<<

Taevas byl gentleman, takže na čekal na Rose na smluveném místě s minimálně desetiminutovým předstihem, aby se náhodou nestalo, že by na něj jeho drahá musela čekat. Ona by mu to sice určitě odpustila, ale proč to pokoušet, že. A aby dostál pověsti gentlemana, donesl jí kytici drobných růžiček, které byly očarovány tak, aby vydržely déle, než obvykle, a aby zvládly tu procházku v chladném počasí.
A zatímco Taevas čekal a přešlapoval z nohy na nohu, aby mu nezačala být zima, s letmým úsměvem ve tváři se rozhlížel kolem sebe. V parku bylo příjemně i navzdory listopadovému počasí - a zrovna dnes bylo dokonce docela teplo a vypadalo to, že jakmile se zvedne mlha, možná na chvilku vysvitne i sluníčko. Navíc se Tae moc rád kochal barevnými listy, kterých už na větvích stromů moc nezbývalo, a miloval, když si v chladném počasí mohl dopřát něco horkého do žaludku. Tady v parku by měl být stánek s kávou a horkou čokoládou, u nějž se snad s Rose zastaví.
Taevas se zhoupl přes paty, zapátral pohledem kolem sebe a letmo se podíval na hodinky. Ne že by mu záleželo na to, zda Rose přijde načas - hlavně aby přišla. Protože kdyby ne, bál by se, že se jí něco stalo.

_________________

<<

Přestože to na první pohled ráno nevypadalo zrovna nejlépe, všude se povalovala mlha a vyhlíželo to dost pochmurně, Rose vstávala s úsměvem na rtech. Jak by taky ne, když měla dnes volno a měla celý den strávit s Taevasem? Samozřejmě se patřičně připravila a navzdory listopadovému počasí se sukně nevzdala. Vždyť pod ni stačilo jen natáhnout punčocháče a na vršek přes sebe přehodit teplejší kabátek. Nicméně i když si dala záležet na úpravách, stejně tak si dala záležet na tom, aby nepřišla pozdě, protože to by ji opravdu mrzelo.
V parku jí netrvalo dlouho se zorientovat a jen po krátké chvilce mířila tím směrem, kde už postával Taevas. Rose při pohledu na něj chtě nechtě vykvetl široký úsměv a mimoděk trochu zrychlila krok, jen aby byla co nejdřív u něj.
„Ahoj,“ broukla polohlasem, když je od sebe dělilo sotva pár kroků, „doufám, že nečekáš dlouho? Těšila jsem se na tebe, chyběl jsi mi.“ Dobře, nepochybně to nebylo zase tak dlouho od chvíle, co se viděli naposledy, ale víte jak, mladá láska a tak.

_________________

Tae se uculil jako sluníčko, když pohledem zavadil o blížící se Rose. Nemohl se neusmívat, když se k němu blížila jeho princezna, že. Navíc měl dneska, navzdory tomu mlhavému počasí, docela dobrou náladu. Ještě aby ne, když měl čas trávit právě s Rose!
„Ahoj,“ broukl hned nazpět, načež se vytasil s tou kyticí růžiček, která rozhodně nebyla malinká. Vlastně byla docela prostorná a těch růží bylo fakt hodně. „Něco pro tebe mám!“ usmál se zeširoka. A teprve potom zakroutil hlavou na Rosinu otázku. „Ne, nečekám dlouho, neměj strach,“ mrkl na ni, načež jí gentlemansky nabídl rámě.
„Tak kam vyrazíme?“ zeptal se. „Projdeme se parkem a pak se někde zastavíme na něco na zub? Když jsem sem šel, odněkud jsem cítil kávu - asi tu bude nějaký stánek. Mohli by tam mít i něco sladkého, třeba koblížky, nebo tak něco,“ uculil se spokojeně, protože vyhlídka na to, jak se jen tak toulá s Rose parkem a jak si společně dopřávají nějaké mlsání, se mu opravdu zamlouvala. Taemu ke štěstí stačilo málo.

