---

Jestli z něčeho byla Jordan opravdu nervózní, byla to dnešní večeře, která se blížila mílovými kroky. Bylo jediné štěstí, že Nathaniel byl už ve škole. Když rodičům sdělovala, že potřebuje, aby dnes večer byli oba přítomni, protože se jim chystá něco sdělit, oba byli celkem nadšení. To totiž ještě ani jeden z nich nevěděl, co to vlastně mají čekat, i když otec měl takový pocit, že se jim jejich dcery chystá domů někoho přivést. Kdyby věděl koho, tohle by nikdy nepovolil, a proto se Jordan snížila k tomu, že vše nechala v tajnosti.
Od rána dohlížela na skřítky, aby bylo vše připraveno tak, jak to být mělo, a také aby udělali vše, co jim nařídila. Chtěla totiž, aby tohle bylo perfektní, protože pro ty dvě odhalení chtěla skvělou atmosféru sic tušila, že to nebude něco, co by se mohlo opravdu stát. Tak nějak tušila, že až Julius zjistí, koho to vlastně hodlala přitáhnout, vše rychle ukončí. Za to Ariadne možná něco málo napadlo, protože si stále pamatovala to sdělení o ní a Archiem, od té doby se o to se svou dcerou nebavila, a tak neměla sebemenší potuchy, jak to mezi nimi je či není.
Zdálo se jí, že celý den utíká poněkud rychle, a když se blížil čas, kdy měl Archibald dorazit, vydala se vybrat si nějaké šaty, protože chtěla vypadat dobře. S Archiem se přes prázdniny normálně vídala, ale jakmile začal školní rok, přestala mít tak trochu čas, takže stále doufala, že tahle večeře bude platit. Bylo to pro ní moc důležité, opravdu moc. Musela však ujišťovat sama sebe, že se při té večeři nic nestane, i když tušila, že tomu tak nebude. Julius se posledně vyjádřil dost jasně, jenže za tu dobu, která od Archieho poslední návštěvy zde uplynula, se toho hodně změnilo. A JD si to moc dobře uvědomovala.
Jakmile hodiny v obývacím pokoji odbyli šestou hodinu, tedy čas, ve který měl její drahý dorazit, seběhla schody v šatech, které se jí dařilo vybírat skoro hodinu. Vlasy, obvykle bílé a na krátko ostříhané, nijak přehnaně nečesala, protože tušila, že to stejně nebude mít moc velkou cenu. Tentokrát měla u sebe i svou hůlku, tak trochu tušila, že možná bude potřeba.
Zatímco rodiče čekali v obývacím pokoji, otec se sklenkou ohnivé whiskey a matka s novinami v ruce, JD neklidně přešlapovala na chodbě a čekala. Na chvíli jí napadla i myšlenka, že si to Archibald nakonec rozmyslí a nepřijde, protože by se mu vlastně ani moc nedivila. V tomhle domě šlo občas o život.

_________________

Archibald byl z blížící se večeře u McLarkenových pochopitelně nervózní jako sáňky v létě, a to i přesto, že tentokrát už věděl, co ho tak zhruba čeká. Tušil, že až se Jordanin otec dozví, že má něco s jeho dcerou, na místě se ho pokusí zabít. A nebo dostane infarkt, to byla druhá a pro Archieho poněkud příjemnější verze, jakkoliv blbě to znělo. Alespoň, že Jordanina matka vypadala docela vlídně a dost možná jejich vztahu dokonce fandila. Třeba tenhle večer nedopadne tak katastrofálně, jako ten poslední. A třeba mu taky dají jed do jídla...
Tentokrát se Archibald vyfikl do tmavě modrého obleku s vestičkou a dával si záležet na tom, aby vypadal opravdu upraveně. Pravda, při přemístění se mu trochu rozcuchaly vlasy, ale na druhou stranu - nebyl by to on, kdyby na hlavě neměl alespoň maličký rozcuch. Konec konců, ulíznuté vlasy mu stejně neslušely a ubíraly mu na roztomilosti, která dneska měla být jeho největší zbraní. Minimálně na paní McLarkenovou by jeho roztomilý kukuč mohl zabrat, ne?
Před sídlo rodiny McLarkenů se Archie přemístil necelou minutu po šesté hodině, protože byl zkrátka zvyklý chodit včas. Tentokrát s sebou neměl žádné dary pro Jordaniny rodiče, ale jednu malou růžičku pro Jordan si odpustit zkrátka nedokázal. Zvedl ruku, aby zmáčkl zvonek, a když mu JD po chvilce otevřela, široce se na ni usmál, jelikož byl nesmírně rád, že ji zase vidí. Od začátku školního roku se totiž prakticky vůbec neviděli, a přestože to bylo jenom pár dní, chyběla mu. „Ahoj, Jordie,“ hlesl, natáhl se, aby jí věnoval naprosto cudný polibek na tvář, a pak jí podal tu růžičku. „Zapomněl jsem si pod oblek vzít kroužkovou zbroj,“ zabrblal v pokusu o žert, když vcházel do domu.

