„Protože co?“ opáčil Lofty s pohledem upřeným na Ethana a obočí mu přitom vystoupalo o pár milimetrů výš, takže se na okamžik přestal mračit. Ale opravdu jen na okamžik. Nemohl ovšem tvrdit ani předstírat, že ho Ethanova starost nepotěšila - potvrzovalo to alespoň to, že mu není úplně ukradený, za což byl Lofty nesmírně rád. „Už někdy někdo vykrvácel kvůli rozseknutému koleni? Pochybuju,“ zabrblal trošku sarkasticky, ale vážně jen trošku, protože nechtěl Ethana odradit a odehnat. Jako morous se ale tvářil i nadále, i když už ne tak vehementně, jako před chvílí. „Hmm,“ zněla odpověď na nabídnutou pomoc. Lofty totiž nevěděl, co na to říct - že přesně v tohle doufal?
Společně s Ethanem se tedy vydal zpátky do šaten, zraněné noze nepřestával odlehčovat a díky tomu, ať chtěl nebo ne, se na svého kamaráda docela tisknul a přenášel na něj dobrou polovinu své váhy, což nebylo málo. Ale byl v rámci možností spokojený, protože mu Ethan byl nablízku a pomáhal mu. „Promiň,“ zabrblal po chvíli mrzutě, „nechtěl jsem se chovat jako hysterka.“ Zvedl k Ethanovi pohled, což možná byla chyba, protože už oči nedokázal odtrhnout. „Dlouho jsme se neviděli a mě to docela mrzí, víš,“ dodal na vysvětlenou. Ani si neuvědomoval, že se mu do tváří nahrnula krev (ta,co ještě v jeho těle zbývala), a že mu oči podivně jiskří. Lofty byl prostě nesmírně rád, že je Ethanovi tak blízko.
Mír a lásku, však víme.

_________________

„Byl bys první,“ zavrčel Ethan tiše, aby ho Lofty pokud možno neslyšel, ale to jeho brblání mu lezlo na nervy. Nemusel hned brblat, nebylo to fér. Copak Ethan mohl za to, že se musel oženit? Jediné, co ohledně toho považoval za štěstí, bylo, že si nemusel vzít Arianu, protože to už by ho vážně kleplo. Hillary se zdála být neškodná. Alespoň zatím.
Ethan by to celé přežil i bez omluvy, i když vykouzlila na jeho pevně stisknutých rtech úsměv. Sám se choval pěkně hnusně, ale bylo to pro dobro věci, takže toho vůbec nelitoval, i když jen špatně snášel, že je na něj Lofty naštvaný. „To je dobrý, choval ses úměrně situaci,“ zamumlal a pak si dlouze povzdechl. „Já jsem se o prázdninách oženil, Lofty.“ Tak a bylo to venku. Krutá pravda a výsměch největší, protože vzhledem k Ethanovým preferencím se to celé jevilo jako hodně špatný vtip. Jenže ona celá jejich rodina byla špatný vtip sama o sobě, takže se takovému vyústění situace nikdo nemohl divit. „Neber to tak, že jsem chtěl, já musel,“ dodal bez rozmyslu a hned vzápětí si za to vynadal, protože nechtěl, aby měl Lofty pocit, že ho k oltáři přikovali, to ne. On tam došel celkem v klidu a dobrovolně, protože mu nic jiného nezbývalo a jak už bylo řečeno, mohl dopadnout mnohem hůř.

