Vážně jí nepřipadalo, že by mohl být byť jen o jeden den starší než ona - ve skutečnosti totiž působil dost mladě, což pravděpodobně umocňovala ta roztomilost, nad kterou vnitřní September dělala ó už nějakou chvilku. Na rozdíl od něj ovšem byla na takové citové výlevy dostatečně zvyklá, takže nad tím jen maličko zavrtěla hlavou a vesele si zarudla.
Následující situace byla opravdu trapná - Berry se málem propadla do země, a možná by to i vážně udělala, kdyby nakonec přátelsky neodpověděl. A ještě se zeptal na oplátku, to bylo přeci ohromně milé! A to, jak hezky se tvářil, když mluvil o své práci - to v Tember jenom povzbudilo klíčící sympatie. "Páni. Na takovou práci bych určitě neměla nervy. Já... ehm, já učím. V... v Bradavicích, Kouzelné formule. Po prázdninách třetí ročník," odpověděla - hlas jí při tok hraničil s nadšením - a kdyby nebyla od přírody zdrženlivá, pravděpodobně by se jala vychvalovat svoje děti do nebes, protože patřily mezi okruh osob, které měla na světě nejraději.
Rozloučení očekávala každým okamžikem, jen nechtěla být první, kdo se k tomu dostane, ovšem pozvání na "takovou akci" ji opravdu překvapilo. Chvilku proto nebyla schopna kloudného slova, zrůžověla ve tvářích a zahleděla se na své ruce, nakonec ale přisvědčila, že přijde moc ráda a že Tonnyho ráda znovu uvidí. V čistě přátelském duchu, samozřejmě, jinak přeci své pozvání ani myslet nemohl. Zaplatila krátce po něm a brzy zcela opustila Příčnou ulici, aby jen půl hodinky po skončení rozhovoru vypravovala jeho průběh sestřičce.

>>

_________________

<<<
Ne, Rheinallt si rozhodně nehodlal brát Daryu Udinovou. Stejně jako si nehodlal přiznat, že jí vlastně dal pusu v tom vlaku tenkrát, protože hej, to už byl skoro rok, a navíc se srazili! To prostě byla nehoda a... vůbec. No, to je fuk. - Rayeček nám o něčem hrozně moc přemýšlí, co? - On by si jí klidně vzal, ale bojí se. - Protože ho ta holka nechce. Chudáka. - Můžete laskavě sklapnout? Tak nějak to vypadalo v jeho hlavě, když se jednoho letního dne rozhodl napsat Darye dopis a pozvat jí na... nu, řekněme válečnou poradu. Bylo totiž nad slunce jasné, že ona je na tom s chudí do vdávání úplně stejně. Takže zbývalo jen doufat, že pochopí tohle jako smířlivý krok k zlepšení budoucnosti jich obou, plus že dopis projde přes dědečka. Ale co, měl by být přeci rád, že je Ray ochoten psát své snoubence, no ne? Toho dne se Ray vyplížil z pokoje s dopisem, jen aby se o několik dní mohl plížit Příčnou ulicí směrem k Apatykářství.
Proč že zvolili místo setkání zrovna tady? Jednoduché. Ze všech míst na Příčné tohle bylo jedno z nejméně navštěvovaných, zašoupnutých krámků, a lidé sem obvykle zavítali jen v momentě, kdy něco opravdu nutně potřebovali doplnit. A to jim dávalo možnost soukromí při jejich rozhovoru. Příslib nerušenosti cizíma očima, řekněme. Jen se nenápadně dostat dovnitř. I když, pro Raye, který dnes vypadal jako hubený blonďáček, nemastný, neslaný, dokonale se ztrácející v davu, to zas takový problém nebyl. Vklouzl do dveří, zalezl do nejzašoupnutější části obchodu, a začal se pekelně soustředit na to, aby svůj vzhled dal patřičně do pořádku, než se Darya objeví. A mimochodem upřímně doufal, že slečna Udinová ve svém vlastním zájmu přijde. Protože jinak by byl Rayeček stráááášně smutnej, co? Hlasy v hlavě docela úspěšně ignoroval. Jen je pravda, že mu trochu ztěžovaly soustředění, takže přeměna barvy vlasů do normálu se začala poněkud protahovat...

