Anabelle se narodila jako druhé dítě čistokrevnému kouzelníkovi a mudlovské ženě. A ačkoliv ji ti dva měli moc rádi, bylo s ní dle toho už od dětství zacházeno. Nejprve se nejednalo o nic hrozného, ostatně děvče bylo ještě malý prcek, a babička Ethel soustředila svou pozornost spíše na Anabelliného staršího bratra Erica. Ranné roky života tak Belle prožila relativně v klidu. Jen smůla, že si to nepamatuje. Jakmile totiž bratr v jejích čtyřech letech začal chodit do Bradavic, život se měl malé slečně Howellsové změnit úplně od základu. Vida, že Eric je až moc po svém otci, a že se své špinavé mudlovské matky nehodlá vzdát, rozhodla se Ethel přesunout své pole působení na Belle. Ne snad, že by jí zprvu chtěla přikládat větší význam než otravnému hmyzu, který je hoden jen zašlápnutí. Už tehdy se rodina stranila Austina s jeho ženou a synem, ale Anabellin strýc Samuel (a její nynější oficiální tatík) byl ochoten případně dívku přijmout za svou, až projeví kouzelné nadání. O tom že děvče vůbec existuje, ostatně mnoho lidí nevědělo až do nedávné doby. Je však jisté, že Belle neměla normální dětství, jako některé jiné dívky jejího věku. Babička ji nejprve zavírala v pokoji, kde se měla učit všechno možné i nemožné, a jak čas míjel, stal se z pokoje přístěnek a z přístěnku sklep, odkud nebylo možné zaslechnout jediný hlásek. To proto, poněvadž se Ethel svými vlastními, čím dál krutějšími způsoby, snažila v dívce probudit magii. A nebo, což bylo mnohdy mnohem horší, si stará dáma potřebovala vylít na někom vztek, a koho jiného použít, než neschopnou motáckou vnučku? A tak, zatímco si ostatní děvčata hrála venku s kamarády, Anabelle byla označována za nechutnou věc, jenž si ani nezaslouží žít, a zakoušela různá mučení, včetně několikrát použité kletby Cruciatus. Nic z toho ale kouzelné schopnosti dívky neprobudilo. Naopak, častý pohled na ranky na svých rukou u ní vyvolal jediné - fascinaci krví. Stejně tak mučící techniky pokřivily její charakter tak, že začala toužit po tom, aby ostatním lidem mohla dát pocítit to, jak sama trpěla. Dívka si až moc dobře všechny další hrůzy, které na ní byly napáchané, vryla do paměti. Ví, že už takhle nikdy nechce skončit. Až když jednoho dne v zoufalosti pouhou myšlenkou hodila po babičce křišťálovou vázu, přestalo toto chování a dívka znovu začala studium s Ethel a tehdy i jejím manželem Argusem. Zanedlouho nato se však jejímu dědovi stala jistá příhoda, o níž nikdy nikomu neřekl, a zešílel. Doslova. Belle se snažila na bolestnou minulost nemyslet - i tak však od téhle doby mívá noční můry o tom, jak brutálně vyvraždí všechny členy své rodiny, aby zaplatili za to, jak se k ní chovali. To, že jí daná situace nepřišla normální, bylo nejspíš z důvodu, že víkendy směla trávit s rodiči, a dva měsíce prázdnin dokonce s bratrem.
