Winifred se zaxichtila na Vincenta - postará se postará, propána tak ať se stará, stejně mu bude jen přát takový ocásek co za ním neustále cupitá. Win se okatě usmáívala, až na tom bylo něco podezřelé - ale co ? Kdo ví.
" Fredýny? Tos neřek ty jeden Centimetre!" řekla mu Winifred podiveně a zamračila se na něj - Pche ! Fredýny, copak ona je nějaká Fredýna ?! To leda ve snu to fakt. Winifred si ostentativně založila ruce a s nemilým úsměvem na ně koukala z výšky - i když spíš z nížky jak byla menší než Vincent - teda snad zatím, třeba ho jednou přeroste!
"Tak ty bys rád chodil do Havraspáru? Haha tak to hodně štěstí - a užiješ si tam Tarena, to je taky rytíř viď Vincente?" zeptala se ho andílkovsky " Všichni tam na něj byli zlí víš? A na slavnosti na něj poslali kouzlo a museli ho pak zachraňovat." řekla Winifred možná chtíc kloučka zastrašit, jak jsou bradavice nehezké, nicméně ona sama byla přesvědčená že i když tam bylo pár ne přímo hodných lidí, Bradavice byly skvělé.
" Mám sebou nové učebnice co jsem ještě neměla koupené, dnes už mám všechno a jsem připravená na nový školní rok, však uvidíš že se ti tam bude líbit." usmála se na Prestona mírumilovně. Pokud šlo o knížky, byla s ním tedy rozhodně jedna ruka. " Ale mám tu i jednu zajímavou knížku co bychh ti mohla půjčit, dnes jsem ji tu dočetla , je z kouzelnického knihkupectví. Můžeš si tam přečíst o slavných hráčích famfrpálu." řekla a potala mu královsky červenou knihu, kdyby si ji snad chtěl půjčit. Ráda by mu ji půjčila, ale bylo jen na něm jestli bude chtít..
" Psa nevím, ale jsou povolené různé žáby, kočky a vše možné, tak ho vem, aspoň bude sranda." řekla Winifred s Vincemtam se zkrátka už nebavila, protože jí řekl Fredýno a tak jí nikdo nikdy neříkal, beztak to myslel zle!

