SCHŮZKA V MAKOVÉM POLI
sobota 14. srpna 1976 • Farningham; okolí Londýna
AJ & Eirlys

Kousek od Londýna se nachází hned několik makových polí, která jsou v srpnu ještě stále v plném rozkvětu a již z dálky člověka upoutá jejich sytá červeň. Když k tomu přidáte pěkné letní počasí, kdy teplo a svit slunce nahradí bouřkové mraky, je pohled na rudé květy ještě kouzelnější. A právě toho se rozhodl využít AJ Fitzpatrick jednoho srpnového dne, kdy on i Eirlys Yarwoodová, ta krásná, inteligentní a nesmírně zajímavá dívka, do které se během loňska zamiloval, konečně měli volný den. Přes prázdniny ji skoro nevidělm kvůli prosazování Kouzelných krasavců na menších i větších, vnitřních, ale především venkovních koncertech a festivalech, a Eirlys sama měla napilno, vzhledem k tomu, že začala pracovat na Ministerstvu. Celou věc naplánoval minulou neděli, protože v rádiu slibovali, že počasí vskutku vyjde, a jakmile od Eirlys obdržel souhlasnou odpověď, nemohl se přes týden víc těšit, až si svou princeznu unese pryč od všech povinností a donutí ji se na něj usmát tak krásně, jak to uměla jenom ona.
V den D a hodinu H, kterou stanovil na tři odpoledne, aby už na ně slunce tolik nepražilo, ale nedojeli do Farninghamu moc pozdě, už čekal před domem, kde Eirlys momentálně bydlela, oblečen do tmavých džínsů, jednoduchého bílého trička a černé kožené bundy, kterou měl pro cool efekt rozepnutou, s vlasy zčesanými z čela, usazen na své motorce. Způsob dopravy měl být pro dívku překvapením, a i když si AJ nebyl jist, jestli se bude ochotna na motorku posadit, hodlal to risknout. Neměla se přeci čeho bát, s ní hodlal řídit opatrně a měl pro ni připravenou i helmu s brýlemi proti větru. A těšil se na ni jako malý kluk.

_________________

Na to, že Eirlys původně na Ministerstvu ani pracovat nechtěla, nakonec se jí tam zalíbilo a funkci obliviatora si oblíbila, byť se teprve ještě zaučovala. Nicméně – i když byla stále ještě v zácviku, volné chvíle se hledaly jen těžko a na osobní život tak Eirlys příliš času nezbývalo. Stěží si našla čas na dopisy, natož na setkání tváří v tvář. Až kolem poloviny srpna se její pracovní tempo zvolnilo, a tak mohla s čistým svědomím odsouhlasit AJův návrh na schůzku, na kterou se popravdě už těšila a nemohla se dočkat, až se s chlapcem opět uvidí. Stále si to nepřiznávala lehce, ale chyběl jí. A čím dál tím víc, jak se blížil čtrnáctý srpen a třetí hodina odpolední. Eirlys nebyla ten typ, aby už od rána vyhlížela z okna, jestli se snad náhodou AJ nerozhodl dorazit dřív, přesto se ale nedalo popřít, že byla trochu jako na trní. Nemalý podíl na tom ovšem měl její bratr, který o AJovi neměl nejmenší tušení, a Eirlys chtěla udělat všechno proto, aby se o něm ani nedozvěděl. Nebyla si totiž jistá, jak by Maxen reagoval na zjištění, že Eirlysin nápadník je mudlovského původu… Naštěstí se ale Maxen kolem jedné hodiny vypařil pryč, a tak se dívka mohla v klidu připravit. Černou plisovanou sukni nad kolena doplnila jednoduchým červeným páskem a červenobílou kostičkovanou košilí s krátkými rukávy a náhrdelníkem z červených korálů. Poslední dobou nosila oblečení spíše do tmavých barev, a i když tak samozřejmě činila ráda, občas něco výraznějšího nebylo na škodu. Samozřejmě stále působila vkusně, protože se chtěla líbit. Zbytek času do třetí hodiny utekl rychle a poslední minuty Eirlys skutečně začala vyhlížet z okna. Srdce jí poskočilo, když před domem zastavil AJ na motorce, což ji sice trochu překvapilo, ale namítat nic nehodlala. Eirlys nicméně nechtěla nechat AJe dlouho čekat, a tak už za chvíli stála venku před ním a nemohla si pomoct, musela se usmívat. „Jsi si jistý, že mě na tom nevyklopíš?“ neodpustila si malé popíchnutí, které ale nemyslela vážně. Dobře, možná se trošku obávala, ale kupodivu AJovi vcelku důvěřovala. Navíc jízda na motorce určitě měla svoje kouzlo. „Ráda tě vidím,“ broukla posléze s drobným úsměvem.