Právě tyhle chvíle pro ni byly tím skutečným šťastným dětstvím, které by mělo každé dítě mít, a ona se i přes babiččinu nechuť částečně formovala dle obrazu vlastního bratra. Však víte, jak jsou děcka tvárná a přizpůsobivá. Celé léto většinou prochodila s ním po waleské přírodě, spali pod širákem a on jí vyprávěl o všech těch úžasných zážitcích ze školy, kam se snad právě díky tomu dívka začínala opravdu těšit. Během letních výletů s bráškou se nikdy nepoužívala žádná kouzla. Často se stávalo, že se ti dva prostě připojili ke skupince kempujících mudlů a nacházeli si tak nové přátele, o nichž oba věděli, že by z nich babička neměla zrovna dvakrát radost. Říkali tomu hra na mudly a opravdu je to bavilo. Díky těmto výletům s bratrem však Eric zjistil dívčino děsivé tajemství - fascinaci pohledem na lidskou krev. Tehdy šli zrovna po nějaké kamenné pěšině, když Eric prostě a jednoduše zakopl a natáhl se jak dlouhý, tak široký. Odřel si při tom nohu o vyčnívající kámen. Nebylo to nic hrozného, jen prostě malá krvácející ranka. Mnohem děsivější pohled než na ránu jako takovou byl ale právě na malé děvče s dvěma rozkošnými culíky, jak s vytřeštěnýma očima fascinovaně na pramínek krve zírá. Eric si nejprve myslel, že je malé dítě v šoku, ale po chvíli, kdy Anabelle natáhla ruku a drobným prstíkem fascinovaně přejela kolem ranky, na tváři mírný úsměv, mu došlo, že to asi nebude v pořádku. Ten moment ale po chvíli odezněl a nic dalšího se nestalo. Dlouho do noci toho dne Eric vysvětloval své sestře, že tohle nemůže dělat. A jak už to mezi sourozenci bývá, zůstala ta událost jen mezi nimi.
Od té doby se Anabelle úzkostlivě vyhýbá čemukoliv, čím by sebe, nebo někoho jiného mohla pořezat a snaží se chovat naprosto normálně. I tak mívá ale noční můry plné krve, kde je to ona sama, kdo vraždí svou rodinu. Nikomu by se s tím nesvěřila - ani bratrovi o těch zlých snech neřekla. Asi kvůli tomu všemu se po té události Anabelle uzavřela více do sebe a začala pilněji studovat pod velením babičky, která na ni začala mít tak trochu i vliv.

•První cesta bradavickým expresem, přeplutí jezera a zařazování
Anabelle strávila cestu vlakem v kupé s Darrelem Gallem a Leslie Abrahams z Nebelvíru (to tehdy ale přirozeně ještě nevěděla), kteří se zjevně znali už s dřívějška. Seděl s nimi i Wallace Moors, kterého se Anie snažila zastávat, když do něho ta dvě lívčata rýpala. Řešila také cestou problém se šaty a vlasy, který se zdál jako krize jejího života. Nakonec se ale problém vyřešil (kouzlo, které seslala babička, aby dítě tak vypadalo, odeznělo, Anie to však přisuzovala Darrelovým schopnostem), ale rýpání do Wallaceho neustávalo. Dívka to nakonec nevydržela a z kupé utekla, zbytek cesty strávila na chodbě.
Přes jezero se plavila v lodičce s mnohem sympatičtějšími dvěma děvčaty - Clarissou, která ji naprosto fascinuje a Anda ji považuje za nejhezčí dívku svého věku a Jiley, na níž si nestihla ještě pořádně udělat názor, ale připadá jí sympatická. Během cesty loďkami cítila velkou nervozitu a taktéž se bála, zda to, že nemá ani tušení o nějakých kolejích (věděla jen, že existují čtyři), nebude mít na zařazování špatný vliv.
Moudrý klobouk dívku poté celkem bez rozmýšlení zařadil do Zmijozelu. Ulevilo se jí, že neskončila v Nebelvíru s nevychovanou Leslie.
•První krůčky na škole
První hodina létání pro dívku byla něčím novým. Doma totiž nesměla na koště sednout, protože se to pro dámu nehodilo. Když jí ale profesor Sluníčko(čteme Ery) ukázal, jak úžasně si člověk ve vzduchu vyčistí hlavu, rozhodla se i přes babiččin zákaz jít na nábor do kolejního famfrpálového týmu, kde ke své radosti získala post odrážeče, stejně jako její bratr kdysi. Také poslala domů sovu se žádostí, aby jí byly zaslány informace o kolejích její rodiny, o nichž doposud nic nevěděla. Byl pro ni celkem šok, že i otec, i bratr, byli v tom nesnesitelném Nebelvíru.
