Debatu o čistokrevném a nečistokrevném původu tu věru rozebírat nechtěl, ale i tak se mu v očích nebezpečně zablýsklo, když se Mikayla po prozrazení svého příjmení začala ohrazovat. V tu chvíli Sincere stočil pohled k Theronovi, protože to on tu hrál hlavní roli a přetvařoval se. Sincere mezitím seděl pohodlně na židli, nohu přehozenou přes tu druhou a v ruce mačkal kelímek, v němž už nebyla ani kapka kafe.
Therona si pozorně prohlédl a pouze němě přikyvoval, protože věděl, že on ohledně těchto přetvářek není dobrým hráčem a bylo snad celosvětově známo, že Sincere velmi rád upřednostní čistokrevného pacienta před nečistokrevným, protože z toho plynulo poměrně dost výhod, nečistokrevní měli sotva pár sprců, aby mu zaplatili, to ho nezajímalo. "Vám také," ozvalo se charismatické, když Mikayla odešla a Sincere ji pohledem sledoval až ke dveřím bufetu, než se se znechuceným úšklebkem začal zvedat ze židle. "Že to máš zapotřebí," ulevil si směrem k Theronovi s naprostým odporem, než se vydal vyhodit kelímek a nezapomněl přitom několik přítomných a výrazně mladších kolegů spražit pohledem. Když se poté vrátil k Theronovi, ten už byl informován o svém otci. "Je vidět, že ani ty nerozumíš všemu," ušklíbl se k němu posměšně nazpátek. "Mudlovská krev mi je ukradená," dodal ještě polohlasem, než se otočil a bez rozloučení odešel pryč. Kdyby mohl zkusit krevní banku, mohl by se v té krvi koupat a nemusel by to tu složitě řešit, ale pokud dobře věděl, tahle výsada patřila mudlům, kouzelníci tyhle věci neměli. Proč by také, když ztráty krve řešili dokrvovacím lektvarem?

>>

_________________

| +

Branwen Morgenstern se nedařilo setřást toho bystrozora, co se jí držel, komentoval okolí dění a udržoval její instinkty i reflexy vzhůru. Když do ní najednou jako naschvál někdo vrazil, Branwen se prkenně otočila a měla chuť vypálit avantgardní reportérce doprostřed čela díru. Zlobně rozehnala modrý štiplavý dým.
"Nevím, o čem to mluvíte," položila nevzrušeně nacvičenou univerzální odpověď a potlačila chuť popadnout tu ženskou za klopy a přemístit ji do dráhy, kde nikoho nesrazí. Vypadala navenek až moc zdravě, aby se toulala po Mungovi, pokud sem náhodou nedocházela za psychiatrem, ale o tom Branwen pochybovala. U většiny kouzelníků se šílenství bralo jako ctnost.
Zhluboka natáhla na uklidnění, se zkříženými pažemi zahlížela na reportérku - Henry, jak si vybavila - a vyhodnocovala, jestli nepředstavuje nějaké nebezpečí.
"Co tu chcete? Mám z toho usuzovat, že se namanete všude, kde se kumulují problémy, nebo je právě vy přivoláváte?" stiskla rty do úzké čárky. Teď se bez klípce necítila nejlíp a hlavu proto skláněla tak, aby jí klobouk stínil do očí co nejvíc. Na reportérku foukla neduživě nový oblak kouře.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

