_________________

Edmund se těšil přesně jako malý kluk, kterým byl. Popré v životě měl vycestovat za hranice Británie, a navíc přímo do Ameriky, a ještě se svým dobrým kamarádem - to byl prostě sen! Rodiče, kteří mysleli hlavně na finanční stránku, se velmi strachovali, a zdráhali se mu výlet povolit, protože jim přišlo trapné, že nemohou Graysonovým dostatečně přispět, a i když jim Edmund i Graysonovi sami pomocí dopisů vysvětlovali, že s kouzelnou přepravou se to má trochu jinak, Selbyovi stále věděli, že živit jeho syna také něco stojí, a tak dále, a celkově Edmund do doby, kdy táta zaparkoval před Greysonovic domem nevěřil, že to vyjde. Celou dobu byl napnutý, aby si to táta nerozmyslel, neotočil auto, a nedovezl ho zpátky domů. To se však naštěstí nestalo, a tak Edmund s veselým úculem vkročil na cestičku před Greysonovic domem, a počkal na tátu, který s rezignovaným povzdechem a neskonale vděčným výrazem v obličeji došel synovi pro kufr, mnohem menší, než ten, co nosil do Bradavic, aby se s tím Greysonovi nemuseli tahat a aby jim velkým zavazadlem nepřekážel, a pak už Edovi jenom položil velkou dlaň na rameno, vyměnili si úsměvy, a vydali se vpřed, aby mohli lehce zazvonit na Greysonovi.

_________________

Felix nevěděl, co všechnu tu dobu, než přijede Ed, dělat. Zkoušel pomáhat, zkoušel si přebalit kufr (s výsledkem ne moc valným, takže stejně nakonec museli použít Balit!), zkoušel se nudit (vydrželo mu to asi půl hodiny), pak si zkoušel znovu přeskládat kufr a nechal toho, když skončilo jedno triko na lustru a několikero ponožek pod postelí), nervózně vykukoval ven z okna a vyhlížel kamaráda, pak si musel jít znovu sbalit kufr, protože ho měl rozházený a musel vylovit ponožky z pod postele a sundat triko z lustru. Musel si snést věci do obýváku, kde už čekalo přenášedlo a další kufry. Zkoušel taky otravovat všechny své sestry, nakonec to ale skončilo tak, že ty straší měly moc práce a vyhnaly ho a u těch mladších se karta obrátila a během minuty otravování otravovaly ony jeho. A čím víc se blížil odlet přenášedla, tím více věcí létalo vzduchem. Koště, hadr, pak prolétla sova, občas prolétlo jedno z Graysonovic dětí...
A když uslyšeli zvonek, jako kdyby všechny zvuky ustaly. Pak se ozvalo zaklení z kuchyně a zatímco Felix ze schodů div nespadl, jak se snažil dostat do přízemí, maminka si to energicky vyšla z kuchyně a zarazila Felixe ještě než stačil nadšeně vyletět ven a ukrást rodičům svého kamaráda, to aby vypadali jako míň chaotická rodina, než momentálně jsou.
Pak teprve, když Felixe uklidnila, otevřela dveře a začala nadšeně s širokým úsměvem návštěvu uvítala. "Dobrý den," uvítala je, pustila je dovnitř a nechala je odložit věci. "Zůstanete na něco? Kávu, čaj?"
Felix taky zdvořile pozdravil, ale pak už si tatínka moc nevšímal, byl to přece jen tatínek, pfff. "Ahoj!" začal nadšeně a odtáhl ho od tatínka, rozloučit se může za chvíli. Byl nadšenej tak moc, že málem poskakoval na místě. "Těšíš se? Těšíš?" Skoro ani nenechal kamaráda odpovědět. "Pojď, dáme kufr do obýváku!" Klidně i kamarádovi s kufrem pomohl, kdyby náhodou potřeboval pomoc.

