Příčná dneska praskala ve švech stejně, jako prakticky každý prázdninový den. Romeo se nedivil, když po jeho příchodu začali do Mžourova proudit lidi, i když byl obchod předtím vcelku prázdný. Howells přepnul do přirozeného módu a okolí víceméně ignoroval, s rukama v kapsách zíral na klece se sovami a bylo mu vcelku jedno, jestli někomu překáží.
Jakou sovu by si měl koupit? Péče nepatřila mezi jeho favorizované předměty, a i kdyby, pochyboval, že na těhle opeřencích je něco příliš magického. Než bylo jeho soukromé zírání narušeno, v duchu vydedukoval tak maximálně to, že nechce malou sovu a že nechce hnědou sovu - ty malé většinou vypadaly roztomile a hnědou měl každý. A i když to mohlo být trochu dětinské, tak on odmítal mít něco, co měl každý, když už si mohl vybrat. Kapsa plná galeonů říkala, že vybírat si opravdu může.
„Ne,“ odpověděl neutrálním tónem, když beze spěchu stočil pohled k příchozímu. Pihatý kluk byl už od pohledu o něco mladší než on. Romeo měl naštěstí pro Ferguse dnes dobrou náladu a nebyl to ten čisťáček snobáček, který odmítal se bavit s někým na potkání. „Kupuju si sovu poprvý, a dalo se to bez ní přežít. Sovu si vždycky můžeš půjčit, ale ostatní zvířata můžeš mít u sebe v kolejní věži, nebo tak,“ doporučil nezaujatě. Jo, sovu si sice kupoval poprvý, ale že si rok co rok nějakou půjčoval od rodičů nebo dědil po sestře, to byla jiná záležitost. Z klidové sebejistoty ho lehce vytrhal Fergusova poznámka. Povytáhl obočí vzhůru a pořádně si ho změřil pohledem. „Sice nevim, co na sovách všichni vidí, ale jsem si celkem jistej, že je většinou lidi nežerou,“ ušklíbl se pobaveně. Koneckonců, Zmijozel byl plný podivínů, tohle ho do kolen nedostalo (když to doposud nezvládly všechny ty plány na vraždu, manželské hádky s Gri nebo opilá Ariana na týmové rozlučce), ale ten kluk si rozhodně získal jeho pozornost. Víc, než starší Nebelvírka, co taky vlezla do Mžourova - Howells jí kývl na pozdrav a dál setrvával s rukama v kapsách.
„Hele, a tu krysu bys nechtěl na jídlo, že ne?“ zasmál se Romeo lehce. Protože víme, pokud v sobě Jonathan neměl nějakou tu morbidnost odmala, kamarádství s Gri a podobnými to v něm vypěstovalo. A jestli tuhle zajímavou konverzaci slyšela obsluha prodejny, tak co už.

_________________

| +

"Powell..."

„Takže když si nepořídím sovu, tak se vlastně nic nestane, protože můžu použít tu školní, hmmm! Tak to sovu nechci,“ vzal to Jo-Jo kolem a kolem, až nakonec dospěl k rozhodnutí, že sova s ním do Bradavic nepojede. Otázkou ale zůstávalo, co s ním vlastně do školy pojede, pokud vůbec něco. „A co když mi ta kočka někam uteče? Jsou tam kočičí ztráty a nálezy? Mae, já nevím, tohle je moc těžký,“ postěžoval si a poklepal na terárium s žábou. „Já bych tu žábu nechtěl, ani kdyby byla nejedovatá. Nemám žáby rád.“ Ale i tak se na neonovou žabku naposledy podíval, protože ho svou barvou fascinovala.
Napůl ucha poslouchal svou sestřenku, napůl ucha toho kluka, co vešel do krámku chvilku po nich, a začal se se starším klukem vybavovat o tom, jak které zvíře chutná. Jo-Jo měl jídlo rád, ale aby musel ochutnat všechno, to zase ne. „Potkan by asi byl fajn… jen aby mi ho tam nikdo nesežral. To už radši tu jedovatou žábu.“ Zadíval se s obavami na toho zrzka s druhým klukem, protože nechtěl, aby se jeho mazlík stal něčí večeří.

