<<

Archie se po obědě rozhodl zastavit v nemocnici, aby vyřídil nějaké náležitosti, které se pochopitelně týkaly peněz, jimiž nemocnici slušně zásoboval... ale taky jednoho z jeho výzkumů, pro který potřeboval další a další podklady, takže ve výsledku trávil v nemocnici poslední dobou docela dost času. Když se tedy zrovna nestaral o Bertíka, kterému pořád věnoval ze svého času maximum, poněvadž na světě nebylo důležitějších osob, než byl právě Hubert a Jordan.
Dnes si ale urval pár hodin pro sebe, takže hodlal v nemocnici vyřídit, co bylo třeba, a odnést si domů nějaké materiály, s kterými by nadále mohl pracovat při psaní svých odborných prací. Teď každopádně mířil od kanceláře ředitelky jednou z nemocničních chodeb a moc nekoukal kolem sebe, takže měl štěstí, že nenarážel do lidí kolem - byl totiž začtený do nějakých zpráv, které dostal, a které ho očividně dost zaujaly, tudíž přestával vnímat okolní svět, což u něj nebylo nic neobvyklého.

_________________

<<

Maeve měla dnes napilno. Zatímco dopoledne klasicky studovala, po obědě už ji čekala praxe v nemocnici. A že to nebyla žádná pohodička, nicméně jí to tak v podstatě vyhovovalo. Dobře, těšila se na to, až zakotví na jednom oddělení a nebude se přesouvat z jednoho na druhé, na druhou stranu ale chápala, že bylo potřebné, aby si vyzkoušela všechno, než se začne na něco specializovat. Jen občas nevěděla, kde jí hlava stojí. Ale když už se k tomu probojovala, rozhodně se nemínila jen tak na patě otočit a odejít.
Každopádně abychom se přesunuli ke konkrétní věci. Maeve měla momentálně namířeno za paní ředitelkou, kam byla vyslána jako poslíček nějakým vedoucím, aby jí předala nějakou zprávu. Mezitím ovšem byla začtená do jiné zprávy, kterou dostala na nastudování – protože času bylo málo, tak aby ho trochu ušetřila – no a tím samozřejmě bylo nevyhnutelné, že se střetne s Archibaldem. Jo, bylo to trochu klišé, ale stávají se i horší věci, tak nebudeme soudit neschopnost vymyslet něco originálního, jo?
Ne že by se jednalo o nějaký velký střet, aby se papíry obou dvou rozletěly všude kolem, protože Maeve se podařilo na poslední chvíli vzhlédnout, nicméně minimálně rameny do sebe narazili, protože na úplné uhnutí bylo zkrátka pozdě. „Au, sakra,“ zahučela Maeve a jen tak tak pochytala papíry, které jí málem vyletěly z ruky, načež obratem dodala: „Pardon, jste v pořádku? Slibuju, že příště už budu víc koukat kolem sebe.“ A nahodila omluvný úsměv, o kterém doufala, že bude dostačující.

_________________

Evie málokdy brala pobyt v nemocnici jako zábavu, ale někdy jí nezbývalo nic jiného než jít s maminkou do práce, kde se jí snažila moc neplést pod ruce. Sem tam jí bylo dovoleno zalepit někomu drobné zranění (i když žádné nebylo) náplastí, aby měla pocit užitečnosti, ale jinak víceméně jen posedávala na židli v matčině ordinaci, a klimbala nožkami. A to ji právě teď přestalo bavit, takže když se zrovna Gabi nekoukala, kde co lítá, a věnovala se pacientovi, Evie proklouzla dveřmi na chodbu, a začala prozkoumávat nemocnici. Nikdo jí nevěnoval moc pozornosti, protože každý měl své práce dost, takže ani nikdo neměl všetečné otázky, kde se tu jako bere, a proč se tu courá bez dozoru.
Stačilo však zahnout párkrát doprava a jednou doleva, aby spatřila známou siluetu. Ta silueta sice zrovna řešila jinou situaci s hezkou zrzkou, ale to Evie nevadilo. Co se jejího bratra týkalo, moc se neohlížela, jestli se zrovna s někým nebaví nebo tak něco. „Archie!“ zavýskla nadšeně a rozeběhla se k němu, aby ho objala, protože ho dlouho neviděla. Že matka už stihla zjistit, že není u ní v ordinaci, a rozhodla se ji hledat, o tom Evie nic netušila. Jakmile přestala utiskovat Archibalda, otočila se i k zrzce, která jí byla povědomá. Možná se viděly někdy na chodbě, když tu s matkou procházela. „Dobrý den,“ zamumlala tedy, neboť byla slušně vychovaná, a nechtěla Archiemu dělat ostudu.