_________________

| +

AJ Eirlys samozřejmě taky nedočkavě vyhlížel, a jakmile ji zahlédl v okně, radostně jí se širokánským zazubením zamával. Pak měl jenom chvilku na to, aby v zrcátku u motorky zjistil, jestli mu divně netrčí vlasy nebo nemá na čele rozplácnutou mouchu, a na urovnání bundy, než už se otevřely dveře domu a v nich se objevila vymóděná Eirlys. Protože AJ ji vídal především ve zmijozelské školní uniformě, teď mu připadalo, že v té košili celá září a na chvíli se nechal unést tím, jak ladně a dokonale vypadá její krk obepnutý korály. Navíc ne úplně doplý límeček košile dával tušit dívčin hrudník a AJ měl vážně co dělat, aby mu před tou nádherou neklesla čelist a Eirlys ho nepovažovala za blázna. S dívkami byl ten problém, že byly celé bílé a hladké, se smyslnými rty, a byly tak křehké a přesto odhodlané, že je člověk prostě nemohl nemilovat. O to víc, když se mu podařilo dostat se pod Eirlysinu ledovou slupku a jako zázrakem ji přimět, aby na něj nepohlížela jenom jako na odpad, i když měla mnohem lepší místo ve společnosti a v AJově očích byla mnohem lepším člověkem, a to on se neměl za co zpovídat. Jednoduše byl paf, že někdo tak dokonalý jako Eirlys Yarwoodová, je ochotna mu věnovat svůj drahocený čas. A samozřejmě že věděl, že ani ona ve skutečnosti není bezchybná, ale právě její chyby ji, jak by to nazval Raymond, dělaly skutečnou.
"Nás oba možná, ale jenom tebe bych si vyklopit nedovolil," opáčil se zakřeněním, když se jí nadšeně vpíjel do modrošedých očí. "Já tebe taky, krásko," dodal a spokojeně se uculil, než k ní udělal krok. "Tohle ti asi trochu pocuchá vlasy, ale bez helmy tě s sebou vzít nemůžu," nadhodil a s křivým lišáckým pousmáním jí podal helmu, se kterou jí opatrně asistoval při nandavání. "Lepší než korunka, princezno!" zhodnotil a mrkl na ni. "Můžeme vyrazit?" zeptal se, a pokud Eirlys souhlasila, nasedl na motorku, načež natáhl k dívce dlaň a lehce se jí uklonil, jako by ji zval k tanci. "Pořádně se drž," instruoval ji s potutelným úsměvem, a naschvál při rozjezdu zmáčkl brzdu, až do s nimi hodilo. "Woou, jsi v pořádku? Musíš se držet líp," zahlásil a vůbec se a jeho široký úsměv se vůbec netajil tím, že to udělal schválně, načež pravou rukou něžně uchopil tu Eirlysinu a přitáhl si ji víc kolem svého hrudníku, který musela objímat, pokud s ním chtěla někam vycestovat. Jistěže by normálně stačilo, kdyby se ho držela za bundu u boků, ale takhle to bylo mnohem příjemnější.
Pak už AJ s motorkou začal opatrně pročesávat londýnské uličky a ulice, kterými se museli vymotat, pokud se měli dostat na meziměstskou silnici. "Proč že máš tolik ráda máky?" nadhodil, když k ní trochu natočil hlavu, aby ho mohla přes vítr slyšet, i když ve městě museli jet pomalu kvůli nehybnému provozu.

