<<
Simon si každé prázdniny dělal nesčetně výletů do Londýna a tyhle nebyly výjimkou. Zrovna měl v plánu se v klidu projít Příčnou ulicí, nakukovat do výloh a u toho lízat tu vynikající zmrzlinu, kterou prodávají u Fortescuea, případně si zaskočit do Prvotřídních potřeb pro famfrpál a chvíli si představovat, že si může dovolit koupit to nejlepší koště, co tam najde, počasí se ale rozhodlo udělat mu čáru přes rozpočet. Člověk by řekl, že by bylo praktické koupit si někde při těch toulkách po obchodech obyčejný deštník, Simon si to ale k Děravému kotli rázoval jen tak, nechal na sebe kapat a promočené oblečení jakoby mu nečinilo vůbec žádné starosti, na tváři se mu držel veselý úsměv.
Vešel do Děravého kotle, kde se hodlal ukrýt a případně si dát něco dobrého na zub, rozhlédl se a uviděl svého spolužáka nešťastně se hrbit nad jedním ze stolů. "Danny!" žďuchl kamaráda do ramene a bez ptaní si k němu přisedl. Voda z něj jen kapala. "Co je? Tváříš se, jako bychom snad neměli po zkouškách." Ne že by si Simon z NKÚ dělal nějak těžkou hlavu, ale přece jen se mu dost ulevilo, když je přežil bez újmy a už ho s nimi někdo neotravoval. Učíš se pořádně? Už ses kouknul na astronomii? Myslíš, že se budou v té Obraně ptát na tohle nebo spíš na tohle? A co když Dragomirovi rupne v bedně a nechá všechny rupnout? Jo, tohle měli za sebou. Teď je čeká jen pohoda a sluncem deštěm zalité prázdniny.
Spolužákových promočených knih si všiml záhy. "Ou," okomentoval je výstižným citoslovcem a věnoval Dannymu soucitný úšklebek. "Škoda, že nemůžem kouzlit, co? Takhle na to můžem vzít leda tak fén nebo... to hodit někam nad krb nebo tak." Na vymýšlení řešení krizových situací opravdu nebyl žádný kadet, navíc tenhle problém nikdy neřešil. Nakonec se rozhodl pro lepší strategii než blbě radit. "Víš co? Zvu tě, vyber si něco k pití, platím." A bohatýrsky vytáhl z kapsy jediné tři galeony, co měl.

_________________

| +

"Cože?"

Daník se pomalu utápěl v odkapávající vodě a smutku, takže když jej příchozí Simon žďuchl do ramene, poplašeně sebou trhnul a zamrkal. Vzápětí strhl brýle z obličeje a pokusil se je otřít do nejsuššího kousku košile, který našel. Nějaký kouzelník by měl vymyslet brýlové stěrače. „Ahoj, Simone,“ usmál se na kamaráda sklesle, ale byl rád, že ho vidí. Byla to pěkná náhoda, že se tu potkali, protože nečekal, že by na Příčnou Wilse vážil cestu z Manchesteru příliš často. „Na kouzlení si musím do ledna počkat, ale nějaké Asius by se mi teď hodilo,“ povzdechl si, ale i když znovu upřel zrak na své zničené knihy, nálada se mu s kamarádovým příchodem zvedla. Proč ho jen musel Simon věčně tahat z depresí? „To je od tebe hezké. Mají tu máslový ležák?“ reagoval posléze na jeho nabídku a kývl na volná místa u stolu, ať se posadí. Jak trefně shrnul, s knihami toho nemohl moc udělat. Přecitlivěle se tedy ještě jednou ujistil o jejich stavu, a ke své radosti zjistil, že nové publikace o runách a věštění neutrpěly zase tak velkou škodu. Vypadaly jen o něco mystičtěji, než autoři plánovali. „Co tě přivedlo na Příčnou?“ usmál se na kamaráda poté, aby zapomněl na hromady zmoklé celulózy před sebou. „V našem pěkném londýnském počasí,“ dodal potom s úsměvem jako správný patriot. On na tohle byl zvyklý. A na smog koneckonců taky.