_________________

"Dobrý den!" vydechl evidentně nervózní pan Selby, a byl velmi aktivně doplněn zdvorilým pozdravem Edmundovým, který se na paní Graysonovou široce usmál, ale to už si ho čapl Felix a Edův úsměv se ještě rozšířil. "Ahoj Felixi! Jasně, že se těším, těším se jak ještě nikdy v životě!" prohlásil, a rychle se přes rameno otočil k tátovi, který mu věnoval rezignovaný úsměv, a tak se na něj jeho syn ještě zažulil, než už spolu s Felixem a kufrem v jedné ruce zaplul do obýváku. "Uf, fakt jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli mě naši pustí. Jsou strašně nervózní, že jedu sám do zahraničí, i když jedu s vámi, a taky se myslím cítí provinile vůči vašim," přiznal s úsměvem, ale ve velkých hnědých očích byl znát tichý dotaz, jestli tohle všechno vážně není jenom sen, a Graysonovi mu na poslední chvíli neoznámí, že s nimi bohužel jet nemůže. "Tybláho, to je zavazadel! A co z toho je to přenášedlo? Vím, že ve škole někdo říkal, že přenášedlo může být uděláno úplně z jakéhokoli předmětu," vydechl a zvědavě se rozhlédl po obýváku. "Kde máš sourozence? A jede tedy úplně celá rodina?" zajímal se, a podle toho, jak se tvářil, vypadal jako Alenka v říši divů. "A prý by mi z toho mohlo být špatně, takže jsem vybaven prášky proti nevolnosti," pochlubil se a se zazubením vyndal z kapsy platíčko, aby ho ukázal Felixovi.
Pantáta Selby mezitím věnoval paní Graysonové poněkud provinilý úsměv, načež řekl: "Děkuji, káva by mi přišla vhod," a následoval ženu dovnitř, kde to působilo přesně tak, jak působily domy těsně před vyjetím. Byl nervózní jako hrom, už jenom kvůli tomu, že byl jenom taxikář, tedy neměl tolik bystrou mysl, jako tušil u svého syna, s kouzly přišel do styku jenom trošku, a tady byl v čarodějném domě, i když mu Edmund vysvětlil (nebo se o to alespoň snažil), že pan Grayson je vlastně úplně stejný mudla, jako on sám. Navíc si nikdy nemohl finančně dovolit vzít svou rodinu na výlet do zahraničí, a Graysonovi nabídli jeho synkovi výlet přímo do Ameriky, a navíc po nich, jeho rodičích, nic nechtěli. "Vím, že zřejmě máte na výběr mnohem lepší služby, než vám můžeme nabídnout my, ale kdybyste kdykoli potřebovali nový sestřih nebo automobilovou dopravu, nezdráhejte se ozvat. Jsme vám se ženou nesmírně vděční, že toho pro Edmunda tolik děláte," řekl, když usedal u stolu v kuchyni, a letmo se na paní Graysonovou usmál. Neuměl moc chodit ve společenských konverzacích, na to byla expert jeho žena, ale s tou se domluvili, že zůstane doma s Rebeccou, která by mohla u Graysonů ztropit scénu, že chce jet taky, protože i když to nebylo rozmazlené dítě, samozřejmě jí bylo líto, že nemůže na výlet spolu s Edmundem. Ale Selbyovi nehodlali Graysonům přidělávat další práci, nemluvě o tom, že by to bylo šíleně nemístné. To, že brali jedno z jejich dětí do Ameriky, pro ně bylo dostatečným požehnáním.

