<<

JD se unaveně ploužila uličkami Příčné, zrovna před chvíli skončila v práci, a poté co si zašla k Hladovému drakovi na snídani, rozhodla se vydat se domů. Předtím však měla v plánu zajít si ještě do svého oblíbeného obchodu s kotlíky. Nutně totiž potřebovala koupit si nový, protože ten co měla doma už nebyl moc k použití. No a taky se tam musela stavit kvůli Nathanielovi, který zas kotlík potřeboval do školy. Jordan by do toho krámku nejspíše i došla, kdyby si nevšimla těch kradmých pohledů a šeptaných slov, což jí donutilo zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. Jako lékouzelník byla spokojená když v ulicích Příčné nedocházelo tolik k bojům, protože neměla tolik práce. A teď to zas vypadalo jako by se mělo tady něco semlít. JD ustoupila stranou a přimhouřila oči, nechtěla se toho zúčastňovat, ale jestli jí bude potřeba, měla by tady zůstat, no ne? Byla nakonec ráda, že dnešní návštěvu Příčné ulice svému bratrovi rozmluvila. Nebyla ráda, když se tady toulal sám a občas se divila, že to jejich rodiče dovolili. Naštěstí teď si o něj nemusela dělat takové starosti.
Tiše zaklela když zjistila, že se jí z nosu spustila krev a rychle vytáhla z kapsy u kraťas kapesník, snažíc se to co nejrychleji zastavit. Poslední dobou se jí to stávalo často, a zrovna v takových chvílích kdy neměla moc času na to, aby krvácení zastavila. Proto ustoupila kousek stranou, nechtěla být v centru dění a hlavně z té uličky, ve které teď byla měla i docela dobrý výhled a nebyla tolik vidět.

_________________

Ron zákonitě musel působit jako naprosto natvrdlý bystrozor, když si vůbec nevšímal těch kradmých pohledů a šeptandy kolující od ucha k uchu, ale taková maska mu prozatím vyhovovala. Beztak neměl důvod jakkoliv zasahovat – shromažďování lidí ještě zakázané nebylo, stejně tak šeptání a kradmé rozhlížení se. Tak daleko ministerstvo se svými stupidními nařízeními naštěstí ještě nedošlo. Ron ale věděl, že pokud se strhne nějaká mela, bude muset zasáhnout. A nebude se mu to líbit, protože se bude muset tvářit, že je na straně ministerstva. Fuj.
Ženy, která k němu zamířila, si pochopitelně všiml, ačkoliv se tvářil, že o ní do poslední chvíle neví. Podvědomě se však napjal a ruku držel blízko pouzdra s hůlkou. Jak se ale vzápětí ukázalo, nebezpečí snad prozatím nehrozilo. „Samozřejmě,“ odvětil s klidem, dokonce se letmo pousmál, a z kapsy kalhot vytáhl obyčejný mudlovský zapalovač. Ono totiž zapalovat si cigaretu pomocí incendia bylo dost o hubu. Doslova. Sám ženě připálil, pokud proti tomu neprotestovala, a pak zapalovač zase schoval, přičemž vydechl obláček kouře.
Ačkoliv by se Ron rád zeptal, kde se tu ta dáma vzala a zda netuší, co se to tu děje (přestože vypadala jako pracovnice ministerstva a ne rebelantka), držel jazyk za zuby. Však ono se to dříve nebo později nějak vyvrbí.

_________________

Že se k něčemu schyluje, to sice mnohým z chování davu došlo, ale mnohým také uniklo - jedním z těch nicnetušících nešťastníků byla i Beatrice, která spěšně procházela ulicí a kontrolovala nákupní seznam. Došla sůl, což bylo přinejmenším nemilé, a na lístku byly připsány ještě mnohé další položky, povětšinou z množiny nezbytných. Kdyby to bylo na ní, nejraději by zůstala doma s Alekem a Willem, jenže ti byli někdy bezední. Za pár hodin by kluci začali šmejdit a hledat něco patřičného k snědku, což by se zřejmě setkalo s fiaskem, pokud se tedy bratři nenaučili z těch svých učebnic i vařit.
Sluníčko svítilo, Londýn žil, a nikoho nenapadlo, že by se toho dne mohlo odehrát něco, co by idylku narušilo - nebo alespoň ne Beatrici Faustovou, která byla myšlenkami stále ještě napůl doma se syny, kteří výjimečně opustili bublinu knih a chovali se jako rozdováděná koťata.
Nepřítomně se vyhnula několika chodcům, zvládla si nevšimnout bystrozorské uniformy, ale nad oblakem cigaretového dýmu, který se vznesl od dvojice sdílející zapalovač, už trochu nakrčila nos. Hodně lidí se schovávalo za noviny, ale to ostatně v londýnských ulicích nebylo nic nevídaného - lidé často četli Denního věštce i za pochodu, což většinou ústilo v přinejmenším veselé situace.