_________________

<<<

Darya si užívala krásný den ve svém pokoji, v tomhle příšerném vedru nehodlala nikam chodit. Do doby než jí přišel dopis od Rheinallta Notta. Stephanie se tomu nejprve jen zasmála a dokonce měla chuť ten dopis vzít, roztrhat a nechat ho spálit, ale něco jí donutilo to neudělat. Byla zvědavá co jí tak Ray může chtít, navíc.. ona si s ním taky chtěla promluvit. Jediné štěstí bylo, že dneska rodiče nebyli doma, a tak si mohla dělat skoro cokoliv. A když se nenápadně vyplíží z domu? No, to taky určitě nikdo nezjistí a i kdyby ano.. určitě by je potěšilo, kdyby se dozvěděli, že se sešla se svým snoubencem. Fuj.
Šla s menším zpožděním, protože i když byla zvědavá, napadla jí spousta dalších věcí, která by se s touhle schůzkou mohla pokazit. Co když to byla nějaká past? I to přeci bylo možný. Na schůzku se však nakonec opravdu dostavila.
Chvíli jen tak postávala před apatykářstvím a přemýšlela, proč Rheinallt zvolil zrovna tohle místo. Nebylo lepší se sejít třeba v Děravém kotli, u Draka nebo na nějakém podobném místě? Určitě bylo. A protože Stephanie byla opravdu zvědavá, brzy se dveře do krámku skutečně pootevřely, aby se následně zas zavřely. Darka nakrčila nosík a svraštila obočí - nelíbilo se jí to tady. Navíc to vypadalo, že tady Nott není. A nebo že by to přeci jen támhle.. ne, to nemohl být on, vypadal úplně jinak. Steph nervózně přešlápla zatímco se rozhlížela po krámku. Tak kde je ten, kdo tuhle schůzi svolal?

_________________

Rheinallt byl zrovna uprostřed další dokonalé hádky sám se sebou (samozřejmě pouze ve své hlavě), a jeho vlasy proto zřejmě zůstávaly beznadějně blond, když se jeho snoubenka do apatyky dostavila. A tak mu chvíli trvalo, než si vůbec všiml její přítomnosti. Protože hej, hlasy na něj štěkaly posměšná slova a on chudák nevěděl, co si myslet, plus měl pocit, že by nejraději někomu zakroutil krkem, ideálně všem těm nafoukaným čistokrevným, kteří vlastně způsobili to, že se teď i jako Nott musí na kolenou plazit před Udinovými a ani dědečkovi nemůže pořádně a upřímně přiznat, že si tu Daryu brát nechce. Ne že by věděl proč, vlastně mu nebyla zas tak proti srsti, ale nedokázal si představit, že by strávil život spolu s ní. Ostatně, nechtěl tak nějak trávit život s žádnou holkou. Bylo mu dvanáct, sakra, a na tyhle věci prostě ještě nemyslel. Holky byly fuj!
Příchodu Stephanie si tedy všiml až po chvíli, a zdálo se, že ani ona jeho nějak moc neregistruje. Povzdechl si. "Daryo," oslovil ale dotyčnou nakonec. Chtěl přeci jen zahájit nějakou spolupráci, takže nemělo smysl se urážet, že ho Udinová nepoznala, když má hlavu blond, a nedokáže jí dostat zpět do původního stavu. "Jsem rád, že ses rozhodla přijít." Tohle byla taky pravda. Protože ty jí máš rád, Rayečku, že jo? - Ne. Protože abychom tu blbou svatbu sabotovali... "...myslím, že bychom měli spojit síly." Druhou část vlastní myšlenky už vyřkl nahlas. Nemělo smysl nějak chodit kolem horké kaše. Darya nebyla dementní. Věděla určitě moc dobře, co tu hodlá probírat, i když pravda, na dvanáctileté děcko to téma bylo prostě trochu divné. Ale co, byl to svět čistokrevných, a čím dřív spolu začnou spolupracovat, tím lépe. A tím častěji jí budeš vídat, co? - Můžete mi všichni laskavě přestat podsouvat, že se mi ta holka líbí? Sakra práce?! I přes vnitřní hádku se snažil působit smířlivě a klidně, když pokračoval, zatímco se jeho vlasy rozhodly konečně dát do normálu, a on najednou nabyl veškeré své původní podoby. "Ani jednomu z nás se dvakrát nezamlouvá, co rozhodli naši bez našeho svolení, pravda?" zkusil raději oťuknout situaci, i když mu bylo naprosto jasné, že Darka ho chce ještě míň než on ji. Podíval se na ni zkoumavým pohledem, a čekal na odpověď.