_________________

| +

Brook lehce trhlo obočí, když šel Takashi přímo k věci, ale přímočarý on byl vždycky, a tak se nakonec jenom lehce pousmála. Věděl, jak na tom je a nic si nenahrával, a to ona uměla ocenit. Narozdíl od namachrovaných opálených týpků, které potkávala doma na pláži. "Ne, u nás široko dokola nic. Po večerech pro jistotu poslouchám rádio, ale zatím mě to jenom míjí," řekla s větším úsměvem, než jak se cítila ve skutečnosti. Byla pozitivní člověk, ale když se musíte bát o sebe a o celou svou rodinu, přeci jenom vás to vnitřně trochu změní, ale i tak se snažila nebýt paranoidní a přemýšlet logicky. Na téma cigaret se zasmála spolu s Takashim, a sluníčkově se na něj uculila, když se rozhodl cigaretu schovat zase do kapsy. Sama by ho bývala nezastavila, protože i Ron tomuto zlozvyku navykl a ona se naučila prostě si sedat tam, kam na ni kouř netáhl. Jenomže Aarona od konce školy taky neviděla, a cítila, jak se jí po kamarádovi stýská, jenomže od doby, co ze školy zmizela Sybille, byl jako tělo bez duše a Brook ho nejenže nepoznávala, jenomže taky nevěděla, jak mu pomoci, a to ji sžíralo neskutečným způsobem. Nakonec to dopadlo tak, že se poslední rok skoro nebavili, a Brook si pořád říkala, že mu musí napsat dopis, ale vždycky jí do toho něco vlezlo a ztratila odhodlání. Přitom, jak těžké by mělo být napsat svému nejlepšímu příteli, že vám chybí? Bylo to mnohem těžší, než by si kdy myslela.
"Hej, to už bylo před rokem! Od té doby jsem se pochopitelně zlepšila," hájila se se smíchem, "Jenom...Takashi, ty ses registroval?" nadhodila a při posledním slově ztlumila hlas, kdyby je náhodou někdo poslouchal, protože si všimla, že i Takashi je v pozoru. Věc se měla tak, že v racka už se měnila úspěšně, ale změnila svůj názor na Ministerstvo a na to, že by měla postupovat pěkně podle pravidel. "Co ty? Děsíš po nocích náhodné kolemjdoucí?" nadhodila se zazubením, protože Taka se měnil v černého vlka a dokázala si představit, že má škodolibou radost z děšení lidí. Ona by si to tedy rozhodně užívala.
Pak však rozhovor zabloudil zase do vážnějších vod, a tak se jí malinko svraštilo obočí a ztrvdly jí rysy. "Ne, nic jsem jim neřekla. Bratr o tom ví, aby jim mohl pomoci utéct, kdybych nebyla poblíž, ale jinak je nechci znepokojovat. Pochop, konečně se smířili s tím, že jsem čarodějka, nechci, aby se chtěli vystěhovat ze země kvůli tomu, že se o mě budou bát," řekla vážně a zvedla k Takashimu oči. "Nákupy, chvilka volna, vzpomínání na školu...znáš to. U nás žádná kouzelnická komunita není, tak musím až do Londýna a ne vždycky se sem dostanu," pokrčila rameny už zase s úsměvem, protože ten byl na jejích rtech odjakživa tak nějak permanentní. "Co vaši, ví to? A cos vlastně ten rok dělal? Vím, že jsi chtěl jít na Bystrozora, ale to podle nových regulací jaksi nemůžeš," nadhodila a povzbudivě se na chlapce usmála, protože chápala, že ho to jistě hodně štve. Ona měla tu výhodu, že nevěděla, co přesně chce dělat už před tím, co se to všechno semlelo. Teď měla jenom zase o něco menší okruh volby.

_________________

"Si piš," breptne ještě k chlapci a myslí to skutečně upřímně. Fakt mu chybí nějaký spojenec, se kterým by mohl lítat po chodbách. Ačkoliv pravdou je, že toho dost umí natropit i sám. Přeci jen, je rytíř, to už mluví samo o sobě. "No jasný, že má, přeci není žádná natvrdlá hlavička - hodí se hrozně moc do Havraspáru," pronese tak nějak k oběma, ale hlavně k Winifred, která se dotazovala na chlapcovu uniformu.
"Ale Havraspár je víc super, než Mrzimor. Máme věž hrozně vysoko, skoro v oblacích. To Mrzimor je při zemi. A Zmijozel je už třeba hrozně moc pod zemí, takže všichni ze zmijozelu jsou trošku jako pavouci," breptne, přičemž vyplázne jazýček na Winifred. Když nakonec Preclík řekne, že by chtěl do jeho koleje, spokojeně kývne a ukáže mu zdvižené palce, aby mu dal najevo, co si o jeho výběru myslí.
Na zmínku o Tarenovi se zaxichtí. Ten kluk byl nemožnej, hrozně dřevitej a nebyla s ním vůbec žádná bžunda. Takže se možná ani nedivil, že na něm něco viděla tudle slečna Zrzavá. "Víš, něco bych ti o něm řekl, ale asi bys pak byla hrozně zklamaná a tvůj svět by se totálně zbortil, což by sice bylo super hnusné, ale já se dnes rozhodl být milý. Navíc k tomu člověka vybízí i todle super počasí," řekne, přičemž kývne kamsi do strany. Když se jejich hovor stočí ke knihám, zůstane držet jazyk za zuby. On sám totiž přečetl jen komiks a jakousi knížku o kachně Grizeldě, která se vyhla troubě. Prostě příběh k popukání.
"Psa?" probere se ze svého rozjímání a zamrká. "No jak řekla tadyhle Fredýna," kývne k dívce a znovu na ni vyplázne jazyk "ale aspoň bude sranda. Teda pokud něco neudělá panu Kvákalovi!" řekne, aniž by zatím vysvětloval, kdo je pan Kvákal.