_________________

Rose překvapeně zamrkala, když se Taevas vytasil s tou kyticí, která nebyla vyloženě nejmenší, a následně se potěšeně usmála a zrůžověla ve tvářích. „Děkuju, je krásná,“ broukla, načež se naklonila, aby mohla svému milému vtisknout jemné políbení na tvář. „Ale menší už tam neměli?“ poškádlila ho, když se pak zase odtáhla. Ne že by si stěžovala, naopak ji to samozřejmě potěšilo, jen to nebylo vysloveně praktické na procházku. Ale nějak se s tím popasovala a druhou rukou se do Taeho zavěsila.
„Procházka je určitě dobrá věc. Vážně tu mají nějaký stánek? A jestli budou mít něco sladkého, tím líp. Já bych byla pro něco skořicového.“ I když se Rose většinou hlídala, aby z ní nebyla kulička, nikdy se jí to vzhledem k její slabosti pro cokoliv skořicového a vanilkového nepodařilo. Stane se.
„A spíš než kafe, tak bych si docela dala čaj, před odchodem jsem ho nestihla, musela jsem se rychle odklidit před mamkou a před jejími všetečnými dotazy,“ poznamenala Rose a nepatrně kysele se ušklíbla. To, že jako jedna z mála z těch starších sourozenců zůstávala stále ještě doma, mělo své nevýhody, i když ty byly těmi výhodami rychle převáženy. A Rose si vlastně ani moc nestěžovala, svou rodinu měla převážně ráda a vyletět z hnízda se jí určitě tak rychle ještě nechtěla. „Taky se jí asi vysloveně nelíbí, že jsem si našla práci v Krucáncích. Ale i když říká, že bych měla zamířit někam výš, myslím, že to říká hlavně z toho důvodu, že poslední dobou to na Příčné není vysloveně bezpečné,“ vyslovila Rose svou domněnku, načež loupla tázavým pohledem po Taevasovi. „A ty už máš něco v hledáčku?“ Dobře, to možná trochu znělo, jako by byla stíhačka, a tak se zatvářila omluvně, protože ji to prostě jen zajímalo.

_________________

„Ještě si stěžuj,“ zazubil se Taevas pobaveně, když Rose zmínila velikost kytice. Dobře, na procházky to bylo trošku nepraktické, ale s tím se nějak popasují - Tae navíc chtěl udělat Rose radost a doufal, že se mu to aspoň trošku povedlo.
Procházka byla odsouhlasena a Rose přiznala, že by si dala něco sladkého, skořicového, což Taeho vlastně ani moc nepřekvapovalo, takže se jen pousmál a přikývl. „Nějaký stánek by tu být měl - když ne v kouzelnické části parku, tak v té mudlovské určitě,“ mrknul na ni. „Já si asi taky dám spíš čaj, i když... na kafe mám taky chuť,“ přiznal a zatvářil se zamyšleně. Pak nad tím ale pokrčil rameny a usoudil, že se rozhodne až na místě.
„Tvoje mamka má všetečné dotazy? Jaké?“ vyzvídal Taevas zvědavě, i když se možná bál toho, co uslyší. S Rosinými rodiči se ještě nesetkal, a protože k tomu neměl moc odvahy, byl za to vlastně docela rád. I když Craneovi byli určitě fajn lidé. „Ale práce v Krucáncích je přece pěkná - znám spoustu lidí, co by za ni zabíjeli,“ uchechtl se Taevas pobaveně, když si vzpomněl na svoje havraspárské spolužáky. Byl si stoprocentně jistý, že dobrá polovina Havraspáru by chtěla pracovat s knihami. Konec konců, ani on sám by takovou prací nepohrdl.
Řeč se ale o chvilku později stočila k jeho maličkosti a Tae chtě nechtě musel zavrtěním hlavy přiznat, že v hledáčku nic nemá. „Pořád nic,“ přiznal trošičku potupně, protože se kvůli tomu cítil hloupě. „Ale asi zkusím ještě nějaké studium, asi astronomii. A k tomu si najdu nějakou brigádu,“ vysvětlil zamyšleně. Hvězdy ho ostatně fascinovaly a zajímaly, tak proč by nemohl studovat ještě chvíli a nedozvědět se o nich víc? Pak by se astronomii třeba mohl věnovat, to by bylo fajn.

