Donna Osbornová byla pozvaná 10. července na večeři ke Gallovým. Ti byli na mladou dívku posedlou mudlovskou mechanikou natolik zvědaví, že se výjimečně sešli úplně všichni včetně dosti časově vytíženého Latrella, jenž se za normálních okolností těmito malichernostmi neobtěžoval. Všichni znali Jarenovu politiku a věděli, že Darrela brzo čeká zasnoubení s čistokrevnou a vhodnou dívkou (ostatně nastupoval do sedmého ročníku, i oni v té době byli zasnoubeni), nikoli s mužem v sukni a šroubovákem v ruce, takže byli velmi zvědavi a Darrelovi sourozenci se dokonce vsadili, po kolika minutách Donna odejde. Každopádně, Brook přeci jen k té zatím neznámé dívce chovala tiché a tajné sympatie, protože pokud byla s Darrelem, musela toho vydržet fakt hodně a tak se její odhadovaná minutáž pohybovala dost vysoko.

Více info o Gallových, kteří budou u stolu..

| +

Jaren Weston Gall - vedoucí odboru záhad, přičemž tato Jarenova pracovní pozice nemá od jeho soukromého života příliš daleko. Jaren ukrývá spoustu tajemství a doslova záhad, kterými by byla překvapena v některých případech i jeho celá rodina. V životě doma netrávil moc času, to se však v poslední době ještě zhoršilo kvůli jeho angažování u Smrtijedů. Kromě toho dost času tráví u svého těžce nemocného otce, kterému se Sincerem pravidelně podá medicínu.

Radella Vala Gall - vysoká, za každé okolnosti elegantní dáma, která se poslední měsíce stáhla do ústraní a vychovává svou roční dceru Rebeccu. Občas se zastaví ve svém malém knihkupectví, jednou za týden se potká se svým manželem doma a ve zbytku času si pomalu a nenápadně vytváří nový život na opačném konci Británie, kam utíká před všemi starostmi a Jarenovým despotickým chováním za charakteristickým rusem, který se do Skotska nedávno přistěhoval.

Latrell Gall – ambiciózní zmetek po tatínkovi. Tak by se dal charakterizovat první syn Jarena Galla. Poměrně introvertní mladík s vysokou inteligencí, kterou nakonec využívá v oboru bystrozora, kde se pomalu svým manipulativním a vtíravým chováním prokousává k povýšení a lepšímu ohodnocení. Doma nebývá příliš často a se svou brzo budoucí manželkou se zatím vídá dost zřídka, to mu však nebrání v tom omotávat si mladou Serenity Kingovou kolem prstu. Snaží se Serenity připravit na to, že chce mít velkou a úspěšnou rodinu, podobnou té ze které vzešel, to však zatím netuší, že je neplodný.

Brook Gall - mladá, nezávislá umělkyně, která nedávno dostudovala prestižní kouzelnickou školu umění v Londýně a momentálně se vrátila z půlročního turné, kde doprovázela kouzelnický orchestr po celém světe svou hrou na klavír. Navštívila Austrálii, Čínu, Kanadu a Brazílii a domů si během léta odskočila pouze na skok. Před odjezdem na turné se provdala za Nicholase Harringtona, ale děti zatím mít nehodlá.

Darrel Brewster Gall - všichni ho známe, hlavní (anti)hrdina Gallových. Trochu se nepovedl, ale nikdo mu to kromě svých příbuzných nevyčítá, a tak se s tím docela dobře naučil žít. Kromě toho, že se absolutně liší od svých rodičů a sourozenců chováním, zarážející je i jeho hnědá až nazrzlá barva vlasů, zatímco všichni ostatní jsou tmavovlasí, jako kdyby z pekla vylezli. No, oni možná vylezli.