_________________

Archibald takové štěstí, aby včas vzhlédnul, neměl. Možná, že kdyby zvedl pohled od papírů, vyhnuli by se s Maeve úplně, ale prostě se nezadařilo, no. I když to mohlo dopadnout mnohem hůře, že ano. Když do sebe tedy vrazili rameny, Archie sebou trhnul a instinktivně sevřel papíry pevněji v ruce, aby mu nevypadly. Pak překvapeně zamrkal a zamžoural na Maeve jako na zjevení - jako by nechápal, jak je možné, že se tu tak z ničeho nic objevila. Prostě mu chvilku trvalo, než se vrátil do reality všedního dne. „Uhmmm,“ zamručel krapet zmateně, ale naštěstí mu mozek brzy začal pracovat na plné obrátky, takže se pousmál. „Nic se neděje, to já se omlouvám - vůbec jsem nedával pozor na cestu,“ přiznal okamžitě, protože to byla pravda. „A vy? Jste v pořádku?“ zeptal se na oplátku a zkoumavě si mladou slečnu prohlédl; tipoval ji na studentku. I když vzato kol a kolem, možná nebyla o moc starší, než on. On jen budil dojem, že je starší a ve skutečnosti byl mladé ucho.
No a aby toho nebylo málo, odněkud se ozval dobře známý hlásek, na který Archie zareagoval širokým úsměvem, protože nemohl jinak. Otočil se tedy za hlasem a zeširoka se usmál na Evie, která se k němu řítila jako velká voda. „Evie, ahoj!“ broukl k ní vesele a volnou rukou, v které nedržel ta lejstra, ji objal. „Kde se tady bereš? Zase jsi utekla mámě?“ zeptal se ji a změřil si ji rádoby káravým pohledem.
Pak ovšem zvedl oči zpátky k Maeve. „Jdete za ředitelkou? Jestli ano, tak pozor, asi se dnes nevyspala moc dobře,“ informoval ji dobrosrdečně. „Ale mívá i horší nálady,“ dodal povzbudivě. „Archibald Forsyth,“ představil se nakonec, aby nebyl za nezdvořáka, když už tu tak trochu zabředl do konverzace. „A tohle je má sestra Evie,“ představil i dívenku po svém boku. Evie byla sestra sice nevlastní, ale Archie neměl potřebu to zmiňovat, protože na to nikdy nebral ohled a bral ji jako vlastní.

_________________

Maeve se ulevilo, když to nevypadalo, že by se Archibald začal tvářit naštvaně, protože to by bylo skutečně nepříjemné. „To jsme na tom stejně. To se stává, když se člověk snaží dělat víc věcí najednou,“ broukla pobaveně, když se přiznal, že nedával pozor na cestu. „Jasně že jsem,“ přikývla pak a jenom trochu si rameno promnula, „vždyť to nakonec nic nebylo.“ Což byl fakt, oproti takovým strkanicím (o potloucích nemluvě) při famfrpálu bylo tohle jen polechtání.
Teď by pravděpodobně následovala ještě jedna omluva a pak krátké rozloučení, nicméně než k tomu stačilo dojít, přiřítila se k nim malá dívčina, kterou možná už někdy na chodbě minula, ale to bylo asi tak všechno. „Ahoj,“ pousmála se na Evie, když přestala utiskovat Archieho. Na jeho radu se pak pobaveně usmála. „Díky za varování. Sice za ní jdu jenom jako poslíček a doufám, že jí to budu moct jen položit na stůl a pak zase zmizet, ale hodí se vědět,“ pokývala Maeve hlavou, protože s ředitelčinou špatnou náladou možná už nějakou čest měla. Každopádně když se Archie představil, tak se trochu zarazila. „Ten Archibald Forsyth?“ ujistila se, protože tohle jméno jí vůbec nebylo neznámé. Nejen jako nemocničního sponzora, ale něco od něj i četla. Jenom ta tvář šla trochu mimo ni. „Teda… těší mě!“ dodala jak k Archiemu, tak k Evie, načež se znovu zasekla. „No a já jsem Maeve. Maeve Gallagher. Zatím jsem tu jen na praxi, ale doufám, že za pár let budu i plnohodnotnou lékouzelnicí.“