Být Henry v nějakém jiném modu, než tom reportérském, asi by se začala hustým kouřem mírně dusit - nebyla zvyklá na kuřáky, ani na štiplavý dým, který šel z takové klasické dýmky - ale v tuhle chvíli jí tmavé oči zářily jako dvě hvězdy a vypadala, že začne každou chvíli bafat otázky do interview. Nezasvěcený člověk by mohl dokonce říct, že vypadala jako někdo, za kým se o malou chvilku později vyřítí zpoza rohu skupina lékouzelníků se svěrací kazajkou.
"Ale notak," zakvílela nešťastně, "spousta kleteb všude kolem, hodně z nich zakázaných, pár lidí skončilo opeřeně," pokusila se ženě s kloboukem staženým do očí oživit paměť, než jí konečně došlo, že o tom řečená nejspíš nechce mluvit. Tak to ale vůbec nemohla nechat. Potřebovala odpovědi, a potřebovala jich hodně a co nejrychleji.
"Já jsem všude ještě předtím, než se ty problémy projeví," založila si nakonec ruce na hrudi a naprosto v nesouladu s popsaným gestem se zazubila tak široce, že jí obličej hrozil popraskáním, "kdybych nebyla, nemohla bych si říkat novinářka." Zvídavě přimhouřila oči a zaostřila kamsi do stínů, které vrhala klenba klobouku. "Měla jsi klapku," konstatovala zamyšleně, párkrát zamávala rukou ve vzduchu, protože kolem byla najednou spousta hustého dýmu, a tradičně zapomněla vykat, protože to prostě byla Henry.

_________________

Henry měla dlouhé vedení a Branwen pomalu upouštěla od podezření, že se představila falešným jménem. Jako novinářce jí nezbývala skoro žádná životnost... Jestli to dělala déle než týden, musela mít neuvěřitelné, až magické štěstí. Branwenin nos zkusil identifikovat, jestli se ve vzduchu nevznášejí pozůstatky vůně Felix Felicis anebo jiného lektvaru.
"To dává smysl," připustila a prohlédla si Henriettu od hlavy k patě. Vypadala jako někdo, o koho se při hře v kostky vsadil osud se smrtí. Určitě měla mělkou a krátkou rýhu života na dlani a čajové lístky by jí ukázaly samé pěkné věci.
Odložila takové cynické postřehy, kterým sama nevěřila. "Jestli se tu má stát problém, budu to já," odfrkla si a uhnula stranou, aby pokračovala chodbou kousek dál. O postřehy od téhle osoby nestála. Zvážila možnost, že na ni výhružně zakoulí zraněným okem a reportérka uteče, ale tohle nebyl ten materiál. Tohle byl materiál, který dráždil jejího vnitřního bystrozora k zbláznění. Skoro viděla všechny ty další otázky, jak se jí hromadí na špičce jazyka. "Máte štěstí, že jsme zrovna v nemocnici," utrousila význačně a dál tak trvala na vykání. Branwen si nevykala jenom s některými bývalými kolegy z terénu. Asi by vykala i vlastní kočce, kdyby nějakou měla.
"Měla, neměla... Vy jste si také upravila vlasy a nejste jiný člověk. Doufám, že vás aspoň napadlo omezit toulky po ulici, když ani neznáte tváře těch, kdo na vás s klidem seslali zakázanou kletbu." Povytáhla obočí, ale přitakání ani nečekala.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