_________________

Donna věděla, že tato záležitost je neodkladná, a že se k ní už zatraceně dlouho schylovalo. Stejně tak věděla, že se do toho zamotala sama, když večeři přislíbila nikomu jinému než Jarenu Gallovi. Ale i tak když tento den nadešel, nenáviděla Darrelovu rodinu snad ještě víc než obvykle. Informace o tom, že je Donna pozvaná na oficiální rodinnou večeři ke Gallovým, se samozřejmě donesla i k její matce, která trvala na tom, že ji na ten slavností večer vystrojí, jak se patří. Co se Donny týkalo, vůbec by jí nevadilo přijít před pyšného a namyšleného Jarena Galla v odrbaných džínách, a snažila se alespoň o kalhotový oblek, aby té rodině ukázala, že se jich ani v nejmenším nebojí, nicméně matka jí to samozřejmě zakázala. Navíc Donnu Jaren na nástupišti viděl v šatech, takže věděl, že je nosit umí a zvládá, a tedy před tím nebylo úniku. Navíc bylo všeobecně známo, že Jaren má pro ženy v jistém ohledu slabost, i když Donna by tomu spíš než slabost říkala slizkost, a tak se s matkou prakticky od rána dohadovala na šatech a neskutečně ji mrzelo, že se jí nezastává Alaska, ale naopak se jí posmívají Robyn s Hope, které nadšeně souhlasily se vším, co bylo růžové nebo aspoň mělo kanýry.
Nakonec se rozhodla rezignovat a donutila matku ke kompromisu, sestávajícím z klasických černých koktejlových šatů s lodičkovým výstřihem a černých lodiček na vysokém podpatku, na kterých Donna kupodivu uměla bezchybně chodit, i když by to do ní nikdo neřekl. I tak si při pohledu do zrcadla připadala nepříjemně zranitelná. Sukni měla ke kolenům, aby nebyla přiliš krátká, na nohou samozřejmě silonky, a v tom všem spolu s upravenými vlnami ve vlasech, diamantovými náušnicemi a nalíčení spočívajícím ze silné vrstvy řasenky, černých linek a rudé rtěnky, si připadala nezvykle odhalená a nesvá. Nemusela o tom ani přemýšlet, aby věděla, že Darrel při pohledu na ni pravděpodobně omdlí nadšením, ale už vůbec se jí nelíbilo, že si ji bude moct Jaren Gall velmi dobře prohlédnout, stejně jako celá jeho povedená rodinka, před kterou měla udělat dobrý dojem. Donna ale neměla v plánu se jakkoli přetvařovat, i když tušila, že do jisté míry to bude potřeba, i kdyby to měl být jenom dobře skrývaný sarkasmus a ironie.
Nehodlala se však Gallovic nevyřčeným podmínkám podřídit docela - místo přemístění nasedla do jednoho ze svých šlechtěných a opečovávaných aut, a nechala svou nebohou rozčilenou matku daleko za sebou. Bylo jí trochu líto, že jí působí takové starosti, ale její rodina byla na společenském žebříčku přeci jenom o něco výš než Gallovi, a Donna předpokládala její starost a péči za přemrštěnou. Bez cavyků a sebemenších výčitek svědomí přijela příjezdovou cestou až před sídlo Gallových, kde ostentativně zaparkovala divže ne před dveřmi tak, aby odsud mohla v případě potřeby okamžitě vyjet pryč. Zapřela se vysokými podpatky do štěrku, zaklapla za sebou dveře auta a zvedla hlavu k Darrelově domu, nebo spíš vězení, ve kterém byl vychováván, a odkud ho pokud možno hodlala dostat co nejdřív. Uvědomila si, že se automaticky trochu krči, a proto hrdě narovnala záda, zvedla bradu a sebevědomě došla až ke dveřím, na něž zaklepala klepadlem a dovolila si naposledy se zhluboka nadechnout a psychicky se připravit na velmi nepříjemně strávený večer, který mohla trávit všemožnými způsoby, které by byly mnohem lepší. Ale tohle nedělala pro sebe, nýbrž pro Darrela, a ten jí stál za víc než za jeden promrhaný večer pod dohledem celé jeho rodiny.