_________________

Lofty se nesouhlasně zašklebil, protože by rozhodně neřekl, že se choval úměrně situaci. Ale ta slova ho přesto potěšila, jelikož se trošku bál, že Ethana naštval. Že s ním teď třeba zase nebude chtít nějakou dobu mluvit. To, co zmijozelský spolužák vypustil z úst poté, Lofty nečekal ani v tom nejdivočejším snu. Zastavil se, ať už Ethan chtěl nebo ne, a šokovaně se na něj zadíval. On se oženil? Dobře, možná musel, ale... OŽENIL SE?! On? Loftyho merlinví proč zabolelo u srdce, a to hodně. Ačkoliv měl v plánu přejít tu informaci s nic neříkajícím výrazem, tvářit se jako kamenná zeď prostě nedokázal. Místo toho mu tváří prokmitl výraz nakopnutého zmoklého štěňátka.
Notnou chvíli mlčel a přehrával si v hlavě pořád tu samou větu - já jsem se o prázdninách oženil. „S kým?“ hlesl přiškrceně, stále zmaten tou informací. „Ale... tobě se přece nelíbí holky, Ethane, nebo jo?“ dodal zmateně, nespouštěje z něj pohled. Pak odmítavě zakroutil hlavou. Ethan nemusel... vždycky bylo nějaké řešení, takže tenhle argument Lofty prostě nepřijal. Vždyť klidně mohl utéct! Ukázat rodičům i nevěstě vztyčený prostředníček a zmizet. Nemohou s člověkem manipulovat proti jeho vůli. Tohle všechno bylo všechno proti Loftyho smýšlení - uznával svobodu, volnou lásku... No jo, volnou lásku. A proč mi teda tak záleží na Ethanovi? Proč je mi špatně z toho, že se oženil?
„Myslím, že si potřebuju sednout,“ pronesl, protože se mu zatočila hlava. „A taky potřebuju panáka.“

_________________

Taková vleklá doufejme-že-brzo-dohrávka...

Ethan hned chvíli po tom, co tu větu vyslovil, zalitoval, že to vůbec udělal. Nechtělo se mu o tom mluvit a už vůbec ne před Loftym. „S Hillary.“ Vypadlo z něj nakonec. Když už to má jít ven, tak všechno bez vytáček. Na tu ironickou pravdu, že se mu nelíbí holky, se zvládl pobaveně, ale přesto hořce zasmát. „Ne, nelíbí. Taky jsem s ní nic neměl, jestli ti jde o tohle,“ upozornil spolužáka důležitě, ačkoliv tohle byla věc, která se měla jednoho dne změnit, protože nepředpokládal, že by mu prošlo manželství bez potomků. „Mohlo to být i horší, mohli mě strčit před oltář s vlastní sestrou.“ Což by asi vyústilo hned po obřadu k vraždě. A Ethan by se nechal zabít celkem dobrovolně.
Když Lofty prohlásil, že si potřebuje sednout, Ethan s ním zamířil na nejbližší lavičku, a opatrně mu pomohl se posadit, nicméně alkohol s sebou vážně nenosil. „Panáka nemám.“ Jako by to snad nebylo očividné, že s sebou v plavkách netáhne lahev vodky. „Ale oni tu stejně brzy zavírají, Lofty, tak… můžeme zajít někam jinam?“ Ne, tohle není rande. Si jen myslíš. Sklapni! Nevěrníče!

_________________

Jakože-už-skoro-dohrávka?

Loftyho zděsilo už jen prohlášení, že je Ethan ženatý, ovšem přiznáním, že je ženatý se svou sestřenicí tomu dodal pomyslnou korunku. Taková třešnička na dortu, hmm! Lofty se na něj šokovaně zadíval. „Počkej, to nemyslíš vážně, že ne?“ vybafl s hrůzou vepsanou v hlase a viditelnou v očích. „Přece tě nemohli oženit se svou sestřenicí!“ dodal trošičku hystericky. Volná láska byla sice fajn, a tak, ale ženit se s vlastní sestřenicí? Tohle bylo i Loftymu silně proti srsti. Nedokázal si představit, jak se asi chudák Ethan cítí. Bylo mu ho líto, i když taky trošku sobecky hleděl na sebe. Budou se moct vůbec... vídat? Když ho Ethan začal ujišťovat, že s Hillary nic neměl, Lofty se na něj dlouze zadíval. „Ne, o to mi nejde, já jen... tohle je prostě postavený na hlavu, Ethane,“ zamumlal dost zkroušeně a jeho slova, že mohl dopadnout hůře a skončit před oltářem se sestrou, už radši ani moc nevnímal.
Jakmile došli k lavičce, Lofty se posadil. Na krvavé koleno už skoro zapomněl, ačkoliv to nebylo nic příjemného. Jenže momentálně měl plnou hlavu Ethana a jeho svatby a sobecky přemýšlel nad tím, jestli je vůbec ještě možné, že se spolu někdy dohrabou k nějakému rádoby vztahu. Protože Lofty, jak si právě uvědomil, se Ethana vzdát nechtěl.
Zvedl k němu pohled a položil mu ruku na rameno. „Je mi to líto, Ethane, fakt. Nedokážu si představit, jak hrozně se musíš cítit,“ zamumlal potichu. Býval by ho i konejšivě (ehehemmm) objal, ale usoudil, že to není vzhledem k situaci úplně vhodné. „Na panáka bych zašel,“ hlesl po chvilce a upřel na kamaráda psí pohled. Ať už to bylo myšleno jako pozvání na rande či nikoliv, Loftymu to bylo jedno - hlavně, aby byl v Ethanově blízkosti a aby se trošku přiopil, protože to zjištění, že je zmijozelský spolužák ženat se svou sestřenicí, mu ostře kroužilo v hlavě jako cirkulárka.

