Malý Aldwinckle není ničím zvláštní a v davu svých vrstevníků by se pravděpodobně zvládnul docela snadno ztratit. Je průměrně vysoký a též jeho postava je naprosto průměrná - není ani obtloustlý, ani vychrtlý, zkrátka tak akorát. Roste ale rychle, takže není pochyb o tom, že brzy bude své vrstevníky o nějaký ten centimetr převyšovat. Výšku totiž pravděpodobně zdědil po otci, ačkoliv jinak je podobný spíše matce. Jeho kulatý obličej lemují lehce vlnité tmavě hnědé vlasy, které Lee nosí dlouhé zhruba k uším a obvykle aspoň trošku rozčepýřené. Podle výrazně modrých očí snadno poznáte, že je to Keilanův syn - ty oči jsou totiž naprosto nezaměnitelné a charakteristické, takže pokud znáte staršího Aldwincklea, hned vás musí trknout, ke komu tenhle prcek patří. Občas ale oči skrývá za sklíčky dioptrických brýlí. V jeho obličeji se nachází několik výraznějších pih, další skrývá i pod oblečením. Zoubky má sněhově bílé a trošičku křivé, ale to se určitě časem srovná.
Jeho šatník utváří zatím především rodiče - zatímco matka dbá na to, aby syn vypadal jako čistokrevný kouzelník z lepší společnosti a obléká ho do na míru šitých hábitů, které určitě nebyly levné, otci je prakticky fuk, co si na sebe kluk vezme. Pokud to nejsou seprané džíny a roztrhaná trika. Lee nejradši nosí manšestráky nebo plátěné kalhoty, ale má rád právě i džíny, a k nim pohodlné košile nejrůznějších barev a vzorů. Nepohrdne ale ani trikem či mikinou a před koženými botami dává přednost pohodlným teniskám. Doplňky nenosí, jen dětské hodinky na levé ruce.
FC: Asa Butterfield

Liam má to štěstí, že po své chladné a přísné matce toho z povahy příliš nezdědil, naopak se docela potatil. Na první pohled sice působí jako tichý nemluva a tak trochu uzavřený intelektuál, ale jakmile se trošičku otrká, poznáte, že je to poměrně přátelský klučina se srdcem na pravém místě a vlídnou povahou. Dokonce byste se asi mohli pozastavit nad tím, po kom, krucinál, takhle vlídnou povahu zdědil, ale on Keilan taky není tak studený čumák, jak vypadá. Lee důvěřuje, ale nejprve prověřuje, a rozhodně nejprve myslí, než mluví a jedná. Nikdy z něj tedy nevypadne žádná nepromyšlená hloupost a nikdy se úmyslně nezaplete do nějaké lumpárny, protože ty jsou krapet pod jeho úroveň. Ne že by nebyl na svůj věk dostatečně dětinský, jen dává přednost spíše inteligentní zábavě a nedělá skopičiny. Jak už bylo naznačeno, inteligence mu nechybí a už od útlého věku rád čte - není pochyb o tom, že učení mu nebude dělat sebemenší problémy. Nechybí mu ani kreativita, ale spíš než fantazii upřednostňuje Lee chladnou logiku. Ačkoliv je přátelský a ochotný pomáhat ostatním, jestliže to nejsou hlupáci, umí se chovat i pěkně chladně a odtažitě. A kdyby někomu chtěl ublížit, přesně ví, jaká slova zvolit, aby udeřila na to nejcitlivější místečko. Umí se mstít a dostat se s ním do konfliktu raději nechtějte, protože v takovou chvíli se ukazuje jeho čistokrevné, sobecké já, které ale naštěstí vypluje na povrch jen málokdy. Pokud mu někdo vyloženě nepadne do oka, Liamovi nedělá nejmenší problém dávat to dotyčnému najevo. Ne že by ho šikanoval, ale pohrdavé pohledy (tolik podobné těm tatínkovým) bohatě stačí. Lee má docela dost rozvinutý smysl pro humor a jako jeden z mála lidí má ten dar, že se umí zasmát i sám sobě. Po obou rodičích podědil určitou dávku cílevědomosti a odhodlanosti, nicméně třeba takové odvahy příliš nemá. Za lidi, které má rád, by se ale určitě postavil, a nebojí se dávat najevo svoje názory, takže rozhodně není hloupou ovcí, co jde s davem.

S Liamovou rodinou je to trošku složitější - protože se rodiče rozvedli, žije občas u matky, občas u otce s jeho novou rodinou. První měsíce po rozvodu sice trávil především v matčině společnosti, ale teď to vypadá, že už ji syn tolik nezajímá, protože ji exmanžel slušně vyplatil, a tak se o Leeho ochotně stará táta.

