<<<

Torunn byla ráda, že se může konečně podívat na Příčnou ulici ač ještě dnes nešla pro svou první hůlku. Měla totiž od své drahé sestřičky, Emičky, přislíbeno, že až se vrátí z Bradavic, půjdou jí koupit spolu a na to se Torunn opravdu moc těšila! Dneska sem však šla se svou maminkou nakoupit potřebné věci do školy, učebnice a takové věci, ale více než na knihy se dívenka těšila do famfrpálových potřeb. Sice v prvním ročníku nemohla mít své vlastní koště, ale to jí vůbec nevadilo. Ráda totiž košťata pozorovala a snila nad tím, že i ona jednou bude mít své vlastní košťátko a bude hrát famfrpál za jeden z děsně známých týmů. Tohle všechno bylo však zatím ve hvězdách, navíc ještě ani nevěděla zda se dostane do kolejního týmu a hlavně, ještě ani nebyla zařazená.
V tuhle chvíli Torunn čekala před jedním krámkem než si tam její mamka zařídí to co potřebovala, a protože jí samotné se nechtělo dovnitř, směla čekat venku. Torunn byla totiž hodná, poslouchala a zůstala přesně na tom místě kde jste jí nechali. Tomu by bylo i dnes kdyby opodál nespatřila známou tvář. Vidět totiž Erasma Andersena byl pro někoho, kdo fandil Montroským strakám obrovský sen. Dívenka nervózně přešlápl, mrkla skrz výlohu do obchodu za matkou a když si všimla, že byla zabraná do rozhovoru s prodavačem, rozhodla se děsně tajně vyjít na krátký výlet o pár kroků dále. "Dobrý den," pípla tak tiše, že to asi ani Ery neslyšel a jemně se usmála než to zkusila znovu. "Dobrý den, mohla bych poprosit o podpis?" broukla tázavě, dokonce i o něco více na hlas ne před chvílí ač pokud Erasmus moc nesledoval okolí, byla docela velká šance, že do Torunn narazí, protože se mu šikovně vpletla do cesty.

_________________

Erasmus moc na cestu nekoukal, což bylo jeho prokletí a často kvůli tomu zakopával nebo vrážel do lidí. Nebylo tedy nic zvláštního, když skoro vrazil do nějaké drobné dívky, která se mu z ničeho nic připletla do cesty. Naštěstí se ale zrovna jen pomalu loudal kolem výlohy jednoho z krámků, takže stihl svou chůzi zabrzdit a dívku nepřeválcoval. A dokonce ani nevyklopil kopeček zmrzliny, i když musel chvilku balancovat, aby se čokoládové zmrzky skutečně nezmocnila gravitace, protože proti té očarovaná nebyla.
„Eh, dobrý den!“ vypadlo z něj překvapeně, ale hned vzápětí se na dívenku široce usmál. Vždyť byla tak roztomilá! Erasmus, zasloužilý otec, by ji nejradši objal a potahal za tvářičky. Panebože Ery, kam ses to dopracoval?! Objímat cizí děti! „Podpis?“ zarazil se, protože mu nejdřív nedocházelo, proč by po něm někdo měl chtít podpis. Ještě pořád si nezvykl, že ho na ulici sem tam někdo osloví, a měl za to, že si ani nikdy nezvykne. Pak se mu rozsvítilo. „Aha, podpis! No jasně! A kam ho chceš, ten podpis?“ zeptal se, přičemž si přehodil zmrzlinu do pravačky a levou rukou začal po kapsách lovit kouzelnickou fixu, kterou se naučil tahat s sebou skoro kamkoliv, právě kvůli takovým případům. Zrovna u téhle roztomilé holčičky by mu bylo fakt líto, kdyby musela odejít bez podpisu, protože by fixu neměl. Vždyť tak hezky poprosila!

