Nutno říct, že mě Arsen přinejmenším lehce vyváděl z míry. Podívejte, já byl ten skotský kamarád. To, že měl na sobě kilt ze všech lidí zrovna Quinn, mi trochu nahánělo hrůzu, a vůbec tomu nepomáhaly ani četné copánky, které sice byly bezva, ale ne v kombinaci se skotským krojem.
Veškeré divné pocity z nezvykle vyšňořeného kamaráda však vzaly za své, když na hřiště vlétly týmy. „Nestraš,“ obrátil jsem se vykuleně na Arsena, když se mě tázal, zda McTavishová není někdo z rodiny. Ne že by teda nebylo fajn mít v nároďáku někoho, kdo patří do famílie, ale i já jsem chápal, že asi není úplně košer zírat sestřence na zadek.
„A co když ji přeci jen nechytí? Jako, ne že bych mu to nepřál, teď kopeme za stejný tým, alee…“ natáhnul jsem do neurčita a tázavě na Arsena zamrkal.
Když Arsen nařknul Lysandru, jal jsem se bývalou zmijozelku srdnatě chránit. „No, prohodila McLarkena dveřma, to už je něco! A má bílý vlasy a je pěkná,“ dodal jsem nenuceně, jako by se nechumelilo. Že jsem Lysandru Lockheartovou už rok a půl tajně obdivoval a házel po ní po očku pohledy, to asi Arsen věděl, ale stejně jsem tak nějak napůl čekal, že se z toho udusí na cukrové vatě.
Periferním pohledem jsem zpozoroval další hřívu zrzavých vlasů, která se ukázala být holčinou z uliček. Hlavou mi nepříjemně proletěla vzpomínka na rozprsklou ministerskou kouzelnici, která mi na okamžik smazala úsměv z tváře, za chvíli byl ovšem zpět i s předchozí intenzitou, a já na zrzavou holčinu radostně zamával.
Pak už camrál vyletěl do vzduchu a mně nezbývalo, než začít fandit. Ze začátků jsem se vůbec nechytal, ale alespoň jsem snaživě vyhodil ruce do vzduchu, když se od komentátorského mikrofonu ozvalo, že Skotsko dalo gól. Jak se to povedlo, to mi stále zůstávalo záhadou, protože jsem rudohnědý míč nestačil pořádně ani sledovat pohledem, důležité ale bylo, že se to povedlo.
„Skotskóóó!“ ozvalo se z mého směru nadšený jekot, když se skóre vyšplhalo na 160 bodů pro nás a 70 pro ně, i když bych kvůli Thompsonové byl ochotný skousnout i vítězství Nového Zélandu – ne však s nadšením. „McKay je krutopřísnej,“ prohlásil jsem se zářícíma očima směrem k Arsenovi a rozčileně zamával rukama, až se pár lidí roztrpčeně ohlédlo.