_________________

[ Jaren Weston H. Gall ]

Přemístil se.
Tenkrát, několik měsíců na zpět, když se tu sehrála ta drobná roztržka, která si snad nevyžádala ani žádné oběti, pouze pár poznamenaných kouzelníků, Jarenovi ani nevadilo, že zatímco tu metal kouzla, která byla ministerstvem zakázaná, ho mohli všichni poznat. Alespoň se mi můžou podívat do očí, není to fér? šklebil se povýšeně s pozvednutou hůlkou, když sesílal Avadu Kedavru těsně před tím, než o svou hůlku přišel. Několik vteřin proklínal kouzelníka, který ho odzbrojil, avšak až s odstupem času si uvědomil, že se mu tenkrát nic lepšího stát nemohlo. Tady to vše začalo... Nebyl pochyb o tom, že Jaren Gall by se k nim časem přidal, ale tohle to celé urychlilo.
Dnes, po několika měsících, se Jarenovi Gallovi ti mudlovští bastardi do očí podívat nemohli, protože měl na tváři stříbrnou masku, na níž dopadal stín hluboké černé kápě. Zjevil se společně se skupinou dalších vysokých mužů, kteří už s připravenými hůlkami začali sesílat kouzla do všech stran. Ať už byl v ulici kdokoli, třeba i mateřská školka na výletě, nic tyhle vyvolené nedokázalo zastavit. Jaren v duchu proklel svého bratra, kde ten se potuloval, protože za chvíli zde bude mít tolik potřebného materiálu, že si bude moci velkoryse vybírat. Ale nepochyboval o tom, že Sincere se ocitne v pravou chvíli, ostatně on byl spíše intelektuál a oháněl se lépe skalpelem než hůlkou. V oslnivém záblesku vražedného kouzla Jaren povýšeně zaklonil hlavu a spokojeně se za maskou zasmál. Tady to všechno začalo, tady se s nimi setkal a tady to bude pokračovat. "Furnunculus!" zahřměl hlubokým hlasem a švihl hůlkou po prvním člověku, na kterého mu padl pohled, tudíž na Gabriela.

Mimo herně:
+4, +2

Darrel Brewster H. Gall rolled 1d10:
7

_________________

"Díky," odvětila s úsměvem bývalá paní Caydenová, nechavši bystrozora zapálit její cigaretu. Ten úsměv mohl, ale taky nemusel, čistě teoreticky Aaronovi někoho nebo něco připomenout, ale přihlédneme-li k faktu, že co se týče zmijozelského prefekta, nikdy s ním nijak výrazněji neintereagoval, pravděpodobnější byla druhá možnost.
Obláček dýmu nad oběma kuřáky se o něco zvětšil, ticho ovšem zůstávalo. Zdálo se, že cigareta domnělou dámu uklidnila, neboť potahování už neznělo zdaleka tak nervózně. Anebo to předtím hrála, kdo ví.
Jisté ovšem bylo, že momentálně v duchu prskala nad zpožděním bratra, a prskala hodně, protože atmosféra houstla a ona pořád neměla ani Patryka, ani informace. Fénixův řád byl asi tak organizovaný jako přístavní krčma po půlnoci.
Neměla ovšem příliš času na hloubání o tom, kde ten pitomec bloumá, neb atmosféra náhle zkysla a přetekla.
Připojit se jako členka Fénixova řádu k bystrozorovi, když se mělo stát něco ošklivého, byl možná specifický druh drzosti, Ewa tím ale sledovala poměrně specifický cíl; ukázkově vyjekla a hrábla do kabelky pro hůlku, aby se okamžitým "Protego maxima" se skryla před těmi promíjenými kletbami, metanými oběma stranami.
A bylo jen na Aaronovi, jestli se vzápětí rozhodla mu poslat jednu fešnou kletbu do zad, anebo uznat, že není ministerskou hrozbou, a ponechat si ho jako variantu živého štítu. Ne že by totiž nevěřila současným fénixům, ale dokud tu nebyl její bratr, nehodlala se sebevražedně vrhat do boje.

