Na úvodní stránce zaujme černobílá fotografie jedné z bočních uliček nedaleko Příčné, kde se pohybuje skupinka kouzelníků v černých pláštích. Ti z cihlových zdí strhávají plakátky s vyobrazením fénixe a pokoušejí se cihly žhnoucího symbolu téhož kouzelného tvora, který je symbolem rebélie.
VANDALOVÉ OHROŽUJÍ LONDÝN
Během několika posledních měsíců se v ulicích kouzelnického Londýna začaly objevovat pobuřující znaky planoucího fénixe, a to jak ve formě plakátků, tak ve formě grafitti, které dokonce září ve tmě a láká tak k sobě pozornost. Symbol fénixe lidé začali vnímat jako symbol rebélie, a zatímco někteří se mu ze strachu vyhýbají jako čert kříži, jiné láká jako vosy na sladké. „Tomuto vandalismu se snažíme učinit přítrž,“ sdělil naší redakci nejmenovaný bystrozor. „Dokazuje to jen to, co říkáme už nějakou dobu – že jsou rebelové nebezpečná cháska, která nemá úctu absolutně k nikomu a ničemu a jediné, k čemu se zmáhají, je ničení veřejného majetku. Proto apelujeme na všechny občany kouzelnického světa, aby se těmto nebezpečným individuím pokud možno vyhýbali, a jestliže mají jakékoliv informace o rebelském hnutí, ministerstvo se za ně pochopitelně náležitě odvděčí. Naopak zadržování informací, které by mohly vést k dopadení rebelů, je považováno za trestný čin, stejně jako veškeré napomáhání rebelskému hnutí.“ Ovšem u plakátků to nekončí – když jsme se však zeptali na Barikádu, tedy tajné rebelské vysílání a zároveň rebelské noviny, příliš hovorní ministerští úředníci nebyli. „Jediné, co můžeme říci, je, že je Barikáda nezákonná a jakmile dopadneme ty, kdo ji mají na svědomí, za své činy budou pochopitelně pykat. Informace, které Barikáda šíří, jsou lživé a smyšlené,“ sdělil Winnslow Karotka, ministerský úředník, rozhořčeně.
VE JMÉNU LEPŠÍ BUDOUCNOSTI
Je to již několik měsíců, co vešla v platnosti opatření, která projednali a schválili členové Starostolce, a která se týkají mudlorozených studentů v Bradavicích. Jedná se hlavně o odlišení mudlorozených studentů od těch z kouzelnických a smíšených rodin – samostatný vagon v Bradavickém expresu, rozdělení při společných jídlech a v neposlední řadě vizuální odlišení fialovou páskou. Setkal se tento výnos s kýženým výsledkem? „Je to rozhodně správný krok, nechceme, aby naše děti byly ovlivňovány nebezpečnými mudlovskými myšlenkami,“ vyjádřilo se nám několik rodičů kouzelnických dětí. Někteří kouzelníci mají i radikálnější myšlenky. „Vždyť to nic neřeší! Tak spolu nepřijdou do styku při jídle a při cestě vlakem, no a co? To je dost málo, je potřeba podniknout razantnější kroky!“ prohlásil rozhořčeně jeden rodič, který si nepřál být jmenován. Samozřejmě se ale najdou i tací, kterým jsou zmíněná nařízení proti srsti. „Jistě, ve výsledku ta opatření nic neznamenají, ale takhle to začíná vždy. Než abych se ptala, proč takovou hloupost zavedli, raději bych položila jinou otázku – kam až to zajde?“ projevila nám anonymně své obavy jedna postarší kouzelnice, která poté dodala něco o tom, že už chybí jen to, aby se chudáci mudlorození začali posílat do pracovních táborů anebo rovnou do plynu.
SENZAČNÍ PRŮLOM NA POLI PĚSTITELSKÉM
Nadřazenost čistokrevných kouzelníků se projevila i v zemědělství, kde došlo k senzačnímu průlomu v oboru šlechtitelství. Anton J. Harrington, poněkud výstřední pěstitel a dodavatel rozličné zeleniny, představil společnosti první exempláře samoloupací cibule. Šlechtění prý trvalo dlouhých sedm let, ale výsledný produkt za to stojí; nejen že se sám oloupe, jakmile je o to dost důrazně požádán, ale také se chutí takřka neliší od cibule staré, obyčejné. Pěstitel chtěl nový druh pojmenovat po své dceři, která mu byla inspirací, avšak nebyl si jist, zda je to vzhledem k dominantnímu znaku odrůdy vhodné – schopnost se bez velkého přemlouvání rychle svléknout je údajně přeci jen spíše předností jeho neteře.
Další krok je podle něj jasný, „přece vypěstovat takovou cibuli, co se sama i nakrájí,“ a my věříme, že i to se co nevidět podaří, čímž budeme zase o krok před mudly.