_________________

„Tak víš co… co ti brání tomu si dát teď čas a pak, buď až půjdeme zpátky anebo někde jinde, se můžeme zastavit na tu kávu, hm? Klidně se pak můžeme přesunout i na Příčnou, ta kavárna tam je moc dobrá.“ A lenošit jen tak u stolku s kávou a případně něčím sladkým na zub taky rozhodně neznělo špatně. Rose vlastně byla v Taevasově společnosti dělat skoro cokoliv, hlavně aby ho měla po boku.
Nicméně při zmínce o její mamce se začervenala, a to i když s ní sama začala. Jenom se jí nechtělo šířit s tím, co její drahá matinka občas tak nenápadně nadhodila. „No, takové, jaké se dají očekávat, když má v dosahu jedinou dceru, která si nemyslí, že by vztahy byly něco nakažlivého.“ Rose netušila, jestli se mezi jejími sourozenci vztahy moc nenosí kvůli tomu, že nechtěli dopadnout jako jejich rodiče s osmi dětmi, ale prostě to tak bylo. Ivory byla moc zaujatá zachraňováním vzácných zvířat, Amber měla spoustu práce a prohlašovala, že na nic takového nemá čas, Scarlet zase asi bavily víc vykopávky a její drahé dvojče by se sice vztahu nebránilo, ale nesměl by v tom figurovat chlap. „Ale s tím se nemusíš trápit. I když je fakt, že říkala, že by tě ráda poznala,“ zamumlala ne moc hlasitě, protože na jednu stranu by Taeho představila rodičům hrozně ráda, na tu druhou… se bála, že by ještě s křikem utekl.
„Já to tam mám ráda,“ okomentovala následně své zaměstnání v Krucáncích a kaňourech, ačkoliv slovo ráda její nadšení ani zdaleka nevystihovalo. Milovala to tam a nedokázala si představit, že by dělala něco jiného. Například další studium. Rose ráda nabírala nové vědomosti, to ano, ale do lavice se už vrátit nechtěla. Na Taevase se konejšivě usmála. „Já si nemyslím, že by to bylo něco špatného, když si stále nejsi jistý. Koneckonců nám ani není dvacet – vědět už teď, co chceme dělat po celý zbytek života prostě není možné. Priority se časem můžou změnit,“ pokrčila Rose rameny, protože neviděla nic špatného na tom, že se Taevas stále ještě rozhodoval. A nic mu nebránilo v tom, aby něco skutečně zkusil a pak to případně změnil, že.

_________________

Taevas se na Rose pobaveně zazubil a souhlasně pokýval hlavou, protože měla samozřejmě pravdu. „Skvělý nápad,“ pochválil ji zvesela a zadíval se na ni. „A na Příčnou se klidně pak můžeme podívat - já v té kavárně ještě nebyl, takže proč ne,“ přikývl a pokrčil přitom rameny. Tae proti návštěvě kavárny nic neměl, obzvlášť když to znamenalo, že bude trávit ten čas s Rose. Hezky v teplíčku, nad čajem nebo kávou a s něčím dobrým na zub.
„Ah,“ poznamenal Tae, když mu Rose vysvětlila, jaké všetečné dotazy své maminky měla na mysli. Podrbal se ve vlasech a pak se na svou drahou růžičku zadíval. „Já tak nějak počítám s tím, že na návštěvu rodičů dříve nebo později dojde,“ přiznal, protože se na to raději psychicky připravoval s dostatečným předstihem. „Takže jestli chceš, aby se tě tvoje mamka přestala ptát, kdy mě přivedeš ukázat, klidně to můžeme nějak vymyslet. Já to přežiju,“ pronesl celkem přesvědčeně, ale to moc nevěděl, do čeho jde.
Tae se pousmál, když mu Rose sdělila, že má práci v Krucáncích ráda, a znovu k ní zabloudil pohledem. „Já myslím, že to je to hlavní - aby měl člověk tu práci rád, aby ho bavila. Já si moc nedokážu představit, že bych dělal něco, co by mě nudilo. Že bych to dělal jenom z povinnosti a kvůli penězům,“ ušklíbl se. Možná to bylo trošku naivní, taková snílkovská představa o práci, ale možná taky ne. „To máš pravdu,“ kývl hlavou na její slova a zatvářil se vděčně, protože bylo fajn vědět, že ho Rose nezatracuje kvůli tomu, že si ještě nenašel práci. „Rád bych se věnoval astronomii,“ přiznal nakonec.

