Zajímá mě výsledek, ne způsob, kterým toho docílíte – tady si Lei chvíli připadala, jakoby mluvila se svým ruským dědou. Aleksander Udinov se nikdy neohlížel na prostředky, kterými si dopomáhal k vytyčenému cíli, a mnohdy to byly prostředky takové, které by se spousta kouzelníků neodvážila použít. A vlastně na ně dost možná i pomyslet. Jestli byl Jaren Gall jen z poloviny takový jako hlava rodu Udinovů, pak z něj bylo dobré mít respekt.
A že se respekt bude hodit, to jí potvrdil hned v zápětí on sám, když v jeho očích zahlédla odlesk povýšenosti a arogance, se kterou jí sděloval slova, která ji zamrazila na kůži. Lorelei zvládala čelit bez mrknutí oka spoustě hrozeb, ale to neznamenalo, že by neměla strach. A že by nepoznala, kdy je na místě být obezřetný. Jaren Gall byl nebezpečný člověk. „Pokud bych já pro vás mohla udělat ještě cokoliv jiného, neváhejte se na mne obrátit, Jarene. Smím vám říkat Jarene?“ povytáhla jedno dokonalé obočí na čelo a vyčkala odpovědi. Pokud ji chtěl ještě někdy vidět a pokud chtěl, aby s ním spolupracovala, odmítala pan-gallovat až do smrti. „I mně by Lorelei byla příjemnější. Bude mi potěšením se s vámi znovu setkat,“ nechala rty roztáhnout do společenského úsměvu. Bratříčkovat se s Gallem, odkdy jí to bylo proti srsti? Byl čistokrevný, ona taky. Krvezrádkyně, to ano, ale to jen dokazovalo to, co on sám potřeboval vědět k tomu, aby jí vůbec učinil takovou nabídku – že Lorelei „McKayová“ nikdy neměla problémy s porušováním pravidel.
Bylo vlastně hezké se znovu cítit jako čistokrevná dáma. Až příliš hezké.
Přišla chvíle rozloučení a vstávání od stolu, které jí teď už dělalo velké potíže. Nebránila se doprovodu, i když takový oběd i následné společné kroky na ulici mohly zvednout ze židle kdejakou méně pozornou drbnu. Co na tom, že šlo o pracovní oběd, hbité jazyky si uměly slova překroutit tak, aby se jim hodily do krámu.

Konec září, 1976

Doučovat chodící katastrofu lektvary se Lei nejdřív nezdálo zas tak hrozné, ale po několika hodinách lektvarů, kdy se na Darrela zeptala jeho vyučujícího, se jí to začalo zdát téměř nemožné. Darrel si ovšem dával na čas, což jí na čele vytvářelo hlubší a hlubší vrásky, a společně s celou situací ohledně ministerstva to mělo za následek, že Lorelei byla na své studenty ve většině případů ukázkově protivná.
A pak nastal den, kdy se ozvalo klepání na dveře jejího kabinetu, který ještě zdaleka nepůsobil tak neobydleně, jako tomu mělo být o pár měsíců později. „Dále!“ vyzvala klepajícího za dveřmi mumlavě a zvedla se z křesla, kde popíjela čaj při oddechovém čtení. Děti byly s Erym, i malá Rose, kterou Lei velmi postrádala, i když ji musela opustit třeba jen na pár minut. Příčilo se jí nechávat tak malé miminko komukoliv jinému, ale nebylo zbytí, a věřila Erymu, že všechno perfektně zvládne, obzvlášť když na něj samotného dohlížela ještě babička Debbie, která byla z Rose zcela unešená.