_________________

Darrel se na dnešní večer vůbec netěšil, protože měl přirozeně strach, že se Donna nedokáže ubránit ironickým a povýšeným poznámkám jeho otce a že mu bude později vyčítat, že se stále nedokáže svému otci postavit a nechá si vše líbit. Věděl, že má pravdu, ostatně zmínila mu to už několikrát a Darrel o tom nechtěl ani slyšet, ale neměl zkrátka odvahu postavit se svému otci, jenž ho od narození do morku kostí nenáviděl a byl schopen udělat cokoli, aby ho měl pod dozorem a měl nad ním vliv. Když se mu pokusil vzepřít a utekl do Švédska, následovala lavina katastrofálních následků a Darrel už nikdy nechtěl nic takového zažít, ne kvůli sobě, ale kvůli Olssonovým, kteří si kvůli tomu prošli peklem a Ginger na něho za to stále byla trochu naštvaná. Nehodlal dopustit, aby se tohle stalo Donně a Osbornovým, kteří mu za poslední rok tolik přirostli k srdci. A protože věděl, že Jaren se o Donně párkrát zmínil velmi neslušně, ač nikdy přímo před Darrelem, absolutně nerozuměl tomu, proč ji pozval na večeři k nim domů. Předpokládal, že se za tím bude ukrývat něco víc, ne že by byl paranoidní, ale pokaždé to tak bylo, takže od té chvíle byl jako na trní a několikrát o tom s Donnou mluvili. Ona byla pochopitelně hrdá a silná, feministická a nebojácná - alespoň navenek, jak Darrel velmi dobře věděl - a nehodlala to odmítnout a dát najevo Jarenovi slabost. Za to Darrel, ač v minulosti několikrát zmínil, zda by se nezastavila u něho doma, na jednou změnil názor a dokonce se Donně snažil rozmluvit, aby tam chodila.
Za svou rodinu se styděl. Za chování, filozofii a nadřazenost, kterou se prezentovala, až se mu občas zvedal žaludek. Styděl se za to, že byl něčeho takového součástí, že jeho jméno neslo takový temný odstín a pravděpodobně se s ním potáhne až do konce života.
Darrel celé dopoledne prospal a potom si odpoledne hrál s Rebeccou, které už slíbil, že s nimi pojede stanovat i Donna, i když ta o tom zatím nevěděla. Ale nepochyboval o tom, že by s tím měla problém, i když to bude pravděpodobně vůbec poprvé, co budou mít malou Beccu na starost přes noc a zcela upřímně, Darrel si s dětmi uměl hrát, ale prakticky se o ně starat moc neuměl. Každopádně hodlal malou Becc ze spárů rodičů vytrhovávat co nejvíce a ti proti tomu očividně nic neměli, takže dokud to šlo, strávil s tím malým drobečkem každou volnou chvíli. V podvečer dorazila chůva, taková starší a velmi laskavá, a vzala si malou holčičku k sobě, takže Darrel se mohl jít obléct a připravit na večeři. Každou chvílí na něho ta nervozita dopadala čím dál víc, snad jako kdyby měl jít on na večeři k Osbornovým. Jenže s těmi už několikrát povečeřel, dokonce poobědval a i s nimi pravidelně snídal a neměl s nimi žádný problém, až na to, že z Donny rodičů měl trochu respekt, protože po někom být musela.
Chvíli procházel menší místností, která byla zařízená jako jeho soukromá šatna a díval se po oblecích, aby si vybral barvu. Nakonec zvolil šedý oblek, klasickou bílou košili a pletenou modrou kravatu.

