Návštěva kavárny byla tímto vyřešena a dalších komentářů nebylo prozatím potřeba a Rose ani nechtěla úplně prozrazovat, jak to tam vypadá, ať Taevas usoudí sám za sebe. Nemohla ale popřít, že se tam už těšila, pěkně do pohodlí a teplíčka.
Rose se sice pořád trošičku děsila té představy, že Taevas bude čelit jejím rodičům a hlavně matce, jejíž dotazy byly někdy… No, zkrátka doufala, že se jí podaří mamku udržet na uzdě, ale těžko říct, jakou s tím měla šanci. „Dobře. Pokud by ses pak náhodou s křikem vyřítil ven, pokusím se ti to nevyčítat,“ usmála se následně pobaveně, i když ve skutečnosti by ji to docela mrzelo.
S Taevasovými slovy se nedalo jinak než souhlasit, a tak Rose přitakala. „To je pravda,“ broukla a následně se zatvářila chápavě. „Času je dost. Aspoň se mezitím můžeš po nějaké škole poohlédnout, porovnat a zjistit, kde by se ti líbilo nejvíc. Klidně se pak třeba někdy kouknu na něco s tebou, ať máš ještě jeden názor, hm?“ nadhodila Rose, poněvadž svému milému přála jen to nejlepší a hlavně aby byl spokojený.
A když už mluvíme o spokojenosti… Rose momentálně k té největší spokojenosti chyběl už jen ten čaj, která ráno nestihla, ale ani se nad tím nestihla pořádně zamyslet, když tu Tae ukázal na onen dříve zmiňovaný stánek, který tu vážně stál. „Tak si něco dáme,“ rozhodla, protože když už o tom předtím mluvili, tak by byla škoda kolem jenom tak projít. Trvalo jen chvilku, než k němu došli, a Rose se zvědavě zadívala na nabídku. „Já to vidím na ten čaj… a tyhle skořicové sušenky.“ Inu, volba byla jasná, byť tam měli ještě několik dalších dobrot. Ale ty už nebyly skořicové, že. „Co si dáš ty?“ otočila se pak s otázkou v očích na svého drahého.

_________________

Taevas se pobaveně zasmál, když si představil sám sebe, jak v hrůze utíká od Roseiných rodičů. Těžko říct, jestli to byl reálný scénář, každopádně Tae doufal, že to tak nedopadne. A usoudil, že se na to setkání raději začne připravovat alespoň měsíc dopředu, aby udělal ten nejlepší dojem a nebyl vynesen v zubech. „Doufám, že to tak nedopadne,“ uculil se na Rose pobaveně.
„Jo, to je pravda,“ pokýval Tae souhlasně hlavou, když mu Rose řekla, že má alespoň čas na výběr školy. A když se pak nabídla, že se po něčem podívá společně s ním, sklouzl k ní pohledem a vděčně se pousmál. „To by bylo fajn,“ přikývl. Alespoň bude mít jistotu, že se třeba nerozhodne unáhleně. Ne že by Taevas nad svými rozhodnutími nepřemýšlel, byl ostatně z Havraspáru, ale stát se to asi mohlo.
O chvilku později zmerčili ten stánek s kávou a dobrotami a netrvalo dlouho a stáli u něj. Taevas zamžoural na nabídku napsanou na tabuli u stánku a zatvářil se mlsně. „Asi si teď taky dám čaj, když pak půjdeme ještě do té kavárny,“ zamumlal zamyšleně. „A k tomu tu taštičku s čokoládou,“ dodal mlsně. On, na rozdíl od Rose, na skořici moc nebyl, ale čokoládu neodmítl nikdy. Vzápětí tedy objednal jak pro sebe, tak pro Rose, a taky obojí zaplatil, protože byl gentleman.