_________________

Ta slečna se jí moc líbila, tak moc, že jednu ze svých myšlenek vyslovila nahlas. „Máte moc hezké vlasy,“ zašeptala sotva slyšitelně a potlačila nutkavou potřebu schovat se Archibaldovi za záda. Nepostrádala odvahu, ale stud byl občas prostě silnější než odhodlání čelit strachu čelem. Jakmile ji Archie představil, udělala jakési způsobné pukrle. „Everleigh Forsyth,“ doplnila bratrovo stručné Evie, což měla sice mnohem raději, ale matka ji učila představovat se celým jménem. Pak už ale od neznámé zrzky odvrátila pozornost směrem k bratrovi. „Utekla,“ přiznala bez vytáček a sklopila oči zahanbeně k zemi. „Ale tam je strašná nuda, Archie, vůbec mě to tam nebaví. Jenže můj učitel dnes nemohl přijít, tak mě mamka musela vzít s sebou,“ vysvětlila svou přítomnost v nemocnici, která měla jediné pozitivum v tom, že se tu nacházel právě on. A ona tak trochu doufala, že ji nebude nutit se za matkou vrátit, protože i když ji měla velmi ráda, ta nuda se nedala snést. Zrzavá slečna ale vyslovila něco moc zajímavého, takže Evie nakrčila přemýšlivě čelo, a zadívala se na ni. „A vy jste vždycky chtěla být lékouzelnicí? Já bych chtěla být zahradnice.“ Oznámila jim oběma hrdě.

_________________

Archie se pobaveně pousmál a souhlasně pokýval hlavou na zrzčina slova. Jo, když člověk nedával pozor na cestu, protože dělal jiné věci, nemohl se pak divit, když došlo ke karambolu... Ale aspoň se nikomu nic nestalo, takže Archibald mohl zahnat mírné rozpaky, které se ho zmocnily, protože se zachoval nezodpovědně, když nesledoval, kam šlape, a pustit celou tu situaci z hlavy.
„Nemáte zač,“ uculil se, když mu Maeve poděkovala za informaci, že ředitelka nemá úplně nejlepší náladu. „Ale řekl bych, že když jsem odcházel, měla tu náladu přeci jen o trošku lepší.“ Archibald to rozhodně nemyslel tak, že by ředitelka nemocnice měla lepší náladu kvůli tomu, že se ho zbavila, spíš prostě jen konstatoval očividnou skutečnost. A nenapadlo ho, že prostě lidi nakazuje dobrou náladou - ono když jste viděli, jak se Archie usmívá, museli jste se prostě usmívat taky.
Mezitím ovšem stočil pohled ke své nevlastní sestřičce, která se přiznala, že utekla mámě, nicméně Archie nikdy neměl srdce na to, aby se na ni zlobil. „Tak můžeme spolu zajít na něco dobrého, hm? Ale zajdeme mamce říct, že jsi se mnou, ať nemá starosti,“ prohodil k Evie s mrknutím a jiskrou v oku. Sice měl v plánu usednout k práci, ale neměl problém věnovat trochu svého času i Evie, protože se konec konců asi nevídali denně.
Archie opravdu nečekal, že zrzavá slečna zareaguje na jeho jméno tak, jak zareagovala, takže překvapeně povytáhl obočí. „No, já nevím, kolik takových Forsythů chodí po světě... ale troufám si tvrdit, že moc jich nebude,“ odvětil a pousmál se, načež potvrdil, že je skutečně ten Archibald Forsyth a žádný jiný. Ale neměl tušení, odkud ho Maeve zná a už vůbec nechápal, proč je z něj tak odvázaná. „Tak to hodně štěstí - a jak se vám na praxi v nemocnici líbí?“ zeptal se zvědavě, načež povytáhl obočí a sklouznul pohledem k Evie, když prohlásila, že chce být zahradnicí.