_________________

Daníkova deprese z promočených knih se ukázala být o něco hlubší, než Simon (ve svém vztahu k literatuře) očekával. Nepomohla ani samotná přítomnost nejlepšího kamaráda, Wilse se holt musel zasnažit víc. "Ty budeš moct kouzlit už v lednu? Se někdo má..." zašklebil se na spolužáka s hranou hořkostí. "Mně bylo před pár dny šestnáct. Šestnáct, chápeš? Jak můžu být oproti vám takovej benjaminek..." A jestliže Dannyho nerozveselilo ani cizí neštěstí, pak už měl šanci opravdu jen ten máslový ležák. Simon tedy obstaral hned dva a jal se, ve snaze odvést kamarádovy myšlenky co nejdál od jeho tragédie, obsáhle zodpovědět jeho otázku. "Chtěl jsem si udělat fajn den. Výlet do Příčný, něco si koupit..." Jo, za tři galeony. "Taky jsem doufal, že někoho potkám, nějaký známý lidi. Doma se ségrou je to už hrozná nuda a rád bych si už taky zase popovídal s někým, kdo by na mě pořád neječel, že jsem na řadě s venčením psa nebo co. Byli jsme sice u bábí v Kanadě, ale jenom tejden, a to je strašně málo, zvlášť, když má babča náladu na pečení... Ani na mistrák jsme se letos nedostali, taťka má pořád moc práce a mamka nás nechtěla pustit samotný. Jako bych nezvládl svou ségru. Někdy mám pocit, že jediná normální v mým okolí je Lot, ale ta si se mnou nepopovídá. Možná kdybych jí dal nějaký ty Vincentovy sušenky, hele... Počkat, jak že zněla otázka?" Simon radši na chvíli zmlkl a napil se máslového ležáku, aby dal kamarádovi šanci všechny ty vcelku nepodstatné a nezajímavé informace zpracovat, načež ho také nechal promluvit. "A co tu děláš ty? Nakupuješ do školy?" Vzhledem k náruči plné knížek nejspíš ano. I když, Simon znal i takové blázny, co si kupovali tlusté bichle i jen tak, na čtení.

_________________

| +

"Cože?"

Daniel se snažil vyhnout poněkud depresivní úvaze, že ho snad kamarád poslední dobou nevídá jinak než v hluboké depresi, protože by mu to v zaplašení už tak ponurých myšlenek dvakráte nepřidalo. Celou situaci každopádně zlepšovala už Simonova přítomnost sama o sobě. „V lednu, samozřejmě,“ pokýval hlavou Danny s lehkým úsměvem. „A ty potom budeš muset čekat ještě celé prázdniny, chudáku,“ povzdechl si potom. Těžko říct, jestli to bylo upřímné politování nebo rýpavá poznámka. Ale Daniel a rýpavé poznámky? To by musela být opožděná puberta.
Do máslového ležáku Sherwood víc než ochotně strčil nos. Mudlové měli spoustu skvělých nápojů, ale tenhle kouzelnický si docela oblíbil. Stačilo pár doušků a… Simon ho téměř nepustil ke slovu. Záměr odvést Mrzimorovy myšlenky pryč od hromady promoklých knih se Wilsovi vydařil. Protože to by bylo neslušné, pouštět kamarádovo vyprávění jedním uchem dovnitř a druhým ven, ne snad? „Škoda, že se ti nevydařilo počasí. Ale to je v Londýně docela těžké i přes léto,“ pousmál se Danny vědoucně. „V Kanadě to musí být skvělé! Počkej, ve kterém ročníku je vlastně tvoje sestra? Ve třetím?“ zaváhal na chvíli Sherwood. Malou Emu poznal ještě před nástupem do Bradavic, ale hádal, že už to není stejné malé, drzé stvoření. I když podle toho, co Simon říkal, kdoví? „Moje babička si pořád myslí, že studuju na konzervatoři ve Francii. Dost daleko, aby si nemohla zjistit podrobnosti,“ povzdechl si Daník pobaveně. „Loni to tam bylo docela pěkné, i když tomu vůbec nerozumím. A abych se přiznal, nemám tušení, kdo se vlastně letos dostal do finále. Ty famfrpálovou ligu asi sleduješ, viď?“ usmál se Danny. Simonovo trápení s mladší sestrou ohodnotil úsměvem, protože on na druhou stranu zažil strasti se sourozencem starším. Taky nic moc, i když Mary byla koneckonců rozumná. Ohledně otázky pak jen přezíravě mávl rukou.
„No, v podstatě ano,“ pokýval hlavou směrem k učebnicím. „Budu je doma muset vysušit, a v Bradavicích se někoho šikovného zeptám, jestli by nešly trochu spravit… Kouzlem, nebo nějak. Ale taky jsem si koupil knížku o runách a o věštění,“ usmál se. Z původní vlny zármutku už se evidentně otřepal. „Ty, Simone, přemýšlel jsi už, co po škole?“ zeptala se za něj zase ta racionální dospělá stránka. Daniela tahle otázka totiž docela intenzivně pálila, a ani rodiče tomu pomáhat nemuseli. Přece jen, měli po NKÚ, nečekaně úspěšně. „Přemýšlel jsem, jestli zůstat u kouzelníků nebo se věnovat mudlovské hudbě. Nebo to nakombinovat,“ odmlčel se na chvíli. „Lákaly by mě nějaké obory na Ministerstvu, ale… Víš, jaká je situace. Já tam pracovat nemůžu,“ ztišil se trochu sklesle. Možná naštvaně. Tohle byla jedna z mála příležitostí, kdy si otevřeně na zřízení společnosti stěžoval.