_________________

Darya sebou krapet poplašeně trhla, když jí někdo oslovil a pohledem se zavrtala do Rheinalltových očí. Byl to on, ač s pozměněným účesem. Darka však mlčela, nepozdravila, ani nekývla hlavou prostě.. nic. Nebyla tady kvůli tomu, aby si vyměňovali nějaké zdvořilé fráze, tady to nebylo třeba a i když Stephanie byla dobře vychovaná, v tuhle chvíli všechny tyhle věci zahodila za hlavu. Neusmála se a ani se nemračila, zkoumavým pohledem a hlavou natočenou na pravou stranu, probodávala svého snoubence pohledem. Spojit se? Darya by se za jiných okolností možná i zasmála, ona žádného spojence nepotřebovala, ale tohle brala.. tak trochu vážně. Přimhouřila očka a prostě ho jen.. sledovala. Chtěla počkat, zda dodá ještě něco dalšího a také že dodal.
Steph se uchechtla, to byl první zvuk, který za celou tu dobu v obchůdku vydala. Nelíbilo se jí to, to byla pravda a spojenectví v Nottovi.. jak ale mohla vědět, že mluví pravdu? Co když ho sem poslal jeho dědeček a kuje nějaké pikle? Ale proč by to dělal? Ani v tuhle chvíli to nevypadalo, že by Darya cokoliv na to řekla a vlastně i zvažovala, že se jednoduše otočí a odejde. Spojenectví podle ní bylo prostě a jednoduše k ničemu. Myslela si, že má spojence v Grušce a i v tom se zmýlila. Byla však pravda, že bylo lepší se s Rayem spojit než-li ho zabít, jak měla původně v plánu a.. kdyby tohle nevyšlo, co jí bránilo v tom, aby to doopravdy udělala? Jistě, bylo tady pár věcí, ale s těmi se Daryinka smířila už v momentě kdy začala kout pikle na to, jak sprovodit svého drahého snoubence ze země. A přesto teď měla dobrý pocit z toho, že to ještě neudělala a možná, možná kdyby si to uměla přiznat by i byla ráda, že si našla spojence, silného dostatečně na to, aby tu budoucí svatbu překazili nějakým způsobem.
"Rheinallte.." její hlas zněl tiše a taky trochu chraplavě a jakmile chlapce oslovila, stočila pohled stranou jakoby se něčeho bála. To bylo poprvé co za tuhle dobu spustila Notta z očí. Nevypadalo to však, že by chtěla dodat něco dalšího, protože se zase umlčela, rozhlížejíc se kolem do kola. Nakonec musela uznat, že Ray vybral místo schůzky dost dobře. Nikde žádní lidé, kteří by je otravovali, byl tady klid a měli dostatek prostoru, aby si otevřeně promluvili. Darya pozvedla koutky úst do menšího úsměvu, který záhy zmizel za její kamennou tváří a pohledem opět probodla toho, kdo tuhle schůzi svolal. Proč jí to nenapadlo dříve? "To máš pravdu," odkývala a opět se umlčela, jako by jí dělalo problém říci více než pár slov. Pravdou však bylo, že Stephanie neměla ponětí jak by se měla k Rheinalltovi chovat. Pro ní to byl.. nepřítel, jistým způsobem, někdo koho si měla vzít, protože to chtěli její rodiče, ale na to co chtěla ona se neohlíželi. To bylo poprvé v životě, jinak se jí vždy ptali co chce. Tedy.. dříve. Od té doby co se vzbouřila proti tomu co udělali to bylo jiné a ona by dala všechno za to, aby to bylo jako dříve což by bylo jen v momentě, kdyby se s nimi přestala dohadovat o oné svatbě, jenže to nedokázala. Sice se tvářila, že jí je Rheinallt ukradený, nejraději by ho sprovodila ze světa jen aby byla zase svobodná, ale to jen protože si neuměla přiznat, že jí na něm jistým způsobem záleží. Bylo však těžké rozpoznat jak moc a samotnou Daryu všechno tohle překvapovalo a nedokázala se s tím zas tak smířit. "A proto souhlasím i s tím, že bychom se měli spojit proti mým rodičům a tvému dědečkovi. Otázkou je, jak to provést?" Stephanie tázavě pozvedla obočí a tušila, že v tuhle chvíli získala mocného spojence. K čemu jim to bude ještě netušila, ale těšila se.. jistým způsobem.