_________________

„No proto,“ usmála se Eirlys, když ji AJ ujistil, že by si nedovolil ji vyklopit. Pohledem sklouzla k helmě, ale protestovat ji samozřejmě nenapadlo, na to se měla ráda. „To je tedy štěstí, že mě nenapadlo vyfintit i vlasy,“ broukla s mírným ušklíbnutím, než si nechala pomoct s nasazením a řádným připnutím. „Korunky jsou beztak přeceňovaný,“ opáčila s pokrčením ramen. Každopádně pak poprvé projevila trochu nejistoty, když pohlédla na motorku, ale nakonec přece jen opatrně nasedla za AJe. Chytila se pořádně, aby jí přece jen nehrozilo vyklopení, pročež slabě vyjekla, když to s nimi při rozjezdu škublo. „Blbečku,“ zamrmlala Eirlys, nicméně to nemyslela zle. AJ se však dočkal lehkého plácnutí po rameni, než se ho Eirlys znovu chytila a tentokrát se k němu přitiskla více. Při průjezdu městem se na motorce ze začátku cítila trochu nepatřičně, ale nakonec si kupodivu zvykla a uvolnila se. Své sevření samozřejmě nikoliv. „Hmm… a proč ne? Většina dívek má svou oblíbenou květinu, ani k tomu nemá pořádný důvod. Třeba to já mám zrovna tak s vlčími máky,“ pokrčila Eirlys rameny, ale vzápětí pokračovala. „Přijdou mi kouzelné. Vzhledově jsou možná jednoduché, ale v těch červených okvětních lístcích se skrývá tajemnost, to nemůžeš popřít. I když rostou snad na každém kroku, prostě mi imponují.“ Ono těžko se vyjadřovat o něčem, k čemu člověka prostě táhl instinkt. Eirlys to se slovy uměla, ale byly věci, u kterých měla s větami problémy. „Jak dlouho že to ještě pojedeme?“ houkla poté, ačkoliv nebylo poznat, jestli se ptala kvůli tomu, že se už těšila na cíl cesty nebo kvůli tomu, že jen prostě chtěla z motorky dolů.

_________________

| +

AJ se potěšeně usmál, když Eirlys prohlásila, že korunky jsou přeceňované, i když podle něj by jí nějaká korunka mocně slušela, a vesele se zasmál, když do něj káravě udeřila pěstičkou, pročež se mu na obličeji usadil poněkud samolibý úsměv, protože si vezl na výlet tu nejhezčí holku pod sluncem a ona se ho držela kolem pasu jako klíště. A to byl důvod k radosti.
"Tak tajemnost, jo?" protáhl provokativně, když se Eirlys rozpovídala o vlčích mácích a lišácky se na ni zazubil v očekávání další malé rány. Líbilo se mu, jak se nad tím Eirlys zamyslela s svou myšlenku slovně rozvedla, protože většina holek by ho jednoduše poslala do háje s odůvodněním jednou větou, že máky mají rády a basta. A Eirlys mu tím připomněla nejen proč jí imponují vlčí máky, ale taky proč ona imponuje jemu.
Když se pak přeptala na dobu cesty, zrovna vyjížděli z Londýna, odkud to nebylo daleko. "Zhruba čtyřicet minut, pokud nebude nic na cestě," odpověděl a povzbudivě na ni přes rameno mrkl, protože si nebyl jistý, jestli se Eirlys jízda na motorce nepříčí nebo jestli se třeba nebojí. Pro jistotu ji proto lehce pohladil po ruce, než se zase chytil řidítka a malinko přidal rychlost, ale stále se držel na průměru. Kdyby jel sám, jel by znatelně rychleji, ale vezl za sebou dámu, a nechtěl jí přivodit trauma, zvlášť, když na motorce nikdy předtím neseděla. Zbytek cesty jeli převážně mlčky, protože AJ chtěl dávat maximální pozor na cestu, nicméně i tak se v pravidelných intervalech zajímal, jestli se Eirlys sedí dobře a nechce třeba na chvilku zastavit - jednu zastávku však udělal cíleně, a to v krámku u cesty, kde Eirlys pozval na zmrzlinu, protože přeci jenom bylo dost teplo a jim ještě kousek cesty zbýval.