_________________

Fergusovi nikdo neřekl, že si ve škole může sovu půjčit - patrně záměrně, aby neutrácel za kočku nebo nepřitáhl žábu nebo nedejbože krysu. Zrzek se tedy zamračil s myšlenkou, že tohle rodičům rozhodně hezky nahlas a rázně vyčte a bude chtít kompenzaci v podobě zmrzliny. „Fakt jo?“ podivil se s pohledem zvednutým ke staršímu klukovi. „To mi nikdo neřekl, že si můžu sovu půjčit. Takže v Bradavicích je nějaká půjčovna sov?“ zeptal se s upřímným zájmem a sovu jako mazlíčka tedy prakticky ihned zavrhl. „Mi neříkej, že ještě nikdy nikdo sovu neochutnal. Třeba to, co vám na slavnostech vydávají za pečený kuřata, jsou sovy, co ty víš,“ podotkl Fergus mudrlantsky a blýsknul po Romeovi trošičku přidrzlým úsměvem. Možná ho chtěl jenom trochu znejistit, možná na tom, co říkal, bylo něco pravdy. Kdo ví.
„Ne, krysu ne,“ zakroutil pak zrzek hlavou. „Ale někde, jako v cizině, prej žerou krysy na špejli a považujou to za neskutečnou lahůdku. Tak třeba to nebude tak špatný,“ usoudil zamyšleně a pokrčil rameny. Ochutnávat něčího potkana ale rozhodně neplánoval, od toho byli v Bradavicích jiní experti.
„Takže ty chodíš do Bradavic, jo? Do jakýho ročníku? A kolej?“ začal Fergus vyzvídat, aby měl přehled o spolužácích, i když patrně o pár let starších. Ale bylo důležité mít kontakty, ne?

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

„Něco takového tam nefunguje, Joe. Aspoň teda o tom nevím. Ale stejně tak nevím o tom, že by se někomu nějaký mazlíček vysloveně ztratil… teda jo, na pár dnů se možná ta kočka zaběhla, ale co vím, tak se zase vždycky vrátila. Možná je tam na pozemcích nějaké kouzlo, které podobným situacím zabraňuje,“ zamyslela se Maeve nahlas nad utíkáním a vracením zaběhnutých mazlíčků. Tohle nikdy moc neřešila, s Gizmem se jí to vždycky vyhnulo. Ten když se ztratil, tak to bylo jen kvůli tomu, aby si dal dostaveníčko s Meow… což už teď nehrozilo.
Každopádně se Maeve ulevilo, když dal John najevo, že netouží ani po jedovaté ani nejedovaté žábě, protože i když měl tenhle exemplář fakt krásnou barvu, žába jako mazlíček nebyla zase tak moc skvělá představa. Zrzka se uchechtla, když Joe vyjádřil obavu o potenciální sežrání mazlíčka. Ne že by na to na hradě adepti nebyli… „Neboj, to nehrozí,“ snad, „a kdyby ti ho náhodou někdo sežrat chtěl, tak si piš, že bych pak sežrala já jeho.“ Nebo tak něco. Rozhodně by to jen tak nenechala.
„Nicméně. Potkan má asi trochu tu nevýhodu, že oproti takové kočce nežije tak dlouho, takže se musíš rozhodnout, jestli by se ti chtělo za tři čtyři roky s ním loučit. Ale nemusíš se rozhodovat teď, Jo-Jo, klidně si to tu můžeme zatím jen prohlídnout a rozmyslet se můžeš v klidu doma, hm?“ navrhla Maeve alternativu, kde by měl John dostatek času na rozmyšlení, aby učinil tu správnou volbu.

_________________

Romeo možná na zlomek vteřiny zaváhal o původu pihatého předškoláka, se kterým se tu začal vybavovat, ale stejně rychle nad tím v duchu mávl rukou. Nemohl se divit, že neví o něčem takovém jako bylo půjčování si školních sov - například Howellsovi totiž byli experty v oboru utajování informací o Bradavicích před potomstvem. Asi aby se dětičky moc nestresovali, že musí do Zmizojelu. Jonathan se tehdy stresoval tak jako tak. Jak mu Gri nejednou vyčetla, na mínění rodičů mu zkrátka dost záleželo.
„Nějak tak, hm,“ pokrčil nad půjčovnou sov nezaujatě rameny. Nebylo to moc zajímavé téma k hovoru a ačkoli si to patrně Fergus mohl představovat trochu divoce, Romča mu nehodlal o takové blbosti vyprávět román. Praxe naučí (a že od Rómea to zrovna sedí). „Nejsem si jistej, že by zrovna skřítci na hradě pekli sovy k večeři. U vás je to normální?“ ušklíbl se Howells typicky. Tohle už bylo zajímavější téma. „Ale jestli tě to zajímá, do tý kuchyně se jich klidně můžeš jít zeptat, až budeš v Bradavicích. Někdo tě tam stoprocentně nasměruje.“
Obzvlášť členové té hladové a přátelské podzemní koleje. Ale co si nalhávat, Romča měl taky rád jídlo, speciálně na talíři, a možná trochu víc než by měl. Nehrát famfrpál, asi by to už bylo i vidět. A Howells junior byl taky tak trochu prase, takže mu tahle konverzace nevadila. „V Číně nebo ve Francii, ne? Tam jí takový nechutný věci. Ale na škole je každej rok kurz přežití, hej, tam jí takový divný věci. Prej larvy, hady, krysy teda asi taky,“ uculil se Romča při té představě. Už párkrát přemítal nad tím, že survival by mohl být fajn akce, navíc chodil na runy a s Finnianem neměl problém - ale problém měl s nedostatkem pohodlné postele přes noc, takže proto se patrně nikdy na adrenalinovém víkendu neobjevil. Ta lenost. „Jonathan Howells, jdu do čtvťáku, Zmijozel. A kolejní střelec,“ otituloval se Romča patřičně a přešlápl, aniž by vytáhl ruce z kapes. „Hraješ famfrpál?“ povytáhl potom významně obočí. Sovy byly pro Howellse v tu chvíli zapomenuty - stejně si nějakou vybere náhodou nebo na doporučení prodavače. Fakt nebyl ten typ, co by se s ní potom tulil ve vlaku a tak.

