Sven se začervenal, načež pokrčil rameny a zadíval se na Andyho jako oddané štěně. „To by možná prošlo,“ usoudil, protože kdyby doma řekl, že bude pod dohledem dospěláka, rodiče by určitě neměli takové starosti. Jen zatím nevěděli, že ten dospělák a ochránce je Svenův amant. „To teda máme,“ zaculil se pak ohledně těch plánů - když takhle plánovali dopředu, znamenalo to, že počítají s tím, že budou pořád spolu... A to se Svenovi zamlouvalo.

Gay content | +

Jízda tobogánem byla skvělá a Sven si ji náležitě užíval. A taky si ji hned chtěl zopakovat, že... Jenže Andy ho trošku zdržel od další jízdy a způsob, jakým to udělal, Svenovi rozhodně nebyl proti srsti - naopak. Opravdu nečekal, že ho Andy tak z ničeho nic políbí, takže mu to na okamžik sebralo dech, ale pak si ten polibek náležitě vychutnal a ještě přitom hravě svému příteli prohrábl mokré vlasy. Druhou rukou mu přejel po zádech, a pokud na ně tou dobou někdo šokovaně nebo pohoršeně zíral, Sven to vůbec nevnímal. Nacházel se totiž v sedmém nebi.

Když se po chvíli odtáhl, rozzářeně a s úsměvem ve tváři se na Andyho zadíval jako na svatý obrázek, protože mrzimor byl prostě úžasný a Sven byl zamilovaný až běda. Nic neříkal, protože slov nebylo třeba.

_________________

"Jo? Tak to by bylo super," uculil jsem se nadšeně, protože já byl vážně schopný Svena před nějakým nebezpečím ochránit. Možná ne tolik jako Bree, která mě tak trochu děsila a já se bál, co řekne na to, že mi dva jsme spolu.

| +

V tuhle chvíli jsem se cítil šťastně a náležitě jsem si užíval Svenovi přítomnosti. Jestli na nás někdo pohoršeně koukal nebo tak něco, bylo mi to zcela fuk, protože já si užíval ten polibek. Přitáhl jsem si k sobě Svena ještě o něco blíže, protože jsem se Svena nemohl nabažit a možná, že kdybych si něco v tuhle chvíli mohl přát, přál bych si, aby tohle nikdy neskončilo..

Když se pak Sven odtáhl, zeširoka jsem se usmál a chytil svého přítele za ruku. Nebylo snad potřeba slov a už jen z toho, jak jsem se na Svena díval, muselo být všem jasné, že ho miluju. A taky že jo, byl jsem zamilovaný. "Takže jedeme znovu, hm?" povytáhl jsem tázavě obočí, ale na odpověď jsem vlastně ani nečekal, a protože už jsem svíral Svenovu ruku, jednoduše jsem se s ním vydal zase hezky nahoru na ten duhový tobogán. "Chceš jet zase první?" pln očekávání jsem se na svého milého usmál a ať už rozhodl jakkoliv, i tuhle jízdu jsme si plně užili. Jo, tenhle den byl bezva a já byl rád, že ještě ani zdaleka nekončil.

_________________

Plány do budoucnosti se, společně se vším ostatním, vypařily neznámo kam, jakmile se Andyho rty dotkly těch Svenových. V tu chvíli byl havránek schopný vnímat jenom svého přítele a jeho blízkost a na okamžik na světě neexistovalo nic jiného, než oni dva. A byl to fajn pocit, kterým by se Sven nechal unášet klidně dál, nehledě na to, že se nacházeli uprostřed akvaparku a zřejmě přitahovali dost pozornosti.
Když ho pak Andy chytil za ruku, Sven se na něj usmál. Červenal se, protože si nedokázal pomoct, a v očích mu přeskakovaly jiskřičky. Byl šťastný a bylo to na něm vidět. Jen netušil, jak tohle řekne doma... „Jo, znovu,“ přikývl na Andyho otázku a společně s ním se znovu vydal k duhovému tobogánu. „Ne, klidně jeď první ty,“ brouknul pak, protože nechtěl Andyho připravit o zážitek z pohledu první osoby - a že to stálo za to! Sven se tedy uvelebil za ním a po cestě zase občas vyjekl, i když tentokrát už nebyl tak hlasitý a netvářil se tak zděšeně, neboť věděl, co ho dole čeká.
„Tak co teď?“ zeptal se zvesela, když se ocitli dole v bazénku a začali se brodit na břeh. Pohled přitom nespouštěl z Andyho, protože to prostě nešlo, dívat se jinam, když tu byl on.

