Kdy? časově srpen 1976, večer blíže nespecifikovaného dne
Kde? vkusný kouzelnický bar vyšší kvality a pro hru nepodstatného jména, Londýn
Kdo? Theron a Milka

Večerní setkání, které jsme s Mikaylou měli v plánu během herního srpna, ale nějak jsme ho nestihli. Velmi vláčný průběh hry. Má částečně vliv na budoucnost Howellsů a příbuzných rodů.

_________________

Mimo herně:
Poněvadž Mika se nějak nemá k prvnímu postu.... NAKOPÁVÁK.


Kdokoliv by dnes mohl u barového pultu zahlédnout Therona Howellse nikoliv ve společnosti krásné mladé blondýnky, jejíž totožnost zatím zůstávala bravurně zatajena, nýbrž uprostřed vážně působícího rozhovoru s vysokým mužem bledé pleti a pískově blond vlasů. Theron si během hovoru pohrával v prstech se sklenicí brandy, zatímco druhý muž svíral pouze doutník. "Jak to myslíte, nechat ji být?" vrčel Theron nepřátelsky, zřejmě před tímhle daným člověkem neschopen nějaké přetvářky, "vždyť ta holka se, podle vašich vlastních slov, tahá s tím krvezrádcem a s nějakým mudlovským šmejdem!" Znovu protočil sklenku v prstech, aniž by se obsahu vůbec dotkl, a upřel chladné oči do ještě chladnějšího pohledu druhého muže. Na papá Howellsovi bylo vidět, že by se nejraději v ten moment přemístil do domu toho zrzavého krvezrádce Erica a s tou nevděčnicí malou si to pořádně vyřídil. A z nějakého důvodu ho zde držel jako přikovaného tento muž. "Sebastiane, dýchej zhluboka a uklidni se," doporučil mu blondýn a potáhl z doutníku jako by se nechumelilo, "chci ji potrestat stejně tak jako ty. Nicméně tato situace se může nakonec obrátit v náš prospěch, a proto je důležité nejednat příliš unáhleně." Jeho bohorovný klid Therona snad ještě více vytáčel. A mnohem více i proto, že to bylo jen a jen Theronovou zásluhou, že tu teď s ním mohl posedávat u baru. Jak si může ten páprda vůbec myslet, že si sem jen tak nakráčí po těch letech, a zase převrátí celý život rodiny vzhůru nohama?! Jak může být vůbec tak domýšlivý a domnívat se, že celý Howellsovic klan začne skákat podle jeho plánů jen proto, poněvadž někde v háji objevil nějakýho svýho fracka? A co mu v souvislosti s tím dává právo mluvit do výchovy Anabelle? Rozhořčeně vyprázdnil sklenici téměř jedním lokem, načež kývl na obsluhu o další. Kdepak, tohle bude potřebovat nějaký uklidňovací prostředek. Zbloudil na chvíli pohledem po celém baru aby zjistil, že se zde dnes večer nenachází žádné případné uklidňovadlo lidského původu, než se pohledem zase zavrtal do čtenáři neznámého blonďáka. "A co mi tedy doporučujete, dědečku?" zeptal se, obočí pochybovačně pozdvižené. Jako by na to ten, kdož byl nazván dědečkem, ale rozhodně na to nevypadal, celou dobu čekal. Po tváři se mu mihl úšklebek, který rozhodně nevěstil nic dobrého, a sklonil se ke svému vnukovi, aby mu šeptem sdělil další informace. "Byl jsem se na ně podívat, a myslím, že bys to měl provést takhle...." Jeho hlas však běžnému posluchači zanikl brzy v okolním hluku.
...
Theron stále ještě třímal nenačatou druhou sklenku brandy, když se blondýn zvedl k odchodu a nasadil si na hlavu vysoký, elegantní cylindr. "Ach, a ještě jedna prosba, Sebastiane," otočil se na vnuka, než se vydal k odchodu, "neříkej Ethel ani nikomu nepovolanému o mém návratu..." Pak už za cizincem jen zavlál cestovní plášť barvy černi nočního nebe, a on zmizel kdesi v uličce za dveřmi baru. Theron i se svou sklenkou osaměli.


Panu Howellsovi se rozhodně nechtělo odebírat domů, kde určitě zase řádilo to uřvané mimino jeho ženy. Mimino, které prostě nemohlo být jeho, vzhledem k nulové aktivitě jejich manželského života už od, no, narození Ahmona. A samotná Tamarah také lezla muži neuvěřitelně na nervy. Proto se rozhodl, že tu ještě zůstane, a přemítat nad návrhy Xaveria Notta bude raději zde se sklenkou dobré brandy. Kdo ví, třeba se mu ještě dnes večer poštěstí někoho potkat.