_________________

| +

"Powell..."

Jo-Jo byl Maeve vděčný, že tak trpělivě odpovídá na jeho zvědavé dotazy, a hlavně byl rád, že alespoň první rok bude mít ve škole někoho známého. Někoho, kdo by pomstil jeho sežraného mazlíčka, kdyby na to vážně došlo.
„Hmmm, já vážně nevím. Sova je zbytečná, potkan nežije dlouho, kočky se toulají, žáby jsou jedovatý…“ mumlal Joe spíš sám pro sebe a rozhlížel se po krámku. „Nemohl bych si s sebou vzít třeba i něco jiného?“ Nebyl rebel, ale taky si nemohl vybrat, a tak pomalým krokem začal obcházet klece a terária, aby si nabídku místní zvěře prohlédl s nadějí, že mu třeba něco padne do oka. Když procházel okolo těch dvou, nejistě se na ně pousmál, a pak se zastavil u košíku s koťaty, aby si je podrbal na hlavičkách. „Možná si pořídím kočku,“ konstatoval nakonec ne příliš jistě. „A Mae?“ šeptl k sestřence tak, aby ho ostatní neslyšeli. „Co je to ten famfrpál?“

Mimo herně:
Sorry, dneska mi to nějak nejde...

_________________

Maeve se zamyslela nad Johnovým dotazem, zda by si nemohl vzít do školy nějaké jiné zvířátko, než ta obvyklá. Pak pokrčila rameny. „No, asi by se to tak úplně nemělo, ale myslím, že dvě holky mají kluběnku… a jedna z Nebelvíru má pavouka. Ale teď ti neřeknu, jestli to neměly až ve vyšších ročnících. Po tomhle mě nenapadlo se pídit, promiň,“ broukla, protože jí bylo líto, že nemůže Joeovi poskytnout lepší odpověď, protože ji samotnou nenapadlo si přivézt jiné žvížátko než kočku.
„No… nemůžeš popřít, že jako koťata jsou děsně roztomilý,“ zavrkala Maeve, když se s bratránkem zastavila u košíku s koťátky a rozněžněle na ty prcky zacukrovala. Nicméně pak se narovnala, když se bratránek přeptal na famfrpál. A vzhledem k tomu, že málem nadšením zasvítila, mohlo být Johnovi jasné, že půjde o něco, co ji nesmírně baví. „To je sport, při kterým se lítá na košťatech,“ řekla podobným polohlasem jako on, „hraje proti sobě sedm hráčů s několika míči. A je hrozně bezva, já ti pak o něm povyprávím víc, jo? A ukážu ti doma fotky, hm? Určitě by tě to bavilo, člověk se přitom skvěle vyblbne.“ Maeve by byla schopná o famfrpálu vyprávět obšírněji, ale to by tady taky mohli zkejsnout na delší dobu. „Tak co, jak to teda vidíš s tím mazlíčkem? Bude to kočka, nebo si to ještě rozmyslíš?“