_________________

Torunn byla zvyklá na to, že jí ostatní přehlížejí, takže když si jí nevšiml ani Ery, nijak moc jí to ani nemrzelo. Tedy trochu ano, přeci jen to byl "něco jako vzor" což byl tedy sice skoro každý, kdo hrál v nějakém známém týmu, ale chápeme se. "Podpis," přisvědčila pak stejně tiše jako ho předtím pozdravila a očka sklopila stydlivě k zemi. Napadlo jí, jestli tohle byl dobrý nápad, přeci jen, oslovovat cizí lidi nebylo nic pro ní. Navíc, pokud by teď maminka vyšla z obchodu a neviděla by jí před ním, asi by se zbláznila.
"Sem," broukla, vytáhla z kapsy papírek a natáhla společně s ním k Erymu ruku. Sice původně chtěla nějaké zajímavější místo, třeba rameno nebo něco takového, ale když se to vezme kolem a kolem, byla možnost, že by si umazala oblečení a nakonec by se jí ten podpis stejně smyl, sice asi ne hned, ale večer při koupání určitě. Takhle na papírku to bylo mnohem lepší, navíc si to bude moci zarámovat a dát na poličku. Skvělý nápad, ne? "A mohla bych poprosit ještě o jeden pro sestřičku?" zvědavě na Eryho zamrkala a věnovala mu i menší úsměv. Emma by byla určitě nadšená, kdyby jí ho donesla! Tedy, snad.
"Slyšela jsem, že jste učil v Bradavicíc, škoda že tam nastupuji až letos. Ale sestřička říkala, že tam teď učí létání pan Harry Huckabee. To se na téhle pozici střídají samí profesionální hráči famfrpálu?" zeptala se následně zvědavě, protože tahle otázka už jí trápila opravdu dlouho. A děsně jí mrzelo, že tam Erasma nezastihla sic Harry byl také dobrá náhrada. Pravdou bylo, že Torunn by brala na pozici profesora jakéhokoliv hráče famfrpálu.

_________________

Erasmus mírně povytáhnul obočí, když dívenka vylovila papírek z kapsy, ať se jí podepíše na něj. Byla strašně roztomilá a Ery by ji nejradši adoptoval - rozhodně totiž nevypadala jako všechny ty hyperaktivní drzé děti, co se chystaly nastoupit do Bradavic a školu nejlépe zbořit už během svého prvního ročníku studia. Ery se na malou fanynku široce usmál, vyšvihl na papírek podpis, a pokud mu sdělila, kam se má podepsat pro sestru, tak se samozřejmě podepsal ještě jednou. Její sestřičku si představoval tak ve stejném věku a neměl tušení, že dívka ve skutečnosti mluví o Emmě Lillegardové, že. „Tak, prosím,“ zazubil se na ni nakonec a přidal přátelské mrknutí.
„To jsem učil,“ přikývl, když se dívenka rozpovídala. „Takže tvoje sestra v Bradavicích studuje? Jak se jmenuje?“ zeptal se zvědavě, protože ho vážně zajímalo, s kým má tu čest. Fixu mezitím znovu schoval do kapsy a olíznul zmrzlinu, aby mu čokoláda nekapala na ruku. „A máš pravdu, že létání teď učí Hucky. Totiž pan Harry Huckabee, jo. Je fajn, určitě tě jeho hodiny budou bavit, pokud tě tedy baví létání. Těšíš se do školy?“ vyzvídal s upřímným zájmem. „A ty jsi tu sama? Kde máš rodiče?“ zeptal se po chvíli a rozhlédl se kolem sebe. Vážně totiž nechtěl, aby se k němu přiřítili zděšení rodičové s domněnkou, že se tu jejich dcera baví s nějakým cizím úchylákem.