_________________

"Jo, rádio, to občas taky zaslechnu. A nebo si zjišťuji informace na Obrtlý, člověk by neřekl, co se tam dá z těch pobudů občas vytlouct," povzdechl si nad získáváním informací, které nebylo vždy snadné. Nedávno se z toho málem nedostal, nebýt své vlčí přeměny. Ono, chytejte si naštvaného vlka, žejo? Byl rád za své schopnosti kouzelníka, ale bez nich by měl život asi mnohem snazší. Mohl se stát elitním detektivem jako jeho otec nebo cokoliv jiného. Ne štvancem ve světě magorů, toužící po čisté krvi. Hitler hadr.
"Tak zlepšila, jo? Už u toho nevypadáš tak komicky? Nebo se dokonce měníš celá?" zahrál trochu překvapení, i když mu bylo jasné, že ona se za tu dobu určitě zlepšila. Pak však náhle ztišila hlas a on zbystřil. "Zbláznila ses? Ani náhodou," hlesl velmi tiše, když poznal v jejích očích, že by to snad neměla prozradit. A pokud ano, tak ne svým dočiněním. A v takovém případě už to bude jedno, protože ministerstvu bude stačit, že se to jen učil. "Ty?" zeptal se pro jistotu, pokud ano, tak byla časem jasná.
"Jen někdy, záleží, co jsou zač," přiznal se pobaveně. Poslední dobou neměl moc štěstí a raději na sebe nechtěl stahovat pozornost. "Více méně se snažím přežívat," přiznal se, že momentálně neměl zrovna nějaký suprový cíl.
"Naši? Už jsou rok v Japonsku. Táta byl sice proti, byl odhodlaný sestřelit každého, kdo by nám vlezl do baráku, ale nakonec jsem je přesvědčil, že to tak bude bezpečnější. Navíc, díky přemisťování tam můžu být kdykoliv potřebuji. Mě zůstal domek na kraji Londýna a dvě motorky v garáži. Sporťák matka zase sestřelila, krátce před odjezdem," seznámil jí s informacemi ohledně jeho rodiny, která na něj furt nadávala, že riskuje sám. "No, to nemůžu. Ten rok.. pomáhal jsem, když byla možnost, skrýval se, sbíral informace a tak celkově se stáhl do pozadí dění. Ale pokud mě bude někde potřeba, stačí mi dát jakkoliv vědět," zavzpomínal na neúspěšný pokus se dostat do sboru bystrozorů a své žití, pokud se tomu tak dalo říkat. "Pokud chceš, můžu se někdy stavit na návštěvu, rodiče bych ti rozhodně nevyděsil, narozdíl od většiny kouzelníků si udržuji povědomí i o světě mudlovském. Jen... kde, že to vlastně žiješ?" zeptal se kapku zmateně, neboť o ní vlastně moc věcí v tomto ohledu nevěděl a netušil. "Jaký vlastně byl poslední rok v Bradavicích? Co Benjamin, rozbil mu zase někdo frňák?" optal se taktéž a bylo na něm poznat, že ho to zajímá. Možná měl tu školu taky fakt rád.