_________________

Zakřenil se na Edmunda. "To je dobře, měl by ses těšit!" Rozhlédl se, aby nezakopl o něco on nebo Ed. "Ale pustili, už si tady!" Edmund byl možná nadšený z toho, že někam jede, Ale Felix byl stejně tak nadšený, že jede zpátky do Ameriky s kamarádem. Byl minimálně stejně tak nadšený jako jeho kamarád. A většinou se těšil za babičkou a tak, ale tentokrát to bylo stokrát lepší!
"Nooo a to ještě nejsou všechny." Rozhlédl se po zavazadlech a, možná trochu provinile, se poškrábal na hlavě, jako kdyby to byla jeho vina, že mají tolik zavazadel. "Přenášedlo je," přesunul se o kousek vedle, kde leželo koště, "tohle." Ukázal na koště a pak na něj i poklepal. "Jo, asi to může bejt fakt všechno, to nevim," pokrčil rameny, nebyl si jistý. "My teda většinou míváme něco dlouhého, čeho se můžou chytnout všichni i s kuframa. Minule to byla dlouhá tyč." Jasně, plechovka by stačila, jenže je pohodlnější, když se deset lidí nacpe k něčemu dlouhému, kde má každý své relativní místo, než se mačkat o něčeho tak malého, jako plechovka. A známe sourozence a jejich sourozeneckou lásku, ještě by tu mohli někoho nechat. "Jo a hele, až se budeme přemisťovat, musíš se toho přenášedla dotýkat a musíš si držet svůj kufr, abys ho tu nenechal." Rovnou předal instrukce, aby si je Edmund stihl zapamatovat. Pak mu je stejně asi zopakuje, pro jistotu.
"Sourozenci? Většina asi v pokoji. Thomas určitě v pokoji. Sarah asi hraje na bicí, Marg se asi učí, i když nemusí... Connor se někde poflakuje. Am s Lydií pravděpodobně někoho otravujou," vypočítával na prstech, aby na nikoho nezapomněl, když je jich tolik, lehce by na někoho z nich mohl zapomenout. "A Willy spí. Jinak jo, jsme tu všichni. Táta asi dělá ještě něco do práce, ale jsme tu všichni." Možná bylo i trochu obdivuhodné, že se nikdo neztratil, nebo že zatím nikdo nikoho neuškrtil.
Když se Edmund ozval, že má i prášky proti nevolnosti, tak se zašklebil. "Jo, poprvý je to prý nejhorší. Ale třeba Sarah, ta je vždycky nadopovaná. Táta taky. Mně to zas až tolik nevadí. Ale spousta lidí zvrací." On sám se považoval za šťastlivce. Možná, že kdyby byl tatínek fanda letadel, tak by se na nějaká blbá přenášedla vykašlal a prostě by si koupil letenku do San Francisca. "Tak si to hlavně nezapomeň pak vzít," zašklebil se, "nechceme tě pozvracenýho." Zašklebil se, jakože fuj fuj fuj, blééé. Každopádně celou dobu ignoroval jakýkoliv rozruch, prtože jeho se to netýkalo a navíc to bylo naprosto normální.
Paní Graysonová pozvala pana Selbyho do kuchyně. "Posaďte se," usmála se na něj a ukázala mu ke stolu, který byl překvapivě uklizený. Párkrát mávla hůlkou a káva byla během chvíle hotová. Přinesla kávu i s mlékem a cukrem, pokud by pan Selby chtěl. Nalila sobě i hostu šálek kávy, sama si do něj přidala mléko a začala upíjet. Po řeči pana Selbyho na něj trochu překvapeně zamrkala. Pravděpodobně by jindy možná i řekla, že toho nedělají tolik, jak si pan Selby myslí, ale nějak mu nemohla odepřít tu vděčnost co cítil. "Za služby děkuji, někdy je určitě využijeme. A není zač, Edmund vypadá velmi mile a my jsme rádi, že mu můžeme ukázat kousek světa." Usmála se a znovu usrkla kafe a chtěla znovu promluvit, když se ozvala rána ze shora a pak křik. "U Merlina. Chviličku," usmála se na pana Selbyho a odešla ke schodům, kde následně začala křičet do patra na několik ze svých milovaných dětí. Sotva byla krize zažehnána, vrátila se ke stolu. "Pardon, občas ani ti plnoletí nemají rozum." Zavrtěla hlavou, 8 dětí bylo asi fakt moc. "Každopádně, o Edmunda se nebojte, postaráme se o něj a vrátíme vám ho zcela v pořádku, akorát s novými zážitky."
Nejradši by jim nabídla pobyt pro celou rodinu, ale pobyt pro celou rodinu už taky něco stál a navíc měla pocit, že to už by Selbyovi neustáli.