_________________

Leslie se celkem rychle zvládla zažrat do zápasu, takže se přestala tvářit jako kakabus – naopak se spokojeně uculovala, protože Tyler Wilson byl prostě boží. Pohledem hypnotizovala hřiště, ale většinu času zírala na Tye a jen po očku sledovala ostatní hráče. Nepostřehla, že Darrel shání gumičku, a tak odpověď neplánovaně nechala na Maeve. Ona stejně neměla tak dlouhé vlasy, aby měla potřebu nosit gumičky, sponečky a další holčičí vymoženosti.
Když si Darrel odfrkl s tím, že je Wilson namachrovaný frajírek, Leslie ho propálila nevěřícným pohledem. „Jako to si děláš srandu? Čím je namachrovanej, prosím tě? Vůbec se nenaparuje, jako to dělají jiní hráči. Je to prostě sympaťák a lidi ho mají rádi a ty žárlíš,“ obvinila Darrela s úšklebkem ve tváři, tentokrát si odfrkla ona a aby Dáju popíchla, schválně zazírala na Tylera a zasněně si vzdychla.
Leslie se pak začala soustředit na hru a musela uznat, že Wilson fakt válí. Okamžitě ho pasovala na svůj vzor – odrážet potlouky takhle profesionálně by taky jednou chtěla umět. „Ty jo, málem ho sejmul,“ zahučela obdivně, když Tyem odpálený potlouk jen o kousek minul Blainea McKaye, a uznale pokývala hlavou. „Musíš ale uznat, Dájo, že odrážeč je fakt dobrej. Taky bych to takhle chtěla umět,“ zamumlala a posmutněle se ušklíbla – příští školní rok totiž v týmu nebude. Nemohla tam zůstat, když se Ginger chovala jako pitomá. Hodlala se nahlásit jenom jako náhradnice, kdyby jí nebelvírský tým fakt akutně potřeboval. „Koho si Blaine bere?“ zeptala se a nakrčila nosík, když zrzek poslal do VIP sekce vzdušný polibek. „Jooooo!“ zavřískla o chvíli později, když Wilsonův potlouk srazil z dráhy jednoho ze Skotů a Zéland tak dal gól. Zatočila ve vzduchu řehtačkou, načež se natáhla pro všechnohled k tátovi, aby se aspoň na chvíli mohla na Tylera podívat zblízka. Jo, byl to fakt fešák. „Ty jo, musím sehnat aspoň jeho plakát,“ zamumlala, když všechnohled vracela, a v očích jí přitom přeskočily jiskřičky. „A McKay taky docela válí, co?“ prohodila k Mae s Dájou. „Viděli jste, jak dal gól proutím? Paráda,“ broukla a zazubila se od ucha k uchu. Tahle hra fakt stála za to – moc dobře se na ni koukalo.
Když po chvíli Skotsko získalo nad Zélandem neopomenutelný náskok, Leslie se zakabonila. „Měli by sejmout McLarkena,“ zahučela, jelikož věděla, že je Salem dobrý chytač, když už nic jiného. A Leslie to vážně moc přála Zélandu, protože Tyler.

_________________

Matt se sice v myšlenkách vracel k tomu rozhovoru, který vedla Tess se svým bratrem, protože předtím na něj nestihl patřičně zareagovat vzhledem k tomu, že mu zamrzl mozek ve chvíli, kdy Tessin bratr nedokončil své prohlášení a on se tak nedozvěděl, co by měl pro Tess být. Kromě kamaráda, kterého pak Liam dodal po té dramatické odmlce. Zvládl mu jen zamávat a teprve v hledišti se uvolnil při sledování zápasu natolik, aby se k té epizodce mohl alespoň ve vzpomínkách vrátit.
„Zmijozel má dobrý chytače, ať si ostatní myslí, co chtějí,“ prohlásil, protože se za svůj názor nestyděl. On na hřišti nikdy nerozlišoval Nebelvír od Zmijozelu, oba to byli v tu chvíli protivníci a bylo jedno, do jaké patří koleje. „A koukej na Wilsona, ten taky nemá tak dobrý koště jako Skoti a jak válí!“ Matt měl pocit, že právě získal nového idola, jehož figurku musel mít, takže automaticky stočil pohled k otci, který se mu ale stihl ztratit v davu a zakecat se s jedním podobně stiženým mudlovským tatíkem, který oproti němu měl ale výhodu v kouzelnické manželce, takže v tom tolik neplaval jako pan Cooper. Matt se přesvědčil, že je otec dostatečně zabraný do rozhovoru a dovolil si zkoumavý pohled Tessiným směrem, protože si ho teď za to nemohl nikdo dobírat. Jenže to už na hřišti skóroval McKay a on to neviděl. Ale viděl ten pohled v Tessiných očích, který v tu chvíli patřil zrzavému střelci, což stačilo k tomu, aby začal Blainea McKaye z duše nesnášet, aniž by věděl proč. „Jo, je dobrej,“ pokusil se Matt o úsměv, ale vyšel z toho jen pohrdavý úšklebek, který se ale hodně rychle změnil v úsměv. „Ty budeš tisíckrát lepší, Tess!“ Prohlásil bez zaváhání a ukázkově zrudnul, takže zase hezky rychle stočil pohled k hřišti, aby mu neuteklo těch pár zranění a závod o zlatonku, která nakonec stejně zmizela z dohledu. „Jestli budu já někdy tak dobrý jako Wilson, tak koupím Havraspáru ta nejlepší košťata.“