_________________

Ethan tušil, že jeho přiznání, s kým je vlastně ženatý, nenechá Loftyho v klidu. Koho by to v klidu nechalo? Jenže tohle byla taková čistokrevná libůstka, v jejich rodině skoro povinná v každé generaci. A jak už bylo zmíněno, pořád to mohlo být horší. „Mohli,“ přikývl. Mohli, co chtěli, on jim to měl jen odkývat. I kdyby neodkýval, pravděpodobně by mu nalili něco do čaje a odvlekli ho před oltář tak jako tak. „Možná, ale já s tím nic udělat nedokážu, Lofty, tak… s tím přestaň. Nikdo to nezmění, i když se mi to nelíbí, a pochybuju, že je z toho Hill nadšená. Doufám, že není. Nebo alespoň ne moc,“ zamumlal, protože do sestřenčiny hlavy neviděl.
Ethan rozhodně nebyl stavěný na nějaké utěšování, ale Dorianova ruka na jeho rameni byla příjemnou zátěží. Na slova moc nereagoval, protože sám netušil, jak se vlastně cítí. „Jo, já se ti kouknu na to koleno, a pak zajdem na panáka.“ Měl v plánu se opít a to hodně. A hned. Proto pomohl Loftymu zpět na nohy a odvedl ho do šatny, aby mu zkusil ošetřit to koleno. Pak se snad společně vydali směr alkohol.

>>>

_________________

Navzdory všem skandálním, zkázonosným článkům zvěstujícím přinejmenším apokalypsu Strangeovi nezanevřeli na rodinný život, protože choulit se společně pod stolem a čekat na další neštěstí... To už si Londýn užil v předcházejících desetiletích až až.
Jelikož lístky do akvaparku nestály zdaleka tolik jako na nekonající se mistrovství světa ve famfrpálu a zrovna oba sourozenci se nemuseli zrovna epidemie dračích spalniček obávat, o zábavu na léto bylo vcelku postaráno.
Dokonce i Septimus hodil za hlavu lození po sousedství a občasné jemně kousavé záškodničení a místo po betonových schodech u parku se rozběhl jen s ankhem na krku a v koupacích tmavomodrých šortkách vstříc bazénu s nadšeným vřískáním. Pan a paní Strangeovi na sebe mrkli v jednoznačné shodě, že je třeba vyzkoušet lázně a dopřát si chvíli klid o samotě, zatímco Sep hodil bez ohlédnutí ručník na první volné lehátko a upaloval vyzkoušet tobogány hezky jeden po druhém. Jako magnet ho přitáhla okamžitě cedule upozorňující na ten antigravitační...