_________________

Na mokré knížky se zapomnělo, zato se otevřely jiné rány, například Simonův věk, kterým by se zrovna nechlubil, ale na druhou stranu si mohl dělat naivní naděje, že má před sebou o něco větší kus života než jeho spolužáci. Což byla chabá útěcha, protože mu to nevyhrazovalo fakt, že ještě nemůže kouzlit a ještě dloooouuuuho to tak zůstane. Radši se na to napil máslového ležáku.
Souhlasně pokýval hlavou na téma "skvělá Kanada", a pak se zcela vážně zamyslel nad Dannyho otázkou. Kolik že to je jeho sestře? "Půjde do druháku. Jsem si tím jistý na celejch šedesát pět procent."
Konzervatoř ve Francii, to znělo jako fantastická lež. "To na tebe musí být hrdá," nadhodil neutrálně, protože tak docela nevěděl, jestli je to dobře nebo ne. Na druhou stranu, Daníka si na konzervatoři dokázal živě představit, takže to sice byla fantastická lež, ale úplně klidně to mohla být pravda. "Naše bábi z Québecu ví, že jsme kouzelníci. Ale nijak to neřeší. Jakoby to nebrala na vědomí. O prázdninách stejně kouzlit nemůžeme, takže si tak žijeme hezky po mudlovsku a nikomu to nevadí." Byla pravda, že o tohle by nerad přišel. Kouzlení bylo fajn - člověk si mohl zmáčenou literaturu vysušit šikovným mávnutím hůlkou za pouhé dvě vteřiny - ale život bez něj měl taky něco do sebe. Alespoň na těch pár týdnů v Kanadě.
"Ve finále jsou letos Dáni a Španělé," uvedl kamaráda do obrazu, tím ale skončil. "Ligu moc nesleduju. Kdysi jo, ale pak mě to nějak přestalo bavit. Víc mě zajímá fotbal. Premier League. A taky NHL." Ale to kamaráda nezajímalo. Simon ho nechtěl otravovat s rozbory jeho oblíbených týmů, studiemi letošních žebříčků a podobnými nesmysly - on mu přece taky nevykládá o různých druzích houslí a Bachových fugách.
Když Danny zmínil knihy o runách a věštění, Simon zachoval kamennou tvář. Ne, o prázdninách se o škole prostě bavit nehodlal. I když runy ještě nebyly tak hrozné.
Další téma ho ale taky nenadchlo. Upřímně, debaty o budoucnosti ho zvláštním způsobem děsily. "No... Já jsem o tom ještě moc nepřemýšlel," přiznal neochotně. "Vůbec nevím, co bych mohl dělat. Ty máš talent, hraješ a taky to bylinkářství a tak, máš lehký rozhodování." Ušklíbl se. Že by se naučil na tu elektrickou kytaru?
V tu chvíli se mu v kapse pohnula Grelot. "No vida, už vstáváš?" dal se Wilse se svou krysou do řeči a vyndal ji na světlo boží, položil na stůl a nehleděl na to, že je v restauraci, třebaže kouzelnické, a že by lidé možná neradi viděli zvířata běhat po jídelních stolech.