_________________

Netrvalo to zase tak dlouho a ozval se zvonek. Jordan skoro nadskočila štěstím, protože moc dobře věděla, kdo se to za dveřmi skrývá, a dříve, než se stihl dostat ke dveřím jeden ze skřítků, několika kroky u nich byla sama. Chtěla totiž Archibalda přivítat sama, ostatně proto čekala na chodbě a ne v přítomnosti svých rodičů.
"Archie," roztáhla rty do úsměvu a lehce se začervenala, když dostala pusu na tvář a následně i růžičku. "Ráda tě vidím, a děkuji." Mrkla na něho poté, když za ním zavřela dveře a nejistě přešlápla. Nad jeho následným něco-jako-žertem se trochu zasmála, i když jí do smíchu moc nebylo. Vždyť by se dost možná hodila..
"Nebude jí potřeba, uvidíš. A sluší ti to." Dobře, tou první věcí si rozhodně jistá nebyla, ale tou druhou už ano. Nejistě Archibalda vzala za ruku a pomalu se k ním vydala do pokoje, kde už na ně čekal její otec i s matkou, protože nebylo na co čekat. Navíc, čím déle by se zdržovali, tím větší by byl asi pak Juliův šok.
Ten byl i tak veliký a nějakou chvíli nebyl schopen slov, jen rudý jak rak sledoval návštěvu, kterou jeho dcera přivedla do jeho domu. No a zatímco u Julia to vypadalo, že jeho hlava praskne samým rozčilením, Ariadne se usmívala od ucha k uchu, protože se jí zdál Archie jako skvělá společnost pro její dceru a navíc se jí vážně zamlouval.
"Jordan Dorothy McLarkenová! Posledně jsem ti snad něco řekl, ne? Tohle v mém domě nebude." Zavrčel Julius útočně, jakmile se alespoň trochu vzpamatoval, a JD, která přesně tuhle reakci očekávala, jen lehce pokrčila rameny. "Chtěla jsem vám představit svého přítele, tati. Takže.. tohle je Archibald Forsyth. A jestli se ti to nelíbí, tamhle jsou dveře, stejně s tím moc věcí nenaděláš," JD na rozdíl od svého otce mluvila klidně a mnozí by se divila, jak to se svými rodiči mluví, ale Jordan se cítila v právu. Julius, očividně vykolejen slovy od své dceři otevřel pusu, že něco řekne, ale raději jí zase zavřel a vrhl po své manželce, jenž se tiše pochechtávala, vražedným pohledem, aby okamžitě přestala.
Protože zatím nikdo nic dalšího nenamítal, Jordan se spokojeně uculila na Archibalda a pokynula k přesunu z obývacího pokoje do jídelny, aby se mohli všichni připravit na tu slavností večeři. Ariadne s Juliem se posadili každý do čela stolu, který byl zmenšen tak, aby na sebe všichni nemuseli překřikovat skoro přes celou místnost. JD se pak posadila na proti Archiemu, na kterého čas od času povzbudivě mrkla. Zatím to vypadalo dobře.
"Jak dlouho už.. jste spolu?" Přerušil Julius ticho u večeře ve chvíli, kdy se na stole objevil předkrm, protože ho zajímalo, jestli ti dva spolu měli už něco ve chvíli, kdy se u něho doma mihl Archibald poprvé. Zatím to bral všechno v klidu, ale Jordan znala svého otce až moc dobře - tohle by totiž jen tak jednoduše nikdy nepřežil.

