Hotovo. Cílovou páskou prolétla první závodnice. Dav začal bouřit. Nic pro mě. Ještě jsem chvíli čekala, zdali dorazí i moje favoritka, ale když se delší dobu neobjevila, nechala jsem to být. Snad se jí nestalo nic vážného. Všichni se tlačili k vítězce, aby jí blahopřáli. Není čas ztrácet čas. Otočím se a prodírám se mezi nimi opačným směrem pryč z náměstíčka. Dá mi to dost práce, ale nakonec vklouznu do jedné menší boční uličky, kde není tolik lidí a konečně se můžu zhluboka nadechnout. Cítím při tom, jak mi zaškrundá v břiše. Dostavil se hlad. Jedno řešení by bylo vrátit se do děcáku, ale tuhle variantu hned zavrhnu. Kdo ví, kdy se dostanu zase ven. Takže buď Tom, nebo Florean. Rozhoduji se pro toho prvního a vydám se směrem k Děravému kotli.

>>>

_________________

Charlie v první chvíli nedošlo, co se stalo. Ale když začal jásat dav okolo ní a najednou se zničehonic ocitla nad hlavami ostatních, začala si uvědomovat, že si to první místo nakonec uhájila. Na koštěti, které mělo svá nejlepší léta za sebou, ale které ji nezklamalo ani v závodě s vytuněnými modely. Pevně sevřela ošmatanou násadu v ruce a na rtech se jí objevil šťastný úsměv. To už se ale zase ocitla na pevné zemi vedle zrzavého komentátora, který ji popadl za ruku a tu zvedl do vzduchu. Tolik pozornosti k sobě sice strhávat nechtěla, ale nebylo to nic, na co by nebyla zvyklá.
Když největší frmol okolo jejího vítězství utichl, a ona v ruce kromě svého koštěte svírala ještě to zbrusu nové a v druhé držela vyhrané peníze, najednou netušila, co si s tím počne, protože ani o jedno vyloženě nestála. Šlo jí o vítězství a toho dosáhla. Beztak ji stejné koště určitě čekalo z rukou Supů nebo Skotů, takže jí bylo tak trochu na nic. Charlie notnou chvíli přemýšlela, co s koštětem, než se nakonec vydala najít tu malou holkou, co se jí celý závod držela jako klíště. Stihla si dokonce od komentátora vyzjistit dívčino jméno, takže když ji našla, ještě na ni hlasitě houkla: „Leslie? Jmenuješ se Leslie, viď? Super závod, letěla si skvěle,“ pousmála se na ni, i když tušila, že je teď pro všechny účastníky nepřítel číslo jedna. Pak protočila nové koště v ruce, prohlédla si ho a nakonec jeho násadu natáhla směrem k Leslie. „Myslím, že si ho za ten výkon zasloužíš víc než já.“ A pak už bylo jen na obdarované, jestli koště přijme nebo nepřijme.