_________________

| +

"Cože?"

Daník byl mimóza a byl věčně zmatený, což byla všeobecně známá skutečnost, takže byl vcelku zázrak, že se ohledně věku Simonovy sestry sekl jen o rok. Celkem ale moc informovaný nebyl, jen ji párkrát potkal na chodbách. „Počkej, a v jaké koleji vlastně je? V Nebelvíru?“ střelil odhadem. Živá na to byla dost. A jestli byla náhodou v Mrzimoru… Inu, Daník byl mimóza. Vypadalo to ale, že ani Simon si není úplně jistý, což Danny ohodnotil pobaveným úsměvem. Stejně to bylo zvláštní, že všichni měli v Bradavicích sourozence. Pořád nevěděl, jak je možné, že on je kouzelník a jeho starší sestra ne.
Že je na něj babička hrdá, to byla pravda, přesto se Sherwood zatvářil spíš kysele. „No, to ano,“ souhlasil opatrně. „Ale radši bych, kdyby znala pravdu. Mrzí mě, že je to takové… falešné. Ale víš, jak to dneska je, je lepší ji do tohohle nezasvěcovat,“ promluvil potom poněkud pochmurně. Jako mávnutím hůlkou ale zase výraz přepnul, protože po mokrých knížkách se nechtěl hrabat do ještě depresivnějšího tématu. „To zní skvěle,“ ohodnotil upřímně přístup Wilseovic babičky. „Naši to doma taky neřeší – ne, že by dělali, jako že to neexistuje, ale… Když se ptají na školu, tak klasicky na známky, jak se mi tam líbí, a tak. Nerýpou se v nějakých rozdílech,“ usmál se spokojeně. Navíc, jeho rodiče neměli na nějaké zkoumání detailů kouzelnického života čas. Měli moc práce s tím svým. Jeho otec koneckonců konečně našel stálého nakladatele.
„Anglie ne?“ ujistil se poněkud posmutněle. Sice famfrpálu nerozuměl, ale stále byl tak trochu patriot, takže ho absence národního týmu ve finále šampionátu trochu mrzela. Vzápětí ale projevil mnohem víc znalostí z oboru, než se dalo čekat. „Nehraje za dánský tým profesor Andersen?“ zamračil se zamyšleně. On se svým přístupem ala „pane Finniane“ nikdy učiteli létání neříkal Ery. Přišlo mu to zkrátka nepatřičné. „NHL není fotbal, že ne?“ Toliko ke sportu. Daník byl Simonovi víceméně vděčný, že do něj moc nezabředl. Z jeho strany by nastalo trapné ticho. Stejně ohleduplně Sherwood sám vycouval od run a věštění, protože viděl kamarádovi na očích, že to asi není zrovna jeho šálek čaje. A ačkoli to vypadalo, že by se Simon stejně rád vykroutil i z dalšího tématu, to připadalo Danielovi příliš důležité na to, aby ho jen tak odbyli. Přece jen, jak se bavili před chvílí – za půl roku už bude dospělý! Alespoň v kouzelnickém měřítku. „Jde ti obrana, ne? A kouzla obecně, v praxi. Nepřemýšlel jsi nad dalším studiem?“ Byl v pokušení navrhnout bystrozora, ale to byla nebezpečná profese a nechtěl kamaráda k něčemu takovému vůbec postrkovat. „Mně to lehké zrovna nepřipadá,“ povzdechl si potom a zajel si rukou do vlasů na týle. „Nevím, jestli upřednostnit hudbu nebo nějaké kouzelnické odvětví – a co pak? Jestli bylinkářství, nebo něco tradičnějšího, s runami a věštěním? Nemám úplně nejlepší představu, jaké profese vlastně kde existují,“ pokrčil rameny. V duchu si poznamenal, že tohle musí probrat s nějakým profesorem.
„Ahoj, Grelot,“ usmál se potom, když na scénu vykoukla i Simonova krysa. Tou dobou už v sobě Daniel měl zhruba polovinu ležáku, který mu udělal moc dobře a starosti o knihy odvál pryč. Opraví se. Krysa na stole byla trochu zvláštní, ale Danny se to protentokrát rozhodl přejít a potlačit svého vnitřního etologa. Děravý Kotel nebyl nejčistší podnik, co si budeme povídat. „A co, píšeš si o prázdninách s někým?“ nadhodil potom. Winifred tím naznačoval jen trochu.