_________________

Mika nejistě přešlápla. Už několik minut stála před jedním barem na Příčné ulici a přemýšlela jestli si to nakonec přeci jen nemá rozmyslet. Ona totiž nebyla zrovna jedna z těch, kteří by ve svém volném čase chodili do baru, na sklenku něčeho dobrého. To už si raději někam zalezla s knihou. Dnešek byl však krapet jiný, protože jeden z jejích bývalých kolegů slavil narozeniny. Mice se sice ze začátku nelíbilo, že by měla oslava probíhat v baru, avšak nakonec souhlasila. Přeci jen své přátelé neuvidí nějakou dobu, když odjížděla koncem srpna do Bradavic. Povzdechla si a zatáhla za kliku, aby o pár vteřin později zas za sebou dveře zavírala.
V baru bylo teplo, na rozdíl od venku kde to vypadalo, že by mohlo každou chvílí začít pršet. Mika se rozhlédla kolem, zatím nikoho známého neviděla a to si myslela, že přijde do baru mezi posledními. To ještě nevěděla, že se na ní čeká v úplně jiném baru než ve kterém se nacházela..
Po několika mužích hodila pohled alá mám hůlku a nebojím se jí použít. Nelíbilo se jí, jak se někteří po ní ohlížejí, a tak se raději pomalu rozešla k baru. Popravdě doufala, že se tady brzy někdo z jejích známí objeví, protože se tady nechtěla zdržovat moc dlouho. Předtím než se vyhoupla na jednu z barových židlí si poupravila šaty a zkontrolovala svůj účes, který vypadal i přes všechny její snahy krapet neupraveně.
Milka si objednala sklenku bílého a jakmile se před ní sklenka objevila, vděčně se na barmana pousmála. Do teď svému okolí nevěnovala tolik pozornosti, avšak když už seděla a upíjela ze své sklenky, rozhlédla se kolem. Byla tady přeci možnost, že by své přátelé přehlídla.. místo nich si však všimla úplně někoho jiného a popravdě? Toho člověka by tady nečekala. Je tady možnost, že mě neviděl.. No, alespoň v to Mikayla doufala, i když to asi nebylo tak možné, když seděla pár židlí od něho. Jak to, že si ho prvně nevšimla? Plavovláska svůj pohled stočila raději od Therona ke dveřím, čekajíc, že se i hned otevřou a dovnitř vstoupí Raphael s dalšími přáteli. Nic takového se však nestalo. Mika se vážně snažila dívat se všude možně jen ne na Howellse, ale sem tam se prostě neudržela a pohledem k němu sklouzla.

_________________

I Theronovi, ponořenému do myšlenek, trvalo nějakou chvíli, než si všiml pohledné mladé ženy, která se usadila jen několik židlí od něho. Co ta tu dělá? napadlo ho. Ne, rozhodně by nečekal, že žena z nemocnice, Mikayla, tedy alespoň myslel že to bylo její jméno, by holdovala podobným podnikům jako byl tenhle. Nevypadala, že by měla zas tolik zbytečných financí, aby utrácela za předražené pití. A Theron netušil, jestli mu zde její přítomnost vadí, nebo zda je vlastně rád. Na jednu stranu, pokud by na ni chtěl promluvit, a věřte, že on chtěl, musel by hrát zase to divadlo, hru na hodného, milého, starostlivého tatínka, zanechaného bez matky svých dětí, jenže na tu druhou.. víte, on potřeboval odvést myšlenky někam jinam, a okouzlující plavovlasá kouzelnice mohla být jedním ze způsobů, jak toho docílit. Ne, na Caroline, svou momentální milenku, si ani nevzpomněl. Proti Mikayle se zdála být nedospělá.
Theron si dával moc dobrý pozor, aby neviděla, že se na ní čas od času po očku podívá, a začal se pro změnu tvářit děsně neškodně a osaměle, jako by s ním ještě před chvílí necloumal vztek na dceru a na dědečka. V ruce otáčel sklenku brandy, jako by rozvažoval, zda ji vypít, ale přitom co chvíli kontroloval stav své dnešní vyhlídnuté krasavice. Zdálo se, že na někoho čeká, a ač by byl Theron moc rád toto čekání přerušil, v rámci dokonalého divadla nezkušeného a vlastně trochu nesmělého muže nemohl jen tak vstát a dojít k ní, že ne? Kdepak.
Ještě několik desítek minut, během níž už Mikayle muselo dojít, že její přátelé se tady neukážou, se pan Howells omezil jen na občasné pohledy, na nichž si nechával záležet, aby působily dokonale plaše, čistě pro případ, že by si snad žena všimla, jak se na ni dívá. Až pak cíleně vyhledal její pohled ve chvíli, kdy se znovu podívala jeho směrem. Chvíli jako by na ní překvapeně visel pohledem, než očima rychle cukl pryč. Přesně jako by si uvědomoval, že zírat je neslušné, a jako by se rozhodoval, zda se k ženě připojit či nikoliv, a to i přesto, že to vše už měl rozhodnuto dávno předem. Nakonec, na povrchu bojující se slušností, zdráhavostí a nervozitou k ní opět pomalu stočil oči, a konečně vstal ze svého místa, aby mohl překonat tu krátkou vzdálenost mezi nimi. "Dobrý večer, Mikayla, že?" zeptal se měkkým, mile a nepodlézavě znějícím hlasem, a dodal i drobné, nesměle působící pozvednutí rtů. Musel přeci působit, že si vzpomíná na neblahou situaci, v níž se potkali minule! A taky jako že jí rozhodně nechce překopat plány na celý večer.