_________________

„Já tebe taky,“ uculil se Archie jako sluníčko, když mu Jordan sdělila, že jej ráda vidí. Z té večeře měl pochopitelně docela strach, obzvlášť poté, co už v tomhle domě zažil, ale Jordanina přítomnost všechny ty negativní pocity a myšlenky docela snadno vyvažovala. „Tobě to sluší víc,“ mrknul na ni a rozhodně si nevymýšlel - Jordan ty šaty opravdu moc slušely a on by ji nejradši objal a políbil, ale to se teď nehodilo. To udělá, pokud tenhle večer přežije vcelku a bez vážnější psychické újmy.
Archibald sevřel Jordaninu ručku majetnicky ve své dlani a společně s ní zamířil vstříc jejím rodičům. Bylo by sice hezké napsat, že do obývacího pokoje zamířil nebojácně, ale to bychom si vymýšleli. Měl strach - každý normální, inteligentní člověk, by měl strach. Nedával to ale nijak najevo; v jeho tváři nebylo možné zahlédnout sebemenší známku jakýchkoliv pochyb nebo obav. Archie zkrátka působil zdravě sebevědomě a sám netušil, kde se to v něm bere - možná za to mohl fakt, že Jordan opravdu miloval, a nehodlal se nechat zastrašovat jejím otcem. Láska je láska a té by přece nemělo stát nic v cestě. „Také vám přeju hezký večer, pane McLarkene,“ ozval se ryze konverzačním tónem a Jordanině matce věnoval letmý úsměv. „Pěkný večer, paní McLarkenová, rád vás zase vidím,“ pozdravil slušně, protože nehodlal Juliovi dát šanci, aby se na něm mohl povozit kvůli jeho chybám. Archie se hodlal chovat tak, aby mu nikdo nemohl nic vyčíst.
Následoval svou drahou polovičku do jídelny, kde se posadil naproti ní, ačkoliv by radši seděl po jejím boku, protože se tak cítil sebevědoměji a víc v právu. Tahle si připadal až moc na ráně, ale aspoň se mohl sem tam letmo otřít svýma nohama o její a věnovat jí přes stůl nenápadný úcul. Vedl si kupodivu dobře - nezmatkoval, zachovával chladnou hlavu a s jejími rodiči jednal naprosto zdvořile, ať už se na něj dívali jakkoliv.
Když pak přišla ta otázka, jak dlouho už jsou spolu, Archibald těknul pohledem k JD, protože si sám nebyl příliš jistý, od kdy ten vztah mají počítat jako vztah. Nakonec tedy pokrčil rameny, upřel pohled na Julia a pronesl: „Pár měsíců... asi tři?“ prohodil a nakrčil čelo, jako by to v duchu počítal.