A Henry skutečně štěstí měla, a to takové, které většinou připadá opilým lidem a dětem. Nejednou se dostala do situace, ze kterých neměla odejít vůbec, natožpak po svých, a podívejte, byla tady, a ještě měla dost energie na to, aby si barvila vlasy nazeleno. A ani to nepohnulo s její mírně morbidní naivitou. Tohle měla Henry od přírody, na to ani felix felicis nestačil.
Vítězoslavně zazářila, když se jí od ženy s kloboukem - vážně, stále ještě neznala jméno, to si říkala novinářka? - podařilo získat jakýs-takýs souhlas, a v očích se jí blýsklo způsobem, který byl všechno, jen ne společensky přijatelný. "Výborně, o to líp, alespoň se nemusím nikam přesouvat a hledat ho," přilila zkušeně oleje do ohně a pokradmu čekala, co že bude za reakci. Když jste člověka patřičným způsobem vyprovokovali, mohlo se docela dobře stát, že řekl i něco, co by za normálních okolností držel za zuby, tahle osoba ale nevypadala jako někdo, u koho to bude zase tak snadné. Henry byla naivní a hyperaktivní, ne hloupá.
"V nemocnici se rozhodně děje spousta zajímavých věcí, které jenom čekají na to, až o nich někdo napíše," zahýbala posléze obočím a blýskla se ne zcela příčetným úsměvem. Henrietta byla první člověk, který vzal konspirační teorii a šel ji ověřit do terénu. Pochopitelně jí neušla výhrůžka, která si nemohla ani při přimhouření obou očí říkat nenápadná, ale pro klid duše své i bystrozorčiny se ji rozhodla taktně přejít. Nebylo by to poprvé ani naposledy, a Henry slyšela už i horší.
"Já si vlasy upravuju tak, jak mám náladu," podotkla, když bystrozorka zmínila, že si zřejmě změnila vizáž kvůli incidentu u Hladového draka. "Omezit toulky? Ha, to tak!" Henry vypadala skutečně pobaveně. "Od čeho jsou bystrozoři, když ne od toho, aby ochraňovali ubohé, bezbranné novináře?" Byly to jiskřičky pobavení, které se jí blýskly v očích? No, rozhodně to byl štěkavý smích, který je doprovázel. "Ale tohle není fér. Ty znáš moje jméno, ale já neznám to tvoje," zvážněla Henry a nadále absolutně ignorovala celou záležitost s vykáním. "Čas na představování!" Úsměv jako hyena a pohled šíleného vědátora v očích rozhodně nebyl vhodný do společnosti.

_________________

Na čele naběhla Branwen málem pulzující žíla, naštěstí schovaná pod kloboukem, ale i tak si Henry koledovala. Branwen už se zaobírala v duchu úvahami, jestli ji má nechat být, nebo s ní ztratí ještě další čas.
"Vás asi termín lékařské tajemství moc neříká. Nikdo nemůže přijít do nemocnice a začít psát o zajímavých věcech cizích lidí," ucedila. Novináři byli tak otravní a nedokázali si potřást rukou s logikou ani respektem. Branwen obrátila oči, když se Henry div nepustila do vyprávění, co si provádí s vlasy, když má náladu, a sevřela čelisti, jen co spustila zas na jinou notu, tentokrát o ochraně idiotů, kteří ignorovali nepřehlédnutelné bezpečnostní pásky a chodili se dívat, co je za nimi.
"Bystrozoři mají jistě plné ruce práce jinde," připomněla nenuceně a málem při tom ani nepohnula rty. "Branwen Morgenstern." Jiné identity a falešná jména nechala na bystrozorském ústředí, teď nebyly třeba, ale i tak si pohrávala s myšlenkou, že se raději zapře. Neměla ráda čmuchaly.
Henry byla čmuchal a ještě se smála jako lachtan. Branwen se snažila nepraštit dlaní do čela sebe ani zelenovlasou kouzelnici. Mluvívala ve své bývalé práci s mnoha podivíny, nejspíš si odvykla... "A teď, chcete vynést za vlastní zuby, nebo se vynesete na vlastních nohou, dokud je máte?" otázala se zostra a povytáhla obočí. "Našla jste svůj problém. Trvám na moc, že podrobnosti z něj vykřísnete mimo dosah léčitelské pomoci." Branwen si beze spěchu začala z míšku v záňadří nacpávat dýmku, jako kdyby vůbec nevěděla o tom, jak často používá jízlivé výhružky, ale spíš věděla moc dobře o každé z nich. Sama se divila, že tu ztrácí čas a že vůbec naznačuje možnost, že si s Henry promluví někde jinde. Mohla by jí vyděsit, aby se nepletla do ničeho a nepřišla zbytečně k dalšímu úrazu. Dokonce i život idiota se v zákonech považoval za hodný ochrany, v tom měla reportérka pravdu... bohužel.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