_________________

T. M. McTavish

Leslie zřejmě neuměla prohrávat, protože když jí došlo, že proletěla cílovou páskou jako druhá, a navíc se jí Charlie chvíli před cílem celkem ztratila, zkazilo jí to náladu tak moc, jak to jen šlo. Doletěla na náměstí, seskočila z koštěte a zatvářila se jako kakabus. Neuvědomovala si, že letěla opravdu skvěle, na to, že jí bylo teprve patnáct a měla starší nevytuněné koště. Teprve poté, co jí první člověk uznale poplácal po rameni a stiskl pravačku, jí došlo, že to vlastně vůbec nebyl špatný výkon, a že by na sebe měla být hrdá.
Nakonec se jí na rty přeci jen vloudil nepatrný úsměv, ačkoliv jí opravdu moc mrzelo, že nevyhrála to báječné koště, protože o to jí šlo především. No dokážete si představit Gingerin výraz, kdyby jí uviděla, jak na trénink přišla s Nimbusem 1500, který se ještě ani neprodával? Leslie by za ten pohled dala cokoliv. Proto trošku toužebně zašilhala po Charlie, která už svírala v ruce naleštěnou násadu zbrusu nového mazlíka, ale nakonec se otočila k odchodu. Nemělo cenu tu okounět.
Než ale stačila najít bratra a společně s ním se přemístit domů, zastihla jí právě vítězka dnešního závodu. „Hm?“ Leslie povytáhla obočí, otočila se, a překvapeně zamrkala, když zjistila, kdo na ní mluví. „Hm, díky,“ přikývla. „Tys ale byla lepší,“ zkonstatovala s pokrčením ramen, načež dodala: „Gratuluju.“ Leslie trošičku závistivě sledovala, jak Charlie protáčí násadu Nimbusu v ruce... a pak překvapeně zamrkala. A brada jí poklesla. To, co odrážečka skotského nároďáku udělala, by totiž nečekala ani v tom nejšílenějším snu. „C-cože?“ vypadlo z ní naprosto šokovaně a vykuleně přitom kmitala očima z Nimbusu k Charliině tváři a zase zpět. „To nemyslíš vážně, nebo jo? Přece se jenom tak nevzdáš novýho Nimbusu, neblázni!“ vyhrkla, protože vůbec nechápala, proč by Charlie něco takového dělala. Nicméně jestli ale trvala na tom, že chce koště darovat, Leslie po chvilce zakroutila hlavou. „Ale to fakt nemůžu přijmout! Vždyť je to novej Nimbus! A tys ho právoplatně vyhrála!“ Leslie znovu vyvalila oči a upřeně se na zrzku zadívala, jako by uvažovala, kdy konečně vyprskne smíchy a přizná, že si z ní utahovala. Něco takového se totiž nemohlo dít, nemohla to být skutečnost.

_________________

Paulovo ego utrpělo. Přes všechen ten tuning, přes všechny své zkušenosti z pouličních závodů skončil třetí, a navíc se o třetí místo dělil s tím mladíkem, kterého těsně před cílem dohnal. To byl neskutečný propadák a Paulie měl chuť mlátit hlavou do zdi. Nové koště v nedohlednu, peníze v háji, pověst v háji... paráda.
Jakmile proletěl cílem, seskočil z koštěte a rozhlédl se kolem sebe. Dav se zajímal jen o vítězku, kterou Paulie začal z duše nenávidět, protože určitě fixlovala, a on byl pro všechny jako vzduch. „Nic moc, Paule, nic moc,“ ozval se nějaký chytrolín, když kolem něj procházel, a Paul do něj okamžitě strčil. „Sklapni, pitomče,“ zavrčel podrážděně a raději očima sklouznul ke svému koštěti. Usmyslel si, že s tím tuningem bude muset něco udělat, protože dneska mu zkrátka moc nepomohl – on jediný měl řádně vytuněné koště, a přesto skončil poslední. Takhle to nemělo fungovat.
Aby se trošku uklidnil, prodral se davem k jednomu ze stánků s občerstvením, aby si koupil panáka něčeho tvrdého a hned ho do sebe vyklopil. Mezitím proběhlo vyhlášení vítěze, které vidět fakt nepotřeboval. No a protože si tu najednou neměl s nikým co říct, rozhodl se, že se prostě radši vytratí. Plán mu však zkazila sama Charlie, do které málem vrazil, když předávala právě vyhraný Nimbus té malé holce, co skončila druhá. „Ses dala na samaritánství?“ zabručel jejím směrem s provokativním úšklebkem ve tváři. „Stejně by mě zajímalo, kohos podmázla, abys skončila první,“ dodal a měl se k odchodu. Bylo ale docela pravděpodobné, že ho Charlie zastaví třeba dobře mířenou fackou.

_________________

Charlie věnovala Leslie úsměv, když se od ní dočkala gratulace, a musela se pobaveně ušklíbnout, když Leslie na její nabídku zareagovala tak šokovaně. „Myslím to vážně, zasloužíš si ho,“ ujistila ji a zakmitala jí tou novotou vonící násadou pod nosem. „Je to novej Nimbus a já nepochybuju o tom, že je tak úžasný, že ho Supi pořídí jako povinnou výbavu týmu, a já vážně na hřišti nepotřebuju dvě košťata,“ mrkla na Leslie skoro spiklenecky. V tu chvíli se však ozval hlas toho namyšleného idiota, který se ukázal být ještě větším idiotem, než si Charlie myslela. „Škubni si,“ zaznělo z jejích úst po první poznámce, a kdyby to zůstalo jen u ní, dost možná by nechala Paula odejít. Jenže ten zmetek musel pokračovat. Charlie si zakládala na tom, že závodila poctivě, a to dokonce tak poctivě, že letěla na nevytuněném koštěti, což o sobě Paul tvrdit nemohl. Při jeho poznámce tak zcela automaticky stočila svůj pohled jeho směrem, a než stihl odejít, napálila mu pěstí do zubů. Facku? Za takové obvinění? Ten idiot si zasloužil ránu pálkou do míst, kde by to hodně bolelo!