_________________

Zrušení mistrovství světa ve famfrpálu byla pro McCorryovy tvrdou ránou. Vždyť šlo o rodinnou tradici. Nebýt oné osudové soutěže, jejich rodinka by ani nevznikla. Od dob, co se tam Aideeini rodiče seznámili, jediné mistrovství nevynechali, ani pokud by s sebou zrovna měla tahat mimino. Takže Aideen samotná se pyšnila osobním rekordem, neb se skutečně v každičkém roce svého života tohoto sportovního svátku zúčastnila. A pro malého Davina to letos měla být premiéra.
Jenomže ač se to jevilo jako velice nepravděpodobné, ono to nakonec mělo být ještě horší. O náhradní program se totiž zrovna měli postarat babi a děda Acermanovi. Co Aideen přišlo psaní z Bradavic, nejenže se frekvence jejich návštěv výrazně zvýšila, ale jakoby se o dívku i více zajímali (dík tomu teprve nedávno zjistili, že je vegetariánkou) a stále vymýšleli a navrhovali plány, které by jim umožnily trávit s vnučkou více času. Bez rodičů. Aideen se to tedy vůbec nelíbilo a snažila se ze všech těch jejich prázdninových plánů vykroutit a zatím se ji to úspěšně dařilo.
Zatím.
Bez ohledu na všechny okolnosti, protesty či obavy o bezpečnost se však Aideen nakonec octla s prarodiči v aquaparku. Zatímco si babička čvachtala kdesi v lázních a děda si měřil čas potřebný k přeplavání plaveckého bazénu, Aideen prozkoumávala zdejší vodní svět a užívala si toho, že se prarodičům ztratila a nikdo se po ni nesháněl.
Zrovna se vymanila ze zajetí vln jednoho z bazénů a pobíhala sem a tam neschopna konečně se rozhodnout, kam zamířit dál. Zprvu byla skeptická, jak by taky mohl uměle vystavěný komplex zastínit krásy přírody. Jenomže on ten komplex se nakonec ukázal být úplně bezvadný a zábavný.
Hubená postavička v květinovaných dvoudílných plavečkách si to rázovala kolem tobogánů. Jenom škoda těch front. Kdyby se tak mohla někam vmáčknout a spustit se dolů dřív, než ti ostatní čekající, až na ně přijde řada. Přecházela kolem a velice nenápadně si hledala skulinku a okamžik nepozornosti ostatních, aby mohla předbíhat.

_________________

Od rána, kdy tu bylo jak vymeteno, se akvapark docela zaplnil. Nedalo se říct, že tu byla hlava na hlavě, ale u tobogánů už se každopádně muselo chvíli čekat. Septimus už se vylítal dost na to, aby chvilku zvládl přihlížet tomu, jak se ke klouzání připravují ostatní, než na něj dojde řada, ovšem když si všiml menší postavičky, jak se snaží prokrást dopředu, zaplála v něm spravedlnost (ačkoli kdyby byla situace neúnosná, nejspíš by se taky pokoušel trochu rychleji si proklestit cestu k dalšímu sklouznutí na úkor ostatních).
"Tak moment," vybafl. "Kampak? Ani nejsi tolik škvrně, aby ti to prošlo," usadil tu nenápadnost ani ne nakvašeně, jako spíš se sarkasticky přimhouřenýma očima a založenýma rukama.

_________________

Její cíl byl tak blízko a zatím všecko šlo tak hezky hladce. Jako po másle. Stačilo malinko a už by parádně klouzala tobogánem dolů.
Jenomže nezůstala nezpozorována na dlouho.
Zamrzla na místě a pomalounku se za zdrojem hlasu otočila. Vážnější obavy, pokud tedy vůbec nějaké byly, se ji ale z tváře zcela vytratily, když její pohled narazil na staršího takového no... nezajímavého kluka s nejspíš odbarvenými vlasy. Byl sice starší, ale dospělák rozhodně nebyl. A dospěláci se občas rádi vztekali, což by mohl být důvod k obavám.
Na analýzu předpokládaných reakcí dle vývojového stádia dotyčného ale nebyl čas. Momentálně by nerada skončila na konci fronty, a přišla tak o ještě mnohem více času k zábavě, jen díky jednomu klukovi.
„No, já … On se mi tam zakutálel míček!“ vyhrkla s psíma očima na vrchu hlavy a koutky úst stáhnutými do obrácené podkovy.
V duchu si zanadávala. V bleskových reakcích se bude muset ještě hodně zlepšit. Proč jen neřekla, že musí brzo odejít a chce stihnout ještě jednu poslední jízdu? S tímhle ksichtíkem by na to i ten velký kluk určitě skočil. Rozhodně by na to skočil spíš, než na nějaký hloupý míček. Doprkýnka!

_________________