_________________

Samozřejmě, že Mice došlo do několika minut, že to asi není ten bar, ve kterým má sraz se svými přáteli. Jenže když už před sebou měla víno, nehodlala ho do sebe rychle vyklopit či rovnou odejít. Přeci jen ta sklenka stála docela dost a hlavně víno bylo po kávě její oblíbený nápoj. Ke dveřím už se nekoukala, nechtěla vypadat jako někdo kdo tady na někoho čeká a ten někdo na ní zapomněl. Avšak, nehodlala se tady také zdržovat nějak dlouho. Víno pomalu ubývalo a jí se po tvářích rozlil spokojený úsměv. Nebyla zas tolik zvyklá pít, ale jedna sklenička jí zatím neublížila.. horší by to už bylo kdyby se rozhodla zůstat a objednat si ještě několik dalších..
Mika co nejnápadněji stočila pohled k Theronovi. Zdálo se jí to nebo se na ní také vážně podíval? Raději svůj pohled zabodla do své sklenky vína, ze které následně upila. Už jen trochu a bude moci zaplatit a jít.. jenže ona nemohla odolat tomu, podívat se směrem k Howellsovi znovu. A tak tedy pozvedla svá očka zrovna ve chvíli kdy i Tseh koukal zrovna na ní. Jejich pohledy se setkali a.. oba po pár vteřinách ucukli. Milčiny tváře se zbarvily do červena a ona se snažila nemyslet na to, že sedí o pár barových židliček dál. Když se však mezi ně posadil jakýsi kouzelník, Mika ho propálila naštvaným pohledem, ale nakonec se rozhodla nechat to být, protože.. protože on prostě nebyl někdo s kým by se měla scházet. Byl čistokrevný a ona ve většině případech takovými opovrhovala jenže.. na Theronovi bylo něco jiného a Mikayla nemohla přesně říci, co jí na něm tolik lákalo. Pohlédla do své sklenky a s potěšením zjistila, že už je prázdná. No a zrovna ve chvíli kdy si chtěla zavolat číšníka, aby mohla zaplatit, objevil se u ní papá Howells.
Mikaylino srdce začalo být o sto šest když na ní promluvil a její tváře se opět zbarvily do rudé barvy. Klid. Je to jen chlap. Pěknej chlap.. Mice se podařilo zbavit se ruměnce, a také se jí podařilo vykouzlit úsměv a ne jen vyjeveně na Therona koukat. "Dobrý večer," pozdravila na oplátku i ona a ohledně jména přikývla. Po jejich posledním setkání pochybovala, že si bude někdo takový pamatovat její jméno a hele, papá Howells si ho opravdu pamatoval. Ééé.. teď už je asi blbé odcházet.. Mika Therona propálila zkoumavým pohledem, protože jí opravdu zajímalo, proč se za ní vydal. Ne, že by nebyla ráda, právě naopak. Jeho společnost jí dělala dobře. Až moc. "Theron, že?" Oplatila otázku jako by se snad musela ujistit zda si jeho jméno pamatuje správně. Pamatovala. Jeho jméno totiž z hlavy vydolovat nemohla. Objevila se před ní nová sklenka vína a Mika si nebyla jistá, jestli si jí objednala ona sama nebo je ona sklenice určená pro někoho jiného. Byla pro ní, jak jí brzy barman ujistil, a tak Mikayla věnovala svůj úsměv pánovi, který seděl několik židlí od nich. "Jak se má váš otec?" Mika upila ze svého vína a svá očka zabodla do Theronových.