To, že se Anie dostala do Zmijozelu, velice potěšilo její babičku, dívka sama ale pochybovala, zda do té koleje skutečně patří. Přeci jen si rozuměla nejvíce s jinými studenty - jmenovitě Jiley a Andrew, což byli oba Mrzimorští. A to byl problém, snad ani ne kvůli jejich koleji ale proto, že babička Ethel, pokud něco schvalovala ještě méně než famfrpál, tak to bylo bratříčkování s nečistými. Zatímco u Jil to Anabelle ani nenapadlo, o Andym začala mít silné pochybnosti, což ji velice trápilo. Rozhodla se ale, že to zatím nebude nijak řešit - jelikož ho považovala za nejlepšího kamaráda, neunesla by, kdyby měl být mudlovský šmejd, s nimiž má od babičky výslovně zakázáno se bavit. Anabelle měla už od začátku strach z Péče o Kouzelné tvory a ani hodina s profesorem Hulkernem, který na studenty div nepoštval bandu třaskavých skvorejšů v citlivém období, a tak si u Andy nenávratně získal post neschopného ňoumy, nijak nezměnila její názor. Z těch všech potvor měla stále strach, ačkoliv se rozhodla to nevzdat a napsala se i na další hodiny Péče. Naopak velice by ji bavila první hodina lektvarů s dívčinou kolejní ředitelkou, profesorkou McKayovou, kterou dívka považuje za ztělesnění čistokrevné kouzelnice s vlastním názorem. Jenže to by nesměli studenti pracovat ve skupinkách. Protože mrzimorský student Cassidy nešťastně upustil hůlku do kotlíku, začala se chovat Anabelle tak trochu jako svá babička, k čemuž pravděpodobně přispěla i zmijozelka Ailee Rowle(mmch se ještě řešila aféra ohledně toho, že právě Ailee srazila na náboru soupeřku z koštěte potloukem), a byla na něj opravdu hnusná. To dívku samozřejmě vyděsilo a, s výjimkou chvilkových podivných stavů mysli, toho upřímně litovala. Od smutku jí nakonec zase pomohl Andrew, stejně jako tehdy, když dostala ošklivý dopis od babičky, a ukázal jí tak, že na kamarády se dá spolehnout. I tak ale Anabelle hodně pochybovala, že by si tohle myslel i po tom, co by věděl o problému s původem. Dívka se totiž pořád nemohla zbavit pocitu, že je Andy mudlovského původu. I tak ji ale pozval na ples, za což byla zrzka velice ráda a samozřejmě souhlasila.
•První návštěva Prasinek a ples
Tenhle den si dívka bude pamatovat asi hodně dlouho, protože to pro ni bylo jako začátek skutečně kouzelných vánoc. Výlet do Prasinek prožila spolu s nesourodou zmijomrzispárskou skupinkou ve složení ona, Jane, Andy, Jileya Alby. Vydali se do Medového ráje, kde dívka poprvé ochutnala ohňostrojovou čokoládu.
Toho dne večer se konal její první Bradavický ples, na který šla podle dohody s Andym. Šaty byly něco, čeho se bála, jelikož si dobře pamatovala, co jí navlékli na příjezd do Bradavic, nakonec si ale mohla oddechnout. Byly stříbrné a rozhodně ne Alenkovské. Anie si večer náležitě užila, dokonce si našla i příležitost dát Andymu vánoční dárek - žlutozelenou šálu na důkaz jejich přátelství. Sama od něj také něco obdržela - knihu o famfrpálu a deník. Také po plese poznala chlapcovu kočku Chaos a dozvěděla se, jak přibližně vypadá mrzispolka, ačkoliv tam přirozeně nebyla.

