Rose bývala jako malé škvrně řádně oplácané děvčátko. Měla to společně se svým dvojčetem, ale Ruby to na rozdíl od ní dokázala vyběhat venku, zatímco Rose se radši topila v knížkách a vzhled ji nikdy příliš nezajímal. To se trochu změnilo až s postupem času, kdy si Rose začala trochu hlídat, co vlastně jí, navíc – přiznejme si to – běhání z a do havraspárské věže dokáže být někdy vyčerpávající. Štíhlá ale Rose není a patrně nikdy nebude, spíš jen zdravě oplácaná, ale to jí nikdy nepřekáželo. Stejně jako většina sester Craneových, i Rose je blonďatá, přičemž ke konečkům je ta blond trochu tmavší, i když ne o moc. Na rozdíl ale od Scarlet nebo Ivory, Rose s Ruby nemají vlasy až tak kudrlinkaté, spíše jen lehce vlnité. Mimochodem nejlepší způsob, jak dvojčata od sebe rozeznat, pokud nepočítáme jejich rozdílné povahy a koleje, je právě přes vlasy – zatímco Ruby si vlasy vyčesává do culíků a copů, Rose je jen málokdy nemá rozpuštěné.
Ani Ruby ani Rose nemají úplně skvělou pleť, nicméně co by kouzelné krémy nevyřešily, že, a tak většinou ani není nic poznat. Kromě rána, to by si dvojčata mohla z fleku zahrát v hororovém filmu, ani by nepotřebovaly žádné kostýmy. Líčidlům Rose ale jinak nedá, vyjma oněch krémů použije občas řasenku a lesk na rty, avšak to jen celkem výjimečně. Rose má skoro až ledově modré oči, což v kombinaci s její častou „bitch face“ působí poněkud nepříjemně a nepřístupně, ale háček je jen v tom, že dívka neumí příliš projevovat emoce mimo rodinný okruh. Pokud se tedy nejedná o knížky, to je schopná pištět nadšením na celou ulici.
Rose ráda obléká žensky a vzhledem k postavě ve tvaru přesýpacích hodin má nejradši má široké sukně ať už v kombinaci se vkusným vrškem anebo široké sukně u šatů. Šaty pak častokrát doprovází širokou mašlí uvázanou v pase. Barvy volí pastelové, výjimkou je tmavě modrá, na kterou nedá dopustit. Doplňkům příliš nedá, náušnice střídá dvoje, jednoduché stříbrné kroužky lišící se akorát ve velikosti, na levé ruce nosí hodinky a ve vlasech širší čelenku, barevně obvykle sladěnou s oblečením.
faceclaim: Sierra McCormick

Rose se typickému havraspárskému studentovi nejspíše trochu vymyká. Ne inteligencí, naopak, dokáže ze sebe vychrlit různá data a definice všelijakých pojmů… pokud se je ovšem naučí. Což je věc, kterou Rose tak úplně neumí a dělá jí problémy se dlouhodobě učit na test. Naučit se krátce před hodinou, fajn, žádný problém. Pamatovat si údaje přednášené v hodinách, lehké. Sednout si v knihovně nad stolek a biflovat se do zemdlení? Eee… Zatímco Rose nemá problémy vypracovávat zadané úkoly, vyhledávat informace apod., pokud se má čistě jen učit, její pozornost začne ubíhat stranou k naprosto nesouvisejícím věcem. Ke knížce, kterou zrovna četla. Ke klukovi, který jí nedávno padl do oka. Zkrátka k čemukoliv jinému, jenom ne k samotnému učení. Známky má tedy kromě několika vyvolených předmětů průměrné, přestože si je sama vědoma toho, že kdyby se snažila, nemá problém ze všeho získat minimálně Nad očekávání. Snaží se tohle omezení překonat, ale zatím žádný úspěch.
Místo toho, aby si sedla nad učebnici, raději někomu vypracuje úkol, s tím nemá problém, jelikož Rose je poměrně obětavá, a pokud se lidé dokážou přenést přes její nepřístupný výraz, zjistí, že Rose je dívka, na kterou se mohou spolehnout a která jim pomůže, pokud to bude v jejích silách. Sama se ale nenabídne, neboť nemá ráda pocit, že se někomu vnucuje, když o její pomoc třeba vůbec nestojí.
Je to snílek, který se rád ztrácí v knihách, poněvadž více rozumí písmenkům než lidem, z nichž je mnohdy zmatená. Vyjma rodiny si k sobě moc lidí nepouští, a pokud ano, dotyční musí projít neřečenými výběrovými koly. Figurují v nich knihy a znalost gramatiky, asi tak. Tohle se nicméně nevztahuje na osoby mužského pohlaví, které je Rose schopná obdivovat, i kdyby byl úplně negramotný, jen aby hezky vypadal. Dobře, to bylo řečené poněkud nadneseně, ale jisté polehčující okolnosti zvládá Rose uplatnit.
Je nadšená, ale tichá fanynka. Rose se dokáže nadchnout pro plno věcí, ale jen málokdy dá svou náklonnost najevo. To je viditelné například u famfrpálu, tedy viditelné pro někoho, kdo o Rose ví, že ve skutečnosti je velkou famfrpálovou fanynkou a jen málokdy si nechá ujít nějaký zápas, zvláště ten, kdy hraje Havraspár nebo její bratránek Harry. Ve velkých davech se však příjemně zrovna necítí, tudíž například na mistrovství světa by ji nikdo nedostal ani párem testrálů.