Dole v přízemí, když se ozvalo zaklepání na dveře, se okamžitě zhmotnil skřítek - Bačkora s roztomilou barevnou zástěrou. Natáhl ruku ke klice a otevřel. Samozřejmě věděl, že dnes má dorazit návštěva, ostatně od rána tu bláznivě s ostatními skřítky vařil, ale když dveře otevřel, beztak ho zahltilo překvapením a radostí nefalšované nadšení. Jiskřičky samé radosti se mu odrážely v obrovských zelených očí, úsměv roztáhl vysoko ke svým uším a ručičkami začal mávat, jako kdyby byl Darrelova malá kopie. S Donnou Osbornovou se nikdy nesetkal, teď poprvé, ale věděl o ní naprosto všechno. Bral ji jako nejlepší a nejhezčí ženskou na světě, přesně tak, jak mu to Darrel líčil, která umí opravovat auta, umí být pěkně protivná, ale taky vtipná a zábavná. Těšil se na ní jako na svou kamarádku, kterou několik let neviděl. "Donna Osbornová!" zakřičel, když před sebou spatřil dívku v černých šatech, zalapal nevěřícně po dechu, "Donna Osbornová dorazila! Ona dorazila! Donna je tady! Konečně je tady! Řískale! Řískale, dorazila Donna! Už je tady! Je tuuu!"
Zpoza rohu vyšel docela na pohled zachmuřený skřítek s tácem plným sušenek. Jakmile na něho Bačkora zařval, podíval se ke dveřím a jako opařený se zarazil. Upustil tác sušenek na zem a zůstal na Donnu za prahem domu zírat. "Konečněěěěě!" přidal se k Bačkorově nadšení a oba tam hopsali, div se na hlavu nestavěli, a k Donně se tak hluboce klaněli, div si nelehali na zem, mezitím mumlali něco o tom, že je opravdu tak hezká, jak slyšeli, a že pan Darrel bude mít opravdu radost.
Darrel si zrovna nahoře zvedl límeček košile a za krkem si protáhl kravatu, kterou si však do dnešního dne neuměl uvázat, takže se rozhodl najít Bačkoru, protože ten to zvládal. Když se však rozešel po mohutném dřevěném schodišti a Bačkora ho zahlédl, kterak zamyšleně s pohledem upřeným na kravatu schází dolů k nim do přízemí, zakřičel: "Pane Darrele! Pane Darrele! Holubička dorazila!"
"Pšššššt! Neříkej jí ta-" zděsil se a zvedl hlavu, přesně v tu chvíli spatřil Donnu stát za prahem domu. Těžko říct, s kterým výrazem, ale ať už byla pobavená, naštvaná nebo nervózní, Darrel naprosto do detailu zkopíroval reakci druhého skřítka, akorát mu nemělo co spadnout z rukou. Zůstal na ní překvapeně zírat, protože takhle ji ještě v životě neviděl. Ano, tenkrát na plese byla v šatech a byla pěkná, jenže dneska mu Donna připomínala ambiciózní, cílevědomou ženu, která sem nepřišla pro porážku. Zamyšleně si skousl ret, než bez jediného slova seběhl schodiště, protáhl se kolem skřítků a Donnu nedočkavě políbil.
"Takže sis to nerozmyslela?" zeptal se, když se od ní odtáhl a nespouštěl z ní ani na okamžik zrak. "Až moc ti to pro dnešek sluší," zatvářil se rozpačitě, protože jeho rodina si rozhodně nezasloužila, aby si dala tak záležet. Pomalu s ní vešel dovnitř a podíval se po skřítcích, kteří stáli svorně vedle sebe, drželi se kolem ramen a na pár před sebou upírali oněmělé pohledy. Když jim Darrel s Donnou začali věnovat zase pozornost, překvapeně poskočili a tvářili se jako že nic. "My už musíme vařit, pane Darrele," omluvil se Bačkora za oba a s chichotem odběhli zpět do kuchyně.
"Uvážeš mi kravatu?" stočil se Darrel k Donně a přistoupil k ní o kousek blíž. "Počkej, máš tu rtěnku," naklonil se k ní a kloubem ukazováčku ji opatrně setřel tu mírnou nerovnost, kterou pravděpodobně způsobil on, zatímco soustředěně vystrkoval špičku jazyka, pak se jen pobaveně pousmál. Musel si ji znovu prohlédnout, nemohl uvěřit, že má silonky! Takže ji chvíli hypnotizoval nohy, než oči zvedl a skrz okno za ní se zadíval ven. Šokovaně se zarazil.
"Donn," promluvil o dost odlišným tónem, "tys přijela autem?" zadíval se na ní zamračeně, protože tohle nebyl ani trochu dobrý nápad. A ne, když ho zaparkovala Gallovým skoro před vstupními dveřmi. "Říkal jsem ti, že bys je neměla zbytečně provokovat. Já to klidně přeparkuju..." a sotva to dořekl, ozval se nad nimi Radellin hlas.
"Jen ať si tam, slečna Osbornová, své auto nechá, je to přeci naše návštěva, Darrele, měli bychom k ní mít trochu úcty." Stála na vrcholu schodiště, ruku měla elegantně položenou na pozlaceném zábradlí a hrdě shlížela dolů Darrelovým a Donniným směrem. Nuceně se pousmála, ač bylo zcela evidentní, že za tou maskou se ukrývá nervozitou napjatá a vystresovaná žena, která se momentálně pouze z donucení podřizovala hře svého manžela. "Třeba tam to auto do pozdního večera v pořádku vydrží," dodala nenuceně a sešla úplně dolů, aby k Donně napřáhla ruku a pochválila ji vzhled, než se stočila na Darrela. "Proč sis nevzal ten černý oblek s motýlkem? Neřekla jsem ti snad dost jasně, co si máš vzít?" propálila ho nespokojeným pohledem.

