Letošní závody jsem si jednoduše ujít nemohl nechat! Zvlášť po loňském úspěchu, kdy jsem sice nevyhrál, ale měl jsem k tomu blízko! A hlavně jsem doletěl, což přiznejme si je zde velký úspěch...
Takže jen co se objevili informace o letošním ročníku, tak jsem byl natěšený jako malé dítě na Vánoce a na rozdíl od loňských závodů jsem si tentokrát nemusel půjčovat! Tedy, ne tak úplně... protože práce v rodinném podniku se jako půjčka nepovažuje. A ten jeden týden, co jsem tam musel strávit se zvládnout dal.
Na místo přenosu jsem šel s klasicky širokým úsměvem, koštětem hozeným na zádech místo kytary a ve svém klasickém oblečení, takže v kožené bundě a černé košili. Co se brýlí a vybavení na létání týče, tak místo famfrpálových brýlí jsem měl sluneční (protože styl nad praktičnost) a rukavice jsem měl motorkářské. Jinými slovy jsem na běžnou výbavu zvysoka kašlal, stejně jako i během famfrpálu, protože jsem si věci dělal prostě po svém a hlavně stylově.
Když jsem se ale přesunul a spatřil sochu svobody a následně i celý NY, tak se mi úsměv rozšířil do maximální roviny, protože jsem byl doma! Dobře, sice na špatném pobřeží, ale pořád, Amerika! Vesele a energicky jsem se vydal vstříc všem těm stánkům a lidem okolo s tím, že jsem nejdřív složil startovné a pak se šel porozhlédnout po něčem dobrém k pití a taky po nějakých známých tvářích. A že jsem jednu velice známou zahlédl! A i když mě asi neviděl tak rád jako já jeho, tak jsem na Jesseho energicky mávl (možná i víckrát), takže si mě jednoduše všimnout musel, ale jelikož to vypadalo, že se už s někým baví, tak jsem šel jednoduše dál s tím, že si ho najdu po závodě (Protože ho přece nemůžu ochudit o svou skvělou společnost, heh). Nakonec jsem to zaparkoval u jednoho stánku s drinkama, objednal jsem si něco ostřejšího a s úsměvem se díval kolem a vyčkával, kdy ta paráda začne.

_________________

<<<

Famfrpálu sice Gabi nikdy vyloženě nefandila, ale když se od Torunn dozvěděla o těch ilegálních závodech, rozhodla se na ně jít mrknout a podpořit minimálně havraspárskou střelkyni, které by to vítězství i přála. Rozhodně víc, než nějaký pád a doufala, že celkově se něco takového Torunn vyhne, i kdyby nezvítězila.
Přenášedlo po chvíli hledání na Obrtlé našla, a protože se neměla proč déle tam zdržovat, dotkla se ho, aby se následně dostala do místa konání. "Páni," vydechla užasle, zazubila se a jakmile se dostatečně pokochala jak sochou, tak New Yorkem, vyrazila si obhlédnout krámky se suvenýry, i když nic z toho v plánu kupovat neměla. Spíše jí jen zajímalo, co všechno se dá tady najít.

_________________

Teresa se o existenci těchto závodů dozvěděla samozřejmě po těch nešťastných loňských, které stály její sestřenku mnoho nervů a hlasivek, jak neustále spílala svému drahému manželovi, který se jich zúčastnil jí navzdory. Díky Merlinovi Rese nehrozilo něco podobného, byť jí bylo naznačeno, aby to nezkoušela… Bez šance. Ne že by ji zrovna Finlay od toho odrazoval, on byl naopak ten, kdo ji založil většinou částky startovného, byť mu musela odpřisáhnout, že bude mlčet jako hrob. To jí ani nemusel zdůrazňovat, byť si byla celkem jistá, že by si v případě nouze zvládl Letty účinně usmířit…
Na druhé straně přenášedla přistála s dobrou náladou a veselým úsměvem, nervózní být vážně nehodlala, vždyť to byla… no, sranda úplně ne, ale ona to až tak hrotit nehodlala. Hlavně aby vůbec doletěla. Nejdřív se každopádně vydala k registraci, vypláznout zápisné, a následně se porozhlédla kolem, kam by se vrtla, než ta sláva započne. Koutkem oka si všimla Étienna, kterému s gustem zamávala, a byla by k němu šla, kdyby kousek před sebou nezaregistrovala Apolla. Nadšeně si poskočila a zrychlila krok, aby ho mohla zezadu obejmout kolem ramen. „Tak jak to vidíš? Všem to nandáme, viď?“ zacukrovala a na rtech jí zahrál pobavený úsměv.