_________________

Darrel v duchu pomalu odpočítával do tří, a když už byl u dvou a těšil se, že se v další vteřině rychle otočí a zmizí odtud, ozval se zpoza dveří profesorčin hlas. Zděšeně odtrhl pohled od špiček svých polobotek a nevěřícně se na dřevo před sebou zadíval, jako kdyby nemohl vůbec uvěřit tomu, že McKayová v kabinetě je. Má tři děti, se o ně nestará, nebo co? brblal si otráveně v duchu, ale stejně se nehnul ani o píď. Dal si pěkně na čas, protože se potřeboval ujistit, že má správně zastrkanou košili, utaženou kravatu a že mu vlasy netrčí do všech stran. Vážně, Darrel byl skoro jako ze škatulky. A tak se zhluboka nadechl a vzal za kliku.
"Můžu?" vsunul do kabinetu pouze hlavu a zvědavě přelétl očima po celém interiéru, než se zastavil pohledem na profesorce a zlehka se usmál, spíše z nutnosti, protože vůbec nevěděl, jakou bude mít Lorelei Andersenová náladu. Místo ní už měli Redmonda, což byl fakt vopruz a McKayovou vídal maximálně tak na chodbách. Pokud souhlasila, vešel dovnitř i s taškou přes rameno a zavřel za sebou dveře.
V prvních vteřinách to vypadalo, že profesorku více nevnímá, protože se pořád rozhlížel po celé místnosti, i když stál Lorelei přímo na proti, a když k ní skoro omylem zabloudil pohledem, překvapeně se nadechl a uvědomil si, že by měl vysvětlit, proč vůbec dorazil. "Přišel vám ten dopis od taťky?" vypálil a hned na to se trochu zašklebil. Hrozný nazývat toho hajzla taťkou, ale nemuseli všichni vědět, že Jarena do morku kostí nesnáší. I když z Darrelova následného výrazu šlo vyčíst naprosto všechno. Nervózně se podrbal v krátce ostříhaných vlasech.
"O tom doučování, myslím. Říkal, psal teda, že to... se mám stavit. Za váma jako. Tak jsem tu," zplácal dohromady důvod, proč dorazil a zvedl k profesorce zelenomodré oči, doufaje, že bude vědět, o čem mluví.
Bylo mu to hrozně hloupé, obzvláště, když už ho McKayová neučila, ale takovou příležitost neměli všichni. Nehodlal se bránit samotnému doučování, takovou šanci hodlal chytit za pačesy - i z důvodu, že pokud ta NKÚ nebudou vynikající, otec bude fakt zuřit, ale vadilo mu, že Lorelei uvidí jeho neschopnost v přímým přenosu. V tomhle k sobě dokázal být upřímný, na lektvary zkrátka neměl talent. A že se už několikrát snažil nahradit talent pílí a snahou a stejně se to nikdy nepodařilo.

_________________

Konec září 1976