_________________

Ačkoli se Simon předtím musel zamýšlet, v jakém ročníku že to vlastně ta jeho sestra je, ohledně koleje nezaváhal ani chviličku. "Ve Zmijozelu," ušklíbl se. "První v rodině. Byla z toho docela nadšená." Simík byl sice v Nebelvíru, proti zmijozelské koleji ale vůbec nic neměl - vždyť odtud pocházely jeho nejlepší kamarádka i jeho nedávná platonická láska. A teď i jeho ségra. "Stal se z ní náš génius. Ukázalo se, že jí to ve škole jde o dost líp než mně." Ema ale byla mazaná odjakživa, co si budeme povídat.
Simon ani nevěděl, jak je možné, že jeho mudlovská babička ví, že jsou její zeť i její vnoučata kouzelníci. Nikdy ho nenapadlo se na to zeptat, ba ani mu to nepřišlo zvláštní. A ačkoli věděl, že má Daník pravdu, a chápal důvody, proč nechtějí Sherwoodovi přidělávat bábí ani sobě starosti, stejně si neodpustil další nevhodnou otázku: "Myslíš, že by to nepochopila? Jakože... Možná by nebylo tak zlé, kdyby to věděla." I když, další otázkou bylo, jak by to vzala. To už pro Simona byly moc filozofické úvahy, neměl ve zvyku se ptát proč a jak. Prostě věci dělal a pak teprve přemýšlel.
Téma famfrpál bylo oddechovější. "Anglie ne. Naši letos nehráli žádnou slávu," mínil Simon. "Zato Dáni letos jedou. Fakt doufám, že vyhrajou. A jo, hraje tam, chytá," potvrdil Dannyho domněnku. "Štve mě, že ho neuvidím hrát naživo. Však víš, na mistrovství světa..." Vždyť oni se osobně znali s vrcholovým famfrpálistou! Chytač dánského národního týmu je učil létat a hrát famfrpál. To bylo prostě parádní. "Ne... NHL je hokej. To je taková ta hra na ledě, hráči mají takové hole a snaží se černým kotoučem strefovat do brány." Těžko říct, jestli Danny znal hokej nebo ne. Simon už si s ním o tom určitě povídal, rozhodně by mu ale nevadilo znovu vysvětlovat pravidla, protože to ho bavilo. Chápal ale, že Daník o výklad nijak velký zájem neprojevil.
Danny se chtěl bavit o vážných věcech. No dobře, tak tedy vážně. "Myslíš, že bych JÁ mohl studovat ještě něco navíc?" užasl Simon nad kamarádovým nápadem. "A co? Nemyslím si, že na to mám hlavu. A chuť." Musel si přiznat, že není ani trochu ambiciózní. Neměl žádné velké sny ani plány, nenapadalo ho absolutně nic, co by chtěl dělat. Tedy, něco samozřejmě ano, ale jakákoli kariéra sportovce mu už dávno unikla do nedosažitelné dáli, kytaru už mu taky všichni rozmluvili, jako umělec se se svými kresbičkami taky nijak neuživí. Musel se zkrátka smířit s tím, že nakonec bude někde na ministerstvu kouzel leštit podlahy. A nebo si bude muset vymyslet nějaké nudné zaměstnání jako třeba učitel nebo prodavač mrtvých švábů do lektvarů nebo bude chodit a kontrolovat krby kvůli letaxové síti nebo něco podobného. "Možná bych mohl dělat v rádiu," napadlo ho. Jo, další blbej nápad. "Hele, chceš říct, co si myslím? Měl bys hrát. I kdybys to měl dělat jako bokovku o nějakého toho bylinkaření. Jsi v tom fakt dobrej. A měl bys dělat něco, co tě baví." Neznal nikoho, kdo by byl do hudby tak zapálený jako jeho mrzimorský spolužák. A to počítal i celou kapelu Expecto Punkeros.
"S nikým si nepíšu. Jen sem tam napíšu Sophii." Pokrčil rameny a nabídl Lot kousek krysí dobroty, kterou vytáhl z druhé kapsy. Najednou však ke kamarádovi se zájmem vzhlédl. "Ty si snad s někým píšeš?"