_________________

Javi se objevil a Jessemu to náladu zrovna nezvedlo, nicméně úsměv mu věnoval a mávnul mu tlapou na pozdrav, aby si mrzimorské mazlící štěňátko nemyslelo, že na něj dlabe. Dojít za ním ale nestihl, protože se u něj objevil Heath, což už asi byla taková předzávodová tradice, nebo co. „Zdar, Manningu,“ oplatil mu pozdrav s pobaveným úšklebkem ve tváři. „Jo, i letos se jdu přizabít. Letos by mi vlastně ani nevadilo, kdybych se zabil úplně,“ dodal a pokrčil rameny. Byla to silná slova, ale Jesse je myslel s nadsázkou a z jeho výrazu se to dalo vyčíst. „Mám se... No, docela to jde. Trochu se mi komplikuje život,“ přiznal, ale rozhodně neměl v plánu vylévat si Heathovi srdíčko. Od toho měl Javiho, problém byl ten, že Javimu se život komplikoval úplně stejně. „Co ty, jdeš to letos zase vyhrát? A jak se ti daří?“ oplatil mu otázku zvědavě. A když koutkem oka zahlédl mávajícího Marcuse, protočil očima a dělal, že si ho prostě jen nevšiml. To se stát klidně mohlo, ne?
Zřejmě ale neměli moc času na pokec, protože se po nějaké chvíli objevil dobře známý zrzavý pořadatel, který se se začátkem závodu naštěstí moc nemazal, a tak se brzy museli seřadit na startovní čáře. Jesse si nasadil rukavice i brýle a společně s ostatními vylétl do vzduchu. „Zlom vaz, ne doslovně,“ hlesl k Heathovi, ale i k Javimu, načež se donutil soustředit na začátek závodu. Kdo ví, třeba se zabije hned na prvních metrech trati. A třeba taky ne.
Jakmile byl tedy závod odstartován menším ohňostrojem, Jesse se rovnou pokusil vytáhnout koště co nejvíc kolmo k zemi a zrychlit, i když to byl dost riskantní manévr a kdyby mu sklouzly nohy ze stupaček, o které se teď skoro celou vahou opíral, asi by v závodu skončil fakt rychle.

Mimo herně:
Jdu vám vyžrat tu jedničku... +7

Jesse J. Morgan rolled 1d10:
9

_________________

Torunn si u jednoho ze stánků koupila pohárek s kaktusovou šťávou a i něco dobrého na zub, obhlédla suvenýry i tuning na koště, a pak se rozhlížela kolem, aby zjistila, kolik je tu známých tváří. Na Heatcliffa mávla ještě jednou, ale protože se s někým bavil, nechala ho být, protože bylo pravděpodobné, že by se jí pak celý tenhle závod pokusil taky rozmluvit. A ona by se mu nedivila, sama si byla vědoma toho, jak je to nebezpečné. Gabi pak uvítala s větším nadšením, takže jí krom zamávání obdařila i širokým úsměvem, krátkým obejmutím, a pak radši zdrhla zase o kousek dál, protože kdesi v davu si všimla Seana a nějak si nebyla jistá, co by jí on řekl na to, kdyby jí tady viděl. Možná by jí v tom podpořil, možná by jí šel hned naprášit rodičům, takže jen doufala, že si jí nevšiml, a pokud jo, dělala ještě víc nenápadnou, než do teď.
Když se pak pomalu blížil závod k začátku, Torunn se s ostatními závodníky přemístila tam, kam měla. Vyslechla si zrzka, pobaveně mrkla na Heatha (na kterého by si klidně vsadila), a pak už byl závod odstartován a tak Torunn vyrazila. A jen doufala, že se nepřizabije hned na tom začátku.

Mimo herně:
+9

Torunn Lillegard rolled 1d10:
4

_________________

Jakmile se Olivka posilnila jak jídlem, tak pitím, vyrazila si to tady o něco více prohlédnout, protože kdo ví, kdy se sem zase dostane, no ne? Jasmine tak vypustila na chvíli úplně z hlavy, stejně jako Skye, ke kterým se však hodlala těsně před začátkem zápasu ještě vrátit. Vůbec jí totiž nevadilo, že si to tu musí odčekat sama, protože alespoň měla čas na přemýšlení o tom, co jí asi Erkki řekne na to, pokud se tady zase přizabije. A ono bylo více než-li pravděpodobné, že se něco takového stane.
Závod se pomalu k tomu začátku začínal blížit, a tak vyhledala Jasmine, která jí s pusou na tvář popřála hodně štěstí, Skyovi popřála taky, a pak vymizela někam, odkud průběh závodu mohla sledovat. "Tak zlom vaz," mrkla Olivia pak na Skye taky, pěstičkou ho bouchla do ramene a zavlnila obočím. Pak už si ale všímala především toho, aby vyletěla s ostatními tam, kam měla a jakmile závod byl odstartován, mohlo se jít na to. Sice malou chvíli měla potřebu kontrolovat, jak si vede Sky, ale to jí brzy přešlo, protože tak nějak tušila, že si povede mnohem lépe, než ona sama.