_________________

Edmund si trochu zaskočeně prohlédl svůj menší kuft v porovnání s hromadou věcí, které si s sebou vezli Graysonovi, ale byl celkem rád, že ho mamka donutila vzít si toho co nejmíň, protože aspoň nepřekážel. Nebo ne moc. "To je chytré..." prohlásil obdivně, když mu Felix představil přenášedlo a objasnil jeho funkčnost, načež přikývl na znamení, že si pokyny pro bezpečný let bude pamatovat. Tak jako tak měl silné tušení, že mu po přemístění bude strašně nevolno.
"Kolik že vás je?" nadhodil s povytaženým obočím a na rtech mu pohrával úsměv, načež stočil pohled od Felixe zase k interiéru, který ho nepřestával fascinovat. "Já se taky ve zvracení nevyžívám," řekl poté a pobaveně se na Felixe ušklíbl. "Nevozíte s sebou rovnou kýbl?" nadhodil ještě zvesela, protože pokud někomu bylo stále špatně, bylo by to praktické, no ne? "Za jak dlouho se vyráží?" zeptal se a zvědavě na Felixe zamrkal. "Ne, že bych se nemohl dočkat... ale nemůžu se dočkat. Ale před vašima ani muk," dodal a široce se na kamaráda zazubil.
"Děkuji," broukl Edmundův táta a se zdráhavým úsměvem si od paní Graysonové připravil zvláštním způsobem připravenou kávu, na kterou malou chvilku nedůvěřivě shlížel, ale pak si šálek přitáhl k sobě a vhodil do ní rovnou tři lžičky cukru. Jednak to tak pil normálně, a jednak ho ta sladkost donutila zapomenout na to, že to kafe je kouzelné, protože to by se musel ptát a on se snažil působit co nejslušněji. "Je to hodný chlapec, doufám, že vám nebude působit žádné starosti..." řekl na Edmundovo konto, načež poněkud zaraženě pozoroval, jak se paní Graysonová vyřítila srovnat do laťky svá dítka. Pan Selby si pomyslel, že je dobře, že je Edmund tak tichý, ale nahlas to pochopitelně neřekl. Když se paní domu vrátila, pan Selby se na ni chápavě usmál, načež opět s rozpaky sklopil oči k desce stolu, protože mu přišlo, že stále nepoděkoval Graysonům dost za to, že jeho synka vezou za oceán až do samotné Ameriky.

_________________

Připadalo mu, že všechny pokyny, které Edmund potřeboval k přenášedlu už mu sdělil, takže se tím nějak víc nezaobíral. Nebyla to žádná věda, tak snad to Éďa nezbabrá a nezůstane tu sám, zatímco všichni si to poplachtí do Ameriky. "Ale když tak si vem ty prášky nebo co to máš." Alespoň trochu zodpovědný být musel, babička by rozhodně nechtěla, aby jí někdo pozvracel koberec. Nebo trávník, ale to už je jedno.
"Nooo, jako..." začal počítat na prstech, "s rodičema deset. Bez nich osum." Občas mu ani nedocházelo, že jsou fakt velká rodina. Možná proto, že na to byl prostě zvyklý "Chceš nás všechny vyjmenovat? Stejně si je budeš muset zapamatovat," zakřenil se na kamaráda při myšlence, jak se snaží rozeznat Sarah a Marg a jak se snaží nepomotat všechna ostatní jména. Protože i maminka v tom občas měla bordel. Občas prostě začala křičet všechna holčičí jména, která se v její rodině nacházela a když se všechna děvčata dostavila, jen si vybrala tu, kterou potřebovala.
Zasmál se. "Nevozíme... ale můžeme! Mám se zeptat mamky? Pochopí to!" otočil se na druhou stranu, že vyrazí do kuchyně, aby se zeptal, jestli to tak můžou udělat. Nebyl si jistý, jestli Sarah někdy s sebou kýbl pro jistotu táhla, ale kýbl mají doma určitě.
Zrovna ve chvíli, kdy se Edmund zeptal, kdy se vyráží, vešel do pokoje Connor. "Hele, to je můj novej brácha? Sakra, děti tu rostou jak houby po dešti." zeptal se nadšeně a rozcuchal jak Felixe, tak Edmunda. "No, Bezjemenej novej bráško, já jsem tvůj novej brácha se jménem Connor a vyráží se tak za půl hodiny, takže se připrav." Vzhledem k tomu, jak Felixe zastavil Connor, tak na maminku a kýbl zapomněl. "Edmunde, to je Connor. Nejstarší. A říká o sobě, že taky nejchytřejší, ale my ho známe." V tu chvíli se Connor na Edmunda usmál jak sluníčko a nadšeně mu zamával, jako kdyby on byl to malé dítě v místnosti, které se musí předvádět. "A neboj, že se těšíš, nikomu neřeknu." On to Felix asi ani nemusel říkat, protože všem musela být jasné, že se Edmund těší. Felix se na kamaráda zazubil a pak si vzpomněl na ten kýbl. "Hele, a furt chceš ten kýbl?" zeptal se a pokud ano, byl odhodlaný nějaký rychle najít.
Maminka se zatím věnovala panu Selbymu. "Určitě nebude, zatím vypadá velice mile. Nemusíte se bát. Všechno bude v pořádku a jsem si jistá, že Edmund bude hodný." Byla s tím jistá, protože Felix nebyl ten typ, který by měl za nejlepšího kamaráda nějakého super raubíře, tím si byla jistá a navíc Edmund zatím vypadal nanejvýš mile a spořádaně a možná trochu nervózně, ale rozhodně ne tak, že by hodlal působit jakékoliv potíže. "Pokud chcete ještě kávu, tak kdyžtak řekněte. Asi za dvacet minut budeme muset jít. Pokud něco chcete vědět, tak se ptejte. Klidně i pokud vám nejde do hlavy něco kouzelnického, ptejte se." Mile se usmála, protože si pamatovala, jak to bylo s jejím manželem, když se snažil pochopit všechno to, co najednou odporovalo zákonům fyziky, které se učil.