Na místo určení jim pak zbývalo už jenom pár kilometrů, a tak se před nimi po chvilce zjevila jasná červeň, která se zdála býti nekonečnou. "Vítej ve svém království, princezno," broukl AJ a přes rameno se na Eirlys usmál, pročež dojel kousek po polní cestě, kde motorku zastavil u stromu a vyhodil stojan, zatímco motorku vyvažoval do doby, než Eirlys sesedla a on ji následoval, pročež svůj milovaný stroj zaparkoval ve stínu a projel si vlasy prsty, aby si je srovnal a nevypadal před svou vyvolenou jako strašák. "Tak co na to říkáš? Líbí?" zajímal se, když se k Eirlys přitočil, a i když by to nepřiznal a vypadal sebevědomě jako vždycky, byl z odpovědi přeci jenom nervózní. Snažil se, aby Eirlys udělal radost, ale najednou ho přepadly pochyby, jestli ji výletem na pole za městem spíš neurazil, i když bylo plné jejích oblíbených květin. "Kdybys měla hlad, mám s sebou krůtí sendviče - a neboj, dělala je babi, takže vypadaj fakt skvěle," nadhodil ještě a tázavě k Eirlys povytáhl obočí. Připadal si tak trochu jako malý kluk a pod jejím pohledem jeho sebevědomí trpělo, ale tak se podle babičky poznala láska. Nebo alespoň to, že nad vámi má jistá žena moc, což byl prý nevyhnutelný mužský úděl.

_________________

„Něco se ti na tom nelíbí, Fitzpatricku?“ pronesla Eirlys v reakci na tu provokativní otázku a znělo to rádoby úsečně, ale z tónu hlasu mohl AJ snadno rozpoznat, že i když to tak znělo, nemyslela to tak. Nicméně se do dalšího objasňování své záliby ve vlčích mácích nepouštěla a nejenom proto, že v podstatě již neměla co říct.
Sdělení, že je čekalo ještě čtyřicet minut jízdy na motorce, Eirlys tak úplně nepotěšilo a s tlumeně uceděným „drž ty řidítka“, když ji AJ zlehka pohladil, se ho chytila snad ještě pevněji, pokud to vůbec ještě šlo. Ale pravděpodobně se jednalo pouze o začátečnickou nervozitu, poněvadž po chvíli jízdy se dívka již uvolnila a nedržela se tak křečovitě. Možná si to dokonce začala i užívat. Zmrzlinovou zastávku kvitovala s úsměvem, zchlazení přišlo určitě vhod, ne že ne.

To pravé nadšení od Eirlys ovšem přišlo, jakmile se jim na dohled objevily zdánlivě nekonečné lány červených vlčích máků. Tedy alespoň jí to tak přišlo, že ta červená nikde nekončila a vyplňovala celý horizont. Eirlys nikdy nebyla známá přehnaným vyjadřováním citů, ale i ona měla své slabůstky, při kterých jí bylo jen zatěžko zůstat tou chladnou dívkou, která rozdávala nicneříkající pohledy na všechny strany. Ačkoliv se v průběhu jízdy přestala motorky tolik bát, přesto velmi ráda sesedla, jakmile AJ zastavil. S pohledem přejíždějícím maková pole se zbavila přilby a lehce si prohrábla vlasy, aby jim alespoň trošku navrátila ten objem, než ho splácla helma. „Nádhera,“ vyjádřila se na AJovu otázku a myslela to vážně. AJ rozhodně nemusel mít pochyby, že ji výletem na pole urazil, naopak. „Myslím, že něco takového vidím poprvé,“ zamumlala posléze trochu nejistě. Vlčí máky milovala, ale zřejmě ji nikdy předtím nenapadlo si udělat výlet k nějakému makovému poli. „Děkuju,“ broukla Eirlys a vzápětí udělala několik krůčků, aby popošla blíže k AJovi a mohla mu vtisknout jemný motýlí polibek na tvář. Na nabídku sendvičů nicméně prozatím odmítavě zavrtěla hlavou. „Jsou tu přímo nějaké už vyšlapané cestičky? Myslím kromě téhle,“ mávla rukou k té polní cestě, po které přijeli, a znovu se rozhlédla kolem. Napůl jí přišlo neuvěřitelné, že tu stojí na dosah vlčím mákům, a na tváři se jí objevil vzdálený, zasněný výraz, který snad na ní bylo možné vidět poprvé. „Věděl jsi tu o tom odjakživa, nebo sis speciálně hledal, jestli jsou kolem Londýna maková pole?“ nedalo jí to nakonec, aby se nezeptala, přičemž jemně povytáhla obočí a tázavě se na AJe zadívala.