Mimo herně:
+10

Olivia W. Howells rolled 1d10:
9

_________________

Než se Étienne stihl dostatečně pokochat pohledem na město, které nikdy nespí a které by klidně mohla zdemolovat nějaká ta zmutovaná ještěrka, kdyby je jeho táta nezvládal tak dobře chytat, a mohlo se startovat.
Zatímco si ostatní přáli štěstí a lámání vazů, Étienne se ke startovní čáře přesouval v naprosté tichosti. Přece nebude přát sokům štěstí, když ho sám bude mít málo, ne? To by bylo nelogické. Maximálně tak na tu Teresu se zvládl usmát, ostatní měli smůlu, protože on prostě chtěl vyhrát.
Zrzka nejdřív moc neposlouchal, protože si prohlížel ten jeho outfit, ale byl si skoro jistý, že mu neuniklo nic důležitého. Toho, že je přítomen několikanásobný šampion, si byl vědom, ale sázení mu bylo proti srsti a peníze nazbyt stejně neměl, takže prostě přetrpěl ty formality před startem a doufal, že to dobře dopadne. Rozhodně si byl jistý tím, že červenou světlici vypálí jenom v tom nejkrajnějším případě.
A pak to najednou začalo, on sledoval záda několika žíznivých čar a jakýsi protivný hlásek v jeho hlavě mu oznamoval, že jeho šance na výhru jsou už teď prakticky nulové. Zatím se nicméně nevzdával a soustředil se spíš na to, aby se nějak trapně nevymázl, protože bílou vlajku s sebou prostě neměl.

Mimo herně:
+6

Étienne Roaché rolled 1d10:
6

_________________

Heatcliff se pobaveně zašklebil a pokýval hlavou, jakože ho chápe. "Tak to jo. Něco vážného?" povytáhl tázavě obočí, protože byl prostě zvědavý, ale pokud se o tom Jessemu nechtělo mluvit, nijak to neřešil a už se k tomu nevracel. Nebyl totiž člověk, který by se v něčem pitval a navíc nebyl Jesse jediný, komu se ten život komplikoval, takových bylo víc. "Ne, dvakrát mi to stačilo. A jinak se mi daří dobře. Vlastně více než-li dobře," přiznal pak s pobaveným úsměvem. Nejradši by se ještě rozpovídal o tom, že má mnohem méně koček než rok minulý, ale protože v davu lidí spatřil Torunn a to dokonce s koštětem, nějak na Jesseho trochu zapomněl. Nejradši by se za ní tedy vydal, aby jí tohle celé rozmluvil, ale na to očividně neměl čas, protože se do řeči dal zrzek a závod měl každou chvíli začít.
"Ty taky," mrkl po Jessem, zazubil se, a pak vyhledal mezi závodníky Torunn, na kterou se lehce zamračil a jen doufal, že to proletí v pořádku. Stihl se však zazubit i na Skye, kterého si pamatoval díky tomu, že měl začít trénovat s jeho týmem, což bylo super, no a pak už se především zajímal o to, aby se vydal na cestu, protože závod začal a zatímco ostatní se hnali o sto šest, Heatcliff nikam nespěchal, protože vážně nechtěl vyhrát. Je mu šlo o to, aby se zúčastnil a hlavně o to, aby se nikde nepřizabil.

Mimo herně:
+9

Heatcliff M. Manning rolled 1d10:
3

_________________

Čekání na začátek závodu nebylo nikterak dlouhé, jelikož jen co se setmělo, už se objevil pořadatel, který byl stejný jako minulý rok a kterého jednoduše nešlo přehlédnout. Než se tak však stalo, tak jsem stihl dát pár drinků, trošku pokecat s "Domorodci" o možné trati a o novinkách v mé domovině a dokonce jsem si stihl i vsadit! Ale nevsázel jsem na konkrétní jméno, jelikož to byla během těchto závodů víceméně sázka na slepo, takže jsem místo toho vsadil na počet závodníků v cíli a že jsem byl optimista, vsadil jsem na číslo 3... ehm.
Pak už se ale objevil již zmiňovaný zrzek, který si neodpustil klasické burcování před začátkem a poté už byla řada na nás, abychom se seřadili, takže jsem si nasadil všechno potřebné vybavení a připravil se na svou pozici. A že když jsem spatřil světélko u brady sochy svobody, tak jsem se jednoduše musel ušklíbnout, protože tohle... tohle bude zábava! Následovalo zahájení závodu a já na nic nečekal a jen co jsem se pohnul kus dopředu, už jsem koště tahal k sobě a co nejprudčeji a nejrychleji jsem vystřelil k již zmíněné bradě.

Mimo herně:
+6

Marcus Forne rolled 1d10:
2

_________________