"Lékařské tajemství je pro lékaře, ne pro noviny," odtušila Henry s neoblomným úsměvem na rtech. Kdyby se ve svých pátráních ohlížela za tím, jestli dosahuje svých úspěchů zcela morálními cestami, asi by se daleko nedostala. Samozřejmě, neobětovala kvůli tomu za úplňku černá kůzlata a netančila nahá ve svitu měsíce (i když to byla zajímavá představa, čistě v zájmu vědy), ale taky nemohla být neustále poctivá. Kromě toho...
"Kdo říká, že se zajímám o pacienty?" zvedla jedno obočí a několikrát netrpělivě přešlápla, čímž působila malinko jako dítě, které se zuřivě pokouší působit dospěle, ale stejně mu to nevychází. "A kde by měli bystrozoři víc práce, než tam, kde létají zakázané kletby?" rýpala Henry dál a zřejmě dráždila hada bosou nohou. Ne že by jí to nějak moc vadilo. Za ta léta, kdy se chovala podobně sebevražedným způsobem, si její noha už musela vyvinout nějakou přirozenou odolnost proti hadímu jedu.
"Těší mě!" Henrietta prakticky zavýskla. Konečně má jméno. Výborně. "Já jsem Henrietta, ale to už víš," zadrmolila následně s energií mrzimora, který objevil plechovku se sušenkami, a musela se hodně krotit, aby nezačala pérovat na prstech u nohou. Branwen byla podstatně méně nadšená, ale Henry to nevadilo - koneckonců, potkala se i s lidmi, kteří svoje výhrůžky neváhali automaticky převádět v činy, a Branwen k té sortě zatím nepatřila.
"Kinky!" zavlnila obočím, když se jí dostalo dalšího, velice detailního popisu toho, co se s ní stane, když nedá pokoj. Tohle začínalo být stále zajímavější a zajímavější. Henry jenom doufala, že nezajde s provokací tak daleko, aby skutečně přišla o nějaký ten zub. To by ale taky nebylo poprvé.
I když to byla Henry, pochopila narážku na to, že se Branwen odmítá bavit tady, a převedla ji na sdělení, že si ji má prostě odtáhnout někam do stínů, kde na ně nebude vidět, pak se doví všechno. "Výborně," blýskla psychopatím úsměvem, drapla bystrozorku za zápěstí - tedy za předpokladu, že jí po tom ještě zůstala ruka přirostlá k tělu - a pokusila se Morgensternovou co nejrychleji odtáhnout do nemocničního bistra.

_________________

Branwenino obočí vyletělo vzhůru. Mýlila se, novináři měli logiku, ale logiku zvrácenou a obrácenou naruby tak, aby jim vyhovovala. Udělala znechucený zvuk a už se chystala odeslat reportérku do patřičných míst.
"Č. Kéž bych mohla říci totéž," opáčila na to těšení při seznamování. Na to, aby se účinně zbavila Henry, bude muset nejspíš aspoň jednu ze svých výhružek převést ve skutečnost. Branwen to nevadilo, ale musel to být někdo, kdo spáchal něco, za co si to zasloužil. Otravování bylo v jiné lige a něco Henry doopravdy udělat by bylo pod její úroveň. Nerozuměla podivné řeči jejího kmene a už vůbec ne tomu, jak může mít někdo tak mizivý cit pro osobní prostor.
To proto se nestihla vzpamatovat a bránit, když byla najednou tažena pryč. Henrietta měla sílu a Branwen plné ruce práce dýmky a listí, které nechtěla vysypat. Bylo drahé a poslané až z Mnichova.
Už to, jak se Henry napínala na špičkách, Branwen přivádělo k tomu, že si v duchu kladla otázku, jestli vůbec dokáže postát chvíli nehybně, nebo aspoň v klidu. Měla nehorázné štěstí, že si Branwen připomínala, že ne všechno nepředvídatelné musí být nebezpečné. Její bystrozorský výcvik ji nabádal k tomu, aby s každým, kdo se k ní tak nepozorovaně přiblíží, praštila o zem.
Vyškubla se a promnula si tenké zápěstí. Nos se jí nebezpečně zachvěl v předzvěsti úsečnosti a ledovosti.
"Nic jsem neslíbila," připomněla příkře. "Tenhle rozhovor bude mít dva konce. Chci slyšet, co víte vy." Její ostře řezané rysy se natočily a Branwen si beze spěchu v kontrastu s Henriettou a její výbušnou aktivitou vybírala z menu bistra něco poživatelného.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536