_________________

Návštěva u rodiny byla pro teď vyřešená, zbývalo to jen domluvit doma, a stejně tak bylo pak vyčerpáno i téma možné budoucnosti, a protože Rose neměla ve zvyku něco omílat dokola, brzy přišel na řadu zaparkovaný stánek se sladkými pochutinami a teplými nápoji. Taevas zvolil stejně jako ona čaj a k tomu si dal taštičku s čokoládou, což dost možná už očekávala, protože přece jen mlsné rozmary svého milého stihla poznat. „Ta taky nevypadá špatně,“ přitakala, nicméně svoji volbu určitě neměnila. Užuž se chystala zalovit v tašce, aby svůj podíl zaplatila, ale Taevas byl rychlejší. „To jsi nemusel,“ zamumlala rozpačitě, poněvadž jí by vůbec nedělalo problémy to za sebe zatáhnout. „Ale děkuju,“ dodala samozřejmě poté, načež mu vlípla děkovnou pusu na tvář, protože to neznamenalo, že by za to nebyla vděčná.
„Posadíme se tamhle na chvíli?“ kývla hlavou k nedaleké lavičce, protože čachrovat za chůze s kelímkem čaje, skořicovou dobrotou a ještě tou kyticí, to taky dost dobře mohlo skončit katastrofou. A protože Taevas nepochybně neprotestoval, určitě jim nic nebránilo v tom, aby posléze na té lavičce nezakotvili. Kytici Rose položila s péčí vedle sebe a následně se opatrně napila teplého čaje. „Mhmm, to jsem potřebovala,“ broukla spokojeně. „Taky se ti zasteskne po Bradavicích?“ nadhodila pak a tázavě mírně povytáhla obočí.

_________________

Taevas se pobaveně uculil, když jeho drahá zmerčila taštičku s čokoládou a prohlásila, že taktéž nevypadá špatně. To tedy rozhodně nevypadala. Když navíc dostal děkovnou pusu, zatvářil se spokojeně, protože taková sladká pusa, i když jen na tvář, byla tou nejlepší odměnou. „Já vím, že nemusel... ale chtěl jsem,“ mrkl na Rose s úsměvem. „A nemáš zač.“
Proti usednutí na lavičku Tae rozhodně nic nenamítal, naopak přikývl a následoval Rose k vyhlídnutému místečku, kde také posléze zakotvili. „Mají ten čaj docela dobrej, viď?“ prohodil, když ochutnal ten svůj, a spokojeně se pousmál, protože nebylo nad horký čaj během podzimního dne, byť ne úplně chladného. Na otázku ohledně Bradavic Taevas souhlasně pokýval hlavou a stočil svůj pohled k Rose. „Občas,“ přiznal. „Až teď si uvědomuju, že navzdory zkouškám a učení to byl fakt bezstarostný život. Dospěláci to mají v životě o dost složitější,“ ušklíbl se. „A občas mě zamrzí, že už se do Bradavic nikdy nepodívám, protože těch sedm let bylo prostě... kouzelných,“ prohlásil tak trochu zasněně.
„Chceš ochutnat?“ nabídl po chvilce Rose svou taštičku, než se do ní sám zakousl (do té taštičky, ehm), protože jinak hrozilo, že ji zdlábne celou a na Rose už nezbude.

_________________

Rose nemohla jinak, než s Taevasovým prohlášením o čaji souhlasit. Vůbec to nebylo špatné. „Na to, že se jedná o čaj takhle ze stánku, tak je docela fajn, to jo,“ pokývala hlavou. I když pořád dávala přednost tomu domácímu nebo přímo v čajovně. Ale ono když bylo člověku chladno, tak vzal zavděk čímkoliv.
„Mně se taky občas zasteskne,“ přitakala poté ohledně Bradavic, protože hej, bylo to místo, kde strávili skoro sedm let, nebylo možné, aby to někomu jen tak nepřirostlo k srdci. „Já tedy doufám, že třeba by si někdy šlo domluvit návštěvu… ale přinejhorším se člověk vždycky může přemístit do Prasinek a koukat na hrad aspoň z venku. Taková cena útěchy.“ Rose sice přemýšlela, že by se třeba mohla vrátit do Bradavic podobně jako Scarlet, nicméně to nakonec zavrhla. Na učitelství rozhodně nebyla stavěná. „Ale co mi sestra říkala, když jsme se viděly, tak to tam od nového roku taky není všechno vysloveně růžové. Slyšel jsi o tom oddělování mudlorozených studentů?“ zamumlala Rose a zatvářila se na chvíli starostlivě.
Na Taeho nabídku se zatvářila vděčně, ale zavrtěla hlavou. „Ne, díky, mně docela stačí ty sušenky. Ale kdybys chtěl ochutnat ty, tak klidně můžeš,“ broukla s úsměvem a když už byla řeč o těch sušenkách, hned se do jedné zakousla. A zatvářila se velice blaženě. „Tak jo, sem bychom měli chodit na procházku častěji.“