_________________

Pravda, možná od Daryi naivně očekával nějakou... reakci. Krom trhnutí se ale nezdálo, že by ji svou existencí nebo pozměněným vzhledem nějak extra udivil. A to zase udivilo jeho. Nemyslel si, že by měla potřebu si zrovna před ním hrát na voskovou panenku. Nemusela přeci předstírat, věděl, že ho nemá ráda. A trochu ho to mrzelo. Jen se nerozbreč, chudáku. Nicméně se rozhodl netvářit vyčítavě za ten nedostatek jakýchkoliv reakcí... a raději čekal, zda a jak slečna Udinová zareaguje. Přeci jenom... přišla, ne? A ty z toho máš takovou radost, že na ní budeš hodnej, jo? A ani komentáře hlasů v hlavě nezměnily fakt, že ano, Rheinallt byl rád. Byl rád, že mohou začít nějak řešit ty jejich kašparovské zásnuby. Mlčel tedy a zkoumavým pohledem se na děvče díval, zkoumal ji, přemýšlel, snažil se najít jakoukoliv drobnou změnu v jejím výrazu a vyčíst z ní odpovědi, které nepřicházely v podobě slov. A upřímně, začínal být z toho jejího mlčení trochu nervózní. A to, že jediný zvuk, který za celou tu nekonečně dlouhou dobu od Stephanie zaslechl, bylo uchechtnutí, mu na sebevědomí nijak moc nepřidalo. Provedl hluboký nádech a výdech, pěkně pomalu, však ona mi nic neudělá, a čekal trpělivě dál. Ale to, že by nakonec přeci jen mohla využít situace a sprovodit ho ze světa, čímž by si situaci taky ulehčila, už mu v podvědomí nějak zůstalo, a začalo to chroustat jako červíček pochybností, který z nepochopitelného důvodu prapodivně bolel někde v oblasti srdce.
Zvuk jeho jména ho probral z myšlenek na smrt rukou vlastní snoubenky. Že by se rozhodla nakonec promluvit? Měl vůbec právo z toho mít svým způsobem radost? Samozřejmě že měl. Vždyť o to mu šlo! Museli spolupracovat, aby se vymanili z té hloupé frašky jménem dohodnutý sňatek, a jediný způsob, jak takové spolupráce mohli docílit byl, že budou spolupracovat. Takže ano, Ray měl rozhodně právo mít dobrý pocit nebo dokonce onu zlořečenou radost z toho, když Stephanie ukázala jakoukoliv známku ochoty ke spolupráci.
"Podívej," řekl nakonec tichým, klidným hlasem, snad aby prolomil ticho, které se mezi nimi zase rozhostilo, snad proto, že právě ono ticho dávalo možnost života hlasům v jeho hlavě, "já osobně proti tobě vlastně nic nemám..." Fajn, tohle asi nebylo nejlepší říkat, ne když si byl jistý, že ona jeho ráda nemá, a tak ještě urychleně dodal: "teda za předpokladu, že tě se mnou nepostaví k oltáři," načež poprvé sklopil oči a zabodl pohled do země. Ne že by to nějak napravil, ale aspoň už to nevypadalo, že by si ji snad byl ochotný vzít jen proto, že to někdo řekl, a že je mu to ve výsledku vlastně fuk. Už jen proto, že patřila k jedné z nejvýznamnějších rodin, těch rodin, které odkoply jeho matku, když nejvíce potřebovala pomoci, měl důvod Daryu nesnášet a odsuzovat... ne? Ale to, co řekl, tedy že proti ní nic vlastně nemá, byla paradoxně pravda. "Takže si myslím, že když odhlédneme od tohohle otravnýho faktu, budeme schopni společně dosáhnout toho, abychom se mohli v klidu chovat, jako že se neznáme." Takhle bez obalu ještě s nikým nemluvil, a ano, pořád pravdu svým způsobem upravoval, ale ve své podstatě to bylo tak, jak říkal. Ale ty bys jí chtěl za kamarádku, že jo. Hlupáčku.
Spadl mu kámen ze srdce, když Darya souhlasila s jeho nabídkou. Opravdu. Tak trochu měl strach, že ho odmítne, a zařídí, aby prostě Nottové vážně vyhynuli. Přeci jen, on nebyl důležitý. Ač stále pověst jeho rodu žila, neměl jako Nott už takové pravomoci, jako by měl kdysi - to mu ta doba, kdy to jméno nosil, ukázala dostatečně. A i když měl v plánu být jednou nejmocnějším kouzelníkem, zatím existoval jen jako bezbranné děcko, které nemá nic než sílu jména z pověstí. A přesně proto potřeboval Udinovou. Jen si mysli, že to je proto, jen si to mysli. "Upřímně, ještě jsem nepromýšlel konkrétní detaily," přiznal nakonec a znovu zvedl pohled k Daryinému obličeji, "ale vím jedno. Pokud jim dáme jen záminku k tomu, aby si mysleli, že nesouhlasíme s jejich rozhodnutím, nebo nedejmerline něco plánujeme, najdou nám někoho novýho. A svoboda, o kterou tu usilujeme, bude zase ztracená. No a ten někdo další nemusí být ochotný se vzdát přivdání do některého z našich rodů." Přemýšlel nahlas, vysvětloval vlastní myšlenkové pochody, a tušil, že Darya už asi ví, kam tím míří. Nebyla hloupá, u Merlinovy brady! Muselo jí to dojít. I tak ale prostě nemohl nedoříci svou myšlenku. Ztišil hlas a zhluboka se nadechl. "Takže prozatím navrhuju tvářit se smířeně s osudem, jako že... nám to nevadí. A ve škole, kde nás prostě nemůžou hlídat, určitě přijdeme na něco, co by pomohlo. Nebo tě snad něco napadá?" S otázkou v očích se na ni díval a čekal. Kdoví, možná měla Stephanie nějaký dokonalý plán v rukávu.