_________________

Jordan byla opravdu ráda za to, že Archibalda měla po svém boku a uvědomovala si, že si nedokáže moc představit, že by se měli rozejít. I ona z téhle večeře měla opravdu strach, ale dříve či později by se tomu stejně nevyhnuli, a protože nastali jisté okolnosti, přišlo to hold dříve. "Děkuju," špitla rozpačitě a ještě předtím, než Archieho chytla za ruku, se k němu naklonila, aby mu mohla vtisknout pusu na tvář.
První představení se přežilo, i když Julius propichoval vražedným pohledem jak svou ženu, která byla očividně nadšená z toho, že Archieho vidí, tak samotného Archibalda, protože se mu nelíbilo, že je nějaký nečistokrevný šmejd v jeho domě. Opět. A ještě ke všemu ten samí. "Já vás také," mrkla Ariadne na Archieho přátelsky, protože to byla pravda. Mladého Forsytha viděla opravdu ráda a ještě radši byla, že to bylo po boku její dcery. Podle ní jim to společně totiž slušelo, i když si byla vědoma toho, že byla JD o pár let starší. To si uvědomovala i Jordan samotná, ale do Archibalda byla opravdu zamilovaná a nechtěla se kvůli věkovému rozdílu rozcházet.
Jordan se líbilo, jak si Archibald vedl. Sama z toho všeho měla nehorázný strach a navíc předpokládala, že tohle pro někoho nedopadne dobře. Proto měla při sobě svou hůlku, jelikož od svého otce očekávala vážně to nejhorší. Byl podlí a neměla pochyby o tom, že jestli mu tak trochu rupne v bedně, nebude se bát na Archieho zaútočit.
Kdykoliv se Archibaldovy nohy dotkly těch jejích, co nejnápadněji se na svého drahého přítele uculila. Kdyby si mohla vybrat, nejraději by seděla vedle něho. "Jo, asi tak nějak." Souhlasila JD, i když si sama nebyla tak úplně jistá, jak dlouho spolu byli, protože nevěděla odkdy jejich vztah mohla počítat za právoplatný. Ariadne zamyšleně přejela pohledem od své dcery k Archibaldovi a zase zpátky, než se sama rozhodla promluvit. "A nejsou to spíše čtyři? Skoro už pět? Protože když tady byl Archibald poprvé, říkala jsi, JD, že jste spolu už měsíc." Bylo asi jediné štěstí, že Jordan zrovna nic nejedla a ani nepila, protože by se v tu chvíli začala dost možná dusit. Nečekala, že s tímhle její matka vyrukuje, takže s vykulenýma očima mrkla po Archibaldovi, a pak na otce, který opět rudl vzteky. "Cože?" zeptal se jednoduše a jak jinak, čekal vysvětlení toho, co se tu právě dozvěděl. "Netvrdili jste snad předtím, že spolu nic nemáte? To jsi mi, Jordan, lhala? To snad nemyslíš vážně. Nejen, že si domů přivedeš tohohle mudlovského šmejda a máš pocit, že dostaneš požehnání. Ani na to nemysli." Zavrčel nepřátelsky a bouchl pěstí do stolu takovým způsobem, že vylil trochu vína na ubrus.

_________________

Archie doufal, že svou odpovědí uspokojí zvědavost Jordanina otce a taky se modlil, aby ho příliš nenaštval. Netušil, že se jeho slov chytne paní McLarkenová - stihl totiž zapomenout na to, že jí tehdy napovídali, že spolu už nějaký čas chodí. A to jenom proto, aby se vyhnuli křížovému výslechu, který jinak zcela určitě hrozil. Aby toho nebylo málo, vmíchal se do toho Julius a Archie vrhnul poněkud poplašeným pohledem po své drahé polovičce. Rychle svůj strach ale zase zahnal, odkašlal si a na oba Jordaniny rodiče se střídavě zadíval.
„Můžu k vám být upřímný, paní McLarkenová?“ začal opatrně, přičemž se tvářil dost pokorně a omluvně zároveň. „My jsme vám s Jordie tehdy lhali,“ přiznal a schválně přitom oslovil Jordan zdrobnělinou jejího jména, aby dal najevo, jak moc ji má rád. „Tehdy jsme spolu vážně ještě nic neměli, jenom jsem u vaší dcery přespal, přísahám. Lhali jsme, protože jsme se chtěli vyhnout... výslechu. Bylo to hloupé a nerozvážné a já se vám vážně moc omlouvám,“ pronesl zcela upřímně, neboť seznal, že je vhodná chvíle vyjít s pravdou najevo. Zatímco mluvil, upíral pohled výhradně na Jordaninu matku a jejího otce celkem úspěšně ignoroval. Ten stejně o ničem tehdy nevěděl, neměl za co se mu omlouvat - ta omluva byla mířena jen a pouze k Ariadne.
Teprve pak svůj pohled Archibald otočil zpátky k Juliovi a levé obočí mu cuklo o pár milimetrů výš. „Dovolte mi uvést věci na pravou míru, pane McLarkene - mudlovský šmejd opravdu nejsem. Můj otec byl uznávaný kouzelník,“ poučil trošičku drze Jordanina otce, ale cítil se v právu. Nikdo ho nebude nazývat mudlovským šmejdem neprávem. Dobře, jeho rod byl možná kdysi mudlovský, ale to touhle dobou už neplatilo. Archibald byl kouzelníkem smíšeného původu a do mudlovských šmejdů si nehodlal nechat nadávat. A ačkoliv se ho to celkem dotklo, jednal s naprostým klidem a dokonalou sebekontrolou. Jen po očku občas zkontroloval, jak se tváří JD, aby se podle toho mohl přizpůsobit situaci. Protože její slovo tady bylo to hlavní - alespoň pro Archieho.