_________________

Fergus se zamračil a probodl Romea varovným pohledem, protože tu otázku, jestli je to u nich normální, si bral až moc osobně. „Není, z čeho tak usuzuješ? Ale co ty víš, co dělají se starýma a polochcíplýma sovama?“ prohodil tázavě, přesvědčen, že sova chutná jako kuře a rozeznat tyhle dva úhyny od sebe je prakticky nemožné. „To si piš, že se jich půjdu zeptat,“ pokýval souhlasně hlavou, protože mu to přišlo jako dobrý nápad. Kromě toho bylo skvělé vědět, kde je kuchyně, že ano.
„Jo, myslím, že to bylo v těchhle zemích,“ přikývl zrzek, když se hovor stočil na podivné stravovací návyky některých zahraničních zemí. A taky na kurz přežití, který vzbudil jeho pozornost. „V Bradavicích se pořádá kurz přežití? Tak to je hustý,“ usoudil a bylo na něm vidět, že ho ta vidina docela nadchla. „Ale larvy a krysy bych jíst nechtěl - hadi prej nejsou tak špatný,“ pronesl a někomu by asi mohl připadat jako až moc informovaný, co se jídla týkalo. Jenže Fergus byl Skot a miloval haggis, což mnohé vysvětlovalo, ne?
„Čtvrťák?“ Fergus se nepatrně ušklíbl, protože si nebyl jistý, jestli by Jonathana na čtvrtý ročník tipnul. „Nehraju - teda na koštěti už jsem letěl, ale famfrpál jsem zatím nehrál. Ale fandím mu! A ve škole bych ho rozhodně rád zkusil,“ pokýval hlavou a zatvářil se natěšeně. Na létání na košťatech se těšil snad ze všeho nejvíc, i když si uvědomoval, že zrovna pro tuhle sportovní činnost bude muset kilt vyměnit za kalhoty, kvůli zachování psychického zdraví ostatních.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

Romča udiveně svraštil obočí, když prcek trochu útočně reagoval na jeho prostou otázku. Howells ani nevěděl, odkud ten kluk přesně je, a sondovat to vážně nepotřeboval. Ale asi byl vlastenec. „To je fuk,“ zahuhlal a přesunul se k dalšímu tématu, a to sice že sova a kuře byly podle Ferguse pro chuťové buňky v podstatě to samé. „Až se jich zeptáš, dej mi vědět. Abych třeba přešel na vepřový,“ uculil se. V podstatě ale nežertoval, protože představa, že místo drůbeže se cpe „polochcíplejma sovama“ byla lehce nechutná i na něj. Pošťáci se nežerou.
Z Jonathanova pohledu ani larvy. „No, když to není z kytek, nic co nemá - nemělo kosti bych nejed. Ale krysy a hady asi taky ne,“ prohlásil, aniž by se nad tím blíže zamýšlel. Na houby nepomyslel, ale koneckonců, ty taky měl jednou za deset let. Vlastně, navzdory svému prohlášení, stejně po koupi sovy plánoval navštívit Hladové okno a nacpat do sebe nějaký fastfood. A ne že by zkoumal, co v tom je. Fergusova následná reakce na jeho vlastní věk ho trochu zmátla – připadal si na něj tak akorát. Ale tak, jak už bylo řečeno, kdo ví, odkud vlastně byl.
„Zkus, já taky hraju už od prváku. Když tak asi budeš hrát jako náhradník, ale i tak je to fajn. Co bys chtěl hrát?“ zaměřil se potom na Fergusův zájem ohledně pozice v týmu. Tyjo, dost možná i s ním by se ve střelecké sestavě hrálo líp než s Powellem, a to ho sotva potkal. „A chystáš se na mistrák?“ vytáhl Romeo konečně ruce z kapes a založil si je na prsou. On se samozřejmě chystal, že.

_________________

| +

"Powell..."

Fergus souhlasně pokýval hlavou. „Jo, dám ti vědět,“ přislíbil s pobaveným úšklebkem ve tváři. A vzápětí s jiskřičkami v očích dodal: „Ale co ty víš, co skřítci vydávají za vepřový...“ Ano, Fergus měl opravdu bujnou fantazii, a protože slyšel dost historek o nedobrém jídlu (i když ne o tom z Bradavic), byl v tomhle směru trošičku paranoidní. Přestože mu nedělalo problémy sníst téměř cokoliv.
„Asi seš moc zhejčkanej... Teda to by aspoň řekla moje máma,“ usoudil Fergus zamyšleně. Ne že by doma jedli krysy nebo hady, ale kdyby nebylo na výběr, asi by s tím nikdo z McIntyreů neměl nejmenší problém. „Kdybys umíral hlady, určitě by sis nějakou tu krysu rád dal,“ dodal přesvědčeně.
Když došla řeč na famfrpál, Fergus se sebevědomě zazubil. „Odrážeče,“ pochlubil se. Postavu na to měl dobrou - už teď byl ramenatý a dobře stavěný, takže bylo jasné, že nějaký potlouk by mu určitě nedělal problém. „Můj táta býval brankář Pýchy Portree, třeba jsem po něm zdědil nějakej talent, nebo tak něco,“ zamyslel se. Co se mistrovství světa týkalo, Fergus nevěděl, a tak prostě pokrčil rameny. „Já bych rád, ale to záleží na tátovi, jestli sežene lístky. Ty tam budeš?“ zeptal se zvědavě.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!