_________________

Torunn byla děsně nadšená, což prozrazoval její široký úsměv. "Děkuji," pípla a strčila si podepsanou kartičku do kapsy, aby následně mohla vytáhnout ještě jednu pro další podpis, tentokrát pro Emmu. Torunn udělalo radost, že jí Ery neodmítl a dokonce se s ní i bavil, což popravdě nečekala. Vlastně si myslela, že jí hned po tom podpisu řekne, že se nemůže zdržovat a odejde. Tohle bylo milé překvapení, které přivítala s dalším úsměvem.
"Ano, studuje. Po prázdninách nastupuje do sedmého ročníku, čekají jí OVCE. A jmenuje se Emma Lillegard, já jsem Torunn," odvětila a v očích jí to zvláštně zajiskřilo. "Pamatujete si na ní? Je děsně milá a studuje v Nebelvíru," broukla, co se popisu týkalo, toho se moc nedostalo, ale Emma byla živel, takže Torunn pochybovala o tom, že by byla potřeba jí nějak zvláštně popisovat. Navíc si byly docela podobné, takže si stačilo představit větší Torunn a bylo to.
Když tak koukala na kornout v Eryho ruce, začínala mít chuť na zmrzlinu a rozhodla se, že až si mamka vyřídí to co si vyřídit potřebovala, přemluví jí, aby spolu zašly na něco dobrého. Protože zmrzlinu měla ráda, no. "Létání mě opravdu baví," přisvědčila, protože to byla pravda, navíc se ze všeho nejvíce těšila na famfrpál a opravdu doufala, že do týmu berou i prváky, protože by byla opravdu nadšená, kdyby se jí podařilo se tam dostat. "Těším, jen mě mrzí, že tam se mnou bude Emma jeden rok," broukla smutně. Vůbec netušila, co si tam bez své drahé sestřičky počne sic tušila, že si nějaké kamarády najde. Jenže Emička byla Emička, tu nikdo nahradit nedokázal a navíc věděla, že by jí před vším ochránila.
"Nejsem, maminka támhle něco zařizuje," mávla neurčitě k jednomu z krámků a věnovala Erymu úsměv. Bylo děsně milé, že se zajímal o to zda tady je s někým nebo sama a docela jí zajímalo co by dělal, kdyby mu oznámila, že se po Příčné potuluje sama. "A vy tu jste sám?" optala se zvědavě a nevinně na Eryho zamrkala.

_________________

Ery se na dívenku široce uculil. „Nemáš vůbec zač,“ odvětil na její poděkování. Vždyť to přece nic nebylo, podepsat se na kus papíru. Obzvlášť když ten podpis byl pro tak roztomilou a slušnou holčičku, že. Kdyby ho po něm chtěl nějaký grázl, asi by ho to stálo víc sil - aby mu místo podpisu výchovně nedal na zadek, k čemuž měl Ery sklony od chvíle, kdy se z něj stal táta.
Když z dívky nakonec vypadlo, kdo je její sestřička, a že to tedy není žádné famfrpálem poblázněné mrně, Erasmus překvapeně zamrkal. „Myslím, že si jí matně vybavuju,“ přikývl zamyšleně. „Ale famfrpál nehrála, ne? To bych si ji totiž pamatoval určitě a daleko lépe,“ dodal. Nemohl si pamatovat všechny bradavické studenty, to prostě nešlo, ale Emminu tvář si snad matně vybavoval. Myslel si to.
Jak se ukázalo, Torunn zřejmě měla létání v oblibě, takže u Eryho získala další pomyslné plusové body. Zazubil se, slíznul poslední zbytečky čokoládové zmrzky a zakousnul se do kornoutu, s kterým udělal rychlý proces. „Takže se určitě budeš hlásit do kolejního týmu, viď?“ prohodil zvědavě. „Buď ráda, že tam bude alespoň ten rok. A za tu dobu si v Bradavicích určitě najdeš spoustu přátel,“ pousmál se konejšivě. A když si představil, jak to bude vypadat, až půjdou do Bradavic jeho děti, pobaveně se ušklíbnul. Tak nějak si dokázal představit, že Mikkovi se nebude chtít od maminky.
Jakmile bylo Erymu objasněno, že tu Torunn není sama, trošku se mu ulevilo. Ale pořád ještě tu byla možnost, že si její maminka bude myslet, že se tu její dcera baví s cizím úchylákem. „Aha,“ přikývl, rovnou dvakrát. „Jo, dneska jsem tu sám, taky tu potřebuju něco vyřídit,“ vysvětlil s úsměvem. Nedodával, že děti přestal na Příčnou ulici brát ze strachu, že by se všichni tři mohli připlést k něčemu nepěknému. Příčná ulice poslední dobou prostě nebyla bezpečným místem a po posledních událostech už vůbec ne.