_________________

T. M. McTavish

Leslie pořád nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Charlie to myslela vážně? Opravdu jí to koště dávala? Jen tak, protože si ho údajně zasloužila? No, Nebelvírka nestačila valit bulvy a zírala na Charlie McTavishovou naprosto vykuleně. Pak ovšem stočila pohled k té nablýskané násadě, kterou jí zrzka mávala pod nosem, a pomalu, téměř nábožně, k ní natáhla ruku, až nakonec dlaň ovinula kolem hladkého dřeva a s nevěřícným výrazem vepsaným ve tváři si koště převzala. A pak udělala něco, co by od ní nikdy nikdo neočekával – vrhla se Charlie kolem krku, aby jí krátce objala. Byla z toho koštěte tak rozjívená, že jí to v tu chvíli zkrátka přišlo jako ten nejlepší nápad. Když se však odtáhla, zatvářila se omluvně, protože se to Charlie nemuselo vůbec zamlouvat, že. „Díky moc, vážně. Do smrti ti to nezapomenu!“ vyhrkla okamžitě a myslela to naprosto vážně. Byla Charlie neskutečně vděčná, protože nebylo pochyb o tom, že na tohle koště by šetřila desítky let. Na takové koště neměli ani její rodiče.
Když se u nich objevil ten trouba, co skončil třetí, a začal rýpat, Leslie se zatvářila poměrně chladně a probodla ho pohledem. Charlie se právě stala jejím novým miláčkem a Paul se právě rozhodl ji urazit, což neměl dělat. Leslie se jen tak tak držela, aby mu rovnou nedala ránu do toho jeho arogantního ksichtu. „Shoř, blbečku,“ zahučela k němu pěkně drze, nehledě na to, že byl ten muž podstatně starší. Tady šla veškerá úcta k věku stranou.
Charlie v Lesliiných očích ještě stoupla, když tomu troubovi dala pěstí. Leslie překvapeně zamrkala, načež se nadšeně ohlédla ke své nové modle. „Páni, tak to bylo supr!“ zasmála se. „Vraž mu ještě jednu, zaslouží si to!“ pobídla Charlie nadšeně. „Já to říkám furt, že mají odrážeči tu nejlepší ránu,“ kývla uznale hlavou a znělo to, jako by mluvila z vlastní zkušenosti.

_________________

Paul se jednoduše měl k odchodu, protože řekl své a nemělo smysl se tu déle zdržovat. Jenže to by nesměla přiletět ta dobře mířená rána pěstí do jeho čelisti, která byla tak dobrá, že mu z toho zadrkotaly zuby. Měl štěstí, že mu žádné nevypadaly, ale přesto si po nich pro jistotu přejel jazykem, aby se ujistil, že nikde najednou nevznikla mezera. Protože tu ránu nečekal, klopýtl, ale ustál to. A jakmile se vzpamatoval z prvotního šoku, zvedl šokovaný pohled k Charlie a automaticky vztáhl ruku ke svému obličeji, aby si zasažené místečko jemně promnul prsty. „Co blbneš, huso?“ vyhrkl okamžitě, protože něco takového nečekal. I on sám ale v duchu uznal, že si to pravděpodobně zasloužil. Ostatně nebyla to první rána, která přilétla v reakci na nějakou jeho nepromyšlenou, hloupou poznámku. Každopádně, ta holka uměla létat a ještě se uměla rvát? A z toho vesmír jako nezkolaboval?
Řečičky děvčete, kterému Charlie věnovala své koště, Paulie okázale ignoroval, a vlastně k ní zabloudil pohledem jen na chviličku. „Zmlkni, mrňousi, než se ti něco stane,“ zahučel, načež oči zvedl zase k Charlie. Její čin mu vzal vítr z plachet takovým způsobem, že vůbec nevěděl, co říct, a to se mu nestávalo skoro nikdy. Samozřejmě, že měl chuť ránu oplatit, ale Paul ženské nemlátil, i když byly absolutně pitomé. Upíral na zrzku pohled a v hlavě měl prázdno, neměl nejmenší tušení, jak by měl zareagovat. Když teď odejde, prohraje na plné čáře, ale asi mu nic jiného nezbývalo... Teď už si mohl akorát lízat rány u sebe doma a opečovávat své podupané ego.