_________________

Pro některé by se mohlo zdát ticho tíživé, ale Stephanie si ho popravdě užívala. Mohla tak poklidně přemýšlet o tom co tu už bylo řečené i o tom, co ještě řečené nebylo. Navíc, ona si Darya na voskovou panenku nehrála, ona jí skoro doslova byla. Jen v některé společnosti se dokázala uvolnit na tolik, aby projevila dostatek emocí, Rheinallt byl však něco jako nepřítel, na kterého si musela dávat stále pozor, i když ho přijala za svého spojence - co když měl podobný plán jako ona? Stephanie naklonila hlavu na stranu, zatímco se snažila přijít na co mladý Nott myslí, zatím však marně.
Ticho se protahoval čím dál tím více, ale Darya odmítala promluvit jako první a to z několika důvodů, ač ani jeden z nich nebyl nijak podstatný. Prostě se jí nechtělo a chtěla zjistit co má Ray dalšího na srdci, nejspíše proto ho stále propalovala pohledem. Bylo však pravdou, že se Stephanie začínala cítit kapku nervózně, což však nedala nijak najevo. Tedy krom trochu neklidného přešlápnutí. Sice se jí apatykářství líbilo, byl tady klid, ale nějaké to sedadlo jí chybělo. Darya nebyla člověk, který by byl zvyklý dlouho stát, nikdy nemusela, ale nic neřekla. Byli tady kvůli důležité věci, ne kvůli tomu jestli se cítila pohodlně.
Teprve až slovo podívej jí probralo z jakého si transu a ona si teprve v tuhle chvíli uvědomila, jak byla zranitelná, když byla myšlenkami úplně někde jinde. Třeba u toho, jestli tohle přeci jen nebyla nějaká zrada a zda by se raději neměla držet svého původního plánu, jelikož už k němu sesbírala spoustu důležitých věcí. A měla asi sto způsobů, kterými by mohla Rheinallta sprovodit ze světa, kdyby se jí chtělo. Tak proč jí nakonec tenhle plán přišel tak ubohý?
Darya se zhluboka nadechla a na chvíli zavřela oči. Proč se tohle muselo dít zrovna jí? Otázka na kterou nikdy nemohla dostat odpověď jí pronásledovala posledních pár týdnů. "Hm," co jiného se taky na jeho slova dalo říci? Přiznal jí, že proti ní nic vlastně neměl, pokud ji nepostaví s ním k oltáři. Jenže Darya tohle nemohla říci, i když nebyla zas tak daleko od toho, jak to cítil Ray. Nemohla říci: já proti tobě taky nic nemám.. protože to prostě nešlo, nehodilo se to k ní a ona si to moc dobře uvědomovala. Měla však potřebu alespoň tím svým hmm dát najevo, že to bere na vědomí ač jinak se k tomu nehodlala vyjadřovat. Opět se mezi nimi rozhostilo ticho a Stephanie tentokrát zabodla pohled do bylinek nedaleko nich. Proč se najednou cítila tak.. divně?
Stephanie nespokojeně mlaskla. On myslel, jak sladké. Jenže to co právě vykvákl dělala Darya celý rok ve škole, nevšímala si ho, dělala že ho nezná a celkově se mu vyhýbala. Jediný problém byl přes prázdniny, kdy rodiče čas od času chtěli, aby se ti dva viděli. Steph však ve většině případech "onemocněla", aby to nemusela absolvovat.