_________________

Ne že by si Theron tu hru pohledů patřičně neužíval. Bylo ale nasnadě (a možná za to mohla ta třetí načatá sklenka, ač Howells rozhodně nepostrádal vysokou toleranci vůči alkoholu, a tudíž to těžko mohlo mít nějaký větší vliv), aby se po té chvíli odhodlal k nějaké akci.
Žena reagovala přesně tak, jak očekával. Jenže co to? Chtěl jí přeci sám nabídnout druhou sklenku, proto vyčkával, než dopije tu první. Kdo ho předběhl? Theron v nestřeženém okamžiku stihl hodit po neznámém muži takový pohled, který ho snad donutí přestat se mu motat do revíru, stejně jako nepatrně kývnout na barmana a u toho mrknout pravým očním víčkem. Barman Howellse znal a věděl, co tohle gesto znamená - zde přítomná žena by měla být dostatečně zásobována nápojivem, dokud nebude svolná k Theronovým záměrům, což muž potvrdí dalším kývnutím, až ona situace nastane. Howells věděl, že barman bude jednat v jeho zájmu, poněvadž víte, i když byl majitel tohoto baru, barmanův otec, opravdu zámožný, o čistotě jeho krve se dalo směle pochybovat, a to i přesto, že rozhlašoval svou příbuznost k jedné z čistokrevných rodin. A Theron o tom tajemství věděl. A majitel i jeho syn věděli, že to ví, a že by jim mohl z života udělat peklo. Proto pro ně bylo lepší skákat, jak muž píská.
Nicméně Theron měl dnes roli poněkud odlišného rázu, zvláště pokud chtěl skutečně na plavovlásku zapůsobit kýženým dojmem. V podobných hrách se vyžíval, a ať to žena chtěla nebo ne, vlastně do ní viděl jako do otevřené knihy. Například z pohledu vytušil, že jí znemožnil odchod z podniku, kam předtím nejspíš neměla namířeno, a také to, že na jeho jméno se ptá úplně stejně zbytečně jako on se předtím hraně ujišťoval o jejím. Nicméně napovrch žádné Theronovy myšlenky nevypluly. Tvářil se pořád jako nezkušený muž, který neví jak přesně se chovat a je vlastně maličko nervózní, a když se Mikayla optala na jeho jméno, vykouzlil dokonale přesvědčivý potěšený úsměv. Tak. Přesně, působit, jako by nic nebylo milejším překvapením než to, že si zapamatovala jeho jméno. Poté se s nejistě znějícím "smím vás okrást o chvíli vaší přítomnosti?" usadil na jednu z židlí vedle slečny Moore. Naznačil přípitek svou sklenkou, načež trochu upil a nepřestával s ní otáčet mezi prsty.
Čekal sice, že Mikayla k němu po chvíli zvedne oči, nicméně sám sobě musel přiznat, že neočekával to, že by měla tolik odvahy na to, aby mu pohled upřela zpříma do očí. První, co musel zákonitě udělat bylo, že přestal otáčet sklenicí v ruce. A co teď? Klopit pohled, uhýbat, předstírat dokonalé okouzlení, nebo sám hypnotizovat? Jen vteřina stačila, aby analyzoval a vyšel s ideální kombinací. "Už je mu lépe, díky za optání," pousmál se, přičemž stále očima nepouštěl ty její, než po chvíli, která by asi mohla být uznaná za poněkud delší, než by si dovolil někdo, kdo nemá o ženu žádný, nu, zájem, upřel pohled na tekutinu ve své sklenici. "A... vaše rodina, hm, dcerka, doufám že se má dobře?" dodal po chvíli dokonale nejistě znějícího ticha, a znovu pohled k ženě zvedl. Opravdu doufal, že s tou dcerou se nesekl, nicméně zněl přesně tak, jak by znít měl. A tak, když se následně znovu napil ze své sklenice, zdálo se, že si snad chce dodat odvahy v nejisté situaci. A zatím? Theron si jednoduše užíval hru. Nemluvě o tom, že by v ní mohl získat mnohem více než společnost této půvabné ženy na jeden večer.