_________________

Donnu měl varovat skřítkův nadšený výraz v momentě, kdy jí otevřel dvěře. Vzápětí však přišlo ještě něco mnohem horšího, tedy nadšené zavýskání a Donně obličejem proběhl čirý děs při představě, že se na ni skřítek vrhne a začne ji objímat. Naštěstí však zůstal u nadšeného hopkání a provolávání, čímž dali Donně dostatek prostoru k tomu, aby se sžila s momentální situací a zmohla se na zaražené: "Ehm, zdravím, Vřískale a... Bačkoro?" nadhodila, protože o těhle dvou jí Darrel často vyprávěl, a měla dojem, že jiní skřítkové to ani být nemůžou.
Napůl doufala, že skřítkové přestanou skandovat a nechají toho, a napůl doufala, že toho nenechají a ještě o chvilku oddálí moment, kdy bude muset vkročit do Gallovic sídla a nebude cesty zpět. Lehce si vydechla, když Bačkora začal volat na Darrela, ale hned na to následovala Holubička, a Donna k Darrelovi šlehla pohledem. Nic takového však nebylo schopné jej zadržet, a tak Donna pozorovala, jak prvně oněměl šokem, a pak se rozeběhl dolů ze schodů, a lehce nakrčila ramena v očekávání nárazu, který se také konal. Nestihla ani zavřít oči, když ji Darrel políbil, i když to by ho musela přestat probodávat pohledem, protože na to, co je právě čekalo, se podle jejích měřítek tvářil až příliš nadšeně. Jemu to možná nedocházelo, ale ona před sebou měla několik velmi stresujících hodin, kdy bude muset držet v ruce vidličku a nesnažit se jí vypíchnout Jarenu Gallovi oko.
"Děláš, jako bych měla na výběr," zaremcala Donna, ale víc než rozzlobeně to nyní znělo jako obavy. "No, moc spolu neladíme," pokusila se trochu uvolnit situaci a především sebe, protože před Gallovy nechtěla předstoupit jako vyplašené srnče, než stočila pohled k zasněným skřítkům a zmateně povytáhla obočí, když se rozeběhli pryč za svou prací. Pohled, který zvedla k Darrelovi už však díky těm dvěma vypadal o poznání méně vystresovaně. Když ji poprosil o uvázání kravaty, kterou by si měl umět vázat už dávno, vzhledem k tomu, že kravaty byly součástí školní uniformy, tiše si povzdychla, ale jinak nenamítala, když se k ní přiblížil a ona se chopila obou konců. To k ní však Darrel natáhl ruku a ona se zmateně podmračila, protože netušila, co zase dělá, ale pak na něj překvapeně zamrkala a na chvilku se zarazila. To už si však Darrel prohlížel její nohy, a tak nad ním mohla protočit očima a soustředit se zase na jeho kravatu, bez níž rozhodně před své rodiče nemohl předstoupit.
Pak však Darrel poukázal na její vůz zaparkovaný pěkně všem na očích na příjezdové cestě, a Donnino pookřání bylo to tam. "Měla jsem snad jít pěšky?" odsekla tiše, aby se to v chodbě nerozlehlo a utáhla Darrelovi kravatu tak, aby ji měl u krku natěsno, zatímco ho opět propalovala pohledem, jenomže pak se síní ozval hlas jeho matky, k níž Donna zvedla oči a umně během sekundy zamaskovala šok.
"Děkuji. Přemisťování mi nedělá příliš dobře," usmála se na Radellu stejným úsměvem, kterým ji obdarovala ona a odstoupila kousek od Darrela, aby mohla jeho matku přivítat. Její dlaň stiskla pevně, ale ne tak pevně, jak ji plánovala stisknout milému panu Gallovi, a vyměnila si s ní komplimenty, i když přesně tuhle přetvářku nesnášela ze všeho nejvíc. "Pročpak? Máte tu snad zloděje?" neodpustila si, ale na druhou stranu už se nevyjádřila k roztyčce ohledně Darrelova obleku, protože co se jí týkalo, mohla i Radella přijít v teplákách. Možná by vypadala aspoň trochu lidsky.