_________________

„Dobře, tak doufám, že jí to ještě chvilku vydrží,“ broukla ještě ohledné té ředitelky a pousmála se. Následně ovšem stočila pohled k malé slečně, která jí pochválila vlasy, což způsobilo, že se Maeve široce usmála. „Díky, to jsi hrozně milá. Tobě to ale taky moc sluší,“ poznamenala na oplátku, poněvadž jí Evie vážně přišla roztomilá.
Každopádně pak přišlo na představení, na což Maeve trochu nejistě pokrčila rameny. „Asi moc ne, no. Pardon, to já jen že jsem od vás četla pár věcí a přišly mi zajímavé,“ dodala, aby trochu vysvětlila ten svůj důraz při zopakování jeho jména. Jinak to snad ale nevypadalo moc fanouškovsky. „Každopádně díky. Líbí se mi tu dost, i když to není nic lehkého. Ale s tím jsem počítala,“ mávla pak nad tím rukou a usmála se na Evie. „Vlastně ne, jako malá jsem chtěla být herečka a pak jsem chvíli chtěla hrát famfrpál,“ zavrtěla hlavou, protože ona popravdě chtěla dělat asi milion věcí. Ale nestěžovala si na to, u čeho nakonec skončila.
„Nicméně já vás nebudu už dál zdržovat a já bych vlastně taky měla jít. Ráda jsem vás poznala – i tebe, Evie – a ještě jednou pardon za ten náraz. Hezký zbytek dne!“ rozloučila se Maeve a pospíchala pak dál svou cestou.

>>

Mimo herně:
Oh look, another fail! Úplně jsem zapomněla, že jsem sem psala, příště do mě normálně kopněte nebo tak.

_________________

<<

Barry se o prázdninách doma moc nezdržoval - letos měl opravdu hodně plánů a většinu svého času trávil mimo domov, což možná netěšilo Neala, protože si musel prát a žehlit, ale těšilo Barryho, který se tak povinnostem vyhnul a nemusel otci opakovat, že domů nemá vodit žádné náhradní maminky. A že jich za uplynulý školní rok určitě bylo požehnaně.
Včera se ale vrátil z lektvarového tábora, a protože měl být pár dní doma, než vyrazí na další tábor, tentokrát s Dylanem, otci se vyhnout nemohl a vlastně ani nechtěl. Jenže doma ho nenašel, takže usoudil (nebo spíš doufal), že měl noční a ještě se nachází v nemocnici. A tak vyrazil přímo do jámy lvové, s cigárem nalepeným na pantu, protože na táboře se naučil spoustu užitečných věcí, včetně kouření, ba dum tss. Že si propálil tričko, smrdí kouřem a jde takhle za tátou, to ho vlastně nijak netrápilo.
Cigaretu típnul před vchodem k Mungovi, načež vešel dovnitř s výrazem největšího frajera pod sluncem, rozhlédl se kolem sebe a zamířil rovnou na oddělení, kde táta pracoval. Nejprve ho chtěl zkusit najít sám, ale kdyby na něj nenatrefil, byl odhodlaný někoho se zeptat. A protože ho tu personál docela znal, bylo možné, že ho někdo nasměruje, aniž by se musel ptát.

Mimo herně:
Výjimečně domluvená hra.

_________________

Neal se snaživě vyrovnával s tím, že jeho synek dospívá, a nejlépe mu k tomu pomáhalo posměnové pivko s Paulem nebo posměnové debatování se slečnami praktikantkami. Že se mu ale synek přijde ukázat do nemocnice, s tím rozhodně nepočítal, protože už si tak nějak zvykl, že se ten kluk pořád někde courá.
Když tedy Barryho jedna snaživá ošetřovatelka nasměrovala do prádelny, kde se pan ošetřovatel snažil z jedné ještě snaživější blondýnky vypáčit číslo její podprsenky, měli určitě radost všichni tři. „Jééé, Barry!“ ozvalo se překvapeně, když si Neal svého synátora všiml, a zatímco rudnoucí slečna se dávala na úprk, sám se jen ležérně opřel o vozík se špinavým prádlem. „Tak jak bylo na táboře, kámo?“ Jakoby se nic nestalo a Neal to ani nehrál. Vždyť se fakt nic nestalo a rozhodně to nebylo poprvé, co by Barry svého otce v podobné situaci našel.
Že cítí cigaretový kouř, mu bylo jedno, protože mu zatím nedocvaklo, že není v hospodě, a že by ho v okolí svého syna cítit neměl.

_________________