_________________

Mika si onoho domlouvaní Therona s barmanem nevšimla, protože ve chvíli kdy ti dva na sebe mrkali měla svůj pohled stočený k zemi. Přemýšlela jestli je tohle všechno dobrý nápad, protože ona věděla co s ní alkohol dělá, a přeci jen, měla už druhou sklenku. Také štěstí pro pana Howellse, že si toho nevšimla, jinak by se asi hodně rychle loučila..
Svůj pohled zvedla až v momentě kdy na ní Tseh promluvil a ona vykouzlila menší úsměv. "Samozřejmě," vypadlo to z ní poměrně rychle, protože kdyby nad tím přemýšlela o trošičku déle, nakonec by řekla ne. Vlastně ono slovo "ne" jí málem i z úst vyšlo, jenže ona se ve společnosti tohoto pohledného muže cítila.. dobře. I když by to samozřejmě nepřiznala na hlas, tedy ne teď a tady. Její oči však prozrazovali, že je vážně ráda, že ho vidí. Jejich první setkání nedopadlo zrovna nejlépe, ale zatím to vypadalo, že je tady žádný Sincere rušit nebude. Naštěstí.
Mikayla popravdě krapet nechápala jak se před ní mohl ocitnout další drink když sotva na bar položila prázdnou sklenku, takže na sklenku vína hleděla chvíli krapet nechápavě, než se z ní tedy odhodlala napít. Byla rozhodnutá, že z téhle sklenky bude už jen ucucávat, aby jí vydržela do té doby než se rozhodne odejít pryč. Což by mělo být hned. Mika si to dobře uvědomovala, jenže společnost Therona jí dělala docela dobře a ona si o něm prostě nemohla myslet, že by mohl být nějak zlý či, že by jí mohl nějak ublížit. Proč? Protože působil neškodně a jí by rozhodně nenapadlo, že zrovna před ním by si měla dávat nějaký větší pozor. Vždyť se i hezky staral o svého otce a to se u mnoha mužů nevidí.
"Má se.. dobře," plavovláska pohled od Therona odtrhla a upřela ho kamsi ke dveřím. Jak ví o Angelice? Mikayla dopila zbytek vína a chopila se hned další skleničky, která se před ní jako zázrakem objevila. Po chvilce přemýšlení jí došlo, že musel slyšet její hádání s Raphaelem v nemocnici kde se také poprvé setkali.. nebo si to zjistil jiným způsobem. Víno na ní začínalo už krapet působit a ona tak stále visela na Theronovi pohledem a odtrhávala ho jen v momentě kdy do sebe lila další víno. "Nebojíte se, že vás tady někdo se mnou uvidí?" Tímto dotazem samozřejmě narážela na svůj původ, protože pan Howells byl přeci jen čistokrevný a už moc dobře věděl, že ona rozhodně čistokrevná není. No a v baru se přeci jen mohli pohybovat další čistokrevné existence, že. Milčiny rty se roztáhli do většího úsměvu a ona se natáhla už pro čtvrtou sklenku, avšak pohled v tuhle chvíli z Therona neodtrhla.