_________________

Jízdu na tobogánu jsem si užil i na podruhé a možná i o trochu více, protože jezdit jako první byla celkem sranda. Jakmile jsme se znovu ocitli dole v bazénku a začali se brodit zpět ke břehu, neodolal jsem, abych na Svena znovu cákl trochu vody.
Tu část dne, kterou jsme v akvaparku společně strávili, jsme si podle mého oba parádně užili. Krom jízdy na duhovém tobogánu jsme jich vyzkoušeli i mnoho dalších, na chvíli jsme dokonce skončili i do sauny a na pár chvil jsme si odpočinuli i na lehátkách. Prostě parádní den a bylo mi celkem líto, když se náš čas tady blížil ke konci. Nenavrhoval jsem však, abychom si to tady ještě prodloužili, protože mi za tu dobu celkem i vyhládlo a na společné jídlo u Duhy jsem se opravdu těšil.
Jakmile jsme tedy museli akvapark opustit, přesunuli jsme se do šaten, abychom se osušili a převlékli. Společně jsme pak vyrazili na to jídlo, že jsem celou cestu držel Svena za ruku, to jsem asi ani zmiňovat nemusel.

>>>>

_________________

<<<

Když tak Alexei postával před vstupem do aquaparku, přemítal nad tím, jestli tohle byl dobrý nápad. Možná pro to první rande měli najít vhodnější místo. Kavárnu, Monarchu, Duhu.. Proč zrovna aquapark? Nebyl to jeho nápad, ale když už to při jedné z těch přátelštějších setkání bylo nadhozeno, souhlasil s tím. A rovnou z toho udělal něco vážnějšího, protože už přeci jen bylo na čase, no ne? Byl rozvedený už více jak půl roku a byla jen otázkou času, kdy tohle přejde v něco víc. A tohle mělo být tím prvním krokem. Asi.
Nejistě na místě přešlápl a rozhlédl se kolem, jestli náhodou někde neuvidí tu, na níž čekal. Jestli z toho byl nervózní? Krapet skutečně ano a kdyby ho v tuhle chvíli viděl Joshua, vysmál by se mu. Ona by se mu vlastně s velkou pravděpodobností vysmála i Darya. Ne že by se jí divil, on by se jí taky smál, kdyby sem pozvala Bessie. Na druhou stranu se však i těšil, protože v aquaparku ještě nikdy nebyl a dle toho, co si o tom místě zjišťoval, to byla sranda. Věci ke koupání taky připravené měl v batůžku ledabyle přehozeném přes jeho rameno, což možná trochu narušovalo dojem gentlemana, ale jemu to vlastně v tuhle chvíli ani moc nevadilo. Nutno podotknout, že i pro dnešní den si vybral jeden ze slušivých obleků opatřeným kouzlem proti zmoknutí, protože mokrý předtím, než vleze do vody, fakt být nechtěl. A taky tu byla možnost, že odsud pak společně zamíří někam na večeři, nebo tak něco. Vlastně v to možná tak trochu doufal.

_________________

<<

Abychom řekli pravdu, Eirlys návštěvu aquaparku nadhodila víceméně v žertu, protože si je zrovna v té instituci nedokázala úplně představit. Jenže Alexei souhlasil, což ji překvapilo tak, že vlastně ani neprotestovala. Koneckonců – mohla to být nakonec celkem zábava. Snad. Protože to neměla být tak úplně přátelská schůzka a Eirlys z toho byla nervózní. Nechtěla, aby se to zvrtlo nějakým špatným směrem, na Alexeiovi jí záleželo a vlastně nejenom to.
Měla trochu skluz. Přestože obvykle neměla problém s přípravou, teď musela pamatovat na to, že jdou do bazénu, takže nemělo smysl se nějak parádně česat, protože by to stejně bylo mokré. Dobře, existovala šikovná kouzla, ale… Jednoduchý francouzský cop přehozený přes rameno musel stačit. A přestože počasí nebylo nejlepší, neodpustila si sukni, ačkoliv kabát si pro jistotu pojistila voděodolným kouzlem. Deštník sice měla, jenže ten déšť vypadal, že by proti němu vlastně deštník nepomohl. A ještě si musela sbalit něco na koupání. No a nemějte si pak zpoždění, že.
Teď už se však Eirlys rychlým krokem blížila k místu setkání a když spatřila, že Alexei tam už čeká, raději ještě trochu zrychlila. Ne že by to však to zpoždění nějak zmenšilo… ale tak, bylo to asi patnáct minut od dohodnutého času, do akademické čtvrthodinky se tedy vlastně ještě vešla.
„Promiň, trochu jsem tu přípravu podcenila,“ broukla na pozdrav a omluvně se pousmála, „na chvíli mě i napadlo, že tě tu už nenajdu.“