_________________

Zapadlá ulička

Sebastian se zvládl zatvářit zcela překvapeně když se k němu Zrzka otočila a on jí tak přímo viděl do obličeje. Samozřejmě věděl, že ona není Sarah a popravdě on ani netušil jestli někoho s takovým jménem zná. Ruku z jejího ramene sundal až o pár vteřin později, a tak šikovně, že se jeho prsty dotkli její paže. Seb prozkoumal postavu Zrzky už předtím než jí oslovil, takže neměl žádnou potřebu si jí prohlížet, a tak po celou dobu zvládal koukat do jejích zelených očí. Sice ho lákalo podívat se i někam jinam, ale pokud se mu podaří omotat si jí kolem prstu, bude mít na prozkoumávání času dost.
Musel uznat, že žena má docela příjemný hlas a když se odmlčela, rozhodl se také něco říci. "Moc se omlouvám. Vážně jsem myslel, že jste.." svá slova však nedořekl, protože Holly pokračovala a když neznámou Sarah označila jako přítelkyni, zatvářil se krapet zmateně, ale po chvíli jeho zmatený výraz vystřídal opět úsměv. "To by se jí určitě nelíbilo," potvrdil s přikývnutím, protože asi nikomu by se nelíbilo, že si ho někdo plete s někým na veřejnosti. I když jemu to bylo celkem fuk. Kdyby Holly věděla, že ona vlastně není náhodný kolemjdoucí, ale že si jí vybral asi by se s ním dále nevybavovala. "A Sarah je má bývalá kolegyně, bohužel kvůli tomu co se teď děje opustila svou práci a já už jsem jí několik týdnů neviděl. Vážně jsem si myslel, že jste Sarah. Vlastně.. Jste si docela podobné," broukl s pokřiveným úsměvem jako by snad potřeboval Zrzku přesvědčit o tom, že žádnou přítelkyni nemá. Což byla vlastně i pravda, on vážně nikoho neměl a popravdě pochyboval o tom, že by si někdy někoho našel. Neuměl si vůbec představit, že by jednou měl jen jednu ženu(a nebo muže), protože mu takovýto způsob života prostě vyhovoval.

_________________

Samozřejmě, že si Holly všimla toho doteku mužových prstů, a samozřejmě že elektrické výboje, které ten člověk vydával zřejmě úplně přirozeně, jí putovaly po obnažené kůži ruky v letních šatech spolu s oním dotykem. Ale považovala to rozhodně za náhodu. Následovala dráhu mužovy ruky pohledem, a pak až zelená kukadla zvedla pomalu k jeho obličeji, jako by se snažila v něm vyčíst něco jiného, než to, co bylo zjevné. Merlinžel marně. "Ale ne, to je v pořádku, každý se splete," vypadlo z ní v naprosté nenávaznosti k tomu, co říkala před chvílí. Chlapi jsou na nic, nenech se oblbovat, varoval ji vnitřní hlásek, zatímco poslouchala vysvětlování, kdo to vlastně byla ona dáma, s níž si ji neznámý spletl. Když zjistila, že to souvisí s momentálním děním, po čele jí na okamžik přeběhla malá vráska. "Ach, chápu," okamžitě se vcítila do domnělých pocitů toho člověka, čímž nejspíš dokonale polykala návnadu, aniž by o tom věděla. Taková už prostě ona byla. "Je mi... je mi Sarah líto, ale kdo ví, třeba jenom odešla někam, kde je více, no, v bezpečí," pokusila se neznámého nějak uklidnit, přičemž se samozřejmě snažila nezírat na okouzlující pokřivený úsměv. "Když tedy ta žena není vaše přítelkyně, kde se toulá ta, kdo jí je?" dovolila si se zajímat, čistě...čistě proto, poněvadž... no prostě proto. Vlastně to z ní vypadlo tak trochu proti její vůli. Nervózně přešlápla z místa na místo. "Omlouvám se, do toho mi nic není, asi už půjdu a..." naznačila odchod, ke kterému se ale neměla, tedy, kromě něčeho jako pokusu otočit se na podpatku a vyrazit pryč, který vyústil jen v další přešlápnutí z nohy na nohu.