_________________

I když se JD snažila nadávání svého otce ignorovat, moc dobře to nešlo a navíc jí trápilo, že se někdo takhle hnusně chová k jejímu příteli, kterého milovala a nehodlala ho opustit jenom kvůli tomu, že si to přeje její otec, který s ní měl už určitě jiné plány. Všechno se přes prázdniny změnilo a jak moc, to vlastně ještě nevěděl ani Archibald.
Když Archie promluvil, JD se nadechla, aby ho přerušila. Nebyla si tak úplně jistá, jestli tohle bylo nejlepší, ale nakonec to nechala být a věnovala mu povzbudivý úsměv. Byl odvážný, to se mu muselo nechat. Ariadne zatěkala pohledem mezi svou dcerou a Archibaldem, jakoby přemýšlela, jestli to, co jí Archie sdělil, myslí vážně nebo si z ní jen střílí. "Vy by jste neměl být ten, kdo si mi bude omlouvat. Jordan?" Stočila pohled ke své dceři, která klopila stydlivě pohled k desce stolu. Což bylo zahráno bravurně, protože JD se ani v nejmenším za tu lež nestyděla. Alespoň ten výslech tehdy měli rychle za sebou, tušila totiž, že kdyby tvrdili stále dokola, že mezi nimi nic není, jen tak by je nepustila. Tehdy totiž okolnosti nahrávali k tomu, že mezi nimi vážně něco bylo. "Já se ti taky omlouvám, mami. Kdyby to nebylo nutné, nelhali bychom, ale já pospíchala do práce," omluvně se na svou matkou pousmála. Ta to očividně už nehodlala dál rozmazávat a navíc se do jejich rozhovoru vložil Julius, takže stejně nemělo smysl říkat něco dalšího.
Nejen, že Julius rudl vzteky. Jakmile její drahou polovičku nazval tak jak jí nazval, i JD začala rudnout, protože tohle se jí nelíbilo. A co se týkalo toho, co řekl Archie, očividně to Julia moc nepotěšilo, protože vstal tak prudce až svou skleničku s vínem převrhl. "To mě tu ještě tohleto hodlá poučovat? Ať jseš mudlovský šmejd a nebo jen nečistokrevný, vyjde to nastejno, protože do čistokrevnosti máš daleko a je mi zcela ukradený, že tvůj otec byl uznávaný kouzelník." Zavrčel zcela nepřátelsky k Archibaldovi. "Okamžitě se seber a vypadni z mého domu. A jestli ty půjdeš za ním, už tě nikdy nechci vidět." Tohle Jordan vlastně ani moc nepřekvapilo a popravdě, čekala ten výbuch vzteku daleko horší než vlastně byl. Jenže i ona k tomu měla co říci, jen si potřebovala v klidu dokousat sousto, které si zrovna strčila do pusy. Protože s plnou pusou se přeci nemluvilo.
"Můj milý tatínku, mám pro tebe jednu novinku. Jsem těhotná. A to dítě je Archieho, takže ať se ti to líbí nebo ne, budeš muset Archibalda přijmout do rodiny, pokud si nechceš střihnout ostudu. To dítě si totiž hodlám nechat," spustila s širokým úsměvem. Sice chtěla Archibaldovi jinak sdělit, že bude tatínek, protože tohle rozhodně nebyl nejlepší způsob, ale když už u toho byla její rodina, měla to aspoň celkově z krku.
Otec, nečekajíc takovou informaci, padl zpět do židle kulíc překvapeně oči. Dost možná v tuhle chvíli z toho všeho dostal infarkt, alespoň malý, ale tak či tak, alespoň byl pro jednou ticho. "Takže.. já budu babička?" Rozzářila se nadšením očka paní McLarkenové, protože to bylo něco, co si moc přála a kvůli čemu do své dcery stále hučela. Chtěla mít vnouče, které by mohla rozmazlovat, jen se do toho JD pořád nechtělo. A teď to konečně přišlo!