_________________

>>
Sincere se zrovna vracel cestou z noční, když se rozhodl koupit si snídani a potom se přemístit do svého sídla. Tam už posledních pár měsíců otravoval zchudlý otec bratrů Gallových. Z majestátního, přísného a úspěšného Ethana Galla se stala hromádka kostí a svalů, kterým už mozek nedokázal poroučet. Pomalu přestával poznávat svou rodinu, své přátele a i sám sebe při pohledu do zrcadla, v němž se odrážel výraz k smrti vyčerpaného, ztrhaného člověka, jehož veleúspěšná intrikářská éra spěla postupně ke svému hořkému konci.
Umíral pomalu a v zapomnění, přesně způsobem, kterým to Jaren se Sincerem naplánovali. Nechávali ho procházet si krutými bolestmi, stavy zapomnění i nadějí v lepší zítřky. Přesně tak si s vlastním otcem dělali, co chtěli, a vraceli mu léta nezájmu a pohrdání, léta věnování se pouze své skrz na skrz korupcí prolezlé kariéře. Každým dalším krůčkem se přibližovali k dědictví, které bylo příčinou toho všeho a které mělo Jarena se Sincerem zahrnout takovým bohatstvím, že kdyby jeho skutečnou hodnotu znali, otrávili by otce už dávno.
Sincere měl v plánu podat otci ranní medicínu a poté se prospat, než se bude muset vrátit do nemocnice, ale vzhledem k tomu, že i on používal několik nepovolených prostředků, spánku momentálně příliš nepotřeboval, a tak se důležitě pohyboval po Příčné ulici v černém saku, pod nímž měl proužkovanou vestičku a v ruce svíral malý kufřík.
Erasma Andersena by pravděpodobně minul nebýt by malého děvčete, které ho požádalo o autogram. Zastavil se a se značným překvapením k mladému muži stočil zrak, v němž se zcela znatelně odráželo hluboké přemýšlení nad osudovou příležitostí. Každopádně se zdálo, že Erasmus je svým fanouškům hluboce oddán, tudíž Sincere sevřel kliku od pekařství a vešel dovnitř. Koupil si snídani, kterou vložil do kufříku, a kelímek s kávou, než vyšel zpět na ulici. A vzhledem k tomu, že Erasmus byl stále na svém místě i v přítomnosti toho dítěte, pomalu k němu zamířil.
"Erasmus Andersen, že?" pohlédl na Erasma, ač neměl pochyby, že to je opravdu on. "Mladší syn je z vás naprosto unešen," pronesl klidně a sklouzl pohledem k dívce, na kterou se nuceně pousmál, "a očividně není sám. Ti malí smradi nemůžou pochopit, že nečistokrevní kouzelníci by v profesionálním sportu neměli co dělat, pokud to má mít určitou úroveň," zadíval se potom zpět na Erasma už ledovým pohledem, z něhož se ta předstíraná vstřícnost a laskavost vytratila rychlostí blesku. Samozřejmě nepřišel, aby Erasma a nečistokrevné urážel, ač zmínit se o tom musel, protože názor měl na tuhle problematiku neměnný.
Jméno Andersen si však spojoval s úplně jinou osobou. Jaren mu velmi barvitě poreferoval o Erasmově krásné ženě, která byla rovněž vynikající lektvaristkou. Zajímavá kombinace, to se samozřejmě střetlo se Sincerovým zájmem, protože sám si spoustu lektvarů vytvářel, ale byl natolik pracovně vytížen, že u nich nemohl trávit dostatek času a proto už delší dobu hledal nějakou pomocnou ruku. Na výběr svých spolupracovníků byl neuvěřitelně přísný. Co se však týkalo platu, taky velmi, velmi štědrý.
"Ale přiznávám se, že o sport se příliš nezajímám. Vás mám spojeného hlavně s vaší manželkou, Lorelei Andersenovou, že? Nebo se snad pletu?" dostala rozum a už se s vámi rozvedla? pozvedl decentně obočí a donutil se pod svým černým knírkem drobně usmát, než se napil kávy a z čela si odsunul pramen uhlově černých vlasů. Nepředstavil se, protože namyšleně předpokládal, že ho každý zná. To však nemusela být pravda, ač byl vyhlášeným lékouzelníkem téměř v celé lékouzelnické Evropě a jeho studie se začínaly pomalu rozšiřovat i v Americe, jméno Sincere Gall spousta obyčejných kouzelníků neznala. Co však mohlo Erasmovi lehce napovědět, byla podoba, kterou všichni Gallové měli. Pokud někdy viděl Jarena Galla, těžko říct zda ano, musel mu Sincere někoho připomínat, protože oba byli uhrančiví, tmavovlasí jako uhel a arogantní. S Darrelovou podobnou sdílel jen pár rysů, včetně výrazných zelených očí.