_________________

"Hm, asi radši jo," přikývl trochu zpomaleně Edmund, jak vzpomínal, kam prášek dal, protože ztrapňovat se před celou Felixovou rodinou nemusel. "Páni," ujelo mu potom uchvácně, když mu Felix sdělil počet jeho sourozenců i s rodiči. Ne, že by se o nich sem a tam nezmínil během školního roku, ale Edmund si zaboha nedokázal udělat finální výsledek, to byla Amelia sem, Lydia tam, do toho si pamatoval nějakého Williama, ale to bylo zhruba tak všechno. A že se Edmund nepovažoval za hloupého, jenom ve Felixově rodině panovat tak trochu chaos a jemu trvalo déle to celé vstřebat. "No... asi bude lepší, když mi je ukážeš pak naživo, aby si mohl spojit jména s obličeji, jinak v tom budu mít pořád stejný zmatek," zakřenil se na Felixe a než stihl cokoli říct, aby ho zastavil, Felix vyrazil oznámit své mamce, že je Edmund nervózní a potřebuje kýbl, nebo tak něco takového; přitom Edmund to bral čistě jako teoretickou otázku. Byla v něm malá dušička a už si představoval, jak paní Graysonová nahodí shovívavý výraz, pod kterým by se styděl jako nikdy, ale naštěstí Felixovi zkřížil trasu jeho starší bratr Connor a Edmund si mohl oddechnout. "Ahoj, já jsem Edmund, Edmund Selby," řekl na oplátku Edmund a snažil se tvářit nepříliš dychtivě, protože tohle byl už prakticky dospělý kluk a prakticky ho adoptoval do rodiny a v Edmundovi se dmula chlapecká pýcha. To mělo nejspíš dost rychle přejít v okamžiku, až ho zasypou Felixovy sestry.
"Ne, to je dobrý, vezmu si ten prášek," zavrtěl honem hlavou a usmál se na Felixe, přičemž těkl nesvým pohledem ke Connorovi. Vážně měl pocit, že se před Graysonovými nesmírně ztrapní, ale ten výlet s kamarádem by nevyměnil za nic, ani za svoji důstojnost, která dost trpěla, i když ne tolik, co důstojnost jeho otce, který by se před paní Graysonovou nejradši položil na zem a dělal jí podložku za to, jak ochotně vzala jeho syna do zámoří.
Na Evellyn se už pan Selby jenom vděčně usmál a hleděl si svého hrnku, než se paní Graysonová ozvala znovu. "Ah, opravdu, to ten čas letí! Jste velmi milá, ale já už raději pojedu, abych vám nerušil přípravy, jistě si potřebujete ještě něco zařídit, sehnat dohromady děti, moc dobře to znám," usmál se, než potichu odložil šálek na stůl a zvedl se. "Dovolte mi vám a vašemu muži ještě jednou poděkovat, že berete Eddieho s sebou, bude z toho mít zážitek na celý život, jenom díky vám," řekl upřímně, než vyšel na chodbu a nakoukl do obýváku, kde jeho syn právě o něčem diskutoval s Felixem a starším chlapcem. "Zdravím, pánové - už máte všichni sbaleno?" nadhodil přátelsky, než si k sobě přivolal Edmunda. "Buď hodný, Eddie, a pořádně si to užijte. Já už budu muset jet, ať vám tu nepřekážím, vyřídím mamce pozdravy, jo?" dodal, pročež ho Edmund pevně objal a s úsměvem přikývl. "Ahoj tati! Pošlu pohled!" zvolal ještě za tátou, který mu zamával kloboukem, a pak už se nasoukal do svého auta a vyrazil zpátky do Liverpoolu. Edmunda napadlo, že pohled asi bude muset poslat sovně a doufal, že maminka další nálet sovy v domě přežije, než zašel nakouknout do kuchyně za paní Graysonovou. "Potřebujete s něčím pomoct?" nadhodil ochotně a zvědavě si místnost prohlédl, než stočil tázavý pohled zpět k Evellyn.