_________________

Co se Leslie týkalo, Charlie pro ni měla vřelý úsměv. „Baví tě famfrpál? Tohle koště bude na hřišti jednička,“ podotkla, když si nový Nimbus pozorněji prohlédla. „Budeš tak rychlá, že z tebe protihráči uvidí jen barevnou šmouhu.“
Charlie si sice v násilí nelibovala, ale musela sama uznat, že ta rána Paulovi krásně sedla, a že se jí vážně povedla. Ani uhnout nestačil, a dokonce to skoro vypadalo, že mu to pochroumalo tu jeho nevymáchanou držku. Ale jen skoro. Za tu husu by si ale zasloužil ještě jednu, ale Charlie už přišla o moment překvapení, takže se jen ušklíbla. S takovým egoistou se ona rozhodně zahazovat nechtěla. „Pán bude vyhrožovat holce?“ povytáhla pak obočí na čelo, když Paul prohlásil, že jestli Leslie neztichne, něco se jí stane. „A ještě ke všemu holce, která mu v závodě natrhla zadek i s nevytuněným koštětem?“ Přisadila si hned vzápětí a těch pár čumilů, co celou scénku mlčky sledovalo, v podstatě očekávalo, že se Paul nakonec neudrží, a vrazí zrzce jednu zpátky.

_________________

T. M. McTavish

„To si piš, že baví,“ přikývla Leslie hned na Charliinu otázku. „Hraju v Bradavicích, v kolejním družstvu. Jsem taky odrážečka. Ale je fakt, že chci z týmu odejít, protože tam jsou lidi, se kterýma si nerozumím... Respektive nesnesu se s nima. Ale po škole bych se famfrpálu ráda věnovala na profesionální úrovni,“ přiznala bez obalu, protože nemělo cenu chodit kolem horké kaše. A třeba by jí Charlie mohla dát nějaké cenné rady, jak se do profesionálního famfrpálu dostat. „A to koště musím hned vyzkoušet, je fakt parádní,“ zazubila se nadšeně, protože byla z nového Nimbusu absolutně paf. A kdo by nebyl!
Paulova výhružka Leslie nijak nevyděsila, jen na něj vyplázla jazyk a drze se uchechtla, když si chudáček tak mnul to bebí, co mu Charlie udělala. „Jo, měl byste létání trošku trénovat, pane, než vyrazíte na takovýhle závody,“ dělala zrzavé odrážečce druhý hlas a potměšile se přitom šklebila. Ten chlápek byl očividně naprostý idiot a nafoukaný egoista.

_________________

Paul toho měl tak akorát dost. Dnešek stál prostě za starou bačkoru, možná ani to ne. Probodl Leslie vražedným pohledem, stejně jako jeji zrzavou kamarádku, a zakroutil hlavou, protože dohadovat se s nimi o čemkoliv, to prostě nemělo smysl. Ženské, no. „Koukám, že slepice drží při sobě,“ podotkl s úšklebkem a potlačil nutkání frajersky si odplivnout k Charliiným nohám. Dost možná by totiž vyplivl i zub a to by se rozhodně nedalo považovat za osobní výhru.
„Vsadím se, že jsme se neviděli naposled,“ podotkl, když se otáčel k odchodu, „příště vás obě roznesu na kopytech, s tím počítejte.“ K Paulově smůle to vyznělo jen jako stupidní silácké řečičky. Jenže on prostě musel mít poslední slovo. Nakonec si unaveně povzdechl, mávl nad tím pazourou a ztratil se někde v davu, aby se vzápětí mohl v klidu odplazit k sobě domů a prospat zbytek noci i celé dopoledne, než bude muset na odpolední službu do nemocnice.

>>

_________________