_________________

| +

"Ne, nehrála," přisvědčila trochu zamyšleně, protože si v první chvíli nebyla jistá, ale když tak nad tím přemýšlela, Emma nikdy famfrpál nahrála. "Ale kdyby ho hrála, byla by určitě úžasná," zapěla vesele na svou drahou sestřičku chválu. Podle ní byla totiž Emička dobrá ve všem, ať už v učení, zpěvu či pletení. Šlo jí prostě všechno, alespoň takto to Torunn viděla, no.
Energicky pokývala hlavou. "A oni berou do týmu i lidi z prvního ročníku?" pípla tiše, protože to byla věc, na kterou opravdu znát odpověď chtěla, jenže se zas oné odpovědi bála. Co kdyby nebrali? Nebo co když bude plno? Co když jí to nepůjde a ona se tam nedostane? "Taky ráda jsem," přiznala poté, ale stejně trvala na tom, že by bylo mnohem lepší kdyby tam s ní zůstala déle. Třeba by mohla učit, to by totiž bylo děsně skvělé, protože by na ní mohla bez problému dohlížet, navíc by tam stále měla blízkou duši, které by se mohla svěřovat.
Torunn se na Eryho vesele zazubila a přikývla. "Máte rád kouzla?" vypadlo z ní z ničeho nic a děsně tajemně se zazubila. "Nemyslím tyhle kolem nás," rozhodla ručkama než jí došlo, že to možná nevysvětlila tak jak chtěla, a tak se trochu nervózně kousla do rtu. "Jako.. nemyslím ty, které se provádí pomocí hůlky, ale myslím ty, které dělá třeba můj táta. Kouzelnické triky a tak," vypadlo z ní, nervózně přešlápla a nakonec se plaše usmála. "Já umím vytahovat králíky z klobouku, je to děsná sranda!" rozzářila se jí pak očka a i hned zalitovala, že sebou nemá svůj děsně skvělý cylindr společně s králíkem, aby to mohla Erymu ukázat. Protože toho to určitě děsně zajímalo, tak.
Torunn by možná i pokračovala, jenže se k nim přiblížil nějaký pán a ten začal na pana Erasma Andersena mluvit. Dívenka vyděšeně zamrkala a kdyby tady byla maminka, nejspíše by se jí schovala za sukni. Takhle jen s vytřeštěnýma očima sledovala Galla a sem tam zamrkala na Eryho, jako kdyby snad čekala, že jí zachrání před případným nebezpečím. Označení smrad nenesla moc dobře, ale to by nebyla Torunn, kdyby se ozvala, a tak jen poraženecky sklonila pohled k zemi a přemýšlela jak nejrychleji nějak vycouvat a zmizet zpět před výlohu krámku, ve kterém byla její matka.