_________________

Přikývl, že mu teda jména sdělovat nebude. "Ale stejně v tom budeš mít maglajs. I mamka si nás plete. Teda, ne schválně, ale prý je osm dětí zabijácký. To říkala. Taky říkala, že občas má chuť praštit hlavou do stěny." To poslední byla informace, která Edmundovi k ničemu nebyla, ale Felixovi přišla velmi zajímavá. Mlátit hlavou do stěny se vám přeci nechce každý den - pokud tedy nejste Felixova máma.
Connor byl z 'nového sourozence' nadšený. "Hej, Lixi, ten je nějak zdvořilej. Nějak moc. Možná mamka bude taky jednou ráda, že sebou má klidný dítě," začal povídat Connor o Edmundovi, jako kdyby tam Edmund nebyl a zrovna se nepředstavil. Felix na to jen pokrčil rameny a zašklebil se na něj. To si snad měl pozvat nějakou demoliční kouli nebo co?
"No, tak, Edmunde Selby, doufám, že se těšíš na holky. Ty malý tě budou zbožňovat. Am s Lyduškou milujou kohokoliv, koho ještě neznají." Connor se zakřenil a mrknul na něj, tak nějak povzbudivě, aby se nebál, ta menší mu bude lézt jen po krku a za chvíli krkem. To druhý ne doslova samozřejmě. Connor se svalil na pohovku a tak zřejmě hodlal očekávat příchod sester.
"Tak jo. Ale asi rychle, abys na to nezapomněl," přikývl Felix a na kamaráda se zazubil. Tak nějak pořád nemohl uvěřit, že už tu má kamaráda a pojede s ním do své rodné země. Bude jako ráj pro uši opět slyšet po většinu času americký přízvuk. Bude to muset naučit i Edmunda, aby ho nerušilo nic angloidního.
Evellyn se usmála na pana Selbyho a zavrtěla hlavou. "Už jste se naděkoval až příliš," ukázala mu cestu do obýváku, aby se náhodou neztratil.
Connor i Felix pozdravili, když je pozdravil pan Selby, i když Felix nevěděl, jestli to není divné, když už dneska pana Selbyho viděl, ale co. Pozdravem nic nezkazí. Následně oba dva přikývli - jistě, že mají sbaleno, vždyť za ani ne půl hodinu odjíždí. Kdyby neměli, mamka by ji zaklela v příruční zavazadla.
Pak se všichni s panem Selbym zase rozloučili, Evellyn pana Selbyho vyprovodila a sotva zase zavřela dveře, šla poklidit do kuchyně. Když pak zaslechla Edmunda, překvapeně se na něj podívala. "Ne ne, nepotřebuju. Jen si hlídej věci, ať si je tu nezapomeneš a drž se asi poblíž Felixe." Už mu málem řekla zlatíčko, ale nevěděla, jestli by Edmund takové oslovení ocenil, tak to nakonec neřekla. "Teď už fakt musíte jen čekat," usmála se na Edmunda a poslala ho zpět do obýváku.
Sama vyšla schody a začala bušit na dveře a nutit děti, aby sešly dolů k přenášedlu. Jinak je tady nechají a budou mít smůlu. Ale sotva se ozvalo zabušení na dveře, všichni věděli, že už mají jít dolů, takže se následně ozývalo otevírání dveří, chození po schodech a táhnutí kufrů, čas od času nějaká nadávka, jak se někdo praštil do nohy nebo jak praštil někoho jiného.