Mimo herně:
Se omluvy, nějak nevím, jak se to stalo. Ahem. Kdyžtak do mě na chatu kopni...

Patrick Cayden rolled 1d10:
1

+4, nebo tak..?

_________________

Ne, Ron opravdu v úsměvu paní Caydenové nepoznal podobnost se zmijozelským prefektem, zase tak dobře Patricka neznal a navíc ho poměrně dlouho neviděl. "Nemáte zač," odvrknul poté, co zapalovač schoval, a odvrátil pohled právě ve chvíli, kdy se to na Příčné ulici začalo pěkně mlít.
Ron měl kontakty s Fénixovým řádem, ale netrávil v Hnízdě příliš času a taky s členy řádu nemluvil moc často, proto neměl tušení, co se vlastně chystá. Bylo mu ale naprosto jasné, že to nebude bitka fotbalových fanoušků, ale potyčka mezi rebely a zahalenci v kápích. A měl pravdu. Kouzla začala létat ze strany na stranu a Ron vmžiku svíral v ruce hůlku. Nedokouřenou cigaretu odhodil na zem, avšak se jejím zašlapováním se nezdržoval. A už se hnal blíž.
Dokud nelétaly smrtící kletby, nijak výrazně nezasahoval, ale s první Avadou mu bylo jasné, že si musí vybrat stranu. A napadlo ho, že to pořád ještě bude moct svést na to, že je zatím hloupý mladý bystrozor, který se prostě snažil udržet pořádek, a proto metal kouzla na všechny bez rozdílu. Tedy, vlastně ne na všechny... jen na ty osoby, co vypadaly nebezpečněji. A to byli rozhodně Smrtijedi.
Jaren Gall možná vypadal nebezpečně, ale Ron se nebál. A jakmile se mu připletl do cesty, neohroženě proti němu zvedl hůlku. "Petrificus totalus!" To by bylo, zvolil stranu. A doufal, že si toho rebelové všimnou dřív, hlavně ti, co ho neznali, a nestřelí mu nějaké moc pěkné kouzlo do zad.

Mimo herně:
Petrificus totalus (+4 za dospěláka, +1 za talent, +2 za úroveň, +2 za Fénixův řád, +1 za bystrozora, ehm LOL)

Aaron Pärnoja rolled 1d10:
5

_________________

Titulní článek ani dočítat nemusí. Pohoršeně si odfrkne nad snůškou keců v článku. Až teď se zarazí, protože si všimne podivné atmosféry v uličce. Šeptání, pohledy, některé upřené i na ni. Tahle situace se jí ani trochu nelíbí, pokud se tu něco semele bude jako mudlovská čarodějka jako z prvních na ráně. Měla by hodně rychle zmizet, ale na druhou stranu...Rozhlédne se kolem, v tu chvíli přeletí první kletba. Na to utéct už je asi pozdě, vytáhne hůlku z kabelky a zaměří pohled na skupinku osob v černých hábitech. Není zrovna nadšená z toho, že si jde pro noviny a zrovna se připlete do tohohle zmatku. Když vidí osoby v černém lehce se zamračí. Ministerstvo by nemělo útočit na kouzelníky s mudlovskou krví, ale na ně. "Protego!" Vykřikne, když uvidí, jako proti ní letí nějaká kletba. Rychle zacouve do výklenku nedalekého obchodu, kde není tak na očích. Její vlasy jí v tuhle chvíli připadají, jako neonový nápis-Avadu sem. Skrytá ve výklenku obchodu za cedulí pozoruje situaci a čeká na příležitost.