_________________

Barman zřejmě plnil svou úlohu velice svědomitě, poněvadž se před Theronovou společnicí objevovala jedna sklenička za druhou, a Tseh tak už mohl jen víceméně počítat minuty, než bude Mika svolná k různým dalším aktivitám. A ne, rozhodně tím nemyslel jen aktivity tělesného charakteru. Přeci jen, Howells si moc dobře uvědomoval, že ta žena byla tehdy při tom boji před Hladovým drakem. A měl tu výhodu, že ona o jeho totožnosti dík kápi a zahalené tváři prostě vědět nemohla.
Nicméně zatím se pohledem naprosto neškodného člověka, který je pořád maličko nervózní z přítomnosti krásné ženy, díval jejím směrem, a jak tak pomalu usrkával ze své vlastní sklenky, pohledy prodlužoval, až nakonec skončil u lehké hypnózy pohledem, ale to bychom předbíhali. "Tak to rád slyším," odtušil mile znějícím hlasem ohledně Angelici, a jako snad náhodou dodal: "Sám mám taky děti, jsou to radosti života, ale merlinžel s nimi bývají i problémy, zvláště, vychováváte-li je bez matky..." Následoval povzdech a další lok tekutiny, čímž se Theron dostal ke dnu sklenky a poručil si další. Přesně tak, muselo to vypadat hlavně přirozeně. A navíc, právě svým tónem hlasu a slovy potvrdil, že je ve skutečnosti milý muž, kterému záleží na rodině. "Ach, promiňte, ne, um, neměl jsem v úmyslu vás zatěžovat takovými řečmi," na chvilku s dokonalou hranou plachostí sklopil pohled, než se dostal k tomu dříve zmiňovanému hypnotizování.
To bylo v té chvíli, kdy se ho Mikayla zeptala na onu otázku. Měl co dělat, aby se tomu nezasmál. Ne, rozhodně se ničeho takovýho nebojím, a všem to taky může být jedno. Slouží to mně a dobrý věci, drahoušku nečistej, odpověděl v duchu a z jeho vnitřního hlasu čišela jízlivost, smíšená s pobavením. Navrch se ale zatvářil překvapeně. Zavrtěl rázně hlavou, načež upřel pohled Mikayle přímo do očí, což mu vlastně mladá žena docela usnadňovala. Bylo až směšně jednoduché chytit plavovlásčiny zraky do pavučiny vlastního pohledu, o jehož účincích na ženy Theron věděl. "Nikoliv, pokud mě ti nafoukaní blázni budou nenávidět za to, že nesoudím podle původu," Lež jako hora, ale pro chvilkový potěšení i mudla dobrá,, "je to jejich hloupost." Tak, ještě chvíli se dívat do očí, a pak... Jako by si uvědomil, co právě řekl, znovu skryl obličej za sklenku v předstíraném velkém loku tekutiny. Nádech a výdech, ano, přesně tak. Jak moc ho bavilo působit jinak než jaký opravdu byl! Obzvlášť, když mu potom tato žena tak hezky padne do sítí. "Promiňte za takovou upřímnost, já jen že.. no, prostě... promiňte." Dokonalý zmatený muž dobrého srdce, který řekl nejspíš něco, co neměl. Jak ta hra byla zábavná! Teď zase na chvíli přestal upírat pohled do Mičiných očí, a když říkal onu nejistě znějící větu, sklopil zrak na chvíli do své sklenice, kde jako by rychle mizel její obsah, ač prostě ze začátku nechal jen nalít méně, pro optický efekt. "Ale, pokud si vy nepřejete se mnou být viděna na veřejnosti," vykouzlil částečně zklamaný, smutný výraz oddaného štěněte, a znovu zvedl oči k Mikayle, "myslím, že bych měl asi... odejít?" Přesně tak, to zklamání, čisté a upřímné, působilo dokonale pravě. Ale ne, rozhodně nečekal, že by mu řekla, ať se tedy sbalí a odejde. Poněvadž to ona nemohla udělat, ne když měl Theron svou hru takto rozehranou. "Nebo bychom... se mohli přesunout někam mimo nechtěné oči, pokud vám to vadí..." dodal tichým, dokonale nejistě znějícím hlasem, a znovu se podíval někam mimo, jako by se bál ženiny odpovědi. Ale nebál. To on ovládal tuhle hru, a navíc, zatímco měl předtím Miku v zajetí pohledu, drahý barman přispěchal a nepozorovaně, doufejme, dolil její sklenku.