_________________

Taevas souhlasně pokýval hlavou, protože čaj byl skutečně dobrý, na to, že se jednalo o čaj ze stánku. Neměl ale potřebu více to rozebírat, navíc se řeč stočila k Bradavicím a Tae se letmo pousmál, protože při vzpomínce na hrad plný kouzel prostě nemohl jinak. „No, do Prasinek bychom si někdy mohli udělat výlet spolu, co říkáš?“ nadhodil s úsměvem ve tváři, protože představa takového výletu se mu docela zamlouvala. Nejen s Bradavicemi, ale i s Prasinkami měl spojeno hodně vzpomínek...
Úsměv ze tváře ale Taemu po chvíli zmizel, když Rose nadhodila téma diskriminace kouzelníků mudlovského původu. Taevas se zamračil, zašklebil a pomalu přikývl. „Jo, něco jsem slyšel a taky jsem o tom četl,“ odvětil. „Dostal se mi do rukou výtisk novin, o kterých jsem vůbec nevěděl, že existujou - slyšela jsi někdy o Barikádě?“ zeptal se zvědavě. Ještě pořád měl ten výtisk doma, i když tušil, že kdyby ho v jeho nočním stolku našla nějaká nevhodná osoba, dost by mu to zavařilo. Byly to totiž rebelské noviny... ale taky zřejmě jediné, které psaly pravdu. „Asi můžeme být rádi, že jsme dostudovali a tyhle šílenosti už ve škole nezažijeme,“ podotkl po chvilce zachmuřeně.
„Ne, já moc nemusím skořici, ale díky,“ přiznal Tae, jakmile došlo na nabídky ochutnávek. Kromě toho nechtěl Rose sníst její oblíbené pochutiny, že. „To klidně můžeme, je to tu příjemné,“ přitakal, protože tady v parku se mu opravdu líbilo... a to prima občerstvení bylo významným plusem.
„Tak co, půjdeme pomalu do té kavárny?“ zeptal se Taevas po nějaké chvíli, když dopili čaj a snědli, co si nakoupili, a vrhnul po Rose tázavým pohledem.

_________________

Když Taevas navrhl, že by si někdy mohli udělat společný výlet do Prasinek, Rose samozřejmě přikývla na souhlas. „To vůbec nezní špatně,“ broukla spokojeně, protože třeba takové Prasinky v zimě byly vždycky kouzelné. A jí se po tom všem prostě stýskalo, ačkoliv si nebyla jistá, jestli by za současné situace ještě chtěla v Bradavicích studovat. Pravda, vyloženě hrozné to asi ještě nebylo, mohlo by být i hůř, ale stejně tam ta atmosféra už byla jiná.
„Slyšela,“ přikývla zachmuřeně, protože když člověk pracoval na Příčné ulici, leccos se k němu dostalo. „Nedávno to propagoval jeden týpek na Příčný a nějaký ministerský bambula se ho snažil sundat. Prý se mu to ale moc nepovedlo,“ ušklíbla se nepatrně. Sama to sice neviděla, ale lidé někdy dokázali být pěkné drbny, i když se přímo sami nezapojili. Ne že by se jim Rose divila, ona by totiž rozhodně nevěděla, co v tu chvíli dělat, protože bojovnice nebo rebelka nebyla, byť se jí spousta věcí nelíbila. „To asi ano. Ale je mi líto těch, co si tím musí procházet,“ povzdechla si, protože ono se sice snadno řekne, že to je jen páska nebo oddělený vagon, ale na tu psychiku to musí působit tak jako tak.
Protože Tae neměl zájem o ochutnání sušenky, Rose jen pokrčila rameny a bez problémů to spořádala sama; toliko ke snaze držet si štíhlou linii. Další případná návštěva parku byla odsouhlasena, čaje byly postupně dopity, sladkosti snědeny, a tak posléze nastal čas se pomalu přesunout do předtím navržené kavárny, kde určitě taky nějakou dobu strávili.