_________________

Když se Darrel začal shánět po gumičce, Maeve si automaticky stáhla jednu ze zápěstí, kde preventivně dvě tři nosila, protože ty, kterými měla sepnuté vlasy do copů, tak většinou měly tendence se bůhvíproč ztrácet. „Ale ne že to ztratíš, pak to chci zpátky,“ broukla a s těmi slovy tu gumičku Darrelovi podala.
„Hej, na mě nekoukej, já do toho Wilsona jako tady Leslie zažraná nejsem!“ začala se Maeve okamžitě bránit, když se na ni a Leslie Dája nechápavě zadíval, co na tom Tylerovi mají. „No jasně, hlavně se tu kvůli tomu pokousejte, to bude nejlepší,“ zabrblala pak zrzka, když se Leslie jala novozélandského odrážeče bránit vůči Darrelovu nařčení. Maeve tohle upřímně vůbec nezajímalo, toho fešáka předtím Leslie odsouhlasila jen tak, jinak na něm nic zvláštního neviděla. Prostě ji vůbec nelákalo se rozplývat a tát nad někým, koho kromě hry vůbec neznala. „Aby ses nám tu nerozpustila,“ šťouchla pak Maeve do kamarádky a pobaveně se na Leslie uculila. Byl fakt nezvyk vidět ji takhle mimo.
Každopádně to, že Maeve odmítala vzdychat nad mužskými hráči, to neznamenalo, že by nemínila i tak fandit ze všech sil, právě naopak. „Je fakt dobrej, to teda jo. A hele, když budete s Darrelem trénovat, tak určitě taky budete tak dobrý, odrážeč je o cviku mnohem víc než chytač.“ Maeve pokrčila rameny, protože oba dva kamarády považovala za sehranou dvojici a docela dobře by si je i dokázala představit někdy v budoucnu třeba i v jen nějakém britském týmu, jak společně kosí potlouky protivníky.
Maeve moc nestíhala sledovat, jak se míhá Camrál sem tam sem tam, ale to jí nebránilo úpět, kdykoliv se podařilo Skotsku navýšit skóre. V průběhu zápasu totiž přesunula svou loajalitu kompletně k Novozélanďanům a skotská vlaječka jí visela ochable v ruce, zatímco s tou druhou se mohla umávat. „Hej, ten Wilson fakt válí!“ zahučela Maeve k Leslie, když novozélandský odrážeč rozdal pár pěkných ran. Jakmile ale komentátor zmínil Zlatonku, Maeve se celá napjala a vyjeveně sledovala závod obou chytačů, přitom malinko skučela, když to už už vypadalo, že se Zlatonky chopí Salem. „Jooo, dobře Wilsooon!“ zakřičela pak Maeve, když stíhání Zlatonky bylo přerušeno Potloukem odraženým na Salema. „Zéland jede!“ pokračovala poté ve skandování, protože se prostě nemínila smířit s tím, že se Skotsko ocitlo v takovém vedení a pevně věřila tomu, že to Nový Zéland prostě dožene.

_________________

Kath si problémů svého bratra nijak nevšímala a hltala každé slovo, které Aniyah řekla. "No jo vlastně, ty ses narodila v Řecku, viď?" To na Kath udělalo dojem. Vždycky toužila po cestování, poznávání cizích kultur a nevšedních zážitcích. "To by od tebe bylo moc milé," poděkovala kamarádce za návrh, že jí pár těch údajně výborných sušenek.
"Ano, o Artušovi. Já tam mám představovat Gawaina. Znáš ty legendy o Artušovi?" Na dřevárnu se moc těšila. Škoda, že tam Aniyah nebude.
Poslouchala Gweeniny ódy na její nové koště, ale debaty o něm se nezúčastnila. Košťatům moc nerozuměla, i když samozřejmě věděla, že Nimbusy jsou opravdu dobrá košťata. Navíc už se s Gweeny o jejím Nibusu bavila kdysi na Příčné. Ne, že by své kamarádce záviděla.... Možná trochu. Opravdu jen malinko. Jejich rozhovor však zaujal Petera. "Nimbus 1001?! Ten je taky úžasnej! Jak lítá?" Byl z Gweeniny novinky očividně nadšený.
"Na zápase? Možná. Každopádně by to bylo trochu nefér vůči soupeřům na Kometách," zazubil se Kathin brácha na Patricka.
Dospělí měli jiné problémy, než bylo to nejúžasnější koště na povrchu zemském."Ano, samozřejmě vyhrají Skotové," usmál se pan Parker, skálopevně přesvědčený o nepřekonatelném umu jeho favoritů. Jeho manželka souhlasně přikývla. Sice nevěřila tomu, že by neměl Nový Zéland proti Skotsku šanci, ale nechtělo se jí hádat se skotskými skalními fanoušky.
"Napíšu vám," slíbila Kath svým kamarádkám, když už se všichni odebírali ke stadionu, nedočkaví a plni očekávání. Zatímco se Parkerovi srdečně loučili s Harrisovými a McGrathovými, naposled Gweeny s Aniyah zamávala. Pak se s rodinou vydala za davem kouzelníků.