Felix mezitím v obýváku se na Edmunda usmál a jak poslouchal maminčino bušení, otočil se na kamaráda: "Tak, za chvíli tu všichni budou. Radši si stoupni ke svými kufru, jinak se už k němu možná nedostaneš." Sám hodlal udělat, co řekl, protože si vzal kufr a přesunul ho blíž k tomu Edmundovo a a zároveň tak, aby dosáhl na přenášedlo. "A na sestry si dávej pozor, asi tě budou chtít obejmout nebo tak," zakřenil se na poslední chvíli, když už přišla první z jeho sester, ta druhá nejstarší, za kterou ihned vešlo její dvojče.
"Hele, to je ten Lixův kámoš! Jakže se jmenuje?" otočila se Sarah na Marg, sotva Edmunda zbystřila.
"Edmund. Felix ti to dneska několikrát opakoval, Sarah," protočila oči Marg a na všechny přítomné se mile usmála. "Ahoj, já jsem Marg," mávla na Edmunda, zatímco pokládala kufry.
"Jasně, Edmund. Čau Edmunde. Já jsem Sarah. Ta lepší z dvojčat. A hezčí," zakřenila se na nový přírůstek o rodiny.
Felix se doširoka usmíval, na Eda i na sestry. "Marg je Margaery. Starší. Aby věděl," upřesnil Felix Edovi kdo je kdo a pro jistotu na Marg ukázal, kdyby už si je Edmund stihl splést. Ale měl to štěstí že Marg dnes měla cop, zatímco Sarah měla vlasy rozpuštěné, tak si je mohl pamatovat podle účesu, což bylo asi nejjednoduší.
Pak přišli další členové rodiny, Thomas v závěsu s tatínkem, který nesl Willa. Všichni Edmunda pozdravili, i když u Willa to byl o něco těžší výkon. Vzhledem k tomu, že ale ani Thomas ani Felixův otec nebyli nějak extra extravertní, stačilo jim, že se Edmundovi představili a případně si s nám potřásli rukou.
"Taťku moc v Americe neuvidíme, jede tam spíš pracovně. Ale občas s námi taky někam půjde," vysvětloval Felix, i když Edmundovi se už musela pomalu točit hlava ze jmen. A v tu chvíli akorát vešel zbytek rodiny, maminka, za kterou pluly všechny kufry, které našla a vedle ní dvě děvčátka, která byla uprostřed nějakého rozhovoru. Maminka postavila kufry na zem.
"Každej se přesvědčte, že máte svůj kufr a všechno, co jste si sbalili. A ne, tím doopravdy nemyslím to, že si máš ten kufr otevřít, Lydie," zastavila svou dcerku od toho, aby si znovu prošla, zda si zabalila všechny šaty a ještě jedny navíc, kdyby náhodou. Lydia i Amelie si sedly na své kufry, s tím, že mají všechno a pak začaly pokukovat po Edmundovi a pokud náhodou zjistily, že on na ně třeba kouká taky, tak začaly dělat, že doma mají tak krásný strop, že určitě stojí za to, aby se tam dívaly. Felix se přesvědčil, že má všechno a pak se otočil na Eda. "Ty malý jsou Lydia s Amelií. Ta menší je Lydie, ta větší Am. Až se přestanou stydět, tak za tebou budou furt chodit. Dělají to každýmu. A Lydie má strašně ráda, když jí lidi vozí na zádech, takže pro ní budeš další otrok." Chudák Edmund už pravděpodobně netušil kdo je kdo a musel být totálně zmatený. "Tak co," zasmál se Lix, "už si se v tom ztratil?"