Ticho se provalilo ještě ve větší ticho a Darce se opět podařilo propadnout do svých myšlenek. Přemýšlela o tom, co by se stalo kdyby tehdy o zimní prázdniny zůstala v Bradavicích a nejela domů, protože tím pádem by s otcem nešli do Mžourova a nepotkali by ani Rheinallta a ani jeho dědu. Bylo však zbytečné přemýšlet o něčem, co už bylo dávno za nimi a nedalo se nijak zvrátit, vracet se v čase neuměli.
To co Rheinallt říkal dál.. dávalo smysl. Trochu. Stephanie se přesně bála toho co vyslovil na hlas, že jakmile se jim podaří zrušit jejich zásnuby, najednou někoho jiného. Že by to byl ten důvod, proč v červenci navštívila jejich rodina McLarkenovi? Rodiče se přeci jen vypařili na delší čas.. a pak se pro ní vrátili až když byl čas jít domů. To co s rodiči Natha řešili se nedozvěděla, protože byla malá, jak tvrdil její otec.
Nespokojeně mlaskla, musela totiž uznat, že má pravdu a to bylo něco, co se jí nedělalo moc lehce. Nejspíše proto nic z toho nevyslovila na hlas a místo toho si své myšlenky nechávala pro sebe. Pro zatím. I když měla chuť odpovědět jen dalším hmm, které pro ní bylo v tuhle chvíli tak obvyklé, nechala si ho pro sebe a po dlouhé době se i v její tváři něco změnilo. Ne že by to byl výraz k jásání, ale mohli by jsme to označit za snahu. Darya totiž pozvedla koutky úst do jakéhosi smířlivého úsměvu, který sice netrval nijak moc dlouho, ale.. snaha byla. To se aspoň muselo cenit, ne? "A co se stane, když nic nevymyslíme?" její hlas proťal ticho náhle, a pokud chtěl její otázku Rheinallt slyšet dobře, musel napínat uši, protože Darya jí pronesla v tichosti, jako by se bála to vůbec vyslovit. "Rodiče jsem zkoušela zlomit všemožnými způsoby a odměnou za to mi byla návštěva u Nathaniela, aniž bych věděla co jeho rodiče chtěli těm mým," pokračovala s přimhouřenýma očima, jakoby přemýšlela co dalšího by měla říci a co si nechat pro sebe. "Co když to nevyjde a my předtím oltářem skončíme? Napadlo tě to už?" tentokrát mluvila o něco hlasitě, tahle otázka jí už také napadla několikrát. Stephanie se zhluboka nadechla a opět se odmlčela, zatímco přemítala o tom, co by tak dalšího mohla říci. Nic? Jo, to možná bylo lepší. "Možná, že když spojíme síly, vymyslíme něco.. co by proti nim platilo," odtušila nakonec zatímco se znovu ponořila do ticha. V tuhle chvíli jí nenapadalo nic dalšího, čím by do jejich konverzace přispěla. Tohle měli uzavřené, ne? Prostě a jednoduše se spolu spiknout a vše v Bradavicích vymyslí. A snad její rodiče přijdou na to, že Nott není pro ní ten pravý.