_________________

Archibald vrhnul po své drahé polovičce omluvným pohledem, protože mu bylo naprosto jasné, že Jordan vůbec nemusí souhlasit s tím, že se rozhodl říct paní McLarkenové pravdu - že spolu před těmi třemi měsíci, nebo jak to bylo dlouho, ještě opravdu nic neměli. Archie ale cítil potřebu uvést věci na pravou míru, protože nebyl ten typ člověka, co dokáže lhát z očí do očí.
Pravda byla vyřčena, omluva snad přijata a Jordan se k tomu všemu sama vyjádřila. Večer se tedy mohl posunout zase o kousek dál. A zatím nikdo nikoho nezabil, což se dalo považovat za velký úspěch.
Když se do něj Julius obul, Archie stisknul čelist a pod stolem sevřel ruce v pěsti. Bylo na něm vidět, jak se napjal, ale ovládl se a zachoval kamennou tvář a chladnou hlavu. Chtěl sice podotknout něco o tom, že jen zabedněnému idiotovi záleží na čistotě krve, ale tu poznámku statečně spolknul. Ne že by se bál, že mu Julius McLarken něco udělá, spíš nechtěl vyvolávat větší hádku, a to hlavně kvůli přítomné Jordan.
Archibald už skoro vstával, že tedy odejde a do tohohle domu už se raději nikdy nevrátí, ale slova se ujala Jordan a sebrala mu veškerý vítr z plachet. Ztěžka dosedl zpátky na židli, vykulil oči a nevěřícně na ni zamrkal. Nedokázal pochopit, že slyšel to, co slyšel, a měl za to, že si jeho drahá určitě vymýšlí, aby vyžehlila vzniklou situaci. Jenže něco v jejím pohledu a tónu hlasu jako by naznačovalo, že nelže. „Cože?“ hlesl šokovaně a notnou chvíli mu trvalo, než se s tou informací zvládl nějak popasovat a než zcela restartoval mozek. Alespoň natolik, aby začal znovu přemýšlet, byť dost zamlženě.
„Já... já budu táta?“ zeptal se s pohledem upřeným přímo do Jordaniných očí. Byl v šoku, ale z jeho očí se snadno dalo vyčíst, že má radost. Archie vždycky chtěl vlastní rodinu, jen nečekal, že to přijde tak brzy. Byl ale odhodlaný se s tím poprat jaksepatří a dítěte ani Jordan se nevzdat. „Opravdu?“ dodal ještě, protože se potřeboval ujistit. A nakonec se široce usmál, takže pokud se Jordan obávala jeho reakce, tohle byla chvíle, kdy z ní všechny ty obavy musely zákonitě spadnout. „Jak dlouho už to víš?“ A kdy k tomu, krucinál, došlo? Dobře, jednou nebo dvakrát si nedávali pozor, ale že by to hned byla výhra v loterii? No, očividně ano. Ups.

