „Já se na rozdíl od vás chovám k fanouškům docela přívětivě. Řekl bych, že si to ovoce šetří vyloženě jen pro vás. Ne pro vašeho dvojníka,“ zabrblal.
Pak se v něm něco zlomilo. Scotty poodešel stranou, zpátky k obchodu, kde opatrně opřel o zeď své nově zakoupené koště, připraven sejmout každého, kdo by si ho třeba chtěl přivlastnit. „Počkej tady, miláčku,“ zamumlal ke své lásce, načež se vrátil k Blaineovi a vyhrnul si rukávy košile. A protože už ho měl plné zuby, a to zrzek ani nemusel nic říkat, jednoduše ho bez varování praštil pěstí do čumáku.

Tématický bonus

_________________

„Byl bych mnohem radši, kdybyste se k mým fanouškům choval jako někdo, koho si prostě jen spletli se mnou, a upozornil je na to,“ zavrčel Blaine v záchvěvu žárlivosti a přílišného egoismu. Co si tenhle drzoun měl co užívat pozornosti těch, kteří byli oddaní jemu?! Taková nehoráznost! Co si ten týpek o sobě vůbec myslel?
V Blainovi pěnila krev a tak jen vražedným pohledem sledoval Scottovy manipulace s koštětem, než mu v obličeji zničehonic skončila zrzkova pěst*. Nejdřív ho to překvapilo, a to tak silně, že pár mrknutí jen ohromeně zíral na svého soka, než mu rychle došlo, že by si to neměl nechat líbit a ránu mu vrátit. I s úroky. „Ty zmetku...“ ucedil láskyplně k bráškovi a přívětivá slova následovalo agresivní pohlazení po tváři, až Blaineovi zakřupaly klouby. A pokud se Scottovi přece jen povedlo zareagovat rychleji a jeho útoku se vyhnul, neměl v úmyslu ho nechat odejít z místa činu jen tak bez řádné odvety, takže první ránu určitě následovala další.

* | +

_________________

„Nechávám je žít v blažené nevědomosti,“ pokrčil Scott rameny. „Je to docela zábava,“ pronesl, zatímco z Blainea nespouštěl pohled, protože si pořád ještě tuhle situaci docela užíval, ačkoliv se tomu zrzavému hajzlíkovi povedlo ošklivě rýpnout do jeho ega a jeho hrdosti. Ale ta největší zábava měla teprve přijít.
Rvačka. Scotty byl ve rvačkách ve svém živlu – už jich zažil spoustu. Do některých se připletl omylem, ale pravdou bylo, že většinu jich sám vyvolal. A vyhrál. Lidi neměli být hloupí a neměli si z něj utahovat, ať už kvůli tomu, že má zrzavé vlasy, nebo kvůli tomu, že nosí sukni. Spokojeně se ušklíbl, když jeho pěst přistála tam, kam byla mířena, a Blaine ho označil za zmetka. To znamenalo, že si to nenechá jen tak líbit, a zábava bude pokračovat. Taky tě mám rád, bratříčku. Scott nečekal, že ten týpek zareaguje tak rychle, takže první ráně uhnout nedokázal, ale ty další už poměrně obratně vykryl a rukou, kterou se zrovna nebránil, vrazil svému milovanému bratrovi pěst do břicha, pokud neuhnul. Scotty ale jednal rychle a bez slitování. Ten týpek ho prostě neměl naštvat. Nějakou tu ránu sice schytal, ale zvládl jich pravděpodobně rozdat víc. Hospodské rvačky mu poskytly bohaté zkušenosti.

_________________

Asi netřeba dlouze rozebírat, že to, co přišlo Scottovi jako zábava, Blainea nikterak nebavilo. Nelíbilo se mu, že chudáci jeho fanoušci občas vzývají někoho úplně jiného, kdo je ke všemu nebetyčný idiot, jak se právě teď přesvědčil. Plýtvat slovy na něj však už nehodlal, protože to nemělo smysl.
Ke slovu přišly pěsti. Rána sem, rána tam, některá mířená přesně, jiná do prázdna, když se ten druhý včas uhnul. Blaine to do břicha schytal, ale brzy popadl dech, protože na rány byl zvyklý. Potlouk, sem tam soupeřova pěst, loket cizího střelce v žebrech – nebylo toho moc, co by si Blaine už nevyzkoušel, ačkoliv se po hospodách opravdu nerval. Za to na hřišti dost často, pokud rozhodčí včas nezasáhl. Tak nějak zvládal se starším bratrem držet tempo, ačkoliv měl každý zkušenosti z jiných soubojů. A tohle byl i souboj vůle. Blaine se nerozpakoval Scottovi rány vracet a dost možná oba brzy skončili na dláždění a s rozervanými hábity, protože Blaine by se nespokojil s ničím menším. Otázkou jen bylo, kdo je od sebe odtrhne, pokud vůbec někdo.
Blaine tak nějak tušil, že mu začíná fialovět jedno oko, a dostal strach. U Merlina, žena mě zabije!

_________________

Scott byl možná docela zkušený rváč, ale po chvilce toho měl dost. Svého bratra totiž možná trošku podcenil, takže taky dostal co proto. Vypadalo to, že jsou oba zbití stejně, a určitě na ně byla radost pohledět. Scotty nepochyboval o tom, že bude mít pěkného monokla, a možná i modřinu na bradě, kam to taky párkrát schytal. Dokonce si několikrát jazykem přejel přes zuby, aby se ujistil, že jsou všechny. Byly, naštěstí. Jeho oblečení to zřejmě taky slušně odneslo, a bylo jen dobře, že Tardis před rvačkou odložil do relativního bezpečí.
Protože oba v propletenci končetin a vystřelujících pěstí skončili na dláždění, po chvilce válení se v prachu a špíně ulice Scotty vypadal velmi nereprezentativně. Ale bylo mu to jedno – jen se snažil vrazit Blaineovi poslední ránu, která by ho vyřadila ze hry. Háčkem bylo, že se druhý zrzek zřejmě snažil o totéž.

Mimo herně:
Hod na to, kdo koho knockoutuje Liché číslo - Blaine Scotta, sudé - Scotty Blainea.

Scott McKay rolled 1d10:
10

_________________