_________________

Nečekal, že bude Darya jakkoliv reagovat na jeho přiznání, že proti ní nic nemá. Jen to z něj vypadlo, z nějakého důvodu to potřeboval říct. Chtěl aby věděla, že jí nedává za vinu nic, co vymyslel jeho dědeček s jejími rodiči, a že o ní smýšlí minimálně stejně jako o všech ostatních nepodstatných idiotech kolem. Lžeš si do kapsy, Rayečku. - Ne, to teda nelžu.
"Prostě aby z toho, že se ignorujem, nedělali naši takový hrozný drama. Nevím teda jak to je u vás, ale děda mě za to dokonale peskoval. A já bych rád, abychom se mohli nechat na pokoji bez vedlejších účinků," dodal ještě vysvětlení ohledně jeho slov, snad proto, že v dívčině tváři vyčetl nějakou reakci, snad jen tak z ničeho nic. Kdo ví. Možná se mu jenom nelíbilo, že jsou pořád potichu a vlastně vůbec nic neřeší. Jak rád bys slyšel její hlásek, však ona je skoupá na slovo... Poetický hlas v jeho hlavě, přednášející slova jako nějakou pošahanou báseň, ho trochu překvapil. Nebyl si jistý, ale zdálo se mu, že tenhle jeden ještě nikdy v životě neslyšel. Copak nestačili ti tři troubové, kteří se mu usadili v mozku? Musel se objevit ještě třetí? A ještě k tomu v momentě, kdy se chtěl soustředit na něco úplně jiného? ZMLKNĚTE! zařval v duchu nazlobeně na všechna svá vnitřní já, a ani si neuvědomil, že u toho poulí oči a pravděpodobně bezhlasně hýbe rty.
"V nejhorším případě budeme muset počkat a zdrhnout přímo od oltáře," pípl následně potichu. Ne, tohle nebyla varianta, která by se mu líbila. Představa, že by musel čekat ještě dlouhé roky, než by byli oba volní, ho užírala. Minimálně proto, že sám měl plán, kdy se měli pro dokonalost divadla chovat, jako že se fakt mají rádi, který ještě neměl tu odvahu Darye vyložit, se mu výhled do budoucna na kdovíkolik let v takovém stavu prostě nezamlouval. A poznámky hlasů, že si to stejně všechno vymýšlí jen proto, aby jí dal ještě jednu pusu a zjistil, jestli se mu to třeba náhodou nelíbilo, ignoroval. Holky a líbání a to všechno bylo přece fuj. A Darya byla z nenáviděného společenského žebříčku. A neměl ji rád. I když... Nějak se zamotal do vlastních protichůdných myšlenek, takže povídání o Nathanielovi vnímal jen na půl ucha. Přišlo mu docela ironicky vtipné, že zrovna jeden z mála lidí, které v Bradavicích považoval za snesitelné, ne-li dokonce jediný, kdo měl blízko k pojmu kamarád, měl možná být v budoucnu jeho náhražkou u oltáře se slečnou Udinovou. Ne že by tohle chtěl říkat nahlas. "V takovém případě prostě řekneme NE," pokrčil rameny ale ohledně toho, co by bylo, kdyby nakonec spolu u oltáře skončili, "a klidně to můžeme udělat tak, že ty řekneš ne jako první, abych já byl ten odkopnutej chudák. Stejně se nehodlám nikdy ženit, takže moje pověst klidně může trpět." Dobře, tohle bylo možná trochu extrémní. Rayovi na pověsti záleželo. Hodně. Ale zaprvé si potřeboval Darku co nejvíce naklonit na svou stranu, a zadruhé se v něm začínala probouzet stará známá melancholická deprese, a ta se chtě nechtě drala i do jeho slov. "Určitě na něco přijdeme. Nicméně... to, proč jsem dneska chtěl, abys sem přišla, bylo vůbec svolení ke spolupráci. Nerad bych si lámal hlavu s nějakými plány, když bys potom všechno smetla do koše, chápej. Bylo to kousavé? Možná trochu. Ray ale nikdy netvrdil, že bude hodný. A upřímně, depresivní stavy nechtěl před Darkou už skrývat, jako je ukrýval přede všemi, i kdyby jen proto, že jestli mají spolupracovat, budou se pravděpodobně vídat, a to znamenalo, že by na to stejně jednoho dne přišla.