_________________

„Já mám jedině skvělé nápady,“ uculila se Rose, když Taevas ocenil její návrh zajít poté do kavárny. „Ale vážně je to tam pěkné, určitě se ti tam zalíbí,“ dodala přesvědčeně, protože ona sama se tam zastavovala ráda, i kdyby jenom na chvilku po práci. Byla tam fajn atmosféra.
Při rozhovoru o rodičích se Rose tvářila rozpačitě, protože tohle přece jenom znamenalo něco trochu víc, alespoň pro ni. Taky proto, že se mohlo ukázat, že se Taevas s její hlučnou rodinou vyrovnávat nechce. „Vážně?“ zatvářila se pak trochu nejistě a stejně tak váhavě se usmála. „Tak já se mamky poptám,“ jasně, ta návštěva by zahrnovala i setkání s taťkou, ale ten u Craneových nebyl zrovna hlavou rodiny, „a… uvidíme. Naši ale nejsou špatní, určitě se jim budeš líbit, jenom… no, jsme velká rodina, a tak u nás někdy bývá hlučno. I když naštěstí přes školní rok to tak hrozné není. O Vánocích je ovšem ku podivu, že náš dům ještě pořád stojí.“ A přesto… Rose by jejich společně trávené Vánoce ani za nic nevyměnila. Mělo to svoje kouzlo.
„Já na druhou stranu chápu někoho, že si někdy nemůže vybírat a musí vzít zavděk tím, co mu bude vynášet nejvíc, aby třeba uživil rodinu nebo tak, ale i tak si myslím, že by z toho měl mít aspoň trochu potěšení. Protože jinak se musí zákonitě stát, že dřív či později vyhoří,“ poznamenala Rose zamyšleně ohledně těch zvolených a vysněných zaměstnání. Následně se na Taeho konejšivě usmála a rychle se k němu natáhla, aby mu lípla pusu na tvář. „Hlavně abys byl spokojený ty, hm? A ne že by astronomie byla špatná. Tak si prostě splň sen.“

_________________

„O tom vůbec nepochybuju,“ zazubil se Taevas na Rose, když prohlásila, že se mu v kavárně určitě bude líbit. Tae měl rád čajovny, kavárny a podobné podniky, takže si byl jistý, že pokud Rose tvrdí, že je tahle kavárna útulná, určitě se mu tam bude líbit. A pak tam bude pečený vařený.
„No jasně,“ pokrčil Tae rameny a věnoval Rose úsměv, když došla řeč na představení jejím rodičům. Ostatně i ti jeho se vyptávali, kam tak často mizí a čím to je, že poslední dobou září jako radioaktivní prvek. „Já to zvládnu,“ ujistil svou drahou, když mu sdělila, že jsou velká rodina. Taevas si to sice nedokázal dost dobře představit, ale byl přesvědčený, že to určitě přežije. Kvůli Rose cokoliv, že.
Co se diskuze o práci a vztahu k ní týkalo, Taevas byl zajedno s Rose, takže na její slova souhlasně pokyvoval hlavou. „Jo, to si taky myslím,“ přikývl. „Ono je lepší shořet, než vyhořet,“* podotkl moudře, protože Havraspár, víme. „Já to s tou astronomií zkusím, ale teď už je pozdě naběhnout na nějakou školu, musím počkat do začátku dalších semestrů,“ pokrčil rameny. Ono už bylo jedno, jestli začne za měsíc, nebo za půl roku. Hlavně, že byl konečně rozhodnutý, co chce v blízké budoucnosti dělat. O té daleké ale neměl nejmenší potuchy.
„Podívej, tamhle je ten stánek,“ podotkl po chvilce, když ušli kus cesty a za zatáčkou jedné z cestiček se objevil stánek, odkud voněla káva. Pousmál se na Rose a zatvářil se tázavě, aby zjistil, jestli se tam tedy chce vydat či nikoliv.

*víme, že to Curt Kobain řekl trochu jinak, ale... on se navíc určitě inspiroval Taevasem, nikoliv Taevas jím.

_________________