_________________

Erasmus se pousmál na Torunn, která o své sestře mluvila vážně hezky a on její slova neměl potřebu vyvracet. Ostatně, neměl tušení, jak na tom Emma s létáním je a třeba měla její mladší sestřička pravdu, kdo ví. Na její otázku pak přikývl. „No jasně. Když ne rovnou do hlavní sestavy, tak alespoň mezi náhradníky. Samozřejmě kapitáni neberou všechny, záleží na tom, jak to komu jde,“ vysvětlil a zatvářil se povzbudivě - třeba se Torunn odhodlá to zkusit.
Že kousek od nich prošel nějaký nafrněný čistokrevný kouzelník, o tom Erasmus neměl nejmenší tušení, protože se věnoval své fanynce a kromě toho neměl na čistokrevné kouzelníky zabudovaný radar. Povytáhl obočí, když se dívka zeptala na kouzla. Ne však ta, na která byli všichni zvyklí, ale na ta mudlovská, která... vlastně nebyla kouzla, ale triky. „No, já nevím,“ přiznal váhavě. „Já jsem se s takovými kouzly vlastně asi nikdy nesetkal. Pokud ano, tak už si to nepamatuju,“ odpověděl nakonec zamyšleně a podrbal se ve vlasech. „Vážně umíš vytahovat králíky z klobouku? No, třeba budeš mít někdy příležitost mi to ukázat,“ mrknul na ní.
A tolik k té příjemnější části. Když totiž přišel Sincere Gall blíž, atmosféra se změnila a Ery zavětřil potíže, i když možná větřil špatně. Automaticky udělal krok blíž k Torunn, protože měl tendence bránit děti vlastním tělem, kdyby to bylo třeba, a vůbec nesešlo na tom, že Torunn teprve před chvílí potkal. „Ano,“ přitakal, když ho chlápek oslovil jménem, načež neutrálním tónem dodal: „A vy jste?“ Protože neměl tušení, kdo ho oslovil. Pokud někdy viděl Jarena Galla, tak určitě jen na chvíli a neprohlížel si jej detailně, a s Darrelem tu podobnost vypozorovat opravdu nezvládal. A ať už ten muž byl kdokoliv, Erymu se z něj ježily vlasy v zátylku a po zádech mu běhal mráz. Raději by byl někde daleko odtud, jen aby se s ním nemusel bavit. „Děkuju za velmi užitečný názor, máte na srdci ještě něco?“ prohodil, drže si ten neutrální tón hlasu. Nechtěl znít drze a provokovat, a zároveň nechtěl dávat najevo, jak ho už jen samotná přítomnost toho tmavovlasého čahouna prudí. To by to vypadalo, kdyby na košťata pustili čistokrevný pitomce, problesklo mu hlavou a levý koutek úst mu na nanosekundu cuknul do drobného úšklebku.
„Nepletete,“ odvětil Erasmus rádoby klidně a nespouštěl ze Sincera oči ani na chvilku, jelikož nechtěl působit jako zbabělec. A pokud mu tenhle chlap přišel vyhrožovat, byl na špatné adrese. Jenže při zmínce Leina jména se mu srdce poplašeně rozbušilo - co kdyby jí něco udělal, protože si vzala nečistokrevného kouzelníka? A co děti? Erasmus sebral veškerou odvahu, aby se opatrně zeptal: „Proč se na ni ptáte?“ Bál se, co by se mohl dozvědět, ale na druhou stranu to nutně potřeboval vědět.