_________________

Darrel se potutelně zaculil, protože se mu Donnino oblečení pochopitelně strašně líbilo. Viděl Donnu v šatech několikrát, ale rozhodně ne tak často jako v montérkách, takže tím byl naprosto unešen a nemohl od ní ani na chvíli odtrhnout oči. "Možná bys k nám na večeři měla chodit častějc," prohodil nevhodnou poznámku vzhledem k celé situaci. I on moc dobře věděl, že to dneska nebude procházka růžovým sadem, o čemž koneckonců svědčil i fakt, že ráno ještě psal Donně dopis, zda si to nechce rozmyslet a odmítnout to. Nezapomněl dodat, že ale odmítnout nabídku Jarenovi Gallovi rovná se smrt, ale hned přidal i řešení a to, že bysme spolu mohli v pravé poledne utéct do Japonska. Samozřejmě už, když ten dopis psal, věděl, že Donna nic odmítávat nebude a že se večer dostaví s celou svou hrdostí.
Měla pravdu, vůbec spolu neladili a Darrel kvůli tomu zlehka nakrčil období. "Kdybys slyšela mého otce," povzdechl si potichu, protože nechtěl, aby ho z různých zákoutí přízemní haly někdo slyšel. Nenápadně zparodoval otcův panovačný hlas: "Ber na vědomí, že Donna sem není pozvaná jako tvá přítelkyně, ale jako můj host," zašklebil se jako Jaren Gall, skoro až s děsivou přesností, a protočil očima. Vyslechl si toho o Donně spoustu od okamžiku, co se vědělo, že dnes večer dorazí. Ale ani polovinu z toho neměl v plánu dívce říct, i když ona to z něho beztak vytáhne, protože Darrel neuměl držet tajemství.
Zatímco mu Donna vázala kravatu a on jí koukal na nohy, poplašeně sebou škubl, když se nad nimi ozvala jeho matka. Jako kdyby s Donnou nesměl sdílet jeden metr čtvereční, rychle od ní uskočil a zamračeně se na Radellu podíval. Od prvního okamžiku, co se Donna ocitla v Radellině blízkosti, Darrel působil křečovitě. Jako kdyby byl připraven každou chvilku okamžitě vystartovat a Donnu zachránit před probodnutím dýkou. Zamračeně se podrbal ve vlasech, protože věděl, že nad tím přemýšlí strašně přehnaně, ale nedokázal si prostě pomoc.
"Opravdu?" podivila se Radella na oko překvapeně, "to tady Darrelovi také ne. Pořád mu říkám, že je jako malé dítě, když ve svým věku skoro při každém přemisťování omdlévá... Jaren by ho přihlásil na speciální kurz, kdyby nebyl přeplněn mudlovskými kouzelníky," odpustila si před Donnou slovo šmejd, zatímco vysvětlovala s neuvěřitelnou ochotou a při zmínce o svém synovi Darrelovi s úsměvem položila ruku na rameno. Darrelovi utekl na půl zděšený výraz. Radella ho pochopitelně zaznamenala. "Chceš něco dodat?" probodla ho pohledem tak intenzivním, až se kolem jejích očí vytvořilo několik mělkých vrásek.