_________________

Kdo by to byl řekl, že na jednom výletě na Příčnou se toho stane tolik. A to sebou nemusel táhnout Merlina ani Petříka, aby někoho nového poznal. "Super," kývl ještě nadšeně Preclíček a pousmál se. Vincent sice ještě nevěděl, že na dovádění by se měl raději seznámit s jeho starším bráškou, ale když se rytíř bude snažit(a třeba mu přislíbí něco dobrého), určitě přemluví na nějakou kravinu i Preclíka. Popravdě on asi nakonec stejně udělá všechno co mu Vincek řekne, takže ani moc sladkostí nebude muset tmavovlasý klučina používat. Protože on byl přeci rytíř a rytíři se poslouchají!
"Hele neříkej mu tak! On není žádný Centimetr, aby jsi věděla!" Chlapec si založil ruce na hrudi a na dívenku se zamračil. "Samozřejmě, že bych rád chodil do Havraspáru," přisvědčil poté, protože tahle kolej zněla vážně fajnově. A taky do ní chodil Vincent, že. I když byla pravda, že Preclík si vážně moc přál, aby chodil do stejné koleje jako jeho bratříček. Protože on si prostě neuměl představit, že by se s Petříkem ve škole vídal strašně málo. Ale bylo by zas husté obsadit co nejvíce kolejí. Když mamči byly v Mrzimoru, mohl by být třeba jeden z nich v Havraspáru a druhý v Nebelvíru. Preston do Zmijozelu rozhodně nechtěl, asi z důvodu, že tam chodila Winifred. Stále se mu totiž tolik nelíbila.
"A máte tam nějaké knihy?" Vyzvídal od Vincenta s širokým úsměvem. "A jaký tam jsou profesoři? Nejsou moc přísní?" Tentokrát svůj pohled stočil i k dívčině, protože každý měl na profesory jiný názor. K nějakému Tarenovi se raději nevyjadřoval, protože stejně nevěděl kdo to je.
"Učebnice už mám všechny koupené doma," poznámku o tom, že už je měl také všechny přečtené raději vynechal. "To spíš až v Bradavicích. Děda má totiž strašně velikou knihovnu, takže knížek mám teď hodně," broukl poté k Win a věnoval jí o něco širší úsměv. Nakonec se zas nezdála tak hrozná i když se mu stále nelíbilo jak Vincenta uráží.
"Psa," odkýve hlavou se zazubením. "To já ho vzít chci, ale jak ho propašovat? On totiž není zas tak malý. Merlin je totiž irský vlkodav. Nějaké nápady jak ho do Bradavic tajně dostat?" Pozvedl tázavě obočí a ohlédl se jestli náhodou dědeček nejde. Nešel, takže svůj pohled stočil zpět ke svým novým kamarádům. "On je strašně hodný neublížil by ani mouše! A pan Kvákal je.. Žába?" Zeptal se poté rytíře, protože ho vážně zajímalo kdo pan Kvákal je.