Tak přece dorazil. Lei si nebyla jistá, jestli se Darrel vůbec někdy ukáže, a vlastně tak trochu doufala, že neukáže, a ona nebude muset pro jeho otce hrabat špínu zpod chlapcových nehtů. Alespoň už ho neučila a neměla čas ho špehovat po chodbách mimo vyučování, když ji zaměstnávala rodina. „Samozřejmě, že můžete, pane Galle,“ vyzvala ho s letmým náznakem úsměvu na rtech a gestem ruky ho vyzvala, aby se posadil. Dost možná si toho vůbec nevšiml, protože měl spoustu práce s rozhlížením se okolo sebe, zato Lei si ho zkoumavě prohlédla od hlavy až po paty. „S vaším otcem jsem mluvila, nebojte se. S vaší situací mě dostatečně obeznámil,“ ušklíbla se po svém, nicméně nemohla říct, že by jí Darrela nebylo líto. Když nastoupil do prvního ročníku, myslela, že ho při nejbližší příležitosti uškrtí, ale nestalo se tak, a postupem času se z něj vyklubal takový zábavný nešika. Něco jako Ery. Srovnávat ty dva by si sice netroufla, ale pro podobné magory měla asi trochu slabost, takže ať už Darrel chtěl nebo nechtěl, v jejích očích si vysloužil i dávku starostlivosti. „Výborně, tak asi hned začneme, ne? Protože jestli vaše NKÚ nebudou naprosto perfektní, tak vás stáhnu z kůže, pane Galle, a nežertuji,“ zadívala se na něj zpříma, načež popošla ke svému pracovnímu stolu, kde stál menší kotlík a kde bylo až s chorobnou precizností poukládáno vše, co k přípravě lektvarů sloužilo. Ingredience stály pečlivě popsané ve sklenicích a sáčcích na policích u stěn, takže jim nic nebránilo se věnovat doučování přímo tady. „Někdo by možná očekával, že se u zkoušek můžou objevit lektvary především toho zapeklitého rázu, ale to není pravda, takže se budeme soustředit na všechny. Navíc pokud se chcete stát bystrozorem, musíte mít širší záběr, než ten kdo před kotlíky dává přednost koštěti. A vy, Darrele, letos nebudete dávat přednost koštěti před naším doučováním, pokud nějaké doučování chcete,“ vysvětlila mu důrazně. Nehodlala mu zakazovat hrát ani trénovat, ale rozhodně odmítala učit někoho, kdo by jí doučování sabotoval kvůli své famfrpálové kariéře. Chvilku přemítala, se kterým lektvarem by se mělo začít, ale vzhledem k Darrelovu rozhodnutí stát se bystrozorem, to nemělo moc dlouhého trvání, a brzy před Darrelem přistála učebnice rozevřená na straně s přípravou protijedu na běžné jedy. Lei na nadpis poklepala pěstěným nehtem a tázavě vyklenula jedno obočí. „Protesty?“ Možná se ti bude hodit, Darrele, víc než si myslíš. Tvůj otec mi přišel jako někdo, kdo je schopný se tě zbavit bez mrknutí oka, zadívala se na něj o to víc upřeně, aby neodporoval. Dalším krokem by bylo důrazné podupávání lakovaným tmavě zeleným střevíčkem, který opticky prodlužoval její nohy po kolena zahalené do zelenkavých šatů.