_________________

Darya musela přiznat, že Ray měl docela pravdu, ale to neznamenalo, že by to řekla na hlas. Stačilo že si to myslela. A opravdu, i její rodiče nebyli nadšení když se s ním nechtěla vídat a řekla jim, že se mu celý rok v Bradavicích vyhýbala. Chvíli to vypadalo, že se Stephanie chystá něco říci, o čemž svědila i pootevřená ústa. Ta se však po chvilce zas zavřela a Darya probodla Rheinallta zkoumavým pohledem. Ticho které opět nastalo jí rozhodně nevadilo, možná právě naopak. Když však uslyšela další větu, vyvalila očka a nesouhlasně zabručela, díky čemuž přerušila to další ticho, které nestalo. U téci přímo od oltáře? Očividně to co pronesl myslel vážně, ale pravdou bylo, že toho by už Stephanie schopná nebyla. Nic dalšího však ani tentokrát neřekla, protože Ray po chvíli pokračoval a ona ho chtěla nechat domluvit a přitom přemýšlela, co by mu na to tak řekla, protože jí napadlo hned několik věcí ač ne všechny se k ní hodili.
Stephanie se zasmála. Přišlo jí to tak děsně vtipné a kdyby v tomhle krámku byli úplně sami, nejspíše by se smála delší dobu. Mrkla po prodavači, který stál za pultem a nesouhlasně mlaskla. "Utéci.." Darka se musela znovu uchechtnout, protože jí to prostě vtipné přišlo, a jestli chtěl na tenhle plán Ray nějakou reakci, teď se mu jí opravdu mělo dostát. "Zbláznil jsi se snad?" zavrčela následně a přimhouřila oči. Zdálo se, že to opravdu myslel vážně a ještě si dovolil říci, že by jí s úplným klidem přenechal tu možnost říci ne. "Ztrapnila bych tím celou rodinu a to bych si nikdy nedovolila," pokračovala dále kousavě, protože ač na své rodiče naštvaná byla, tohle by nikdy neudělal. Utéci od oltáře? Jak skvělý plán až na to, že by nevyšel a i kdyby jo.. nemohla by po takové ostudě domů, takže tohle prostě nešlo. To už by se musela smířit s tím, že jednoho dne bude jeho ženou..
Stephanie se opět ponořila do ticha, přemýšlejíc co by bylo vlastně špatného na tom, kdyby jednou k té svatbě došlo, a pak si vzpomněla na to, proč od první chvíle proti tomu bojovala.
"S tou spoluprací souhlasím, rodiče budou nadšení z toho, když spolu začneme trávit více.. času," nervózně se kousla do rtu a stočila pohled od Notta jinam. "Takže myslím, že to je tedy uzavřené? Budu se muset vrátit domů," odtušila následně, pozvedla koutky rtů do menšího úsměvu, který zas brzy zanikl, a pokud proti tomu Ray nic moc nenamítal, vyklouzla z obchůdku stejně tiše jako sem předtím vešla.

>>>

_________________

Jarní prázdniny byly v plném proudu. A já si je momentálně ani trochu neužívala. Domluvila jsem si návštěvu Příčné ulice v doprovodu své máti. Trpěla jsem jak týranej drak. Ale co bych pro ďábelský plán, který mám domluvený s Mackem, neudělala? Děda Howard sice pojal určité podezření, ale domácí arest jsem momentálně neměla, takže zde nebyl důvod tento výlet zakázat.
Už jsem přežila hodinové posezení v cukrárně, snědla jsem ty nejdražší zákusky, na které jsem měla zálusk už dávno. V tašce jsem si nesla poměrně drahé sešity se třpytivými obaly, měla jsem pět nových barev inkoustů a jeden super moderní hábit. Zkrátka a jednoduše – nákupy byly v plném proudu a peněženka máti se mi vždycky zdála bezedná.
„Mami, ještě musíme do apatyky. Došly mi pavoučí nohy, mořská voda, žihadla rotulice…,“
oslovila jsem mámu, která (díky, Merline!) snad vůbec poprvé celých pět minut mlčela a nezahrnovala mne přiblblými přezdívkami, jako kdyby mi byly tři roky.
„Gracinečko, zlatíčko, to víš, že ano,“
dostalo se mi souhlasné odpovědi. Ostatně, nic jiného jsem ani nečekala.

Sotva jsme vešly do obchodu, začala jsme pobíhat kolem a všechno jsem se pokoušela zkoumat. Ani jsem si pořádně neprohlédla jakési divné červy se žlutými tečkami, které jsem viděla poprvé v životě, a už mne máti chytila!!! za ruku jako malé děcko. Zrudla jsem a hned jsem se začala strašlivě stydět. Na podobné věci jsem už strašně velká. Pokusila jsem se vytrhnout. Neúspěšně.
„Gracinko, buď hodná holčička, nebo si ty ingredience koupíš s dědečkem,“
máti dokonce přidala výhrůžku, která dokonale zafungovala. Já všechny ty pavoučí nohy skutečně oželet nemohla. Takže jsem bez dalšího slova stála s máti v řadě před prodavačem, nechala jsem ji, aby mne držela za ruku a strašlivě jsem si přála, aby zde nebyl nikdo známý. To bych snad spáchala sebevraždu, nebo tak něco.

_________________