Posadili se mezi kouzelníky se šálami ve skotských barvách uvázanými kolem krku a rozrušeně debatovali o složení skotského famfrpálového týmu. Nadšeně výskali, když se dostal camrál do vzduchu, a drželi svým favoritům palce. Skotsko mělo jasnou převahu, brzy mělo nad Zélandem velký náskok. Když skotský chytač zahlédl zlatonku a vrhl se za ní, Kath napětím málem nedýchala. Následný potlouk ji vyděsil natolik, že se chytila bratrovy paže a ustaraně sledovala počínání pověřeného lékouzelníka. Naštěstí bylo vše v pořádku a Skotsko se s vervou vrátilo do hry.
"Ty to prožíváš," bavil se Peter na sestřin účet. Ignorovala ho. Camrál totiž měli v držení zase Skoti a ona musela fandit ze všech sil.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Když ne McTavishová, tak určitě jiná malá zrzka, co na Cassidyho zamávala a překvapivě obdařila zubatým úsměvem i Arsen. Quinn hned šťuchl Finleyho do žeber, když mával zpátky, aby se informoval, kdo to jako je, a dost váhavě s úsměvem nakřivo zamávání oplatil, protože mu bylo blbé neudělat nic.
Kromě toho měl ale plné ruce fandění. Zápas se vyvíjel slibným směrem a celý skotský tým fungoval jako nádherně sehraný stroj.
"Když nechytí?" pozvedl obočí. "Nechceš navrhnout sázku, že ne? Vůbec se mi nelíbí, kolik jich prohrávám..." Založil si odmítavě ruce křížem a zakoulel očima nad Cassovým obhajováním. "Bílý vlasy má i moje babička," utrousil, když se přestal dusit, ale jinak mu to nebral. U něj nikdy neplatilo, že by měl něco proti Zmijozelu, ale celé to znělo, že Cassidy by se klidně taky rád nechal prohodit dveřma. Arsen by to teda nezkoušel.
Otázku Cassova věkově nevyváženého zálusku ale nechal stranou, když padl první gól.
"Skotskoo!" řval společně s Cassidym. Jen tak mezi námi, fandění opravdu nevyžaduje moc vysoké IQ. Ale Arsen si na něm mohl nenápadně cvičit hlubší hlas, když už mu konečně jakž takž přestával přeskakovat.
Poškrábal se na nose a jako na trní sledoval hřiště, kde je ta zatracená zlatonka, takže si ani moc nevšiml, jak Janny pokoukává na druhou stranu hlediště po slečně, která neumí obarvovací kouzlo. Vesele jí zamávala a nenápadně zatahala za rukáv Cassidyho. "Ty taky asi neumíš obarvit ovci, co?" vymáčkla se stydlivě, když ji Cass nedopatřením při máchání rukama málem srazil dřív, než něco vůbec řekla.
Arsen si Janny všiml a zamračil se, že tu takhle pochoduje. "Přijdeš o celej zápas," napomenul ji netrpělivě a zaúpěl, protože ve chvilce, kdy otočil hlavu, zrovna zaskóroval Zéland.
"No tak, najdi ji," drtil mezi zuby nervózně a držel palce, až mu zbělely klouby. Samozřejmě tím mínil skotského chytače. Teď byl ten nejlepší čas zlatonku chytit, tak kde je?
"Co, McKay?" odtrhl oči k dění s camrálem. No jo, tohle byla spíš Cassidyho parketa. Arsen byl vysazený na zlatonku a zdálo se, že teď už se toho nemůže zbavit ani na mistrovství.
Za chvilku by mu nic nevyvrátilo, že McTavishová bude příbuzná. Pálka hodila řeč s potloukem a první obětinky byly na místě. Když se sražený Flamond vrátil do hry a Zéland zase skóroval, Arsen rozcupoval v rukou vatu, kterou ho Cassidy neustále zásoboval. "Aaargh!" prohlásil procítěně.
"McTavishová! Skotskoo!" zintenzivněl řvaní, až to kolem muselo trhat bubínky. Pozornost od skvělé Hunterové ale odvedla náhlá změna atmosféry, která byla typická pro spatření zlatonky (pokud ji náhodou někdo nechytil asi po dvou sekundách, že). Arsen vstal a napjatě se opřel o zábradlí před sebou, div nepřepadl. Zaúpěl a zničeně si sedl, když to McLarken schytal potloukem těsně předtím, než... Naštěstí se zlatonka mezitím ztratila, takže ji nechytil ten novozélandský trouba.
"I moje babička by to chytila!" zabrblal v návalu zklamání, zatímco třásl Finleymu rameny, aniž by si toho byl nějak víc vědom, ale za chvilku už byl zase přilepený na zábradlí a bezmyšlenkovitě dlabal cukrovou vatu. Momentálně mu byly zvuky dud, které se tu a tam ozvaly, docela sympatické - vždycky označovaly okamžik úspěchu.
Arsen nafoukl tváře a obrátil se k Janny. "Plán C," oznámil dutě. Jeho sestřička vylovila z tašky malou kosmetickou taštičku, ze které mu podala malou krabičku s modrým čímsi. Arsen po tom vítězoslavně chňapl, sáhl dovnitř a začal si malovat na obličej modré čáry. "Chceš taky?" nabídl Cassovi. "SKOTSKOOOO!"