Mimo herně:
Měsíc?! Já se hluboce omluvuju

_________________

Profesorčin úsměv sice nezaznamenal, ale mávnutí k židli ano, takže se vděčně pousmál a rychle se usadil, než si to Lorelei stačí rozmyslet. Vůbec nepočítal s tím, že doučování začne už dnes. Myslel, že dnes se pouze domluví na podrobnostech a začnou třeba... nevadilo by mu, kdyby třeba až koncem příštího měsíce, Darrel měl v plánu vymlouvat se na famfrpál, což by možná ani nebylo stoprocentní lhaní, protože tréninků měli letos vážně hodně. A podle tohohle úsudku se Darrel v židli i pohodlně uvelebil, protože nepočítal s tím, že by se měl za pár vteřin zvedat ke kotlíku. Když ho Lorelei ujistila o tom, že s jeho otcem mluvila, Darrelovi tahle informace očividně unikla, protože si profesorku zrovna zamyšleně prohlížel. Skoro stejně tak, jako si od hlavy až k patám prohlédla ona jeho, akorát že Darrel to neuměl tak dobře skrývat. Tý to zas sluší, zašklebil se, když se pohledem zastavil u zelenkavých střevíčků a rychle k ní zvedl oči, protože slova o začátku se nedala přeslechnout. "Jako teď?! Ale... já myslel, že... se jen nějak domluvíme a..." jenže zničeho nic McKayová vypadala neústupně, ba dokonce přísně, což Darrela společně s dalšími slovy zmátlo. Každopádně, stále to dokázal skrýt za lehké pobavení, i když při jeho slovech se mu už na tváři rýsoval menší úšklebek. "To už byste byla druhá," pravil na to stahování z kůže, než se zlehka pobaveně uculil.
Popravdě, na jednu stranu byl za tohle doučování rád, kdo měl takovou příležitost, ale ve skutečnosti trochu doufal, že to McKayová nebude brát tak vážně a společně se domluví na tom, že to nebudou moc hrotit. Vždyť ona musela být také po práci unavená. Něco málo si tu vyzkouší, naučí, ale aby to tu byl dril horší, než s Redmondem na hodinách? To teda ne. Jenže, merlinžel, všechna profesorčina slova k tomu právě nasvědčovala. Nedobrovolně se pomalu zvedl z křesla. "Neberte to tak vážně, přece se nebudeme hned na poprvé namáhat, ne?" zkusil to, ale nepředpokládal, že by profesorčin výraz jakkoli povolil, takže případně kníkl i nejisté a mírně zoufalé: "Nebo budem?"
Pomalu přešel ke stolu, na kterém byl kotlík, zatímco profesorku poslouchal. Mlčky přikyvoval, dokud se nezmínila o koštěti. "Cože?" otočil se na ní zaraženě, "to ale... nesmíte, vždyť jsem ve famfrpálovém týmu! Musím trénovat. A já chci trénovat a..." očividně mu docházely argumenty. Každopádně v tom případě ho z kůže stáhne i Ginger, takže do třetice všeho dobrého. Ale k více protestům se Darrel nezmohl, obzvláště, když k němu povytáhla obočí, dost urychleně sklapl a otočil se k učebnici, kterou před ním rozevřela.
"Jedy pro běžné jedy? Co to- Jo protijedy! To znám," otočil se na ní, než pozvedl ukazováček, ať nic neříká, protože chtěl samozřejmě vydedukovat, co přesně se do tohohle lektvaru používá, ale samozřejmě na nic nepřišel. "Vlastně jenom ten název," přiznal barvu, protože teď bylo asi zbytečné lhát, když ho měla Lei před očima a nemusela svou pozornost věnovat celé třídě. "Řekl bych, že se tam použije voda. Kde vezmu vodu?" zadíval se na ní zpříma, protože už to nebyl ten malý prvňák, který musel ke všem profesorům zaklánět hlavu, ale o proti svým vrstevníkům byl momentálně jako ustřelený kecky, protože měl nějakých sto sedmdesát centimetrů, jediné štěstí, že Lei byla ještě menší.
Pokud Darrel sehnal vodu, nebo to Lei kouzlem nějak zařídila, zamyšleně se naklonil nad učebnici, aby si přečetl ingredience. "Bezoár, kuličky jmelí, ty brďo! Drcený roh z jednorožce, to musí být hrozně vzácný, nebo ne? Fakt to tu někde máte?" zadíval se zvědavě na profesorku, než pohledem přelétl police. Nakonec Lorelei ještě oznámil, že je pro to potřeba nějaká směs z bylin , a potom už byl připraven dojít si ingredience sesbírat. Ale protože znal sebe a znal trochu i profesorku McKayovou, k policím, kde bylo vše tak pěkně vyskládané, se moc nechtěl přibližovat. A tak se na chvíli opřel zády o stůl za sebou a podíval se na profesorku. "A kde seženete takovej roh z jednorožce? To je někde naháníte a pak jim ho uřežete? A paní profesorko, máte tu krev z jednorožce?" zašeptal potichu a nanejvýše zvědavě, protože věděl, že ta je hrozně vzácná a tudíž i žádaná. A když se tak zvědavě vyptával, na lektvar za sebou skoro úplně zapomněl. Jo, Darrelaova pozornost se udržovala fakt těžce.

