dům Ravengoodových a pozemky:
V domě se nachází přízemí, kde se nalézá kuchyň a obývák. V prvním patře je ložnice rodičů, pracovna a koupelna. Další dvě patra (2. patro a podkroví) jsou rozdělena na dvě části: v levé se nachází knihovna v pravé ložnice dětí a dvě koupelny.
Pozemky kolem domu jsou dosti rozsáhlé, bohužel ale musí být oplocené a nejsou doopravdy velké, kvůli tomu, že se pozemek nachází uprostřed Londýna.
Nachází se tam i plac s obručemi napodobující famfrpálové hřiště.

_________________

Ráno Tess vstala jako každé ráno o prázdninách, v 9 hodin. Sotva si uvědomila, že zbývá ještě několik hodin do příjezdu kamarádky, nemohla zůstat ležet v posteli. Od té doby, co vykonala hygienu neustále skákala a běhala po domě a každých 10 minut se ptala: "Kdy už tu bude?" Jedinou odpověď, kterou na to dostala byla: "Až tu bude, tak tu bude."
Vyzkoušela snad všechno, co jí obvykle baví, ale dnes jí to prostě nebavilo - a už vůbec jí nebavilo čekat.
Někdy těsně po obědě se posadila před krb a sledovala, jestli z něj někdo nevypadne. Netušila, jakým způsobem se sem Em dopraví. Nevěděla, jestli použije letax, jestli se sem s pomocí rodičů přemístí (i když jí to přišlo nepraktické) nebo jestli přijedou po mudlovsku, v autě.
"Mamí! Tak kdy už přijedou?" zaskučela s očima stále přilepenýma ke krbu. "Já nevím zlatíčko, až tu budou, tak se to dozvíš," odpověděla jí maminka z kuchyně. Na tu odpověď Tess jen zmučeně zaklonila hlavu (a snažila se přitom nespustit oči z krbu, co kdyby náhodou v tu chvíli Em dorazila) a pak s ní třískla do klína. "Ale já to nevydržím!"
Ještě chvíli seděla před krbem a nakonec to vzdala a zvedla se. Rozhodla se, že se zajde kouknout do knihovny, najde si nějakou hezkou knihu, sedne si do křesla a bude si číst, dokud jí matka nezavolá dolů.

_________________

„Tatí, máš to koště?“ Otec přikývl a zdvihl násadu pevně sevřenou v dlani. „Emmi, a opravdu ti nepřijde zbytečné brát ho s sebou? Ještě Ravengoodovým zničíš zahradu.“ Pohlédla na plácek u domu s několika obručemi a rozrytým trávníkem lemovaným stromy s polámanými větvemi. „Ne mami, zbytečný to není. Johnny je pořád někde pryč a já si za celý prázdniny nezahraju. Musim trénovat! Jinak mě nevyberou do týmu.“ Pohlédla zpět na otce a pokračovala s kontrolou. „A Bublinu máme? Kde je?“, rozhlížela se kolem. „Za tebou zlato.“ Ukázal na rozvalenou kočku, která jen přimhouřenýma očima sledovala dění. Emma ji popadla, dala si ji přes rameno a jednou rukou ji přidržovala ze spodu. „Myslím, že máme všechno.“ Otočila se na otce a vycenila zářivý úsměv. Emily se ještě ujistila. „Doufám, že tu hůlku si nechala doma.“ „No jo, ale co kdyby-“ „Ne,“ utnula ji ihned, „žádní vlkodlaci, trollové ani žádné jiné nebezpečí tam na tebe určitě nečeká.“ „A co když-“ „Emmo, už jsem řekla. Hůlka zůstává doma.“ Ukončila dceřiny námitky. Pohlédla na ni starostlivým pohledem. „Hlavně tam buď hodná a chovej se slušně.“ „Jasně mami.“ Matka ji pohladila po tvářích a dala jí pusu na čelo. „Mám tě ráda zlato.“ Em se usmála a podala ruku otci. „Můžeme?“ zazubil se. „Jo,“ odvětila rozhodně a zavřela oči.
Ucítila, jak se jí prudce převrací žaludek a měla pocit, že se každou chvíli pozvrací. Za okamžik už zase ucítila pevnou půdu pod nohama a zhluboka se nadechla. Otevřela oči a pozorně se rozhlédla. Před nimi stál nádherný dům, který jen a jen čekal, až ho prozkoumá. Rozběhla se ke dveřím, až Bublina nadskakovala. Před vchodem prudce zastavila, div nenabourala a zabouchala na dveře. Přestože v uplynulém roce měly s Tess nějaké neshody, ke konci roku si dívku celkem oblíbila. Oplývala nadšením, že konečně nemusí trávit volný čas pouze s rodiči a otravnou mladší sestrou. Nyní stála, ani nedutala a vzrušeně čekala, co se bude dít dál.