Henry si z Branweniny nevraživosti nic nedělala, protože kdyby se měla trápit každým odmítnutím, kterým kdy v životě prošla, strávila by jeho zbytek stulená v klubíčku pod stolem a pravděpodobně by se houpala dopředu a dozadu. Ne že by to někdy nedělala tak či tak, ale většinou jenom ve chvílích, kdy se na ni nikdo nedíval.
Místo toho si tedy přičetla k úspěchům to, že se jí podařilo asi-poloslepou bystrozorku dotáhnout až do bistra bez toho, aniž by přišla o kteroukoliv z končetin, a taky bez toho, aniž by jí byla do ucha pomstychtivě zapíchnuta dýmka. Henrietta Branwen podezírala z toho, že má svoji dýmku raději, než kteréhokoliv příslušníka lidského plémě. Rozhodně se tak tvářila.
Dřív, než se jí bystrozorka vyškubla, což trvalo docela drahnou dobu na to, že měla být podle všeho někým, kdo chodí do ulic ukázňovat zločince, se před nimi ukázaly stolky tak akorát pro čtyři lidi a židle, které sice nepobízely k posezení, protože byly nemocniční, ale stejně to nebránilo Henry v tom, aby se na jednu... říct svezla by bylo moc pasivní, protože Henrietta nadskočila a přistála na stoličce po krátkém letu. Bylo až kupodivu, že se nábytek nerozpadl rovnou.
Zvedla veselé oči k těm Branweniným, podstatně méně veselým. "Dva konce? Ale to by bylo vůči někomu nespravedlivé, protože by se mohl ptát jako první!" Henry byla jedním z mála lidí, kterým se dařilo vyjadřovat vykřičníky v řeči tak, že se málem fyzicky zhmotnily vedle ní. "Co takhle si zahrát dvacet otázek? Můžeš dokonce začít," zazubila se tak, že jí málem vypadla čelist z pantů. Radši, aby se Branwen ptala jako první, než aby se neptala vůbec a odmítla komunikovat dočista. To bylo něco, co Henry nemohla akceptovat, čistě kvůli tomu, že dneska vyrazila do ulic s tím, že něco zjistí. "Ale musíš dávat konkrétní otázky, na moc rozvleklá témata neodpovídám."

_________________

Branwen přistoupila na hru s výměnou informací. Byl to patetický způsob, ale efektní, rozhodně přinášel výsledky. To platilo, pokud se Henry nepokusí o nějaký novinářský podfuk a slovíčkaření. Branwen si odfrkla a nechvátala s výběrem hranolků a bramborových placiček s majonézou a bylinkami. Vyrovnaně se vrátila na místo se dvěma skleněnými lahvemi Watney's Red. Nechutnalo jí to, ale bylo to lepší než zbytek nabídky - přeslazené plechovky ananasového nápoje, cola a odporná káva, která odpovídala chutí nemocničnímu čaji.
"Nemám ráda užvaněnce," odpověděla jednoduše a lahve si zatím nechala na své straně stolu. Ani nenaznačila, jestli náhodou jedna není volná. Bez skrupulí se dala do hranolků. "Odboj vznikl skoro všude, ale navzájem o sobě moc neví. Postupně se to mění... Proti stojí ministerstvo a jeho zastánci, ale ne každý na ministerstvu je jejich člověk. Ty a další se snaží vyštípat to nedočkavé uskupení černokněžníků, kteří nečekají, až se neprominutelné kletby zlegalizují, takže vystupují pod maskou. Hezký koníček... ve dne spořádaný manžel, v noci mstitel čisté krve. Znáš nějaká jména?" začala rozvlekle úvod s netečným výrazem, aby se vyhnula zbytečným obecným otázkám. Henry tohle všechno už určitě nepídila, to nebylo tajemství. Branwen zajímalo, kam až se dostala. Musela rozlišovat hodnostáře s konzervativními názory a radikály.

_________________
viewtopic.php?f=12&t=536