_________________

Když se z Darrelových úst vyřinuly protesty proti okamžitému začátku, Lei tázavě vyklenula jedno obočí, a upřeně se na chlapce zadívala. Bylo vůbec ještě správné mu říkat chlapec? Darrel ji převyšoval, i když měla podpatky, a jako chlapec už taky nevypadal. A zas tak stará nebyla, aby v každém puberťákovi viděla malého kluka. „Máte snad pocit, že se předtím potřebujete rozcvičit, nebo se na to psychicky připravit?“ zeptala se ho s jistou dávkou jízlivosti v hlase. Vlastně na něj ani nechtěla být tak ošklivá, jenže měla strach, že pokud mu ukáže jinou stránku své osobnosti, mladík se rozpovídá, a prozradí na sebe i to, co nechce. A Lei nechtěla jeho otci sdělovat ta nejniternější tajemství, která by Darrelovi mohla při hyperaktivním monologu utéct. „Vám přijde přidávání ingrediencí do kotlíku namáhavé? Nebojte, celého draka bychom tam stejně nenacpali, i kdybychom se moc snažili,“ zamumlala s nepatrným úšklebkem, a jakkoliv by to nebelvírskému mladíkovi ráda ulehčila, nemohla.
Když se Darrel začal ohánět famfrpálem, Lei mu věnovala pohled, který jasně říkal, že ji to zrovna dvakrát nezajímá. Z famfrpálu NKÚ skládat nebude, což by si měl rychle uvědomit. „Jestli o mou pomoc nestojíte, zkuste si to vysvětlit svému otci,“ pronesla klidně, ačkoliv v duchu doufala, že se Darrel té výhružky zalekne, a k ničemu takovému nedojde.
„Kde vezmete vodu? Buď si pro ni dojdete támhle k umyvadlu, nebo použijete kouzlo, pane Galle,“ vysvětlila mu. „Což byste ostatně měl znát, když skládáte letos ty zkoušky, je to skoro základ. Kouzlo zní aguamenti, tak prosím,“ pokynula mu ke kotlíku. Nedělalo by jí sebemenší potíže, kdyby měla to kouzlo použít sama, ale vodit ho za ručičku by nebyl ten správný přístup, pokud ho chtěla něco naučit.
Jakmile byla v kotlíku voda (a že hodlala Darrela nechat to kouzlo zkoušet tak dlouho, dokud se mu nepovedlo), přesunula svůj pohled k řádkům ingrediencí, které Darrel zrovna vyjmenovával. „Roh z jednorožce je docela vzácná a drahá surovina. Jeden stojí plus mínus dvacet galeonů, ale používá se ho opravdu málo, takže vám nějakou dobu vydrží. Sám o sobě dokáže snadno rozpustit jedy a právě proto se do tohoto lektvaru používá,“ poučila ho, protože to považovala za důležité. Že by Darrela nechala, aby se jí přehraboval v poličkách, to nehrozilo, takže když jí začal pokládat otázky, sama tam zamířila, aby ingredience vybrala. „Na Příčné v apatykářství, pane Galle. Obvykle se odebírají uhynulým jednorožcům, nebo se živému jednorožci uřízne jen špička, která po nějaké době doroste,“ zamumlala, načež se k němu otočila a probodla ho pohledem, jakmile zmínil to nahánění a uřezávání, „nebuďte barbar, samozřejmě, že vám to ten jednorožec musí sám dovolit!“ Co ji ale zarazilo víc než možnost nahánění jednorožců, byla zmínka o jejich krvi. „Ne. Krev jednorožce je substance, jejíž pohyb pečlivě monitoruje samotné ministerstvo, a hlavně,“ odmlčela se, načež se na Darrela upřeně zadívala, aby si uvědomil, že ohledně tohohle nestrpí žádné žerty, „pokud byste ji chtěl získat nelegálně, pak byste musel to ubohé zvíře zabít. A takový čin svou ohavností nemá obdoby. Když se k tomu někdo sníží, zůstane prokletý do konce života, a za něco takového vám ani ta krev nestojí, věřte mi. I když dokáže udržet naživu i člověka, který je jen krůček od smrti…“ vysvětlila, zamračila se a radši se znovu otočila k policím, aby našla potřebné ingredience. Pak je přinesla před Darrela. „Velmi dobře si prohlédněte, jak jednotlivé ingredience vypadají, a u každé si v duchu počítejte alespoň do dvaceti, než ji odložíte. A to samé budete dělat, než přistoupíte k jakémukoliv kroku v postupu. Budete si v duchu počítat,“ upozornila ho. Doufala, že ho tak dokáže trochu zpomalit v páchání katastrof.