Paní Ravengoodová se právě nacházela v kuchyni, když zjistila, že se někdo přemístil na jejich pozemky. Rychle vyhlédla z okna - stál tam muž malou dívkou a zavazadly. To musí být oni. Rychle mávla hůlkou směrem k nádobí a hadru. Ty se začaly mýt ještě větší rychlostí než předtím, až to nakonec hadr nevydržel, vylétl do vzduchu a přilepil se na strop, zatímco nádobí sebou tříslo zpět do dřezu. "U Merlina!" zaklela paní Ravengoodová, párkrát mávla hůlkou a vše bylo zase v pořádku.
Tu už ale slyšela klepání na dveře. Rychle si uhladila vlasy svázané do drdolu a došla k hlavním dveřím, odkud zavolala na svou dceru. "Tess! Už jsou tu! Ihned je pojď přivítat!"
Pomalu otevřela levé (z pohledu Emmy a jejího otce pravé) křídlo dveří. "Dobré odpoledne!" pozdravila pana Greenwooda. "Ahoj Emmo. Pojďte dovnitř," vyzvala je gestem dovnitř. "Boty si prosím nechte." Nechala je odložit zavazadla a zavedla je do obývacího pokoje. "Já jsem Harriet Ravengoodvá," představila se po cestě. "Chcete něco k jídlu nebo pití? Hned pro to dojdu." Otočila se zpět směrem do kuchyně a po cestě se zastavila u schodů. "Theresso, už jdeš, nebo potřebuješ popohnat hůlkou?"

Tess byla úplně začtená do knihy. Nic jiného než děj nevnímala. Byla to mudlovská kniha nazvaná Alenčina dobrodružství v říši divů. První zakřičení matky ji dost vylekalo. Málem upustila knihu. Když jí ale došlo, že už tu musí být Emma, rychle vstala, knihu nechala knihou a letěla ze schodů. Dupadla jak slon a pak slyšela mámu, jak křičí něco o hůlce.
"Už jsem dole!" křikla pro jistotu, dál dupala po schodech a poslední tři schody přeskočila. Když ale dopadla na zem, protáhla obličej v bolestivém úšklebku, protože jí po dopadu začaly bolet chodidla. "Ahoj!" vlétla do obýváku, div tam nepovalila vše, co jí stálo v cestě. Těsně pře kamarádkou se zastavila a ohlédla se na jejího otce. "Dobrý den," pozdravila slušně, ale pak se zase otočila na kamarádku. "U Merlinovy brady, já se na tebe tak těšila!" Sedla si na židli a šťastně se usmívala.

_________________

Krom tichého vrnění kočky najednou zaslechla volání utlumené mohutnými dveřmi, které ji dělily od neznáma. Najednou se jejich polovina otevřela a na prahu jim vlídný pohled věnovala milá, hezky upravená paní a podle Emmina předpokladu Tessina matka. „Dobré,“ kývl pan Greenwood a nenápadně šťouchl dceru do zad. „Dobrý dén,“ protáhla naschvál, přičemž jí cukaly koutky. Spolu s otcem vešli dovnitř, položila Bublinu na zem a zvědavě natáhla krk ve snaze zjistit, odkud se objeví Tess…a také možná trochu obhlédnout, jaké poklady a zajímavosti jsou zde k nahlédnutí. „John Greenwood,“ představil se na oplátku, „ne, nic si nedám, děkuji. Za chvilku budu muset odejít, ještě mě čeká nějaká práce.“ „Já bych si dala čaj a hodně cukru prosím.“ Vyhrkla, ale otec po ní okamžitě vrhnul káravý pohled. „Tedy jestli mohu,“ dodala kajícně. Tess se stále neobjevovala, a když na ni paní Ravengoodová zavolala, Em se neudržela a zasmála se. To je jak u nás doma. Najednou se ozvaly rány od schodů, jakoby se tudy valila horda kamení. „Ahoj Tess!“ Vykřikla nadšeně a roztáhla ruce k objetí. „Já se nemohla dočkat! Dorazili bychom dřív, ale mamka mi nechtěla povolit koště…“ koukla do země, ale pak najednou vykřikla, „ale stejně ho tu mám! Pudem si pak zalítat?“ Otázala se kamarádky s nadšením. John obě dívky trpělivě pozoroval a nakonec vlídně pohlédl na Tess. „Zdravím. Koukám, že vám tu už nejsem nic moc platný, vy to tu jistě zvládnete beze mne, že dámy? Těšilo mě madam,“ kývl k Harriet a naposled se obrátil k dceři, „až budeš mít pocit, že chceš domů, pošli sovu. Do té doby si to tu užij a pokus se toho moc nezničit.“ „Jasně tati, neboj,“ mrkla a rychle zamávala.
„Tak co teď?“ rozzářila oči na kamarádku. „Máš doma bráchu? Mohli bychom si zahrát famfrpál, kdyby nás bylo víc. Johnny furt není doma, takže nemůžu trénovat. Cos vlastně dělala o prázdninách?“ Vyskočila na židli, opřela lokty o stůl a dlaněmi si podložila bradu. Nikdy dřív by ji nenapadlo, že bude tak prahnout po kontaktu s holkou ze školy a natož pak s Tess, zvlášť po tom všem.