Druhý rok v Bradavicích nebyl pro Andu ani zdaleka tak zábavný jako ten první. Nejenže její nejlepší kamarád Andy zmizel neznámo kam (až těsně před začítkem třeťáku se Anabelle dozvěděla, že strávil notnou dobu v kómatu), ale i ona sama se začala stranit společnosti. Což vytvořilo skvělé prostředí pro vývoj jejího charakteru dle představ babičky Ethel. Druhák tedy pro Belle představoval především charakterový posun od milé dívky k voskové figuríně, která krom výjimek pozitivní emoce a chování jen předstírá. Po svých třináctých narozeninách se dívka navíc ještě dozvěděla, že jejími skutečnými rodiči nejsou ta mudla a Austin Howells, ale Samuel a Tamarah, a že celou dobu byla označována za dceru tety a strýce jen proto, že si všichni mysleli, že z ní roste prvotřídní moták. Takhle to alespoň Andě podala babička, a ona tedy začala věřit, že její krev je dokonale čistá. I to přispělo k posunu charakteru, Anabelle si na sebe samozřejmě začala klást větší nároky a být na svůj původ patřičně pyšná. Její bratr/bratranec Eric se během tohoto roku také rozešel s Emily a odstěhoval se někam do Východní Evropy. Lidé, které dosud považovala za rodiče, Austin a Claire, beze stopy zmizeli. To, že si Austin změnil jméno a Claire byla zavražděna, Anda přirozeně neví.

Nedlouho před začátkem třetího ročníku potkala Anabelle v Děravém kotli Andyho. A tak si dovolila začít doufat, že třeťák nakonec nebude tak hrozný, jako byl minulý rok. Byla (a stále je) neuvěřitelně šťastná, že je Andrew v pořádku, a měla najednou další důvod se těšit do Bradavic. Dozvěděla se, že měl autonehodu, a zase jednou začala pochybovat o jeho původu - nakonec to ale nechala být s tím, že je určitě polokrevný. Protože mudlovského šmejda by nepřežila. Ve škole to bylo zpočátku krásně poklidné. Lysandra Lockheartová, bývalá spolužačka ze Zmijozelu, začala učit Obranu, a Anda na její první hodinu samozřejmě musela dorazit pozdě. Ne schválně, of course. Zjistila také, že jejím bubákem je babička. Jiné hodiny nebyly nijak extra zajímavé, snad krom nového předmětu - Starověkých run, který začal učit svérázný profesor, Finnian O'něconěco, Flannův strýček. Vlastně všechno probíhalo až podezřele skvěle a vesele, a to až do vánočního plesu. Anabellka totiž s naprostou samozřejmostí předpokládala, že tam půjde s Andym. Ne tak on, který si pozval o rok starší Jane Edwardsovou, dívku, o které si do té doby Anabelle myslela, že je její kamarádka. Zasáhlo jí to asi víc, než by mělo, pravděpodobně proto, že se v ní začaly probouzet pubertální hormony (a ona přišla na to, že nejen pokukuje po hezkých spolužácích, ale konkrétně Andy jí je asi milejší než jenom jako kamarád), a od té doby už to se vztahem s Andym šlo slušně řečeno do kytek. Dokonce chlapec objevil její slabinu ohledně krve a bolesti, a Anda nevěděla, jak se k tomu bude stavět. Nakonec se ale usmířili, a cestu zpět do Londýna absolvovali spolu.
A abychom nezapomněli, třeťák byl pro Belle také rokem rozličných lumpáren. Předně se jí (spolu s Flannem a Arianou z její koleje) podařilo obarvit největší dalekohled mozkomořího profesora Astronomie Rodwella narůžovo, aniž by u toho byli polapeni. A pak, po zápasu ve famfrpálu o třetí místo v poháru (ano, tento tok Zmijozel nevyhrál ani pohár ve famfrpálu, ani školní), částečně nevědomky podstrčila Zmijozelskému střelci Florencovi Rose rumové pralinky, které její bratr naplnil nápojem lásky. A údajně to fungovalo...