_________________

Konec září 1976

Upřeně se na profesorku zadíval. Co vůbec čekala za odpověď? Za těch pět let ho musela znát alespoň tolik, aby věděla, že Darrel bez rozmýšlení dokáže vyklopit pravdu na každou otázku a až potom začne přemýšlet, jestli to měl vůbec říkat. Takže upřímná odpověď, "spíš psychicky připravit," nemohla být pro Lorelei žádným překvapením.
Snažil se nevšímat si té jízlivosti, která profesorce rezonovala v hlase, ale ve skutečnosti vnímal každou výchylku profesorčina hlasu a snažil se z toho vyvodit, jakou má dnes asi náladu. Neustále přemýšlel nad tím, kam se ztratila ta hodná a usměvavá McKayová, které tenkrát před rokem donesl kytku. Věděl, že profesorka nebyla taková neustále, ale nějak si ji ve svých myšlenkách zidealizoval, až moc, takže teď pochopitelně začínal pomalu propadat panice a nejradši by si vklouzl zoufale rukou do vlasů, když k němu doletěla další otázka a on na prázdno otevřel pusu. "Pokud nebudeme vařit lektvary pro celou školu, tak ne," zašklebil se na půl pobaveně, na půl opatrně, protože měl pocit, že tímhle stylem ho McKayová za chvíli sežere za živa. Jak si to vůbec představoval? Jako přátelské posezení nad kotlíkem? Další otrávený povzdech merlinžel nebyl tak nenápadný, jako měl Darrel v úmyslu, takže se rychle naklonil nad učebnici, snaže se nemyslet na to, že teď mu budou chtít zakroutit krkem minimálně tři osoby na zeměkouli. Otec, Ginger, McKayová...
Lorelei předpokládala správně, velmi správně. Jakmile se totiž zmínila o Darrelově otce, chlapec se na profesorku zrovna díval, takže si mohla všimnout náhlé změny a krátkého úšklebku, za nímž se schovával jedině strach. "To je v pohodě," mávl rukou a natáhl se pro svou hůlku.
"Aquamenti znám," ohradil se, i když pravda, že to kouzlo moc často nepoužíval. Zamířil důležitě hůlkou na kotlík, sice nemusel riskovat ztrapnění a mohl dojít k umyvadlu, ale u zkoušek si pravděpodobně bude muset také poradit a navíc se s tím nechtěl tahat. A tohle bylo tak stupidní a lehké kouzlo, že se nebylo čeho bát. "Aquamenti," pronesl důrazně, ale nestalo se vůbec nic. Darrel nervózně střelil pohledem k Lorelei, jak se na to tváří, než zavrtěl hlavou, odkašlal si a zkusil to znova, "A-quamenti," pronesl pekelně soustředěně, což přineslo ovoce a z konce hůlky vytryskla voda. Neskutečně si oddechl.
"To sem myslel, že bude teda dražší," projevil se následně jako typické čistokrevné děcko, které neznalo hodnotu peněz a mělo vše, na co si ukázalo, což bylo u Gallových ještě více zvýrazněno tím, že Jaren s Radellou svou antirodičovskou péči zachraňovali právě tímto. A sama Lorelei už určitě věděla, jak se Gallovi k penězům staví, když za tuhle drobnost dostala dosti slušnou odměnu.
"Ahaa," poslouchal zvědavě, protože pokud došlo na vypravování, či vysvětlování něčeho, co ho zajímalo, dokázal se tomu dokonce i věnovat a dávat pozor. A když došla řeč na jednorožčí krev, Darrel už profesorce pohledem téměř visel na rtech. Skoro ani nemrkal, zvědavě Lorelei pozoroval, snad mohlo být i vidět, jak šponuje uši a snaží se postřehnout i to, co nebylo vyřčeno. O tomhle nehodlal žertovat, i když by se pár vtípků nabízelo. Černý jednorožčí humor, hahaha...
"Získat nelegálně?" chytl se slovíček, kterých Lei asi nechtěla, a zvědavě se na ní podíval. Nedalo se pochybovat o tom, že tohle v mládí zajisté zajímalo mladého Jarena Galla, kolikrát si byli tak podobní, ani si to Darrel neuvědomoval. A proto, když se profesorka vrátila s ingrediencemi, Darrel využil situace a nenápadně se k profesorce naklonil, i když nebyl důvod, protože byli v místnosti úplně sami. Ztišil hlas. "Ale určitě se dá získat i jinak... se vším se dá obchodovat, všechno se dá dneska koupit. Na nějakém černém trhu, nebo tak, ne?" ptal se vážně a opatrně, i když nedokázal skrývat, že ho to zajímá, "takže když si to jen někde koupíte, i když asi za hodně, tak nebudete prokletá..." uvažoval polohlasem, i když si nebyl jist, zda se taková krev dá vůbec někde koupit. Ale doma ho učili, že peníze mají moc a penězmi se dá zařídit všechno, takže Darrel vydedukoval, že když by dostatečně zaplatil (a ohledně té částky nebyl vůbec naivní), krev by získal, aniž by byl odsouzen k věčnému zatracení.
"Tedaaa... ne že bych po ní toužil, ještě abych tu strašil věčně, to by mi tak scházelo. Ale jen, že nemusí být tak nedostupná, nebo jo?" pozoroval Lorelei a doufal, že tohle téma nevezme moc vážně, protože on byl jenom zvědavý, nic víc. Pak už se natáhl po přísadách a jako první popadl do ruky bezoár. "Ale to tu budeme do rána! A vy máte děti, já mám... no, já nemám děti, ale taky tu nemůžu být do rána," zaúpěl, ale víc neprotestoval a rychle si začal bezoár prohlížet, než napočítal v duchu tak rychle do dvaceti, že mu to možná trvalo tak pět vteřin a už mohl přejít k další surovině. Jakmile to všechno měl, zvědavě se zadíval do kotlíku a potom na profesorku. Jeho výraz jasně hovořil o tom, že nemá páru, jak by měl začít.

Mimo herně:
Pokus č. 1
Aquamenti (nenaučené, talent + 1, +2)

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
1

Pokus č. 2
Aquamenti

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
7

_________________