Mimo herně:
(+4 za dospěláka, +1 za úroveň)
Ewelyn Breaker

rolled 1d10:
3

Již dlouhou dobu sledovala dění na ministerstvu a byla jím značně pohoršena. Často se rozčilovala nad Denním věštcem. A jelikož byla ženou činů, nezůstalo pouze u řečí, ale začala se aktivně zapojovat do rebélie. Když zjistila, že vznikla nová skupina bojující proti současnému režimu, neváhala a přidala se k ní. Postupem času zjistila, že se nejedná jen o výkřik do tmy, ale že se jedná skupinu s velkými ambicemi. Nejdříve jí přišel název Smrtijedi příliš přehnaný, ale v posledních dnech na vlastní oči viděla, čeho jsou schopni. Nikdy netušila, že to zajde tak daleko. Bylo pozdě vycouvat. Šéf spolku byl blázen, který neodpouštěl.
Teď tu stála ve stínu v postranní uličce a pozorovala dění kolem. Maska na obličeji jí trochu uklidňovala. I když se v ní ne moc dobře dýchalo, alespoň nikdo nemohl vědět, že je to ona. Pokud jí ovšem nechytí. V ulici bylo celkem rušno a během chvíle se spustila potyčka. Vystoupila ze stínu společně s dalším Smrtijedem po její pravé ruce. Ten ihned vyřkl tu nejhorší kletbu, která se nepromíjí. I když mu neviděla do obličeje, cítila, jak se směje a tahle hrůzostrašnost mu činní radost. Tohle jsem nechtěla. Já přeci nikdy nikoho nezabiju. To po mně nemůžou chtít.
Do cesty jí vlezl mladý muž s hůlkou v ruce. V očích výraz plný nenávisti. Zamířil na ní hůlkou a nadechl se, aby mohl vyslovit kouzlo. Emília byla ale rychlejší. "Relacio!" Ať už kouzlo dopadlo jakkoliv, Emilka neměla v plánu páchat nějakou závratnou škodu. Spíše se držela v ústraní a neaktivně sledovala počínání Smrtijedů.

Mimo herně:
Hod na Relacio (+4 za dospěláka)

Dante Foglionni rolled 1d10:
2

_________________

<<
Mikayla chtěla být v Londýně dříve než její dcera, a tak nebylo divu, že se přemístila chvíli poté co se ještě v klidu nasnídala. Kdyby věděla co se chystá, nejspíše by se přemístila úplně někam jinam, třeba rovnou do svého bytu. Jenže to nevěděla, a protože si chtěla nějaké věci na Příčné ještě zařídit a nechtělo se jí jít ještě takovou dálku z domu, přemístila se rovnou do uliček. U Merlinových chlupatých ponožek! Zaklela a v její ruce se i hned objevila hůlka. Tohle už jednou zažila, bylo to dost ostré a tohle bylo to samé možná ještě horší. Mika se kousla do rtu jak usilovně přemýšlela jestli se má přemístit pryč a nebo zůstat. Když kousek od ní zaznělo Avada Kedavra a jeden z civilistů padl mrtvý k zemi, zamračila se a pozvedla hůlku. Sice neviděla kdo ono smrtící kouzlo použil, ale jí to bylo v tu chvíli tak trochu jedno, a tak zamířila na prvního člověka, který se jí dostal do cesty. "Alarte Ascendare!" Zavrčela jedno z kouzel, u kterého si byla i docela jistá a následně se konečně pohnula z místa, aby nebyla tak snadný cíl, protože byla přeci blbost stát na jednom místě, to už by rovnou mohla vzít do ruky nějakou ceduli s nápisem "strefujte se do mě".
Byl tady příšerný zmatek, Mika sama nevěděla po kom dříve má pálit a hlavně se bála toho, že omylem strefí toho kdo je na její straně. Černých plášťů tady bylo dost, až se sama nad tím musela pozastavit. Zdálo se jí to, nebo jich bylo více než minule? Doufala, že tentokrát se to zvládne rychleji než minule.

Mimo herně:
Alarte Ascendare -> Avalon Olšenko
(+4 dospělák, + 1 talent, + 1 páč učí KF)

Mikayla F. Moore rolled 1d10:
8

_________________