_________________

| +

Pokud se AJ celou dobu uculoval, po Eirlysině pochvale se mu na tváři objevil širokánský, spokojený úsměv. "Kdepak, to ty jsi nádherná, Eirlys Yarwoodová!" prohlásil naoko odmítavě, protože v jeho očích nějaké máky rozodně nemohly přehlušit Eirlysinu krásu a charisma, ale i jako kluk musel ocenit, že rudé lány máků vypadají dost impozantně. Když k němu dívka popošla, aby ho líbla na tvář, lehce ji pohladil po zádech a loupl po ni pohledem zářivých očí, ve kterém se odráželo slunce a její odraz, než od ní pohled stočil k mákovému poli a zamžoural do slunce. "Nerad to přiznávám, princezno, ale musel jsem si to hledat. Zaprvé se student Bradavic během roka moc po světě nepodívá, a zadruhé... my kluci moc na kytky nejsme," přiznal s pobaveným ušklíbnutím, protože Eirlys nemělo smysl lhát, a ani nechtěl. Prázdniny trávil pokaždé hraním s kapelou nebo vyzvedávání táty na policejní stanici, kde pracoval, protože měl svého tátu rád a přes rok se prakticky neviděli. Taky občas s Jasperem museli navštívit babičku, kterou oba milovali, ale to neznamenalo, že z ní neměli strach. Každopádně vařila znamenitě.
"Tak pojď nějaký cestičky najít," řekl poté s lišáckým úsměvem a vklouzl svou dlaní do té Eirlysiny, bezelstně a zcela přirozeně, jako by bez ní ani chodit nemohl. "A vážně jsi něco takovýho ještě nikdy neviděla? Člověk by řekl, že jako čistokrevná kouzelnická rodina jste takových lánů měli za domem kopu," nadhodil tázavě, než se usmál a lehce do Eirlys drcl loktem, aby se na něj nezlobila, protože její rodina bylo trochu tabuidní téma. Zhruba stejně jako vážné debaty ohledně AJovy budoucnosti, na kterou měl ještě minimálně rok čas. AJ vesele zhoupl jejich ruce, zatímco spolu kráčeli po prašné polní cestě a vyšli ze stínu, který poskytoval starý buk, pod kterým AJ zaparkoval svoji motorku. Podle očekávání nemuseli jít ani moc dlouho, aby se před nimi objevila užší vyšlapaná cesta skrz pole, a o kus dál ještě jiná - AJ s úsměvem mrkl po Eirlys, čímž jí dal najevo, aby si budoucí směr jejich kroků vybrala sama. Bylo opravdu krásně, ve vzduchu bylo cítit slunce, léto a vlčí máky, a sem tam se kolem nich mihla moucha nebo včela. "Jak se ti vlastně líbí v Londýně?" nadhodil po chvilce usměvavého ticha, protože i on dokázal občas držet pusu a užít si okamžik, a ruku v ruce s jeho vyvolenou a se slunečními paprsky, které se mu otíraly o obličej a dělaly v Eirlysiných vlasech světlé odlesky, mu nic nechybělo.

_________________