_________________

Mika usrkla ze své sklenice a doopravdy se snažila, aby tahle sklenka byla poslední. Protože alkohol s ní dělal divy, asi tak jako s každým jiným člověkem a popravdě? Ona se v přítomnosti Therona nechtěla opít. Jenže z těch jeho pohledů a chování byla krapet nervózní, takže se to vlastně snažila skrývat právě alkoholem.
Plavovláska na Howellse vytřeštila ohromeně oči. Tušila, že bude mít nějaké děti, ale to, že je vychovává sám už jí krapet překvapilo. Jistě, kdyby měl ženu, asi by se s ní těžko vybavoval, ale někteří chlapi si hledali milenky, že? Milku rozhodně nenapadlo, že by to mohl být i tento případ a co více, rozhodně si nemyslela, že by mohl mít Tseh ženu. Protože proč by jí o tom lhal? Přeci působil tak neškodně! "S tím souhlasím. I když v mém případě do výchovy zasahuje i její otec," Mikayla položila skoro prázdnou sklenku zpět na barový pult a na chvíli se zahleděla jinam. Docela jí zajímalo jestli si někdo z jejích přátel všiml, že není tam kde by být měla. "To je v pořádku, opravdu," její očka se opět zabodla do těch jeho a po tvářích jí přejel menší úsměv. Takovéhle řeči jí nevadily. Sice jí teď na jazyku pálila otázka zda to myslel tak, že jeho žena je mrtvá nebo tak, že se s ním rozvedla a o děti nemá žádný zájem. Připadalo jí však neslušné se ho na to ptát, a tak se místo toho raději napila ze sklenice, která byla opět nějakým způsobem plná a Mika už začínala podezřívat barmana, že jí tu sklenku dolívá schválně.
No a pak přišla na řadu ta otázka co položila a v jednu chvíli toho zalitovala. Vždyť kdyby se toho bál, nepřisedl by si k ní. Jeho odpověď jí už úplně přesvědčila, že musí být úžasný chlap a ač si to Mikayla neuvědomovala, padla do Theronových pastí, za kterých už se asi jen tak nevyhrabe. "Neomlouvejte se. To já bych se měla omluvit, neměla jsem takovou otázku pokládat," vypadne z ní a omluvně se na pana Howellse pousměje. Svůj pohled skryje ve sklence vína, ze které upije možná o něco více než původně chtěla, a tak i pátá sklenička v ní brzy zmizela a už jí bylo nějak tak jedno, jakým zázrakem se před ní ocitla další.
Sama Mikayla se divila, že i po tom množství vína co v ní skončila dokázala ještě normálně uvažovat, a že se jí nepletly slova. Což bylo dost možné, že se po několika dalších skleničkách stane. Jeho štěněčí pohled jí dostal a kdyby v tuhle chvíli stála, asi by se roztekla. Byl roztomilí a na Mice bylo jasně vidět, že vůbec netuší do čeho se to zapletla. Což bylo asi dobré, protože kdyby to věděla, asi by to pro jednoho z nich nedopadlo dobře. "Ne! Tedy.. neřekla jsem, že nechci být s vámi viděna na veřejnosti, tak proč by jste odcházel?" Její tváře nabraly červený odstín, takže svůj pohled raději stočila jinam a snažila se uklidnit. Ono ne vyhrkla strašně rychle, takže pokud si Theron ještě nebyl úplně jistý zda má Miku v moci, tak potom to si musel být jistý už stoprocentně. Uvědomovala si, že mu měla říci, aby odešel a sama by se měla zvednout k odchodu, jenže.. nechtělo se jí. Tsehova společnost jí dělala dobře.
Opět upila ze své sklenice a při jeho další větě se málem zakuckala. Jít jinam? Řekni, že už musíš jít. Nebo se prostě zvedni a odejdi. "To.. je dobrý nápad," vypadlo z ní když sklopila pohled k zemi. Kdyby se něco stalo, mohla to svést na množství alkoholu co vypila, ne? Raději se opět natáhla po skleničce, která byla zas plná, a tak z ní Mika opět upila.