_________________

Sincere na sobě nedal znát překvapení, ale i tak mu v drobně pobaveném gestu stouplo obočí, když položil kufřík na zem a napřáhl k Erasmovi pravou ruku. "Sincere Seward Gall. Dal bych vám vizitku, ale věnuji se především péči čistokrevných kouzelníků," neodpustil si doplnit pevný stisk další narážkou a arogantním úšklebkem. Okamžitě se nabízelo něco ve smyslu, v případě nouze bych byl schopen zachránit život pouze vaší ženě, ale Sincere si to pouze jedovatě pomyslel a sklonil zelenkavé oči k mladé dívce, kterou v žádném případě nechtěl přehlížet. Z jeho přítomnosti nepůsobila zrovna dvakrát nadšeně, a tak se na ní pouze na krátko podíval a zamyslel se nad tím, co je zač.
"Předpokládám, že to nebude vaše dcera," odtušil odměřeně, protože Sincere se sice v čistokrevné a díky Erasmovi momentálně v nečistokrevné společnosti rozhodně nevyznal, ale od svého bratra byl velmi dobře informován a jak to bylo u lidí takové inteligence známé, pamatovali se každý detail. "A chůvu asi také neděláte, i když vypadáte, že byste se na to hodil," reagoval na Erasmovo drobné přikročení k dívce, než se napil ze svého papírového kelímku a současně s tím nespouštěl z Erasma oči. Rozhodně si nemyslel, že by se byl schopen uchýlit k něčemu jako fyzické napadení, ale u sportovců se tradovalo, že bývají výbušní a neandrtálští. Třeba s jedním takovým měl čest.
A pak už se stočila řeč k Lorelei, Sincere téměř nepatrnou změnu v hlase zpozoroval a dal si tudíž dostatečně na čas s odpovědí. Ostatně, nebylo kam spěchat.
"Doneslo se mi, že končí v Bradavicích," pronesl klidně a zpříma na něho pohlédl. Ať už to bylo známé, nebo ne, Sincere byl zkrátka zapředen v síti kontaktů, po níž se tuto informaci dozvěděl. Jaren Gall ho informacemi o Bradavicích zásoboval poměrně pravidelně vzhledem k tomu, že tam Sincerovi před rokem nastoupila dcera. "Obrovská ztráta pro profesorský sbor, řekl bych. Není vám hloupé, že musí obětovat svou kariéru kvůli té vaší?" nakrčil drobně čelo, "nerad bych snižoval vaše snažení, nicméně vidím velký rozdíl v bláznivém se honění za míčem a v lektvarovém talentu, jenž by to mohl dotáhnout opravdu daleko - když by k tomu měl podporu rodiny, samozřejmě, kterou vaše žena očividně a bohužel nemá," pokračoval a pozorně sledoval Erasmovu reakci, protože Sincere byl přesvědčen, že tímto uhodí na hřebíček. Vědělo se to už dávno, Lorelei McKayová - či Anderenová dnes, byla ve svém mladém věku opravdu výtečnou lektvaristkou. Erasmus lítal na hřišti sem a tam a myslel se, co má za bůh ví kariéru. Stačilo jedno zranění, které mimochodem nebylo vůbec těžké zařídit, a se sportem skončil do konce svého života. Byla to pomíjivá profese, plná nástrah a překážek.
Sincere neměl žádné tušení o tom, že by Lorelei mohla být znovu v očekávání. Pokud by snad tuhle informaci věděl, pochopitelně by se podle toho zařídil, teď však předložil nabídku takovou, jakou za momentálních dostupných informací považoval za výhodnou, ne-li za velmi výhodnou.
"Nerad vidím promarněné talenty. Když jsem byl mladší, byli lidé, kteří mi dali příležitost zdokonalit se a vybudovat si kariéru, kterou mám dnes. Rád bych se odvděčil tím, že totéž bych nabídl vaší ženě. Už dlouho sháním soukromého lektvaristu, který by mi pomáhal především s lektvary léčivého účinku jak v nemocnici na mém oddělení, tak v mé soukromé ordinaci," vysvětloval klidně bez jakéhokoli náznaku arogance, posměchu nebo snad povýšení. Teď šlo čistě o pracovní věc a Sincere moc dobře věděl, že na takové úrovni se musí jednat profesionálně. Alespoň ze začátku.
"Co jsem tak pochopil a co se ke mně doneslo, bydlíte teď v Dánsku. To pochopitelně nevidím jako problém, ale tyto detaily už bych případně vyřešil s vaší ženou, vy tomu asi nebudete rozumět, když jste skončil jako hráč famfrpálu," cuklo mu posměšně v koutku úst a lehce zaklonil hlavu, aby si Erasma prohlédl. Měl takové špatné tušení, že se mu to moc zamlouvat nebude, ale kdo on byl, aby byl pro Sincera překážkou?
"Mohl byste to tedy paní Andersenové vyřídit s tím, ať se mi případně ozve? Jsem dost zaneprázdněn a poštu řeším pouze v neděli, takže když jsem vás zde viděl, připadalo mi to jako ulehčení celé situace," vysvětlil, proč s tím vůbec obtěžoval někoho, koho s jeho inteligencí považoval skoro za houpacího koně. Ale bylo to pohodlné, rychlé a nemusel trávit dlouhý čas nad papírem v pracovně. A alespoň za Lorelei vyřešil dilema, zda se svému manželi svěřit.

_________________

| +