_________________

| +

"Cože?"

>>

Darrel se po několika měsících vrátil zpět do Londýna a bylo to na něm znát. Usmíval se od ucha k uchu, když vcházel do Děravého kotle, a divoce těkal očima, zda zahlédne někoho známého, místo však bylo plné a nepřehledné, takže slyšel jen směsici nerozpoznatelných hlasů a viděl stoly hlav s různými barvami vlasů. To mu však nemohlo překazit radost, kterou měl, i když ruku na srdce, ani tak neměl radost, že by byl znovu na pevnině a ve svém milovaném Londýně, ale že byl konečně na chvíli sám a neměl za patami to otravné čtyřleté dítě. Svou sestřičku měl sice rád a udělal by pro ní všechno, čemuž se vlastně únos rovnal, ale po pár měsících na lodi jen s ní mu z toho dost šibalo a jednou se dokonce přistihl, že s prodavačem v obchodě v Edinburghu mluví jako s malým dítětem. Darrel, který by vlastní dítě bral všemi deseti, během těchto šesti měsíců přehodnotil názor a rozhodl se, že bude mít dítě až po šedesátce, až bude nedoslýchavý a zapomínavý.
"Dobrej, jedno pivo. Nebo rovnou dvě," mávl na hospodského a když před ním přistály dvě sklenice, jednu žíznivě vypil na jeden zátah. Tu druhou už si pomalu vychutnával. To víte, s pivem je to jako s kávou. V přítomnosti dětí si ho člověk pořádně nevychutná. A teď tu naštěstí žádný caparti nebyli a Rebecca byla tisíce kilometrů daleko, slastný pocit. Když nad tím přemýšlel, opatrně se rozhlédl přes rameno, zda tu náhodou nezahlédne někoho z rodiny. To by mohlo být totiž mnohem horší než to malé dítě. Anebo Jane... jak dlouho on se neviděl s Jane. To by měl taky vyřešit, nějak opatrně. Diplomaticky. Možná na dálku? Mávl nad tím rukou, tím si teď nebude lámat hlavu.
Sedl si k volnému stolu a zatímco pomalu pil pivo, tiše a klidně tak nějak kalkuloval nad tím, co všechno se za ten rok událo. Sice Bradavice dodělal minulý rok, ale on měl pocit, jako kdyby zestárl o deset let. Zažil toho tolik, že by mohl sepsat knihu. Nebo vyprávět hodiny a hodiny. Byla to horská dráha, takový Darrelovský rok, na který by on měl být zvyklý. Ale stejně ho to fascinovalo a když tak vzpomínal, culil se nad tím jako blbeček.