Otec Keilan London Aldwinckle (1941) - odkaz na kartu
Člověk, ke kterému Lee vzhlíží, ačkoliv byl Keilan nějakou dobu označován jako krvezrádce. Lee na něj ale nedá dopustit a táta je pro něj velkým vzorem.

Matka Lanya Anabelle Aldwinckle, roz. Sterling (1943) - Vysoká štíhlá dáma, působící až plastickým dojmem. Vždy dokonale upravená, bez jediné chybičky, ačkoliv povahově má chyb zcela jistě dost. Chladná, přísná, zákeřná k těm, kteří jí nejsou sympatičtí. Brunetka s jasně zelenýma očima, která zvládne manipulovat snad s každým, kromě Keilana. Dříve pracovala na ministerstvu kouzel, i po rozvodu s Keilanem zůstává v domácnosti, protože si to díky štědrému vyplacení může ještě spoustu let dovolit. O syna už nejeví příliš zájmu, peníze jsou pro ni zřejmě důležitější.

Christina Aldwinckle, roz. Thawne
Liamova nevlastní maminka, kterou si Keilan nedávno vzal. Liam k ní zpočátku přistupoval váhavě, ale nakonec si ji velmi oblíbil, dokonce více, než svou vlastní matku. Christina je totiž člověk se srdcem na správném místě a navíc vypadá jako princezna. (více ve Verunčině kartě)

Veronica Eureka Aldwinckle (1964) - odkaz na kartu
Liamova nevlastní sestřička, o které dlouhou dobu nevěděl. A když se o ní dozvěděl, cítil se tak trochu zrazeně a na tátu se zlobil, ale nakonec si k Veronice a její mamince našel cestu a má je rád. S Verunkou si docela rozumí, protože jsou oba poměrně přátelští a chápaví.

Keilan Christian Aldwinckle (1977)
Liamův nevlastní bráška, mrňous, nad nímž Lee automaticky roztáhl ochranná křídla, když je ten starší brácha, že. Dalšího sourozence už ale fakt nechce, ne. Dva stačí.

S prarodiči ze strany Aldwinckleů se Lee moc nestýká, s Thawneovi ano. Za zmínku stojí ještě teta Becca, kterou má Liam docela rád.

Lee byl vyloženě vymodlené dítě, protože Keilanovi s Lanyou se dlouhou dobu nedařilo počít potomka, i když to bylo spíše psychickým blokem, nežli neplodností, jak se původně domnívali. Nicméně když se Liam narodil, byla to velká sláva a jako prcek byl řádně opečováván. Láskou ho však zahrnoval především otec, protože matka byla vždycky chladná a odtažitá a starost o dítě nechávala na chůvách a tatínkovi. Není tedy divu, že jak Lee rostl, utvořil si silný vztah především ke Keilanovi. K Lanye se vždycky choval slušně a měl vůči ní respekt, ale nikdy nepocítil nic jako lásku k matce, stejně jako ona nepociťovala mateřskou lásku k synovi. Možná zpočátku ano, ale postupně ten divný pocit lásky vymizel úplně. Zatímco Lanya Liama vychovávala přísně a vtloukala mu do hlavy všechny společenské zásady a tahala ho po čistokrevných večírcích, Keilan byl ten, kdo dopřával (a pořád dopřává) synovi určitou volnost. Bral ho na výlety a naučil ho hodně o tom, jak to chodí ve světě. Když pak Lee povyrostl, vštípil mu i základy francouzštiny, protože umět dva jazyky už v útlém věku je přece docela výhoda, a navíc se ukázalo, že se Lee poměrně rychle učí. Dětství měl tedy docela nezajímavé - nudné, když trávil svůj čas s matkou, a zábavné, když měli s tátou čas pro sebe. Keilan se možná choval chladně, když nebyl doma, ale v synově společnosti vždycky roztál. V tátově společnosti se taky poprvé projevily klukovy kouzelnické schopnosti, když mu pod rukama ožily dřevěné hračky. Liamův život se převrátil naruby ve chvíli, kdy se ukázalo, že má jeho táta nemanželskou dceru, a že tudíž podvedl maminku. Lee mu to zpočátku docela zazlíval, ale když nakonec pochopil, že je táta šťastný s tou druhou paní a že Verunka je docela fajn nevlastní sestřička, uklidnil se a přijal ten fakt statečně. Stejně statečně přijal i následující rozvod rodičů a střídavou péči. Pravda, těžce nesl, když byl jeho táta nazýván krvezrádcem, ale brzy pochopil, že někteří lidi jsou prostě zabednění blbci a že s blbci se nedomluvíš. Novou rodinu si Lee opravdu oblíbil a cítí se být její součástí víc, než se kdy cítil doma u matky.
Nedávno oslavil jedenácté narozeniny, přišel mu dopis z Bradavic a teď už se celý třese na nákupy a na školu samotnou - o to víc, že tam táta učí a že tam má nevlastní sestřičku.