_________________

"Ano, mami, budeš babička." Jordan jistým způsobem pobavilo, že zatímco někdo z jejího náhlého sdělí měl obrovskou radost, jiní se tvářili jako na pohřbu. Více než to, jak se tváří její otec a matka, jí však zajímalo, jak tuhle informaci pobere Archibald. Chtěla mu to totiž říci až na to sama bude dostatečně připravená, vždyť to věděla sotva pár dní a sama se z té informace nemohla tak úplně dostat. Že byl šokovaný, to jí ani moc nepřekvapilo. Opravdu se bála záporné reakce, co když to dítě třeba chtít nebude? Takže ano, pochyby i obavy měla. Vždyť byl mladý, měl celý život před sebou a na jednou do toho mělo vpadnout dítě. Nebyli spolu ještě ani rok a sama JD si nebyla jistá, jak to zvládne, na dítě podle sebe ještě připravená nebyla, ale vzdávat se ho nehodlala.
Strach i obavy z ní opadly ve chvíli, kdy se Archie usmál a i jí samotnou to najednou do úsměvu nutilo. Nehrozil se toho a nevypadlo z něj něco jako, že to dítě nechce. "Opravdu." Přisvědčila proto a na chvíli mrkla po svém otci, který byl bledý jak stěna a vypadalo to, že to s ním každou chvíli sekne. Jordan se mu nedivila, i ona měla namále, když se tu věc dozvěděla a hned musela přemýšlet nad tím, kdy k tomu došlo. Napadla jí jen jedna možnost, kdy k tomu asi tak mohlo dojít, a to ten den, kdy poprvé byla u Archibalda, protože v tu chvíli si opravdu pozor nedávali. Že by se mohlo stát tohle, to očividně ani jeden z nich netušil, ale bylo to tak.
"Od začátku září," přiznala s menším úsměvem, když stočila pohled zpět ke svému příteli. "Chtěla jsem ti to říci hned, ale pak už jsme se neviděli, a já to nechtěla sdělovat po sově. Navíc jsem čekala na lepší příležitost, nechtěla jsem to říkat takhle." Omluvně se na svého milého pousmála, protože tohle nebyl nejlepší způsob, jak se to dozvědět, ale alespoň už se nemusela trápit tím, že Archie třeba s dítětem souhlasit nebude.
"Takže ty to myslíš vážně?" Promluvil její otec přiškrceně, protože celou dobu doufal, že si z něho jeho dcera střílí. Tohle byl šílený šok a navíc to měnilo spoustu věcí. Nemohl vydědit těhotnou dceru, pomluvy by se šířily hodně rychle. Mohl ale přijmout do rodiny někoho nečistokrevného? Zamračil se a vrhl dalším vražedným pohledem po Archibaldovi. Nic dalšího už neříkal, protože to stejně nemělo smysl. Jestli totiž Jordan opravdu byla těhotná, nemohl s tím nic dělat, nemohl jí totiž nutit, aby se toho něčeho zbavila.
"Potřebuju panáka." A s těmito slovy se zvedl, stále stejně bledý, a odkráčel do své pracovny, kde hodlal zbytek večera propít, protože tohle prostě zapít musel. Jordan tak s Archiem zůstala v jídelně jen s Ariadne, která div nadšením neskákala tři metry vysoko. "Už vás napadla nějaká jména? Je to sice ještě brzo, ale ono to uteče jako voda. A co by jste si přáli? Holčičku, syna? Hlavně aby to bylo zdravé. Kdyby jste kdykoliv potřebovali, tak to malé pohlídám." Rozplývala se s širokým úsměvem. Očividně z toho sdělení byla opravdu nadšená, no.

_________________

Jordan si podle všeho nedělala srandu a opravdu byla těhotná. Archibald si uvědomoval, že mu bude chvilku trvat, než se s tím nějak popasuje, ale také si byl vědom toho, že má skutečně radost. „To nevadí, že mi to říkáš až teď,“ ujistil svou drahou polovičku. Rád by dodal, že to sice nemuselo být před jejími rodiči a že by byl radši, kdyby mu to řekla ještě před touhle večeří, ale tu poznámku si nakonec nechal pro sebe. Vždyť na tom ve výsledku vůbec nesešlo.
Archie se ohlédl k Juliovi, který byl bledý jako stěna a vypadal, že to s ním každou chvílí sekne. Ještě, že tu měl dva vystudované lékouzelníky, že ano. Více pozornosti ale Jordaninu otci nevěnoval, protože byl toho názoru, že si ji ten hloupý zabedněnec nezaslouží. Zato Ariadne se k tomu všemu stavila s daleko větším nadšením, takže Archie neměl problém se s ní normálně bavit. Jordanina matka jim to očividně upřímně přála a nehodlala jim stát v cestě jen kvůli tomu, že Jordan byla čistokrevná a on byl kouzelníkem smíšeného původu.
Archibald věděl o Jordanině těhotenství sotva chvilku, takže opravdu nestihl zapřemýšlet nad jmény. Byl v takovém rozpoložení, že kdyby to Ariadne nezmínila, ani by ho to nenapadlo - vždyť na vymýšlení jmen budou mít ještě nějakých osm měsíců, což je spousta času. „Já bych... chtěl bych raději syna,“ přiznal po chvilce a loupl pohledem k JD, protože věděl, že ženy si často přejí spíše holčičku, aby ji mohly rozmazlovat, česat a oblékat do šatiček. Archie chtěl dědice, pokračovatele rodu. „Ale jak říkáte - ono je jedno, co to bude. Hlavně, aby to mrně bylo zdravé,“ pousmál se. „A děkujeme, paní McLarkenová,“ broukl zdvořilé poděkování jak za to, že se nezlobí, tak za tu nabídku hlídání, i když na to bylo taky ještě času dost.
Na JD se Archie pak usmál jako sluníčko a natáhl se přes stůl, aby jí stiskl ruku. Teď už tu byla jenom její matka a ta proti jejich vztahu nic neměla, tak proč ho zatajovat a skrývat, že.

_________________