_________________

Theron usrkával ze své sklenice a s uspokojivým pocitem sledoval, jak jeho plán parádně vychází. Nahrávala mu do karet ukázkově, až chvílemi pochyboval, jestli ho třeba neprokoukla a nehraje to na něj. Ale ne, rozhodně to tak nepůsobilo, a pan Howells skutečně pochyboval, že by po kdovíkolikáté sklence vína, které do sebe klopila fakticky slušně, byla žena ještě schopna nějaké té slušnější přetvářky, které by si nevšiml.
Ač mu to bylo úplně jedno, po zmínce o otci dcery prostě v rámci své momentální role musel nasadit poněkud provinilý, nervózní výraz. "Ah, vy máte muže? Tak to pak se moc omlouvám jestli, no, víte," teď udělat pauzu, která vyzní dokonale nejistě a pokud možno donutit tváře, aby přes ně přeběhl lehký stín růže, která se, nutno podotknout, na obličeji někoho jako Theron docela vyjímala, ač tam byla jen na vteřinku, "když mě žena opustila s mým vlastním bratrem, eh, promiňte, asi ne všichni to musí mít stejně..."
Tohle stihl vyslovit ještě před tou omluvou, která tedy byla mnohem více na místě, ač ve skutečnosti nic z toho nemyslel nijak extra vážně. Vlastně to byl jednoduchý způsob, jak z ní vytáhnout to, jak se věci s otcem její dcery vlastně mají, a zda má tedy po dnešku někde očekávat avadu do zad nebo ne. Prostě plán, poněvadž v jejím pohledu zahlédl zřetelné, nevyřčené otázky, a bylo mnohem lepší je rovnou zodpovědět, aby si snad žena nemyslela, že z něho musí něco páčit. Co na tom, že se s Tamarou podváděli na denní bázi oba, a že ho nikdy neopustila? To přeci plavovláska nemusela vědět."Děkuju, vážně, obvykle mě lidé nechtějí vyslechnout, udělají si obrázek kvůli původu a... ona se asi tahle slova stejně nehodí, že?" přeběhl mu po tváři mírný, vděčný úsměv, který zdáním vděčnosti ukrýval jen své pravé záměry.
"Ale kdepak, to je v pořádku," opáčil s větším úsměvem a dovolil si další lok ze sklenky, která stejně jako předešlá byla naplněná jen do poloviny, takže to nakonec budilo zdání, že s množstvím alkoholu v krvi za ženou nijak nezaostával. Barmanovi zatím věnoval další instruktážní pohled, znamenající, že by měl zpomalit v přísunu tekutin jeho společnici - Theron zaprvé cítil, že Mikayla pojala nějaké neurčité podezření, a to bylo nutno neutralizovat, a za druhé, rozhodně nepotřeboval, aby žena skončila namol pod stolem. Také usoudil, že by mohl začít nějak dávat najevo, že ona není jediná, komu stoupá alkohol do hlavy. Upřímně řečeno, vlastně začínal cítit ty jemné prstíky omámení, jak se kolem něho rozprostírají a čekají na svou šanci, ale pořád měl v hlavě dost jasno na to, aby pokračoval s hrou. A hodlal u toho zůstat.
Zvláště poté, co mu tak jasně dala najevo, že ji má kompletně ve své moci. V tu chvíli se mu objevil na tváři nefalšovaný, spokojený úsměv*, který sice vycházel z trochu jiných důvodů, ale do dané situace spadal skvěle, a o to více omamným způsobem musel působit, poněvadž byl pravý. "To jsem opravdu rád," opáčil a pak, jako by se sám podřekl, a nebyl si jistý, zda vyslovit další část, se k ženě přiblížil a tišším hlasem dodal: "a ani nevíte jak mě těší, že jsem tu na vás dnes narazil... vlastně jsem..." Nádech, jako by si nebyl jistý, zda pokračovat. A pak se znovu oddálil a upil ze sklenky, čímž vyprázdnil její obsah. V převedení do reality to nejspíš působilo jako že ještě nemá dost odvahy, aby řekl ta slova, která měl na jazyku, ale ve skutečnosti to stále bylo součástí hry. A to i přesto, že tušil, že teď už tolik obezřetný být nemusí - ačkoliv, ještě se nejspíš hodilo sklenku či dvě počkat.
A potom prosím přišlo znamení, že má Theron zase jednou vyhráno. A také další z rolí chudáka barmana. "Promiňte, nejspíš jsem nechtěně vyslechl vaši konverzaci," začal v ten vhodný čas, takže to vypadalo, že Theron ani neměl možnost nějak reagovat, ač to přirozeně muži nakázal právě on sám, "ale pokud byste chtěli, mohu nabídnout jeden z našich oddělených salónků s veškerým soukromím a komfortem." Theron se samozřejmě zatvářil nerozhodně, ačkoliv věděl, že stejně přesně tím směrem se svou společnicí půjde, jenže to muselo vypadat jako její rozhodnutí. Nesměla si připadat, že ji do něčeho nutí. Upřel tak na ni oči, tím podmanivým způsobem, a náhle důvěrně se zeptal: "Tak co myslíš - mohu ti doufám tykat - , Mikaylo?" přičemž na její jméno vložil jistý důraz, jako by ho s procítěním převaloval v ústech. Ženiny oči mezitím nepouštěl ze zajetí vlastního pohledu. Co si stihl takhle uvědomit bylo, že je slečna Moore opravdu moc krásnou ženou, a možná někde v koutku mysli mu jí na chvíli přišlo líto, že ji takhle využívá. Jenže tady nešlo jen o osobní prožitek, který si chtěl užít dnes večer. Kdepak, tohle mělo mít mnohem delší trvání, z něhož by mohl nakonec profitovat nejen Tseh, ale pokud bylo jeho tušení po bitky u Draka správné, tak i Smrtijedi. Ale upřímně? Na druhou část svého plánu myslel v tu chvíli snad ještě méně než na záblesk lítosti. Ač si hlídal hladinu, i s ním alkohol v krvi přeci jen něco dělal. Málo, zatím, ale i tak.

Mimo herně:

* | +

_________________