Paní Ravengoodová přinesla Emmě čaj, ale nedovolila si ho osladit sama, takže Emmě přinesla i celou cukřenku. Ze zkušeností se svou dcerou věděla, že pokud jí to osladí sama, tak se jí na nějaký čaj zvysoka vykašle.
Paní Ravengoodová se potěšeně usmála na svou dceru s její kamarádkou. Konečně nebude Tess znuděně sedět, špičkou pletací jehly (s tím, že Tess předstírá, že je to její hůlka, kterou jí mamka na léto zabavila) píchat do kusu hlíny mumlající zaklínadlo, které kusu hlíny přidělá nožičky, takže začne zmateně utíkat.
"Dobře, jak myslíte," usmála se na pana Greenwooda. "Myslím, že to tu zvládneme, že ano děvčata?" Vyprovodila Emmina otce ke dveřím. "Také mě těšilo, na shledanou."
Tess také slušně řekla "Na shledanou," ale bylo vidět, že jen matně vnímá, jak pan Greenwood odchází, zatímco je zabraná do rozhovoru s Emmou.
"No jasně!" zatleskala nadšeně Tess. Už se nemohla dočkat, až si zalétá s někým, kdo má asi tak stejně rychlé jako mají doma oni. Jejich košťata (z doby raz dva) létala jen o něco málo lépe než ta školní.
Přikývla. "Jasně, Liam je doma. Možná, pokud bude mít dobrou náladu nám půjčí jeho koště. Má stejný jako Ery, Nimbus. Né to nejnovější." Díky svému rodinnému bohatství si mohli dovolit koupit nová košťata, ale to, že jim to jejich rodiče dopřáli, neznamenalo, že jim koupili všechno. To ani zdaleka ne. Nové koště znamenalo menší kapesné a odepření ostatních dárků.
"Liamééé!" vřískla nadšeně a poslouchala, jestli ho uslyší odpovídat. Káravého pohledu matky, že vříská na celý dům si nevšímala. Vždyť tohle poslouchala každý den a prostě to nedokázala svoje děti odnaučit ať dělala co mohla.
"No, byli jsme na příčný dvakrát. Jednou jsem potkala Ginger a jejího brášku a podruhý jsme šli pro učebnice, ale nikoho jsem nepotkala. Pak jsme byli s bráchou u tety - u té, co nás nenávidí. A prostě se chovala úplně mile, chápeš to? Dokonce nás pozvala na mistrovství ve famfrpálu - táta sehnal lístky a ona je zaplatila za mě s bráchou. Prostě úplně divný. Ale má hezkej dům. Pokud na nás zůstane hodná a jestli si jí oblíbím, tak tě tam třeba někdy vezmu." Tess se pořádně při mluvení nenadechla. Chtěla říct kamarádce všechno co nejdřív a prostě to ze sebe sypala tak rychle, že jí občas snad ani nemohlo být rozumět.
"Liamééé!" křikla znovu, protože neslyšela žádné kroky na schodech. Byla až udivující, že se její hlas donesl až nahoru, jelikož to ale v domě bylo protkané kouzly, tak to slyšet bylo. "No jo, vždyť už jdu! U Merlina, segra, já myslel, že má přijet ta tvá kámoška a že mě necháš bejt!" Tess se na Emmu zakřenila s jiskřičkami v očích a počkala, až bude Liam v obýváku.
"No..." usmála se jízlivě. "Jestli nám půjčíš tvoje koště na vyzkoušení, tak tě necháme být. Pokud si s námi teda nebudeš chtít zalítat." Mrkla na Emmu. Super plán. Dnes je hezky a tak jsou na létání výborné podmínky. Koukla se na Emmu, jestli chce ještě něco dodat k takovým podmínkám, zatímco Liam, jen založil ruce na prsou a díval se na sestru pohledem no-to-si-snad-děláš-srandu.

_________________