• Učila se hrát na housle, flétnu, klavír i kytaru, ale u ničeho svou dovednost nedotáhla do konce.
• Velmi ráda luští křížovky a osmisměrky.
• Ráda čte, hlavně horory a science fiction.
• Studuje kaligrafii a kupodivu ji to na rozdíl od hudebních nástrojů ještě neopustilo.
• Když se dívá na hodinky, nikdy si napoprvé nezapamatuje, jaký je čas, takže se už automaticky dívá dvakrát.
• Ráda by jednou napsala vlastní knihu, ale na druhou stranu si nemyslí, že by k tomu jednou skutečně došlo.
• Navzdory tomu, že ráda sleduje famfrpálové zápasy, na koštěti se bojí létat.
• V lektvarech je podobně tragická jako Scarlet, dlužno ale přiznat, že na rozdíl od starší sestry jí kotlík ještě nikdy nevybouchl. Jeden tedy roztavila, ale to se určitě nepočítá…
• Mívala imaginárního kamaráda, kterému říkala Ricky. Občas ho ještě vídá.
• Sbírá a vyměňuje kartičky z čokoládových žabek, které si pečlivě zakládá do připravených alb.
• Ráda si dopisuje s lidmi kolem světa.
• Je alergická na sezamová semínka.
• Za patrona má hejno motýlů.

Klan Craneových je poměrně rozrostlý, základnu má sice ve Skotsku, ale upřímně řečeno – jinak je roztažený snad po celém světě, protože jinak by s velkou nadsázkou řečeno nejspíš mohli skotské obyvatelstvo tvořit oni sami. Je totiž spíše výjimkou, aby se v rodině narodil nějaký jedináček, dokonce i dvě děti nikdy nebyly tak časté. I ze strany matčiny rodiny mají Craneovic sourozenci plno příbuzných, byť ti jsou z devadesáti procent mudlovského původu, tudíž veškerá rodinná setkání probíhají většinou bohužel odděleně. I když možná naštěstí, protože jinak by místo setkání dost možná lehlo popelem. Rodinná setkání, zvláště ta o Vánocích, bývají vždy velmi hlučná, poněvadž každý si chce urvat kousek pozornosti pro sebe. Ale kupodivu – ačkoliv u nich jako v každé velké rodině někdy panují neshody – snad ani jeden člen klanu by neměnil. Ona je totiž velká rodina někdy k nezaplacení…

Rose se prodrala na svět jen pár minut po svém jednovaječném dvojčeti, Ruby. Možná i to trochu předznamenalo povahu obou sester, protože zatímco Ruby vždycky byla to hlučnější miminko, kterému musela být věnována větší pozornost, Rose byla ta tichá, o které většinu času málem nikdo nevěděl. S tolika sourozenci se to zdálo jako výhoda, protože zatímco každý soupeřil u rodičů o kus pozornosti, Rose byla mezitím zalezlá na půdě nebo kdekoliv jinde a četla si, aniž by ji někdo vyrušoval. Na druhou stranu to ale mělo výhodu i v tom, že jakmile se dvojčata proti někomu spikla, Rose neměla sebemenší problémy s tím, aby něco někam nastražila, aniž by byla viděna, protože útok z její strany prostě nebyl očekávaný. Žádný velký raubíř ale Rose nikdy nebyla, to privilegium patřilo Scarlet s Ruby a posléze Skyovi. Popravdě si Rose celkem oddychla, když taktéž konečně nastoupila do Bradavic, kde byla zařazena do Havraspáru (mimochodem jen málo Craneových modrou kolej navštěvovalo, většina jich patřila do Nebelvíru), který působil jako balzám na duši, poněvadž havraspárská věž byla vždycky tichá a klidná a naprostý opak od domova. Popravdě řečeno, Moudrý klobouk se u Rose rozhodoval mezi Mrzimorem a Havraspárem, a to celkem dlouhou dobu, nicméně nakonec zřejmě usoudil, že dívka v Havraspáru dokáže vybičovat svůj potenciál. Kloboukovy představy se zatím ale tak úplně nenaplnily… Zprvu si Rose nedokázala zvyknout na odloučení od svého dvojčete, počítala s tím, že bude v koleji společně s Ruby i Scarlet, ale nakonec si v Havraspáru dokázala zvyknout, přičemž velký podíl na tom samozřejmě měla i kolejní knihovna.
Dost času ale trávila ráda i v astronomické věži, zkoumání hvězd jí učarovalo a neodradil ji ani odstrašující profesor Rodwell. Ovšem ve chvíli, kdy za něj začala suplovat milá profesorka Magalhãesová, to bylo hned o něčem jiném. Bohužel to samé se nedá říct o hodinách lektvarů, poněvadž ve chvíli, kdy na ně jejich ročník dostal profesora Redmonda, s Rose to šlo od desíti k pěti, protože ji profesor znervózňoval někdy až moc. Nevadí, s lektvary ve své kariéře nejspíš stejně nepočítala. I když si vlastně v současné chvíli ani není zcela jistá, čemu se po škole vůbec chce věnovat… ale na to má koneckonců ještě trochu času.
Herní historie: Rose absolvovala OVCE s takovými výsledky, aby s nimi byla spokojená, a po škole začala pracovat v Krucáncích a kaňourech. Ne že by to byla práce vyloženě snově placená, ale bavilo ji to a nedokázala si představit, že by někdy dělala něco jiného. Ještě na škole se nějakou záhadou dala dohromady s Taevasem Pärnojou, který ji pozval na její první ples. Bohužel, i když si blondýnka do sešitů malovala srdíčky zdobené "Rose Pärnoja", ke svatbě nakonec nikdy nedošlo. 28. 9. 1983, den, kdy se kouzelnická revoluce nachýlila ke svému konci, došlo na Příčné ulici k jednomu z rozbrojů. Rose byla v práci, a ačkoliv se chtěla hned přemístit domů, nestihla to. Obrana ji možná ve škole vždycky bavila, ale nikdy nebyla přehnaně dobrá duelantka. Inu, každá válka má svoje oběti...