_________________

"Tak vytlouct..." protáhla Brook a na rtech se jí objevil šibalský úsměv. Násilí neschvalovala, ale o Takashim si nic zlého nemyslela, i když se rval trochu nad normální chlapecký limit. "Těžko říct, většině lidí přišel racek vtipný pořád, ale jinak už zvládám přeměnu celou," zasmála se než došlo na vážnější část debaty o zvěromagii a ona se na Takashiho upřeně zadívala, načež lehce zavrtěla hlavou, protože se ještě nezaregistrovala. A Takashiho reakce ji jenom ujistila v tom, že dělá správně. V jejím případě však víc než o to, že by měla tajnou páku proti Ministerstvu, šlo o to, aby na sebe a svou rodinu neupoutala nežádnoucí pozornost. Mudlorodý zvěromág by se jistě na listině nežádaných osob vyskytoval mnohem víc než vystudovaná studentka, a Brook si nemohla dovolit ohrozit svou rodinu.
"Takže se nemáš vůbec špatně!" prohlásila poté nadlehčeně, i když si samozřejmě uvědomovala vážnost celé situace a to, že Takashi se rozhodl přemluvit rodinu, aby odjela na jiný kontinent, než aby riskoval, že se jim něco stane. Žaludek se jí sevřel, když si uvědomila, že její rodina si žije dál v poklidné nevědomosti o nebezpečí, které jí hrozí, jenomže Brook prostě nedokázala opustit místo, kde vyrůstala. Když by měl někdo jít, udělala by to sama, jenomže netušila, kam by šla, a stále bláhově doufala, že se všechno brzy vyjasní. Jenomže Takashi ji během té krátké chvilky donutil věci trochu přehodnotit a cítila, že ji dnes bude čekat dlouhá noc, kdy bude přemýšlet kolem a dokola o budoucnosti, a co by měla podniknout. Kdyby se tak mohla poradit s Aaronem... další důvod mu napsat. Jenom najít odhodlání.
"Nevíš něco o Sybille... nebo o Emerym?" nadhodila a nadějně, ale zároveň ustaraně, povytáhla obočí. Jistě věděla jenom o těchhle dvou, že se přidali k odboji, ale jistě se po Británii potulovalo mnohem víc jejích nebo starších spolužáků, bojujících za správnou věc. "To by byla paráda! Jsem tam tak trochu odříznutá a stýská se mi po známých tvářích," usmála se na Takashiho široce, "Bydlím v St Ives, v Cornwallu. Když budeš chtít, naučím tě surfovat," dodala a vesele se na Takashiho zakřenila. "Takashi, ale notak!" ohradila se poté naoko popuzeně, ale jiskřičky v očích svědčily o tom, že to Brook nemyslí vážně. "Benjamin...se zvládal obouchávat sám, jako obvykle. Pokud se nemýlim, tak spolu s Baltem nastoupil na vyučení k Mungovi. Což je rozhodně lepší budoucí kariéra, než která čeká mě, tedy až se konečně rozhodnu, co by se pro mě hodilo," dodala a lehce se ušklíbla, protože tohle teď pro ni bylo poněkud citlivé téma. Jako by všichni ostatní měli ve svých osmnácti jasno o svém budoucnosti a jenom ona se tak trochu sekla na mrtvém bodě. "A poslední rok byl fajn, jenom mě bude nadosmrti mrzet, že jsme nestihli s Ronem uspořádat rozlučkovou party," řekla a zatvářila se nesmírně lítostivě, než se na chlapce zase zazubila. "Každopádně OVCE byly těžší, než jsem si kdy myslela a jsem ráda, že už mě žádné testy nečekají. I když na druhou stranu... je vážně zvláštní, že už v září nenastoupim do vlaku a neodjedu do Bradavic. Taky ti to přišlo zvláštní, nebo zase zbytečně moc uvažuju?" dodala a zamyšleně naklonila hlavu malinko na stranu, zatímco si Takashiho prohlížela přimhouřenýma očima.