_________________

<<<

Den volna si Heath rozhodl náležitě užít na Příčné ulici. Ostatně potřeboval stejně sehnat krmivo pro svých patnáct koček, nové letecké brýle, nějaké věci pro Maud s Noahem a to mrně, které mělo brzy přijít na svět. a taky byl moc pěkný den, tak proč toho nevyužít k procházce? Vyrazil proto hned brzy ráno neb toho prostě potřeboval oběhat hodně, a i když měl den volna, chtěl se večer plně věnovat Leslie a uvařit taky pořádnou večeři. Potřeboval jí totiž nějak opatrně sdělit, že brzy jich nebude sedmnáct, ale minimálně dvacet dva, možná mnohem více. A protože se bál spálení, potřeboval si jí něčím pěkným naklonit na svou stranu, žeano.
Do Kotle se rozhodl stavit především na něco dobrého, protože mu vyhládla a to i přesto, že si stihl u Hladového draka dát tři burgery. Nicméně teď byl drak daleko, Duha taky a moc dalšího na výběr toho nezbývalo. A tak s dvěma taškami oblečení - pro to malé mrně od jeho sestry - vešel dovnitř. Jako první se rozhlédl kolem, jestli neuvidí nějakou známou tvář, a pak se široce usmál, když se tak opravdu stalo. Ne že by byl někdy s Darrelem kdovíjaký kamarád, nicméně s ním jeden rok strávil v ročníku. "Nazdar, Galle, tebe bych tu nečekal," šklebil se od ucha k uchu a ani se neptal, jestli si smí přisednout, prostě to udělal. Tašky pak položil vedle sebe, zeširoka se usmál a otočil se k obsluze, aby si taky objednal jedno pivo. Že měl hlad totiž rázem zapomněl. "Čekáš tady na někoho? Protože jestli jo, tak já se klidně zpakuju," což nemyslel úplně vážně a dle jeho nevinného úculu to taky bylo poznat.

_________________

Darrel se kolem sebe moc nerozhlížel, protože byl zaměstnán svými myšlenkami a prostor Děravého kotle dobře znal. Však tu strávil spoustu veselých večerů, uspěchaných obědů i nepříjemných rozhovorů, nebyl tedy důvod rozhlížet se zvědavě kolem a namísto toho si vychutnával vychlazené pivo. Ani on z místních návštěvníků nijak nevynikal, nemluvil hlasitě, nerozhazoval rukama a nesnažil se na sebe upoutat pozornost. Oblečen byl v mdlých barvách, šedivých kalhotách a černém tričku s bílým obrysem ptáka fénixe. To tričko si koupil při jedné zastávce v Inverness a vůbec nevěděl o tom zákazu, který dnes ráno vyšel v novinách. Věštce už pár měsíců nečetl, takže Darrelovi se zprávy o působení Fénixova řádu nedostaly ani kapkou. Bylo to několik let, co slyšel o rebelech a ke kterým se chtěl přidat, ale myslel si, že už jsou dávno rozmetaní na kusy a pokorně se tedy smířil s politickou tísnivou situací, která panovala. On beztak trávil více času v tom mudlovském světě, takže neměl důvod hnát se do politických rozbrojů a bojovat za něčí práva, ačkoli v něm stále byla nebelvírská duše toužící po spravedlnosti, takže kdyby se k němu něco o řádu doneslo, minimálně by o tom přemýšlel. Byla to však tak uzavřená a utajená komunita, že by bez známostí stejně neměl šanci.
Z přemýšlení ho vytrhl až hlas, který sice znal, ale přiřadit ho dokázal, až když zvedl hlavu. Heatcliff. Super. Na Leslie sice nikdy spadeno neměl, ale beztak ho vnitřně užíralo, že skončila zrovna s ním. Ani nevěděl, jak se dneska má... a to byli takoví parťáci. "Čau," přikývl směrem k místu, i když už trochu se zpožděním a napil se piva. "A kde bys mě čekal? Za pultem v květinářství?" ušklíbl se Darrel pobaveně, protože tohle bylo přeci místo pro rodinného vyvrhela a milovníka večírků. V tom ho napadlo, že dlouho nikde nebyl, ostatně zodpovědně se staral o malou sestru, což byl ten důvod. "Nečekám na nikoho, jen jsem skočil na jedno, když mám konečně chvíli klid. Tak na zdraví," přiťukl si s Heatem, až mu také donesla obsluha pivo a napil se. "Jak se máš? Pořád s Leslie?" zeptal se zvědavě, protože jak jinak začít konverzaci se spolužákem, s kterým jste ve škole skoro nepromluvili, a sklouzl pohledem k tašce vedle Heatcliffa, ze které koukaly věci pro malé dítě. Darrel se v tu chvíli trochu zpotil a nevěděl, zda se mu udělalo špatně z představy těhotné Leslie, nebo z toho, že všichni kolem něho mají očividně dynamicky se rozvíjející vztahy a on svou přítelkyni už neviděl několik týdnů a ani mu to nevadilo.

_________________