Nejdůležitější zvrat Belliného dosavadního života se stal právě cestou do Bradavic, vstříc čtvrtému ročníku. Poté, co s Andym o prázdninách utekli do vyhnaneckého domu bratrance Erica v Rusku, a zažili tam docela děsivých pár dnů, během nichž si ale krom zdrhání před příšeráky stihli konečně říct, co jeden k druhému cítí, poté co Anabelle poznala svého pradědu Xaveria na obraze, poté co na konci operace útěk Andy záhadně zmizel aniž by se rozloučil... se všechno pokazilo. Ještě ve vlaku Andy dívce oznámil, že ji nesnáší, že je mu z ní zle, a ona tak do školy odjížděla s pocitem, že tam nemá vůbec, ale vůbec nikoho. Právě tohle prostředí nejvíce přispělo k formování její finální osobnosti, takové, jakou ji můžete nejspíš vidět i dnes. A ačkoliv předtím, dokud ještě Andy byl jejím kamarádem, její láskou, možná svítala čas od času naděje na zlepšení, veškeré vzdušné zámky toho roku spadly. Anabelle se začala uchylovat víc k temnotě a zábavu hledala nejen v nenápadném psychickém trápení slabších jedinců, ale i třeba v hledání zmínek o skupině černokněžníků, o jejichž existenci se začalo mnohé proslýchat. Zrodilo se v ní přání je poznat, hlavně jejich vůdce, který dle Anabelliného názoru musel být téměř polobůh, a ona začala sbírat výstřižky z Věštce, které snad mohly právě o těchto lidech mluvit. Také se mnohem více začala zajímat o černou magii, a přestala se vzpírat posledním zbytkům babiččiny výchovy. Změnila se tak, že kdyby její matka (Claire, pozn.) žila, asi by ji nepoznala. Doťukly to k dokonalosti i její fyzické změny, které z ní jako kouzlem udělaly krásnou mladou dívku, které málokdo odolá.
Mimochodem se také letos Belle zúčastnila survivalu pod vedením profesora Finniana, kde se tak nějak prazvláštně skamarádila s jinou zmijozelkou, podivínskou Arianou Harrington, která je asi ve škole momentálně nejblíž k tomu, co by Belle označila pojmem kamarád. Hned za ní obsadil příčku Flann od ní z ročníku, poněvadž jednu vrazil Andymu a kapitán týmu Patrick, se kterým se dokonce čas od času dalo i promluvit třeba u kolejního stolu.

Tento rok lze označit především za rok, kdy Anabelle skládala zkoušky NKÚ. Opravdu, nic jiného nebo snad důležitého se během páťáku nestalo, i když s Andym zakotvili na víceméně neutrální půdě. Ale to, spolu se zjištěním, že Andymu byla Theronem Howellsem vymazána paměť, vlastně nic moc nezměnilo. Anabelle se stala víceméně takovou, jakou už pravděpodobně bude navždy, a možná je jí tak i lépe. A ano, dopátrala se k tomu, že skupina kouzelníků, která chce vyhnat falešné mudlovské šmejdy, má někde nějakého vůdce. A toho si Belle začala idealizovat, a představovat si, jak mu jednoho dne pomůže očistit svět. Zkouškami NKÚ prošla tak nějak bez menších potíží, snad na jediné se vykašlala na Věštění, které považuje za hloupost a nepotřebnost. A ano, dostala prefektský odznak. A strávila survival v Osvětimi. A začal se jí z jí nepochopitelného důvodu líbit Max McTavish. Ale jinak? Nic zajímavého, vážně.