_________________

Bez toho aby odlepila oči od camrálu Mattovi přikývla na souhlas. "Jo, to má." Salem to dotáhl až sem a Ariana má očividně talent, třeba jednou půjde v Salemovo stopách. Zmijozelu se poslední dobou holt daří.
"Ještě aby neválel, když je na mistrovství světa," odpověděla Mattovi. Na chvíli se snažila sledovat pouze Wilsona, kterého nestíhala sledovat, protože sledovala především střelce. Bohužel vzhledem k tomu, že to byl její oblíbený famfrpál, nedokázala kritizovat ani protihráče, viděla, že všichni ví, co dělají.
Po prohlášení, že ale ona bude tisíckrát lepší než McKay konečně přestala sledovat zápas. Matt už ale měl pohled upřený zpět na hřiště a tak ho viděla jen z profilu. Poznala ale, že že mu zčervenaly tváře. "Myslíš?" zeptala se s úsměvem. Než ale pořádně odpověděla, začala znovu sledovat hru, protože se na scéně objevila zlatonka. Zatajila dech a sledovala Salema, jak se žene pro zlatonku. Když pak přiletěl potlouk, sykla. To muselo bolet.
"Jednou tu budeme oba dva, a všude budou naše figurky," vzdychla zasněně. Jo, kéž by. To by bylo něco úžasného.
"To by zmijozelští pukli závistí," zasmála se. A spadl by jim hřebínek. "Jednou tak dobrý určitě budeš," usmála se na něj, "takže by sis měl začít pomalu šetřit."