"Ne," odpověděl tiše a zmínku o obleku přešel naprostým mlčením, což u něho bylo něco neuvěřitelného, ale nehodlal se s matkou před Donnou dohadovat. Předpokládal, že ho pošle nahoru se převléct, ale ona to neudělala. Místo toho stočila pozornost zpět k Donně, u níž musela uznat, že takto vypadá opravdu civilizovaně a hodně čistokrevné rodině. Ale vzhled nebyl všechno...
Darrel vyděšeně vyvalil oči, když Donna odpověděla na otázku ohledně auta a měl sto chutí do ní trochu drcnout, ať nedělá potíže. Radella se ale pobaveně usmála.
"Ne, to naštěstí nemáme, ale i tak bych to nepovažovala za úplně bezpečné nechávat to před naším domem," jenže nedala Donně možnost auto přeparkovat, ač ona to určitě neměla v plánu. Naopak se otočila a poukázala rukou k jídelně. "Vřískale," zvýšila paní domu nečekaně hlas, až se rozlehl síní, "sežeň Jarena a zbytek. Návštěva nám dorazila, tak ať se laskavě uráčí dostavit, nebo začneme bez nich," prohlásila se značným odporem ke svému muži a vešla do jídelny. Darrel stačil Donnu rychle chytit za paži a na chvíli se s ní zdržet před dveřmi, aby se k ní rychle naklonil. "Donno, neblázni," zašeptal, "prosím, nebuď drzá a sarkastická! Oni nejsou jako já," valil na ní zděšeně oči a tiskl jí jemně ruku, než se ozvala Radella.
"Nemusíte se ostýchat, slečno Osbornová, jen pojďte klidně dál," poukázala Donně na místo u stolu, kde se mohla usadit. Velkým překvapením byl fakt, že Darrel seděl hned vedle ní.
Zrovna v tom okamžiku do místnosti vkročila i mladá dívka s dlouhými hnědými vlasy, na sobě měla černé šaty a u krku výrazný náhrdelník.
"Takovou dochvilnost jsem opravdu nečekala," ozvala se s drobným úsměvem, který vypadal o proti tomu Radellinýmu, mnohem více lidsky. Její hlas zněl melodicky a příjemně. "Otec se dostaví do pěti minut, odepisuje ministrovi," pronesla Brook bez mrknutí oka k Radelle a poté se znovu zadívala na Donnu Osbornovou, ke které napřáhla pravou ruku, "snad nás budete překvapovat i nadále. Vypadá to, že Darrel má vyloženě vyhraněný otcův vkus posledních let," neodpustila si narážku na Jarenovu zrzavou milenku, při jejíž zmínce se Radella znechuceně ušklíbla a radši se mlčky usadila na své místo, zato Brook vypadala nanejvýš potěšeně, že Donnu Osbornovou konečně osobně poznává.
"Jsem Brook Gall, ráda tě poznávám," představila se upřímně s určitou skrytou jiskrou oku, která mohla být zdánlivě podobné té Darrelově. Brook byla povahově někde mezi Darrelem a Latrellem, což dokazoval také fakt, že Darrel si s ní rozumněl z celé rodiny nejvíc, pokud se nepočítala malá Rebecca.

_________________