_________________

" On není Centimetr a já můžu bejt Fredýna, tak to teda vážně tůdle!" řekla Winifred malému kloučkovi a pousmála se na něj zcela upřímě, protože se jí nelíbilo, jak ošklivě se staví na stranu, která to všechno započala. Kluci se mezi sebou bavili jako kdyby ona snad byla něco horšího, to snad ani nebylo možný, ona tu byla ten třetí, však to si jednou vypijou, takhle jí tu nemít rádi !
" Profesoři jsou fajnoví, jen paní Lockheartová je maličko přísná, ale to se dalo očekávat, v obraně proti černé magii nesmíš dělat moc blbosti." řekla Winifred a usmála se na hošíka, který se očividně s něčím zase obracel k ní.
" A ty Vincente, až zase příště pojedeš do bradavic za účelem se něco naučit, tak ti pak možná vrátím ten tvůj svetr, když ti to tak vadí." řekla mu s nosíkem povytaženým nahoru, aniž by mu nějak dlouho věnovala pozornost.
" Dobře, tak až budeme v Bradavicích, ale tam je taky moc velká knihovna, však to uvidíš, je to úplná bomba!" řekla WInifred s jiskřičkama v očích. Knížky měla fakt moc ráda ať už šlo o ty pohádkový, nebo o učebnice, všechno bylo tak skvělé!
" Propašovat? Ty ho chceš pašovat? Tak ho tam přece vem normálně ne, nikdo se zlobit nebude ne ? Nebo... Ahá, ty ho tam chceš propašovat přes rodiče! Ták fajn, to bys ho snad mohl vzít zadními dveřmi nebo tak.. Já nevím, moh bys dědovi raděj říct, aby ti to pak dovolil, měl bys to snažší." řekla mu Winifred s úsměvem a koukla na Vincenta.
" Pan Kvákal? Nějaké nové zvířátko? Stejně destruktivní jako ty?" zeptala se Winifred podezřívavě a koukla se na něj s mírným úsměvem. Zvířátka měla ráda, ale starat se o nějak v Bradavicích by asi nechtěla, nemohla by ho brát to hodin a to by byl potom opruz. A i kdyby ho vzala do hodin, co by na to propána řekl učitel, co?

_________________

| +

Pohledem probodne zrzku naproti, přičemž se ušklíbne. Nemůže to totiž pro něj vypadat líp. "Jo, když už, tak radši metr, jsem totiž fakt velkej," řekne jí, přičemž dá ruce v bok a vypne hruď. Zkrátka musí dát každému na vědomí, že vážně není jen tak někdo, ale rytíř. "A ty jsi Fredýna, protože se tak jmenuješ a prostě to na tebe tak jako sedí, že jo," zamává jí před očima rukou, snad jakoby se pokoušel o nějaké kouzlo bez hůlky, přičemž se ušklíbne.
"A Havraspár je super, veř mi. Když jsem tam já, je to skoro jako záruka!" řekne ještě k Preclíkovi, než se ten začne ptát na knihy. To sice není jeho parketa, ale tak teda dobrá. Knihy. To cizí slovo.. jistě jej už někde slyšel. A dost možná už je i někde viděl! "No, Havr spolka je knih plná. Vzhledem k tomu, že se nějak předpokládá, že jsme děsně chytrý, tak k tomu musíme milovat čtení," řekne, aniž by se dalo poznat, jestli to míní jako něco otravného, anebo to zkrátka jen oznamuje.
"Náhodou, jsou docela oukej. Třeba náš kolejní Wells je fakt třída, učí dějiny, ale s ním je to celkem sranda a není to tak uťáplý, jak by se dalo čekat. A ostatní jsou taky celkem oukej. I ta Lockheartová. Já si teda její přísnosti nějak nevšiml, ale to možná proto, že mi ta obrana celkem šla," řekne, přičemž se neopomene pochlubit svou dokonalostí. Pak pohledem opět zakotví na zrzce a ušklíbne se. "No, asi tak za měsíc jedu do Bradavic za účelem se něco naučit, takže už teď bys měla pomyslet na to, že chci svetr vrátit v pořádku a čistý!" nadiktuje jí, jelikož odmítá přijmout zpět zničený a smrdutý svetr. To ať si klidně nechá!
"Tak propašovat psa? No ale počkej... pokud se nemejlím, tak vlkodav je docela velký psisko, ne?" otáže se, přičemž povytáhne tmavé obočí. "No, možná bys ho mohl nacpat do kufru.. anebo bys ho mohl proměnit v něco prťavýho. Pokud vaši umí kouzlit, tak ať to udělaj, ne?" zeptá se. Sám toho moc o přeměňování neví, jelikož umí cokoliv přeměnit tak maximálně v šutr.
"A pan Kvákal je žabák! A je opravdu drsnej a hrozně moudrej... a ne, není novej, už jsem ho tam minulý rok měl. A taky není destruktivní!" řekne na obranu nebohého žabáka.

_________________