>> (i s Taevasem)

_________________

<<

Protože byl víkend, Maeve nemusela ani do školy, ani do nemocnice a dnes si dokonce dala pauzu i od brigády, takže bylo jasné, že si minimálně sobotu vyhradí jenom pro Matta. Když už měli oba volno, byla by škoda to nevyužít, protože jí občas přišlo, že se nevídají tak často, jak by někdy chtěla. Ale znamenalo to jenom to, že si každé společné chvíle nadmíru vážila.
Doufejme, že dubnové počasí nebylo vyloženě aprílové, protože Maeve vytáhla Matta nejdřív do parku. Nebylo nic lepšího, než zahájit den pěknou procházkou, no ne? Navíc v dosahu přírody a ještě se odtud dalo hezky plynule přejít někam na oběd… ale na to byl ještě chvíli čas.
Prošli několika cestičkami, zatímco si o něčem jistě příjemném povídali, až nakonec Maeve zvedla k Mattíkovi pohled a nadhodila: „Nezakotvíme to na chvilku? Klidně na zemi, mám s sebou i deku.“ Přitom poklepala na brašničku, která působila, jako by v ní nic nebylo, ale známe kouzla. „A taky může, ale nemusí být i termoska s kakaem…“ uculila se následně.

Mimo herně:
Hmm... já ty první posty prostě neumím, sori.

_________________

Matt si tohle volno plánoval hodně dlouho, takže i když ho Sean přemlouval, aby s ním šel na pivo za roštěnkama, s omluvným úsměvem mu (a že ho to stálo při Seanově nátlaku sil) oznámil, že ho čeká mnohem lepší zrzka než ta orosená. S Maeve se vídal málo, ale snažil se s ní využít každou minutu, kdy byli spolu, aby pak ani jeden z nich neměl pocit, že ten čas jen promrhali.
A tak teď šel parkem a držel svou milou za ruku. Co víc si mohl přát. „Klidně zakotvíme, jestli chceš,“ usmál se na ni a rozhlédl se, kde bude nejlepší místo k rozložení deky, kterou s sebou Maevka dotáhla. „Hmmm, kakao!“ protáhl labužnicky a rázem se na ni uculil jako měsíček na hnoji. „Ale nemá to nějaký háček, že ne? Nemusím něco slíbit nebo...“ zarazil se a podezřívavě si ji změřil. Částečně to nemyslel vážně, ale zároveň se bál, že to vážně bude úplatek a on bude muset třeba dělat pokusného králíka v nemocnici nebo tak něco. Kvůli Maevce by toho obětoval docela dost, ale ledvinu jen po zralé úvaze. A jedině po dvou termoskách kakaa.
On tedy měl něco, co by s ní rád probral, ale zatím na to bylo času dost a stejně musel sbírat odvahu, která mu scházela už od prváku v Bradavicích. Moc dobře si pamatoval, jak se při vražedných hodinách profesora Tyerse schovával za hradbou z lavic, zatímco okolo létala kouzla a nadávky.

_________________

Matt proti návrhu to na chvíli zakempit nevznesl námitek, a tak nezbývalo nic jiného, než jen vybrat vhodné místo. „Tamhle?“ navrhla následně a poukázala přitom na takový pěkný plácek pod jedním větším stromem. „Vypadá to tam příjemně,“ broukla, a jestliže Matt ani tentokrát neprotestoval, stočila jejich kroky tím směrem, aby vzápětí mohla vylovit deku, kterou rozprostřela na zem, a hned se na ní uvelebila.
„Kakao přece nemá žádné háčky,“ zavrtěla pak hlavou a uculila se. Dobře, občas uměla být škádlivá, ale když šlo o kakao, šly žerty stranou. „I kdyyyž…“ protáhla posléze, jenže ať se snažila jakkoliv, vážný výraz jí nevydržel a nahradil ho nezbedný úsměv. „Ba ne, neboj, můžeš si to vychutnat beze strachu a bez závazků. Vždyť je to jen maličkost,“ odtušila, načež se naklonila, aby mu vlípla pusu na tvář. Pak už se zase narovnala, aby mohla konečně vytáhnout i tu termosku, z níž brzy zavanula známá sladká vůně kakaa právě nalitého do kelímku.
„Dokonce jsem vzala i sušenky, jestli chceš. A to mimochodem, taky není žádný úplatek. Prostě jsem jenom ráda, že zase jednou můžeme strávit celý den společně. Mám pocit, že víc jsme se vídali, když jsem byla ještě v Bradavicích.“ Jo, dobře, to byla poněkud nadsázka, ale možná to zase tak daleko od pravdy taky úplně nebylo. „Co myslíš, jak to vidíš večer s tím kinem? Slyšela jsem, že to nové zpracování artušovské legendy, Excalibur se to myslím jmenuje, náhodou není špatné, tak by mě to docela i zajímalo.“ Otázku samozřejmě doprovodila chroupáním sušenky.

_________________