_________________

| +

Čas kontroloval Alexei pravidelně a po deseti minutách, které utekly od smluveného času, začínal přemýšlet nad tím, jestli Eirlys vůbec dorazí a jak dlouho tady bude muset asi ještě čekat, než to zjistí. Pět minut na to mu však spadl kámen ze srdce, protože jí konečně spatřil, a protože mu přišlo možná krapet přiblblé stát na místě, vyšel jí naproti. "V pořádku, však na tebe si rád počkám." Dobře, dobře, ještě před chvíli přemítal nad tím, že po půl hodině půjde radši někam na panáka, protože ten déšť rozhodně nebyl příjemný, stejně jako ten vítr. A to byl na chladné počasí zvyklý, možná až moc. Něco jiného však byl vytrvalý déšť a něco jiného zas sníh. "Jak se máš? Sluší ti to," mrkl pak na ní a zeširoka se usmál, i když byla pravda, že Eirlys to slušelo vždycky. "Mě na chvíli taky napadlo, že bys nemusela nakonec přijít. Připravená?" krčil prvně rameny, pak se šibalsky usmál a nabídl Eirlys rámě, aby tak společně mohli vejít do té instituce, protože proč to déle zdržovat? Minimálně Alexei neměl proč déle zůstávat na dešti.
Po domluvě, že se sejdou u východu ze šaten za oba Alexei zaplatil na půl dne, to kdyby si pak na to jídlo skutečně zašli, neměl však problém doplatit i za zbytek dne, to kdyby se tady skutečně bavili. No a pak už nezbývalo než zmizet do mužských šaten a převléknout se do obyčejných černých plavek. S malými bílými lodičkami. K tomu si přivzal ručník a mohl vyrazit ven ze šaten, před kterými pak čekal na Eirlys, pokud tedy nebyla rychlejší, že.

_________________

„Počasí by mohlo být lepší, ale co se dá čekat od anglického podzimu, že… Ale mám se dobře,“ broukla s úsměvem Eirlys a v duchu jen dodala něco o tom, že od schůzky s ním by ji neodradila snad ani sněhová vánice. Což už o něčem svědčilo, protože opravdu nebyla fanynka ošklivého počasí. Na otázku o připravenosti samozřejmě kývla, a tak mohli vejít dovnitř, kde se zase na chvíli rozdělili. Eirlys zaplula do dámských šaten a tentokrát jí to moc dlouho netrvalo. V relativně obyčejných červených plavkách s bílými puntíky se tedy u východu ze šaten objevila ve skoro stejnou chvíli jako Alexei. Snad aby odčinila to předchozí zdržení. Samozřejmě jí to nedalo, aby si Alexe letmo neprohlédla, načež trochu zrozpačitěla a pohled na chvíli odvrátila a rozhlédla se po tom, co aquapark nabízel. „Čím začneme? Docela mě láká vyzkoušet ten duhový tobogán, ale asi bych to nejdřív vzala pozvolna, hm?“

_________________

| +

"S tím naprosto souhlasím," pokýval hlavou, protože jistě, počasí by mohlo být lepší, ale něčeho takového už se zjevně moc nedočkají - začínal podzim a po vcelku pěkném létě se zas začalo ukazovat pravé britské počasí. Co se dalo dělat, no. Byl však nesmírně rád, že se má Eirlys dobře, protože to pro něho bylo nesmírně důležité.
U šaten nečekal vůbec dlouho, naopak chvíli potom, co se za ním zavřeli východové dveře se otevřely ty u dívčích šaten. Bylo jen štěstí, že byl Alexei dobrý herec, protože rozpaky uměl dobře skrývat a řekněme, že teď skutečně v rozpacích byl, když si tak Eirlys prohlížel v těch plavkách. Proto se i on nakonec raději rozhlédl kolem, aby zjistil, co všechno zde mohou najít. I když dával ve většině případech přednost přírodním vodám, hlavně v Rusku, musel seznat, že to všechno vypadalo moc pěkně a hádal, že tu bude i legrace. Snad. "Jo, ten vypadá zajímavě, stejně jako ten s průhlednými stěnami," on z výšek strach rozhodně neměl, ale kdyby tady byl sám (což by sem tedy vlastně nikdy nevkročil), asi by si zrovna tenhle odpustil. "Nicméně bychom si prvně mohli skočit do nějakého bazénu, tamten vypadá zajímavě," dovolil si prstem ukázat na bazén, ve kterém konstantně burácelo vlnobití. Nicméně to především nechával na Eirlys, protože to byla slečna a on za ní rozhodovat nechtěl.

_________________

Popravdě, Eirlys se zatvářila trochu skepticky, když Alexei poukázal na tobogán s průhlednými stěnami. Ne že by měla vysloveně strach z výšek, ale… Přece jenom to bylo něco jiného a ona neměla zrovna povahu, že by vyhledávala adrenalinové zážitky. „Když si to pak sjedeme společně…“ uculila se a pokrčila nakonec rameny, protože když už tady byli, mohli to stejně tak dobře vyzkoušet. Ale až později. „To není ale zrovna pozvolný začátek, ne?“ podotkla pobaveně, když Alex ukázal na bazén s burácejícím vlnobitím, nicméně… „Ale koneckonců – proč ne,“ prohlásila posléze, načež se natáhla pro Alexeiovu ruku a pak zamířila k poukazovanému bazénu. Na chvíli se zastavila na okraji a pak, protože se v ní na chvíli probudila dětská a dobrodružná duše, bez varování do bazénu skočila. Zatímco stále držela tu Alexovu ruku. Ale možná se jí stačil včas pustit, těžko říct. Každopádně se tvářila jako neviňátko, když se jí podařilo vyplavat na hladinu, která sebou poněkud házela, ale jak už bylo zmíněno… rozhodně to byla legrace.

_________________

| +