_________________

"A ty se jí divíš?" prohlásil Edmund s pobaveným úsměvem. Co on věděl, jeho rodiče by možná zvládli k němu a jeho sestře ještě jednoho potomka, ale tím to končilo. Na Connorovo prohlášení se pak jenom trochu nesměle usmál, protože z něj byl unešený v bratrovském smyslu, a i když v něm malinko hrklo, jakmile udělal tu poznámku o holkách, hned se zase mohl uklidnit, protože Connor mluvil o jeho a Felixově sestrách, ne o nějakých jiných holkách, protože s těmi si Edmund ještě nevěděl moc rady. Byly to prostě kamarádky, popřípadě starší děvčata, jejihž eleganci obdivoval, princip chození a lásky zatím chápal čistě teoreticky. "To nevadí, já mám taky mladší sestru, Beccu," odvětil nic zlého netuše s úsměvem a vesele se usmál na Felixe, který vypadal, že je ze svých sourozenců víc nervózní než byl Edmund. Ale třeba se jenom taky tolik těšil do Ameriky. Nejlepší na tom výletu stejně bylo, že tam mohli jet spolu, bez kamarádů bylo vždycky všude o půlku legrace míň. Na prášek Edmund přikývl a šel ho honem polknout, aby začal působit dřív, než se přemístí do zahraničí.
"Dobře, paní Graysonová," přikývl na Evellyniny pokyny slušně a vrátil se do obýváku za Felixem, kde si po jeho vzoru přitáhl svůj kufr k sobě, aby se to nepomotalo. "Takový hluk je u vás asi pořád, co?" nadhodil k Felixovi polohlasně načež se zazubil a zvědavě pozoroval všechno to dění a míhání kolem. Na poznámku o sestrách se zase jenom pousmál, protože objímání mu nevadilo, i když si pak připadal mezi kluky jako menší muž, ale to už se dolů přiřítily dvě z Felixových sester, které ho zasypaly slovy a opět se o něm poklidně bavily, jako by byl v jiné místnosti. Edmund to sice shledával zvláštním, nicméně ho to tak trochu fascinovalo, a tak trochu mu to přišlo vtipné, takže ze sebe stihl dostat jenom "Ahoj," než se šly Margery se Sarah věnovat svým kufrům a ve vítání je vystřídala mužská část Graysonovým. Edmund samozřejmě potřesení rukou oplatil a pozdravil a vůbec se snažil působit co nejvíce vychovaně, což ostatně byl.
"Aha, to je škoda..." řekl Edmundovi, a myslel to zcela upřímně, ne kvůli sobě, ale kvůli Graysonovým, kteří by jistě mnohem radši trávili celou dovolenou s jejich tátou, ke kterému zvědavě zabloudil pohledem, než už vešla paní Graysonová a Edmund se automaticky o trochu víc narovnal. Edmund znervózněl, ale jak Evellyn řekla, kontrolovat obsah svého kufru teď už nemohl, a tak nezbylo než doufat, že mu v Americe nebude chybět nic, co by si nemohl půjčit od Felixe. A trochu kapesného s sebou taky měl... Na děvčátka se vesele usmál, protože doma měl šestiletou sestru, se kterou si parádně rozumněl, a pobaveně se ušklíbl, když holčičky honem stočily pohled jinam. Pak stočil pohled k Felixovi, který opět neselhal jako průvodce Graysonovic klanu. "Zatim dobrý, ale až se prohážou, tak budu zase na začátku," prohlásil se zazubením ke kamarádovi polohlasně, aby ho zbytek rodiny nemohl slyšet. Vypadalo to, že přípravy jsou zakončeny a dělí je jen okamžiky od přemístění, což v Edmundovi vyvolávalo záchvěv nadšení, ale taky lehkých obav, jestli to zvládne a po cestě se neztratí nebo mu to třeba neurve nohu. Měl dojem, že to jim vyprávěl někdo ze starších spolužáků, a byl by mnohem radši, kdyby si na to teď nevzpomněl.

_________________