_________________

Darrel očima hltal každou přihrávku střelců, nebo odpálení potlouků odrážeči, u Willsona se však pokaždé nezapomněl pohoršeně ušklíbnout, i když měl ten týpek očividně talent a Darrel by se toho mohl od něho spoustu učit. Jenže on fandil Skotům, takže nadšeně mával vlaječkou a poté si neohrabaně smotával vlasy do culíku, přičemž si musel dát pozor, aby mu paruka nespadla.
"Sim tě, se na něho podívej!" švihl k němu nesouhlasně rukou, div mu vlaječka nevyletěla z dlaně a nepřistála na hlavě někomu ve spodních řadách. Dotčeně něco zamumlal, když ho osočila, že žárlí. Ještě chvíli potom si brblal, že to rozhodně není pravda a nechápe, kde takovou pitomost Leslie vzala. Tím tudíž naprosto potvrdil, že uhodila hřebíček na hlavičku, ale Darrelovi mohl být nějaký Wilson naprosto ukradený. Náladu mu alespoň trochu zlepšila Maeve, na kterou se už znovu pobaveně pousmál a do Leslie drcl zlehka loktem, aby si tuhle roztržku moc nebrala. Bylo jedině dobře, že si našla vzor v takovém odražeči - i když básnit o něm tak nemusela, ale akorát to dokazovalo, že je do famfrpálu a především odrážectví stále zažraná. "Jo, to teda jo," pokýval uznale hlavou, protože i když to byl soupeř, musel uznat, že je Wilson docela dobrý a Skotům fakt zatápí, což sice neviděl nerad, ale co se dalo dělat.
"Skotttsko! Dělej, McLarkene, chytej tu zlatonku!" vyskočil na nohy a hlasitě zakřičel, když Salem proletěl blízko nich a očividně neměl tušení, kde se zlatonka ocitá. Pobouřeně se otočil k dívkám. "On se snad bojí rozletět rychlejš, aby se mu nerozcuchala ofina!" rozhodil rukama, než zapadl zpět na své místo a pozorně sledoval dění na hřišti. "Hjo, ho máš phavdu. Hatu?" přikyvoval Darrel za chvíli s plnou pusou Maeve, když pochytal ty ovečky, které pluly vzduchem, a sobecky jich měl skoro plnou náruč.
Zápas začal nabírat rychlý spád, branky padaly, odrážeči se činili, ale po zlatonce jako by se slehla zem. Darrel ze hřiště nespouštěl oči, to jen když potřeboval uštědřit nějakou mudrlantskou poznámku ke svým spolužačkám, nebo se ujistit, že se Leslie nad Wilsonem ještě nerozpustila. A pak komentátor náhle zahlásil, že se oba chytači rozletěli za zlatonkou, a tak Darrel zase aktivně vyskočil na nohy. "Chyť ji, chyť ji! Dělej, dělej! Ale neeee..." pleskl se i s vlaječkou do čela, když Salem zlatonku nechytil, a chvíli se nešťastně kroutil na sedačce, jako by mu zemřel někdo z příbuzných. Bylo štěstí, že v návalu smutku poslouchal dál komentátora, jinak by totiž přeslechl, že Skotsko vyhrálo o pouhých deset bodů. "Joooo, paráda! Haha. Jupí!" vyletěl z ničeho nic ze svého místa a začal mávat vlaječkou, přičemž se pobaveně zašklebil na holky.
Dobrá nálada ho přešla, když si všiml bývalého nebelvírského prefekta, který letěl směrem k fanouškům. "Hele, Sean!" zahlásil ještě nadšeně a ukazoval jeho směrem, jakmile se však pověsil hlavou dolů, Darrel skrz brýle pořádně zaměřil na nepřehlédnutelnou zrzavou hlavu. Hrklo v něm. "Vždyť to je Ginger!" vyjekl zděšeně a vylezl na sedačku, aby tam lépe viděl. "No vidíte to! To si dělá srandu?! Co to jako..." vyhrkl naprosto vykolejeně, než začal pomalu vztekle rudnout ve tvářích, aniž by si uvědomil, že holkám může taková reakce kamaráda na kamarádku připadat přehnaná. Jenže ony přece ještě nic nevěděly. "No to je idiot, já ho zabiju." Chvíli to vypadalo, že se Darrel opravdu vydá přes všechny ty kouzelníky až k Seanovi, ale nakonec si jen nakvašeně sedl zpět na své místo. "Blbý Skotsko," zamumlal si a vrhl jeden obezřetný pohled k holkám, než si rozpustil vlasy a gumičku vrátil zpět Maeve, aby na to nezapomněl.

_________________